EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Lady Fuckingham 4

Úvod » Klasika » Lady Fuckingham 4

Komentáře (0) | Doporučit | Tisknout | 1001


Lady Fuckingham 4



4
Ale teď se musím vrátit k Lothairovi, s nímž jsme si slíbili, že se sejdeme za týden, aby mi vyprávěl, jak to dopadlo v Richmondu. Poobědvali jsme opět v hotelu Bristol a shledala jsem ho téměř tak milostně naladěného a impulzivního jako minule třebaže jsem nepoužila tinktury.
»Ach, milá Beatrice,« řekl, když jsme po řadě rozkošných výkonů oddychovali ležíce vyčerpáni na široké pohovce, »ach, milá Beatrice, nemohu ti svými slovy vyjádřit ani polovinu vděku a oddanosti, jež k tobě cítím. Neboť jsi mne učinila šťastným nejen ty sama, ale ještě jsi mi tak nesobecky přihrála ty dvě tajné jeptišky. Ale nejdříve mi řekni o tom spolku lásky, do něhož jsi mne slíbila uvést, a pak ti budu vyprávět svá dobrodružství.«
Stručně jsem mu popsala Amorózní kroužek a přijala jsem jeho slib, že mi dovolí, abych ho uvedla hned při nejbližším setkání.
»Je mi jasné, řekl potom, »že jsi jasně poznala, jak mne uchvátila slečna Arundelová, ale dobře jsem si zapamatoval tvou radu a choval jsem se jako konvertita; využil jsem všech výhod, jež se mi naskýtaly, takže se mi podařilo nahlédnout do všech těch jezuitských záměrů. To však je hra, která potrvá dlouho a já ji rozhodně nebudu popohánět. No, a teď konečně k tomu výletu do Richmondu. Již cestou byly lady St. Jeromová a slečna Arundelová velmi rozkošné a svádivé. Před obědem jsme si dopřáli malou vyjížďku po řece a k obědu jsme usedli pěkně vyhládlí. Nabídl jsem oběma dámám šampaňské a požádal je o zvláštní laskavost, aby mne totiž poctily svou přítomností i při dezertu, jelikož nekouřím a žádný jiný pán není přítomen. Všechno bylo v nejlepší pohodě, ony byly velmi milé, já jsem byl dvorný a zdálo se, že jakousi nevyslovenou dohodou se všichni zdržujeme jakékoli zmínky o náboženství. Pak dámy odešly od stolu a usedly na divan pod zlatý svícen a zář voskovic jim zjasňovala půvabné hlavičky a tvářičky. Obě už v sobě měly dva tři poháry šampaňského a snažily se nepřekročit míru střídmosti, avšak já jsem otevřel další láhev, což sledovaly se zdrženlivým potěšením, a vyzval jsem je k přípitku na slávu a vítězství křesťanské církve.
»Ó,« pronesla slečna Arundelová a v očích jí zablýsklo, »ale o které církvi to mluvíte?«
»Milé dámy,« odpověděl jsem, »formulujte to, jakkoli vám libo, a já na to ve vaší společnosti vypiji plný pohár až do dna.«
»Pak tedy,« řekla Clara, »připijme na slávu a vítězství svaté církve římskokatolické a na dlouhý život Jeho svatosti Pia IX.«
Oči jim jen jiskřily a obě se zdály neobyčejně vzrušeny. »Co bychom neučinily pro to, abyste přestoupil ke katolické víře!« řekla lady St. Jeromová. »Pojďte se posadit mezi nás a pohovořme si vážně.«
Usedl jsem mezi ně a povzbuzen vínem objal jsem obě kolem pasu a vyhrkl jsem bez dlouhého přemýšlení: »Ach, vždyť je to všechno nesmysl; zaprodal bych duši i tělo za to blaho, jímž byste mne mohla obšťastnit vy a vaše milá neteř!«
Slečna Arundelová se zhluboka nadechla a lady St.Jeromová, položivši mi ruku jakoby mimoděk na stehno podezřele blízko toho významného údu, zašeptala: »Ach, co tím míníte? Vstupte do naší církve a nebude ničeho, co by vám bylo odepřeno.«
»Nic, opravdu nic. Dostane se vám odpustků na všechno,« dodala Clara a položila mi hlavinku na rameno.
»Ne,« zvolal jsem, »žádné dohady s pátery! Chci to všechno od vás, drahé dámy, jde-li vám o spásu mé duše! Právě teď je ta pravá chvíle, dejte se do toho, ten okamžik se už nikdy nevrátí. Ach, jaké to strašné pokušení, být tak blízko těmto půvabům! Klesl jsem na kolena, objal jsem jim nohy a skryl jsem tvář v Clařině klíně.
Obě se chvěly vzrušením a musím přiznat, že i já jsem pozbýval rovnodušnosti. Lady St. Jeromová promluvila první: »Cítíme s vámi, milý Lothaire, a budeme vám všemožně nápomocny, ale, pro Boha, Lothaire, co to děláte?« Začala cukat, protože jsem jí sáhl pod sukni a mířil jsem stále výš. Totéž jsem druhou rukou dělal Claře, ale ta zcela tiše tiskla nohy k sobě a tvářila se nezúčastněně; tam jsem neměl úspěch. Avšak neklid její tety mne vzrušoval a postupoval jsem dál.
»Při všem, co je mi svaté, přísahám, že učiním všechno, abych byl přijat do lůna nejsvětější církve co nejdříve, budete-li vy dvě ministrujícími anděly mých nezkrotných vášní!« volal jsem a snažil jsem se dospět až k posvátné studánce lásky lady St. Jeromové.
»Claro, drahá Claro,« vzdychla lady přivírajíc oči, »mohly bychom se obětovat vznešenějšímu účelu než přivést ztracenou ovci ke kříži Kristovu?«
Pevně sevřená stehna slečny Arundelové váhavě povolila, a když jsem se hrubě a dychtivě zmocnil jejího huňatého klubíčka, jako by se jí ulevilo.
»Mám v rukou dvojí kořist a jsem nejšťastnější muž na světě « blekotal jsem, »a teď vás obě zlíbám a hned potom vás zlehnu jednu po druhé!«
Lady St. Jeromová: »Dovolte na okamžik, milý Lothaire, Clara je z toho celá pryč. Musíme k ní mít ohled.« Vstala, zamkla dveře a zhasila všechna světla.
Položil jsem slečnu Arundelovou na pohovku, vyhrnul jsem jí sukni a spodničku a vytasiv svou žhavou zbraň, vrhl jsem se jí mezi poddajná stehna. »To je dobře, že jste mi usnadnila rozhodování, kterou dřív!« zvolal jsem. »Nemohu zkrotit planoucí oheň své vášně a Claru dnes učiním svou první obětí!«
V místnosti bylo téměř úplně temno. Přisál jsem se svými ústy na vábně hebké rty Clařiny a šeptal jsem jí: »Odvahu, miláčku, neublížím ti víc, než je nezbytně nutno, ale budeš trpět za vznešenou a svatou věc.« Cítil jsem, jak se pode mnou celá chvěje.
Lady St. Jeromová přistoupila k nám a chopila se mého ztopořeného údu. »Dovolte mi, milý Lothaire,« řekla, »abych vás zavedla na pravé místo. Jsem vdaná žena a vím přesně, kam patří.« Její dlaň jen dodala k mému vzrušení. Odhrnula mi předkožku a pečlivě dbala, aby žalud směřoval nikoli přímo do roztoužené pochvy, nýbrž poněkud výš; odpor v pronikání byl tím větší, což mi působilo nesmírnou slast a ejakuloval jsem předčasně. Požádal jsem lady, aby pokračovala ve vedení mého pyje, což ona zřejmě ráda učinila. Tak jsem ejakuloval celkem třikrát. I Clara se několikrát vyronila. Zmítala sebou a vzdychala, tiskla se ke mne celým tělem a líbala mne přímo bláznivě. Lady St. Jeromová zachovávala klid, třebaže bylo zřejmé, že naše konání ji naplňuje zvláštním uspokojením.
»A nyní, milá Claro,« řekl jsem vytáhnuv ho, »se budu věnovat tvé milé tetičce, abych se jí odvděčil za její obětavou péči, ale nicméně ti poskytnu ještě svůj jazyk.«
Lady St. Jeromová shodila oděv. Pochvu měla již bojně zrosenou. Clara byla šikovná žákyně a hned se uložila vedle tety tak, abych jí prsty dosáhl tam, kam chtěla.
Brzy jsem poznal, že lady St. Jeromová má mimořádnou schopnost stahovat pochvu značnou silou. To ždímání mi působilo trýznivou rozkoš a o to zuřivěji jsem pracoval jazykem v Clařiných útrobách. Lady mne objímala přímo křečovitě a já jsem rukama hnětl její tuhá aristokratická ňadra. Mezi Clařinými stehny jsem se téměř dusil a lady nadto napadlo, aby mne kousala, kde jen mohla, a štípala do hýždí. Vystříkl jsem už poněkolikáté a poslední ejakulace byla bolestivá.
Obě dámy však zřejmě nehodlaly přestat tak brzy. Kuráž, chlapče, kuráž, povzbuzoval jsem se v duchu a vybičoval jsem se k vrcholnému výkonu. Vypadalo to, že tato ďábelská jízda nebude mít konce, ale přece jen nás přemohla ta slastná milostná letargie. Bylo k jedenácté večer.
Upravili jsme se a v kočáře se zataženými závěsy na oknech jsme se vraceli do města. Tu jedna, tu druhá mi seděla rozkročmo na klíně, dokud nás drncání kol na žulové dlažbě neupozornilo, že se blížíme k náměstí Sv. Jakuba.
Slíbil jsem jim, že se neožením, a projevil jsem přání, aby mne svatý Otec přijal do církve katolické brzy po vánocích, kdy právě za tímto účelem hodlám zajet do Říma. Budu tedy mít dost času na to, abych pokračoval ve hře a dokázal jezuitům, že jsem jim důstojným partnerem a že si se mnou nebudou zahrávat jen tak.«
Potud vyprávěni Lothairovo.
Protože se čas našeho pobytu v Londýně chýlil ke konci, požádala jsem Bertrama a St. Aldegonda, aby v nejbližších dnech uspořádali mejdan Amorózního kroužku k uvedení Lothaira do naší společnosti.
Stále jsme s Alicí sídlily v Crecy House, a tudíž jsme se vymluvily, že jsme pozvány na malou party k vévodovi a vévodkyni z Breconu. Tam jsme odeslaly svůj kočár domů a v kočáře vévodově jsme zamířily do známého domu na Cheyne Walk.
Všechno klapalo dokonale jako obvykle, Lothair byl oficiálně přijat a hned jsme se chystali k tanci, samozřejmě v rouších Eviných a Adamových. Dámy si vytáhly jména svých prvních tanečníků. Na mne vyšel vévoda z Breconu, Lothaira si vytáhla Alice a ke klavíru sedla lady Corisanda, jejíž strhující umělecký výkon silně povzbuzoval smyslné vzrušení z lascivních tanečních pohybů a dotyků. Jak se měnily figury, pánové nás popleskávali po vlnících se zadečcích a my jsem jim oplácely laškovným cvrnkáním do jejich vyzývavě vztyčených pohlavních pyjů. Byla to nezapomenutelná čtverylka, a když měl Lothair obřadně zlíbat všechny naše pipinky, shledal, že jsou všechny už značně zavlhlé.
Všimla jsem si, že lady Bertha kuje nějaké pikle. Hopkovala od jednoho k druhému a se šelmovským úsměvem něco všem našeptávala. Když přišla ke mně, dověděla jsem se, že chystá jakousi mimořádnou švandu, jejíž obětí se má stát, jak jinak, nováček Lothair, a že to pro náš Amorózní kroužek bude velké povyražení.
Když bylo po líbacím obřadu, bylo Lotahirovi ohleduplně sděleno, že než mu budou udělena všechna práva řádného člena kroužku, musí podstoupit ještě jednu formalitu, totiž uvázání k Berkeleyho koze. Ta ostatně již stála připravena uprostřed místnosti. Byly to vlastně vyšší štafle pokryté hrubým červeným suknem.
Adept byl nahoře uvázán za vzpažené ruce tak, aby musel stát na špičkách nohou. Lothair ve své slepé důvěřivosti přistoupil odhodlaně k mučidlu a byl pevně přivázán za zápěstí na nejvyšším přičli. Přivazoval ho sám předseda klubu St. Aldegonde, jenž se vesele smál Lothairovým námitkám, že ho uvazuje příliš vysoko.
»To nic není, chlapče,« řekl mu se zlomyslným úsměvem St. Aldegonde. »Nebreč, dokud ti neubližují. Nech si to na pak, až ti metličky polechtají zadek. Udělá ti to dobře, je to náramně povzbuzující. Zeptej se Berthy a ta ti potvrdí, že já vždycky potom splním všechna její přání.«
Pak jsme všichni byli vybaveni pečlivě svázanými dlouhými březovými metlami. Kupředu vystoupila Alice: »A nyní pane, si dejte bedlivý pozor, abyste podle svého nejlepšího vědomí a svědomí pravdivě odpovídal na všechny moje otázky. Nuže, do Amorózního kroužku mohou být přijímáni výlučně pravověrní příslušníci anglikánské církve. A já jsem se právě dověděla, že se chystáte do Říma, abyste se tam převlékl za jezuitu! Co na to odpovíte’?« A chutě ho švihla. Na bílé kůži jeho mužského zadku se objevilo rudé jelito.
Lothair vykřikl: »Ty mě trestáš, aniž vyčkáš odpovědi!« »To nevadí; papeženec si to zaslouží!« A už se na něj sesypaly všechny dámy a s veselým halasem začaly zpracovávat jeho hýžďové svalstvo.
»Odpověz!«
»Žádné výmluvy!«
»Nešetřte ho!«
V pozadí stáli pánové a mrskali buclaté prdýlky dam.
»Jen ho řežte, mé dámy!«
»Tahle je taky pro něj!«
»Mrskejte ho, jezuitu!«
Lothair sotva dechu popadal pod tím přívalem šlehů, ale přece jen se zmohl na zoufalé volání: »Nechte toho! Zadržte! Není to pravda! Všechno vám vysvětlím! Vždyť mne umrskáte k smrti!«
Na kůži se mu objevilo i několik kapek krve.
Alice: »Nemůžeme připustit, aby se do naší důstojné společnosti vetřel prohnaný jezuita! Pros za odpuštění, bídný odpadlíku! A to jim prý chceš dát vystavět katedrálu!« A ještě znova ho mrskla ve spravedlivém rozhořčení.
Lothair: »Pane Bože, jak to víte? Vždyť jsem ještě nic z toho neudělal! Jen jsem to tak rozvažoval.«
Alice: »Ale takové kacířské myšlenky vám, pane, musíme vyhnat z hlavy! To vás nemohlo napadnout nic ztřeštěnějšího. A za to musíte pykat!«
Lothair skučel: »Au, au, auvej, jak jste krutá, slečno Marchmontová! Nechte mne už, pro Boha! Neudělám to! Nepojedu do Říma. Dávám vám své slovo, přísahám!«
Alice, stále ho mrskajíc: »Žadoňte o prominutí, pane, nebo poznáte, jaké to je, když jsem opravdu krutá. Já že jsem krutá? Jsem dáma, jež koná svou svatou povinnost.«
Ruka už jí umdlévala. My ostatní, pány nevyjímaje, jsme s potěšením sledovali, jak se Lothair bezmocně svíjí, avšak jeho výstavní pyj stál v dokonalém pozoru jako stráž u brány Buckinghamského paláce a žalud mu plál jasně rudě jako rubín Velkého Mughala.
»Au, auvej, prosím o prominutí, určitě mi odpustíte, jen už mne pro Boha nechte, auvej! Snad už jsem dostatečně ztrestán, když jsem ještě nic nespáchal!«
Alice: »Dobrá pane, bude vám odpuštěno. Zbývá ještě maličkost. Musíte si uvědomit, pane, že já trpím daleko víc než vy, pane. Co je vaše nicotná tělesná bolest proti mé duševní trýzni? Chachá!« A ještě mu uštědřila poslední šlehnutí.
»Nezbude vám, pane, než abyste se vykoupil.« A rozhlédla se po nás s vítězoslavným úsměvem. »Když jste se vzdal toho hnusného úmyslu vystavět katedrálu jezuitům, snad byste mohl řekněme čtvrtinu té částky, kterou byste tak marnotratně a rouhavě promrhal, věnovat na jedině správný účel, totiž na chrám lásky našeho Amorózního kroužku, že?«
Lothair: »Ano, ano! Souhlasím! Padesát tisíc liber! Jen už mě odvažte!«
Ozval se bouřlivý potlesk. »Hodný chlapec! Přišel k rozumu!«
Lady Bertha a lady Victoria se zmocnily svých manželů a odvlekly si je na divany. »Hra pokračuje, hra pokračuje! Jedeme dál!«
Hra skutečně pokračovala a jeli jsme dál. Alice odvázala Lothaira a on, jakkoli zmučen, se na ni vrhl, povalil ji hned pod Berkeleyho kozou na koberec a v okamžiku se vpochvil. Ještě jsem zahlédla, jak Alice samou slastí šilhá, ale pak už jsem se věnovala jen svým záležitostem a svému milenci. Všichni jsme se zmítali, sténali jsme, vzdychali a chroptěli.
Můj partner seděl na křesle, já jsem mu seděla zády na klíně, pyj měl hluboko ve mně a rukama jsem mu hnětla ztuhlý šourek; on mne držel za ňadra a jemně mne pokousával do šíje a do ramen. Jeho žalud jsem cítila snad až u bránice; byl velice horký.
St. Aldegonde a Montairy si navzájem vyměnili ženy a jako by se dohodli, že budou šetřit jejich pochvičky, šoustali je se soustředěným zaujetím do řitních otvorů. Obě dámy se tvářily, jako že je to neobyčejně zajímá: jejích snaha o spolupráci byla usilovná.
Corisandin partner byl už zřejmě unaven a uchýlil se k připravenému občerstvení; nejvíc ho zajímali humři a šampaňské. Drahoušek Corisanda usedla ke klavíru a začala vesele hrát a rozverně zpívat:
Všude všichni šoustají
veřejně i potají.
Jémináčku, jémine,
kdo nešoustá, vyhyne!
Máma, táta, teta, strýc,
bratranci, houf sestřenic.
Jémináčku…
Mary, Bridget, Jane i Liz
Jerry, Philip Charlie, Chris.
Jémináčku…
Anča, Pepík, Fred i Jan,
šlechtic, zloděj, mafián.
Jémináčku…
Jakub, Francis, Bob i Dick,
puritán i kurevník.
Jémináčku…
Šoustá slečna, paní, pán,
vojín, seržant, kapitán.
Jémináčku…
Kocour, kanec, chlap i pes,
kouká, na kterou by vlez.
Jémináčku…
Křesťan, muslim, hind i žid,
kouká, na kterou by vlít.
Jémináčku…
Šoustá každý živý tvor,
student, docent, profesor.
Jémináčku…
Šoustá královna i král,
neznaboh i klerikál.
Jémináčku…
Šoustá kostelník i kněz,
šoustal včera, šoustá dnes.
Jémináčku…
Šoustá kráva, šoustá býk,
bonviván i poustevník.
Jémináčku…
Šoustá žába, šoustá rak,
námořník i funebrák.
Jémináčku…
Koza, beran, brouk i šnek,
domácí i podomek.
Jémináčku…
Hraběnka i pradlena,
jeptiška i švadlena.
Jémináčku…
Želva, slepýš, ještěr, had,
kurva, žebrák, diplomat.
Jémináčku…
Ryba, motýl, prase, pták,
medvěd, jelen, rosomák.
Jémináčku…
Pošťák, vrátný, ředitel,
školník, žáci, učitel.
Jémináčku…
Truhlář, kovář, podkovář,
zedník, tesař, podkovář.
Jémináčku…
Markýz, hrabě, vévoda,
ministerský předseda.
Jémináčku…
Květinářka, kuplířka,
domovnice, básnířka.
Jémináčku…
Krysa, rejsek, humr, štír,
čolek, šváb i netopýr.
Jémináčku…
Řezník, pekař, krejčí, švec,
filozof i pitomec.
Jémináčku…
Šoustá opice i slon.
Šoustá ona, šoustá on.
Jémináčku…
Šoustání, toť rozkoš jest,
každý šoustá o sto šest.
Jémináčku…
Šoustání, toť rozkoš jest,
kámen cihlu šuká fest.
Jémináčku…

Corisandin jasný a líbezný hlásek a svižná melodie se rozléhaly celým domem a naplňovaly nás takovým nadšením, že jsme se nezdrželi a k refrénu jsme se vždy sborově přidali:
Jémináčku, jémine,
kdo nešoustá, vyhyne!
Byl to nádherný zážitek. Brzy potom už jsme postupně odpadávali, zanechali jsme té bohulibé zábavy a rozjeli jsme se domů.
Byl to nezapomenutelný den. Když jsme přijely do Crecy House, pošeptala mi Corisanda, že vzhledem k tomu, že naši pánové jsou značně znaveni a hodlají znova nabýt ztracených sil kouřením tabáku, pitím vína a hraním karet ve svých klubech, rozhodly se její sestry uspořádat malý večírek bez nich, neboť se jistě nevrátí před ránem. K úspěchu večírku měli přispět i čtyři pohlední mladíci, totiž dva sloužící a dvě pážata, kteří ještě nikdy nebyli přizváni k radovánkám svých paní. Byly jsme vzrušeny a netrpělivy.
Lady St. Aldegondová rozhodla, že večírek se bude konat v jejích komnatách. Povolala ty čtyři mládence, kteří neměli sebemenšího tušení, co se chystá, a podrobila je nejstrašnějším přísahám, že nikdy, nikde a nikomu neprozradí, co té noci uvidí, uslyší a zažijí.
Bertha dala volno všemu služebnictvu vyjma Johna, Jamese, Charlese a Luciena (to byl Francouzek k nakousnutí); v domě zůstaly i dvě hezké komorné Fanny a Bridget.
Nás pět dam usedlo k hracímu stolku na paničku karet. Byly jsme oděny poměrně skromně, jako by nám ani nevadilo, že občas vystavíme na odiv některý ze svých půvabu – vždyť to byl jen takový domácí dámský dýchánek!
Chvíli jsme opravdu hrály, ale nepozorně, jak jinak. »Dnes mi vůbec nepadá karta,« zvolala náhle lady Montairyová a znechuceně odhodila dvě esa a krále. »To bych přišla na mizinu. Co si takhle trochu zatančit? Máme tu čtyři pány… Luciene, pojď si se mou skočit valčík, ať se mi zvedne nálada.«
»Fuj, sestřičko, jen se podívej, jak se ten hoch červená! zvolala Corisanda. »Ale taky bych si zatančila…«
»Není to špatný nápad. Pro jednou se nic nestane,« zasmála se Bertha. »Ale, hoši, všichni jazyk za zuby!«
»My lady, sebemenší vaše přání je nám rozkazem, odvětil velmi zdvořile John jménem všech. »Jsem si zcela jist, že nikdo z nás neprozradí, rozhodnou-li se dámy dopřát si trochu důvěrnější zábavy se svým služebnictvem.«
Bertha usedla ke klavíru a hned byl vyklizen taneční prostor pro vídeňský valčík. Lady Montairyová uchvátila Luciena, já Charlese, hezkého asi sedmnáctiletého mládence, Alice a Corisanda se podělily o služebníky Johna a Jamese a děvčata Bridget a Fanny tvořily dívčí pár.
Byla to velká švanda. Mládenci se snažili nedat najevo, jak jsou nesví, a tak se stydí a my jsme se k ním v tom frivolním valčíkovém rytmu vinuly jako liány. Když valčík skončil, lady Montairyová svého tanečníka něžně políbila a odvedla si ho na divan. My ostatní dámy jsme učinily totéž, nebol jsme měly stejné úmysly. Charles můj polibek troufale opětoval a jeho žhavé rty ve mně vyvolaly slibné zachvění, jež mi projelo celým tělem.
Pod záminkou, že bych se chtěla trochu ochladit, odvedla jsem si ho do vedlejšího, pokoje, jenž byl osvětlen toliko bledými paprsky měsíce. Otevřela, jsem okno do zahrady a usedli jsme na pohovku. Svěží vzduch byl provoněn vůní nesčetných květin a působil dráždivě na mé vzrušené nervy. Toužila jsem dostat toho hošíka, ale nechtěl jsem být první, kdo prolomí křehkou zábranu toho, co se sluší a prý nesluší, i když jsem byla skálopevné přesvědčena, že právě tohle měla na mysli lady Bertha a její sestry, když se usnesly uspořádat tenhle večírek. Avšak zdálo se mi, že samy pokračují příliš liknavě. Už jsem nechtěla ani nemohla déle čekat.
»Charlesi.« zašeptala jsem, »víte, co je to láska? Měl jste už milenku?«
»Ne, my lady, nikdy jsem se neopovážil. Když se tak dívám na ty půvabné bytosti, vždy nad mou touhou políbit je zvítězí můj ostych. Neumíte si ani představit, jakou slast mi způsobil váš letmý polibek, třebaže se nemohu zbavit dojmu, že to byl jen žert.« Tak mluvil a jeho jinošský hlas se chvěl.
»Hlupáčku,« zasmála jsem se tiše, »když ti to působí takovou slast, proč bych tě nepolíbila znovu?« A políbila jsem ho velmi milostně. Plaše mne objal a celý se roztřásl.
»Proč se tak chvěješ, Charlesi?« zeptala jsem se ho co nejnevinněji, položivší mu nedbale ruku na stehno právě v místech. kde jsem doufala učinit významný objev. A nebyla jsem zklamána: nástroj lásky byl v plné pohotovosti. Dělala jsem jakoby nic
Ztěžka vzdychl a řekl: »Tolik se stydím, my lady, přivádíte mne k šílenství!« Najednou osvobodil svého klazana z těsného sevření kalhot a horce mi ejakuloval do dlaně.
»Ah, miláčku, ah, Beatrice! Odpusť mi! Ta rozkoš! Vrhl se na mne, vášnivě mě líbal a oběma rukama mi hnětl ňadra.
»Ale, Charlesi, ne tak hr!« předstírala jsem, že se chci vymanit z jeho objetí. Avšak byl mnohem hbitější, než bych do něj bývala řekla, měl už obě ruce pod mou sukní a útočil na mou svatyňku lásky.
Byl natolik horlivý, že vůbec nedbal mé chabé obrany, a přestože jsem se snažila svírat stehna pevně k sobě, netrvalo dlouho a už se zmocnil mé rozpálené pipinky. »Miláčku, my lady musím tě dostat, musím tě mít, i kdybych měl zhynout tou nejhroznější smrti,« šeptal mi horečně do ucha. Povalil mě na záda a sápal se na mne.
»Ach ne, ne,« sténal jsem z mrákot. »Ty mě děsíš! Asi omdlím…« Dělala jsem bezbrannou a už už jsem jakoby omdlévala, protože jsem předpokládala, a jak se ukázalo, docela správně, že ho to povzbudí k ještě většímu úsilí využít této příležitosti co nejrychleji. Nemýlila jsem se. Stejně už jsem se nemohla dočkat, až se probere k mým nejosobnějším půvabům.
Jak už jsem se zmínila, v místnosti, v níž jsme dováděli, bylo téměř temno. Charles se usilovně snažil roztáhnout mi rohy a slyšela jsem, jak si mumlá pod vousy: »Drahoušek. Je úplně bez sebe.« Když jsem povolila sevření stehen, zašeptal: »Nejdřív si ji políbím.« Poklekl mi mezi nohy a cítila jsem, jak mi palcem a ukazováčkem rozevírá štěrbinu mezi stydkými pysky. »Ha. vzrušil jsem ji,« šeptal zas. »Je celá zvlhlá.« A hned jsem ucítila jeho horké rty na svém dychtivém poštěváčku. Záchvěv neodolatelné touhy mí proběhl celým tělem. Sotva jsem se zdržela, abych neuchopila jeho drahou hlavu a neuzavřela ji pevně ve svém toužícím klíně
Trvalo to jen chvilinku, ale bylo to silné a neodolatelní, ze jsem se celá rozechvěla náhlým orgasmem. A v tu ránu byl jeho hebký jazyk ten tam a do kundy se mi vřítil vzorně tuhý pyj se žhavým žaludem. Probrala jsem se z předstíraných mrákot a začala jsem spolupracovat. Líbali jsme se vášnivě a on mne nazýval svou drahou lady, vzdychal a sliboval mi věrnost až za hrob. Blázínek!
Cítila jsem, jak mocný proud jeho horké šťávy zaplavil mé útroby a hned potom jeho tělo povadlo bohatýrským výkonem. Byl zcela bezvládný a ztěžka oddychoval. Chtěla jsem ho povzbudit a začala jsem stahovat stěny poševní, abych toho znaveného bohatýra přiměla k dalšímu hrdinskému činu. Bylo to účinné. Charles setrvával stále v domnění, že jsem v mrákotách, a šeptal si: »Hrome, to je holka jako řemen!« A opět mne začal vášnivě líbat a všelijak laskat. Pevně jsem ho objala a několika drobnými přírazy jsem mu dala najevo, že chci ještě. Charles se do toho dal se vším svým mladickým zápalem.
»A hleďme! Tady máme ty dva svatoušky!« ozval se náhle bujarý smích lady Berthy. »A jak si Beatrici pěkně osedlal!« V ruce měla lampu. A za ní se do místnosti hrnuli všichni ostatní a vyjeveně civěli na nás dva. Ne že by snad před chvíli nepáchali totéž, byli ještě zjevné vzrušení a ani si nestačili upravit svršky či jim o to ani nešlo, například Johnův poklopec zel dokořán jako branka do voliéry a rozjásaná tvář lady Montairyové, jež se důvěrně tiskla k hezkému Francouzkovi, hovořila sama za sebe. Obdobný obrázek skýtaly i Bridget a Fanny v pozadí.
Mně tohle překvapení ani tak nevadilo, ale chudáček Charles byl strašlivě zmaten a vyhlížel, jako by mu někdo znenadání vytrhl životní nerv. Neztratila jsem duchapřítomnost, objala jsem ho nohama kolem stehen, pažemi jsem ho už pevně držela předtím, a zvolala jsem: »Je to čuňas, lidičky, nejdřív si na mne nestydatě dovoloval, a když jsem omdlela studem a strachy, zmrhal mé panenství! A když mne ubohou přivedl téměř na vrchol rozkoše, chce ho teď zbaběle vytáhnout. Plácejte ho přes zadek, plácejte ho za mne a nešetřete ho! Když už si on ukojil svou mrzkou vilnost ať z toho mám něco i já!«
To byla pravá slova na pravém místě a v pravý čas. S výskáním se do toho hned pustili. Charles se ze vší síly snaží vymanit z mého sevření, ale já jsem nebyla žádná padavka. Plácali ho bez milosti a trousili uštěpačné poznámky. Charles se zmítal v mém sedle a cítila jsem, jak mu pinďour tuhne do nebývalé velikosti. Ječel, aby ho nechali, ale tím jen přiléval oleje do ohně. Zmítal se zuřivě, poháněn vášní i vztekem, až jsem se obávala, že z toho má zmučená pochvička nevyvázne bez natržení. To pohánění Charlesovy vášnivosti skrze jeho zadek mne přivádělo k nebývale slastným pocitům. Snad ještě nikdy jsem nezažila tak nádherný mrd. Oba jsme dosáhl orgasmu dvakrát a pokaždé současně a naše milostné šťávy, jež jsme vyronili v nebývalé hojnosti, připomínaly zpěněný příboj na skotském pobřeží: sluch mám dobrý.
»Ti už se teď na víc nezmohou,« řekla lady Montairyová. »Ale dovolte mi, abych toho zlotřilce plácla ještě jednou za to, že tak lstivě zastíral své schopnosti, k nimž ho Bůh uzpůsobil jako málokoho.« Pod tímto závěrečným plesknutím se Charles přímo prohnul, ale hned se vzepjal a zavyl zcela vyčerpán.
Vrátili jsem se do salónu k občerstvení a dávali si šampaňské, kompoty, jižní ovoce a zmrzlinu, abychom nabyl ztracených sil. Klábosili jsme o všem možném, a my jsme hlavně vyzvídaly na mládencích a na komorných podrobnosti o jejich milostných zkušenostech.
Bertha potom napsala jména všech přítomných dam na lístky papíru a svinula je do tenkých ruliček: bylo na pánech aby si vylosovali partnerky do dalšího kola. Poznamenal přitom velmi důrazně, že pokud připadne los na Bridget a Fanny, budou muset souhlasit s deflorací, protože žádné výjimky ani úlevy se nepřipouštějí a stejně by dřív nebo později o to panenství přišly. Děvčata s tím byla srozuměna.
Potom nás Bertha vyzvala, abychom všechny pány svlékly úplně donaha. »Musíme se pokochat jejich mladistvými půvaby, řekla rozverně. Pánové se nebránili, neměli se ostatně zač stydět. Nejstaršímu Johnovi bylo teprve devatenáct. Všichni měli nádherně urostlé postavy, ale všeobecný podiv vyvolal Charlieho mohutný čurák, dobře osmipalcový macek v klidovém stavu. Při pohledu na něj byly mé přítelkyně přímo u vytržení už jen tou blahou představou, že by si právě on mohl vytáhnout papírek s jejich jménem a naplnit jim vagínu takovou nádivkou. Ostatní pánově se cítili pokořeni a téměř propadali beznaději a závisti.
»Žádné podfuky prosím, mám nápad.« prohlásila Bertha a vykasala si sukně. Jak tak seděla na divanu, z rozparku jejího spodního prádla vykukovaly usměvavé tmavě růžové pysky její vždy chtivé pipiny. Pokynula mi, abych si přisedla k ní, podala mi sedm ruliček s dámskými jmény a pošeptala mi, abych jí je zasunula napůl dovnitř.
»A nyní, pánové,« pravila roztomile, »Poklekejte mi jeden po druhém mezi nohy a ústy si každý vytáhněte jeden lístek. Jakýkoliv podvůdek je tu vyloučen,« zasmála se vesele. Bylo na ní vidět, že by chutě přijala všechny čtyři několikráte za sebou. Papírky již mokvaly.
John si vytáhl Bridget. James lady Montairyovou, urostlý Charles lady Berthu a na mne vyšel hezoučký Lucien, který na mne už hodnou dobu civěl tím nejzamilovanějším pohledem, jenž mi ani v nejmenším nebyl nepříjemný.
Drahoušek Corisanda a pihovatá Fanny se vyzbrojily umělecky zhotovenými umělými pyji z kvalitního indického kaučuku, o nichž lady St. Aldegonová prohlásila, že jsou neobyčejně pamětihodné, jelikož se jimi její drahý manžel nechává občas šoustat do řiti, kdykoliv je potřeben obzvláštního povzbuzení. »A můžete jich použít i k povzbuzení těchto chutných mládenců, až se budou zabývat svými partnerkami: budou z toho mít dvojí rozkoš,« dodala didakticky.
Teď už jsme i my byly docela nahé až na punčošky a střevíčky, jež jsme si podržely. Bylo to správné; vždy jsem zastávala názor, že to je mnohem vkusnější než holé nohy.
Všeobecný zájem se soustřeďoval na Berthu a Charlese. Všichni totiž byli zvědavi, jak si Charlieho výstavní bimbas povede v Berthině skvělé pochvě. Charlie byl ve stavu nejvyšší pohotovosti, Bertha si ho jemně položila na divan a milostně zlíbala jeho vyzývavě trčící klacek. Pak se rozkročmo umístila nad něj, napíchla se jako sele na rožeň a přisála se k jeho pootevřeným ústům. Začala jsem ji prstem šimrat v řiti a pihovatá Fanny, která to okamžitě pochopila, přikročila s pečlivě nakrémovaným kaučukovým umělákem, nalehla na Berthu a jemně, leč rozhodně jí uměláka vsunula do řitního otvoru. Pak oběma rukama pracovala přímo mezi Charlesem a Berthou. Tento mimořádně účinný a efektivní způsob soulože nás všechny nesmírně nadchl a rozjařil. Fanny byla rozdivočelá stejně jako ti dva pod ní. Drahoušek Corisanda to nevydržela a se svým umělákem hupla na Fanny. Ječeli slastí a probouzeli v nás zvířecí pudy. Zdálo se, že to nemůže skončit snad nikdy.
Líbala jsem se a laskala s Lucienem a pohrávala jsem si s jeho tuhým pinďourem. Byl už blízek výronu a tak jsem si ho přitáhla na pohovku a zavedla si ho do útrob. Lucien mne pevně objal a líbal mne pozoruhodně vášnivě. Neopomněla jsem se ovšem dívat, co se děje kolem. Lady Bertha stále nenasytně cválala na Charlesovi, povzbuzována primárně i sekundárně oběma děvčaty nad sebou. Lady Montairyová souložila s Jamesem na židli, avšak John si ne a ne poradit s Bridget, jež sice byla miloučká a učinlivá a dovolovala mu všechno vyjma tu nejvyšší slast – vpochvení.
Konečně jsme pak byli všichni úplně hotovi. »Pojďme,« pravila lady Bertha, »odpočineme si, občerstvíme se a také se musíme přesvědčit, zda Bridget a Fanny pozbyly panenství. A ještě bych vám chtěla vyprávět, jak jsem krátce po svém sňatku zažila malé dobrodružství v Brenthamu.«
Počali jsme se občerstvovat a Bertha vyprávěla: »Bezpochyby víte, jak St. Aldegonde chtěl reprezentovat své hrabství v parlamentu, a protože se blížily volby a nebylo možno ztrácet čas, musel si St. Aldegonde zajistit podporu jistého významného statkáře, aby všechno vyšlo tak, jak vyjít mělo. Ten chlápek se mi dvořil už dávno, a když jsem se provdala za Své lordstvo, byl nadmíru otráven. Mému choti i mně bylo jasno, že nechybí mnoho, aby se přidal k našim protivníkům.
Jednoho večera jsme se už už ukládali k spánku po nádherném šuku (bývá to vskutku nádherné brzy po prvním sňatku), když tu mne napadlo něco tak bláznivého, až jsem se nahlas rozesmála.
St. Aldegonde byl zvědav, co je mi tak k smíchu. »Lásko,« řekla jsem mu líbajíc ho něžně (teď už ho tak často nelíbám, leda když ho chci pumpnout o peníze), »lásko, oželel bys něco mé pipinky, aby ses stal poslancem za své hrabství?«
»Milá Bertho, s poslední krůpějí mého semene, již jsi ze mne právě vysála, zmizela i poslední kapka mé žárlivosti,« odpověděl zívaje. Pochopil můj nápad a pokračoval: »Máš na mysli pana Stiffingtona, viď, miláčku? Je to výborný nápad a bude to levný a výhodný zisk, protože pipina neleze do peněz.«
Byla jsem do toho celá divá, protože jednak se mi naskýtalo vítané dobrodružství, a jednak to bylo ku prospěchu mému choti, jejž jsem tenkrát ještě vroucně milovala. Šlo jen o to, udržet tu záležitost v naprosté tajnosti, a tak jsme se usnesli, že budu v Brenthamu vystupovat jako svoje vlastní komorná.
Nazítří jsme odjeli jakoby do Paříže, ale na nádraží jsem se se St. Aldegondem rozloučila, v hotelu jsem se převlékla a odjela jsem do Brenthamu. Pod rouškou tajemství jsem se svěřila jen brenthamské hospodyni, ale ani jí jsem ovšem neřekla všechno. Hospodyně rozhlásila, že jsem její neteř z města, která přijela na krátkou návštěvu, a já jsem se spřátelila se služebnictvem jako jedna z nich a nikoho ani nenapadlo, že bych mohla být lady Bertha.
Pan Stiffington dlel tehdy v Manly Hall a hospodyně mi obstarala kočár, aby mě tam dopravil, řkouc, že si tam musím něco zařídit, což byla pravda pravdoucí.
Pán byl ve své pracovně a vyřizoval si korespondenci; tam jsem byla uvedena. Bylo kolem jedenácté, krátce po snídani.
»Nuže, děvenko, dej mi ten dopis z Brenthamu. Cožpak to nemohl prostě doručit kočí? Ale jsi to pěkná kůstka!« řekl, jako by si teprve teď povšiml mé přítomnosti.
»Promiňte, pane,« řekla jsem stydlivě a snažila jsem se i zapýřit, »jsem komorná lady Berthy a přináším důležitý dopis od Jeho lordstva St. Aldegonda.«
Pan Stiffington byl příjemný a hezký pětatřicátník, statný a plný života a síly. Pohleděl na mne zvídavě a zvolal: »Vždyť vy jste lady Bertha sama! Co se to tady děje?«
Nevěděla jsem co si počít, ale on mne vyzval, abych usedla a vypověděla mu rovnou, proč jsem vlastně přišla. »Abych pravdu řekla, pane Stiffingtone, jde o to, abyste svým hlasem a vážností svého postavení podporoval mého manžela ve volbách,« řekla jsem tiše a stydlivě. »Víme, jak mnoho záleží na vašem postoji, a tak jsem se opovážila přijít osobně, abych se pokusila ovlivnit vás v náš prospěch.«
»Pro Boha,« řekl zřejmě překvapen, »proč bych měl dělat něco ve prospěch toho chlapa, který mne připravil o tak vábnou bytost, jako jste vy?« A přisedl si na divan mně po bok
Sklopila jsem cudně oči a mluvila jsem sotva slyšitelně: »Kdybyste jen tušil, jak to vpravdě vypadá s naší rodinou, jak jsme na tom bídně, hodně byste slevil ze svého byt oprávněného sebevědomí, pane Stiffingtone. Jeho vévodství zpečetilo můj osud proti mé vlastní slabé vůli., ale teď nemohu dělat nic jiného, než všemožně zastávat zájmy svého chotě.«
»Bertho, drahá Bertho!« vykřikl vzrušeně. »Slyším dobře? Vy byste bývala dala přednost mně? Cožpak vám není líto mé neopětované lásky, mé lásky nikdy nevyslyšené, nenaplněné? Cožpak se na mne ani neusmějete, nepohlédnete na mě láskyplným pohledem?« Uchopil mě za ruku a pokrýval ji žhavými polibky. Záležitost se vyvíjela zdárně.
»Budu ve volbách podporovat vašeho manžela, ale.., ale…. to víte, něco za něco… Copak mi můžete nabídnout, drahá Bertho, miláčku? On si urval vale první panenství. A já musím urvat to druhé! On tím nic neztratí a já získám všechno! Nikdo se nic nedoví.«
Byl vzrušen na nejvyšší míru. Už mne objímal kolem pasu, líbal mne a druhou rukou mi šmejdil po ňadrech a po stehnech. Pak mne uchopil za ruku a položil si ji na vřelého bimbasa, jenž mu už trčel z kalhot. Ten dotyk způsobil, že se mi celé tělo zachvělo chlípnou touhou a klesla jsem na záda jakoby v mdlobách.
Vyskočil, zastrčil dveře závorou a ze zásuvky vyňal jakousi knížku a krabičku. Potom mi vyhrnul sukně a něžně mi líbal nohy odzdola až nahoru, až dospěl k rozparku mých kalhotek s krajkami. »To je nádherná pusina, sladká to pipinka.« Líbal mne tam všude, odhrnoval labia maiora i labia minora a laskal mi poštěváček. Nemohla jsem to už vydržet, chopila jsem ho za hlavu a přitiskla jsem si ho k sobě vší silou. Cítila jsem jeho pružný jazyk a ronila jsem milostnou šťávu v hojnosti. »Je moje,« sténal duse se v tom slastném sevření, »je ráda, líbí se jí to, je hotová, teče jak Temže do Lamanše!«
Potom vstal a řekl: »Počkej ještě, miláčku, nebudeme tak pospíchat.« Vložil mi opět svého priapa do ruky a začal mi ukazovat v knížce. »Tady se dívej, jak se to provádí do prdelky, to je totiž ten správný rajc, to je ta nebeská brána slasti, teprve pak poznáš, co je to opravdové vzrušení smyslů, o jakém jsi doposud jistě neměla ani potuchy.«
Aniž jsem to předpokládala, velice mne vzrušil. Neztrácel čas, vzal z krabičky něco masti a pečlivě mi natřel řitní otvor. Něco nanesl i na svůj zrudlý žalud. Musela jsem pěkně vysunout zadeček, poroztáhnout nohy – a běda! »Ne, ne, pro Boha, to bolí, to nevydržím!« Jeho milostný nástroj mi svým barbarským nájezdem trhal střeva. Z očí mi tryskaly slzy. Nějaký cit? Chachá!
A přece jsem pochovala vrcholnou rozkoš. Držela jsem a spolupracovala, seč jsem mohla. Stiffington byl hotov třikrát bez vytažení. Málem jsme omdleli vyčerpáním.
A tak se stalo, že má návštěva byla úspěšná a Moje lordstvo bylo zvoleno poslancem za své hrabství.«
Během tohoto vyprávění jsme se všichni navzájem zabývali svými pohlavími, ale jen něžně, mírně a laskavě. Potom však jsme si nebyli jisti, jak je to s tím zatraceným panenstvím Bridget a Fanny, a tak jsme jednoznačně a jednomyslně nařídili, aby je John a Charles ošoustali před našima očima, aby bylo té věci konečně učiněno zadost. Oba mládenci se úkolu zhostili znamenitě. Pokud ještě předtím zbylo vůbec nějaké panenství, potom už ho rozhodopádně nebylo.
Tak tohle všechno jsem, milý Waltře, zažila za svého pobytu v městě. Teď budu vyprávět o svém seznámení s lordem Crim-Conem a o tom, jak jsem se za něj provdala a co jsem s ním zakusila.


Autor Oscar Wilde 7.8.2005
Povídky od autora: Oscar Wilde
přečtena: 8530 x
Průměrná známka: 2.84 tři po 153 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Lady Fuckingham 4
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist