EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Lady Fuckingham 5

Úvod » Klasika » Lady Fuckingham 5

Komentáře (0) | Doporučit | Tisknout | 1002


Lady Fuckingham 5



5
A tu nastal ten významný čas v mém životě, kdy jsem plnými plachtami vplula do přístavu manželského.
Už jsme ses Alicí chystaly k odjezdu z města, ale ještě jsme si s lady St. Jeromovou vyšly na dopolední vycházku do Kensington Gardens – a koho jsme tam nepotkaly, jako hezkého vysokého třicátníka s nejpotvornějšíma černýma očima, jež jsem kdy vůbec viděla.
Lady St. Jeromová se usmála tím nejpoťouchlejším úsměvem a řekla Alici a mně: »Drahouškové, dovolte mi, abych vás představila hraběti Crim-Conovi, nejelegantnějšímu džentlmenu dneška. Avšak jeho pozornosti přijímejte velmi obezřetně a s největší mírou opatrnosti.«
Pak dosti zdrcujícím pohledem sjela toho pána: »Promiňte mi, Vaše lordstvo, že při představování lady Beatrice Fuckinghamové a slečny Alice Marchmontové je předem varuji před tak nebezpečným milovníkem. Obě jsou pod mou ochranou, a kdybych tak neučinila, zanedbala bych svou povinnost.«
Ten chlapík lord vyhlížel naštvaně, ale jen chvilinku, načež se příjemně usmál a odvětil: »Díky, díky, milá sestřenko, tvá bezmezná šlechetnost vždy tvrdě stíhá mé drobné lidské slabůstky. Což nemůžeš uvěřit v mé nejlepší úmysly. Ty přece víš, jak často jsem tě žádal, abys mi vyhledala pěknou a miloučkou manželičku, jež by mě utáhla na vařené nudli a ochránila mne všeho zlého.«
»Dobrou choť sis mohl najít už dávno, ty odporný mizero,« odsekla mu lady St Jeromová. »Jsi hnusný pokrytec, ale přesto jistě víš, že dobrými předsevzetími je dlážděna cesta do jistého velmi horkého místa, kam ty a všichni tobě podobní neodvratně spějete, Vaše lordstvo.«
»Eh, my lady, to velmi horké místo, o němž mluvíte, je bezpochyby, jak soudím, mezi ženskýma nohama, není-liž pravda .«
Lady St. Jeromová se prudce zarděla a pravila hněvivě: »Tedy tohle už je příliš, co si Vaše lordstvo dovoluje, co si přímo troufá, to už jsou nechutně prasácké narážky!« Obrátila se k nám dvěma: »Drahouškové, promiňte mi, musím se vám omluvit, neboť se stydím, že jsem vás představila tak hanebnému vzorku moderní společnosti.«
»Vsadím se s vámi o cokoli chcete, že už se nikdy rouhavě nedotknu vašich delikátních citů, milá sestřenko, jakmile se ožením,« řeklo Jeho lordstvo a tvářilo se co nejupřímněji. »Budu-li ženat, budu chráněn před pokušením. Předpokládám ovšem, že tato dvě rozkošná stvoření,« a uklonil se Alici a mně, »jsou ještě k mání. Domníváte se, že by některá z nich chtěla pojmout za chotě zvetšelého obšourníka mého typu?«
»Jste nenapravitelný, sire,« řekla lady St. Jeromová. »Jak jen můžete mluvit tak nevázaně před mladými dámami!«
»Vy mi, sestřenko, nevěříte, ale já to myslím opravdu vážně, přisámbůh!« Vytáhl notýsek, vytrhl z něho dva lístky, na oba něco načmáral a opět je vložil do zápisníku, aby částečně vyčuhovaly. »Nuže, sestřenko, zvol nyní jeden z těch dvou lístků, ať zjistíme, která je mi souzena.«
Indy St. Jeromová vyhlížela zmateně, ale ovládla se a řekla jakoby žertujíc: »Dobrá, nezkazím tu legraci.« A vytáhla jeden z lístků. Podívala se a něj a vyprskla smíchy: »Beatrice, to ty by ses měla stát lady Crim-Conovou, dáš-li ovšem svou ručku tomuhle ničemnému čuňasovi!«
Jeho lordstvo čuňas pravil vemlouvavě. »Ano, budete-li mne chtít, drahá lady. Smím vám říkat Beatrice? Jaképak okolky? Je to šťastné jméno, zejména učiníte-li mne šťastným.«
Nejsem schopna vypsat, co jsem cítila v tu chvíli. Věděla jsem, že je velmi bohatý, že společensky stojí na nejvyšších příčkách britského šlechtického žebříčku a že nehledě na jeho pověst zvrhlého proutníka, byl přece neobyčejně vábnou partií pro každé děvče s poměrně omezenou rentou.
Už ani nevím, jak se stalo, že mě vzal za ruku. Lady St.Jeromová s Alicí šly před námi a bylo zřejmo, že kráčejí úplně bez cíle, jen aby dopřály Jeho lordstvu dostatek času a příležitosti k nejrozmanitějším projevům dvoření. A Jeho lordstvo nemarnilo čas. Ani nevím, jak se to stalo, netrvalo to ale dlouho, a já jsem mu dala slovo a slíbila jsem, že se za něj provdám. Za necelý měsíc jsem se vzali a byli jsme svoji.
Nebudu popisovat svatební obřad, nebylo to nic zajímavého. Ale co jsem zažila o svatební nocí, to tedy stojí za vyprávěni. Můj choť byl sice třicátník, ale při zevrubnějším pohledu vypadal na dobrých padesát. Stálými a soustavnými radovánkami všeho druhu i způsobu promrhal svou mladistvou sílu a teď už mu nezbývalo, než aby se uchyloval k nechutným výstřednostem, které jediné mu mohly poskytnou žádoucí slast.
Před sňatkem jsem mu nedovolila ani sebemenší důvěrnost, třebaže byl neodbytný dotěra, protože jsem věděla, že kdyby mé dostal, klidně by mne poslal k vodě.
Ihned po obřadu v chrámu Sv. Jiří, kde nám pan farář ruce svázal, když jsme usedli do kočáru, vtiskl mi hrubý polibek a bezostyšně mi rukou zarejdoval pod sukně až na samu pipinu. Chechtal se hnusně, až prskal a také tak hovořil: »Nedělej se, nedělej, dobře vím, že jsi kurvička! Tebe už přefikl Lothair a spousta dalších, ty hvězdo Amorózního kroužku, tak co to tu na mě hraješ, pičulko huňatá? Vždyť jen proto jsem si tě vzal, abys dělala všechno, čeho se mi zachce, neboť nějaká ctnostná kráva by se blbě vzpouzela. A nadto jsi sirotek a nemáš tudíž žádné rodiče, co by mi do toho mohli kecat. Tak nebreč jako pitomá, jen mi ve všem trošku vyhov a budeme si žít šťastně a vesele.«
Pochopila jsem, že za okolností, v nichž jsem se právě plácala, je tento postoj asi nejpřijatelnější. Můj manžel byl jasné ve výhodě, ale rozhodla jsem se, že se taky jen tak nedám. Utřela jsem si slzy a políbila jsem ho tak milostně a vášnivě, jak jen jsem byla schopna. Ale neodpustila jsem si malou, leč významnou poznámku: »Budeš-li se před lidmi chovat jako mravný hoch, udělám všechno, co ti na očích uvidím.« Usmál se samolibě.
Na příchod Jeho lordstva do ložnice jsem byla dokonale připravena. Oba jsme už měli něco vypito a já jsem byla patřičně naladěna, zejména jeho vtipnými přípitky jako »na vlhkou a na tvrdej« nebo »ať se řítí přímo k řiti« a podobně. Naše svatební noc se měla odehrát v hotelu Lord Warden v Doveru, protože jsme směřovali na svatební cestu po pevnině.
Vklouzla jsem do postele zcela nahá. Netrvalo dlouhou a Jeho lordstvo ráčilo vejít; mírně se kymácelo a škytalo. Začalo to být zábavné.
»Jsi zatracená děvka, Beatrice, ale já ti dám za vyučenou, jen co se mi postaví. Hned ráno jsem vypil dvanáct bílků rozšlehaných ve smetaně a zrovna teď šálek čokolády s pár kapkami tinktury ze španělských mušek. Uvidíme, co to se mnou udělá……«
V okamžiku se svlékl a hupl ke mně do postele. Oči se mu leskly jaksi nepřirozeně, až démonicky. »Ha, má kráska již vlhne,« pochechtával se. »Začneme po francouzsku, pusko,« a obkročil mne. Zabořil mí hlavu mezi stehna; ližbu prováděl dokonale. Stiskla jsem mu bimbasa (měl štíhlého a dlouhého) mezi ňadry a špičkou jazyka jsem ho lechtala na šourku. Byl netrpělivý a vykřikoval »Dělej, mrcho. dělej!« A pokusoval mne do stydkých pysků. Sténala jsem rozkoší a brzy jsem mu zmáčela ústa milostným výronem.
»Ta čertice dovede mastit,« huhlal mi mezi stehny. »Musím se jí odvděčit.« Nadsedl trochu a vsunul mi pyj do úst. Odhrnula jsem mu předkožku a účinlivě jsem mu olizovala žalud kolem dokola. Pyj mu tvrdl jako ocelová tyč.
»A teď vyskoč, kurvičko, na všechny čtyři, vezmu si tě na psí způsob.« Pleskl mne přes zadnici tak silně, že to muselo být slyšet po celém hotelu. K mému překvapení však namířil nikoli do mé pochvy, nýbrž se mi ho snažil vrazit do sevřené řiti. »Představuju si tě jako chlapečka, ty zvrhlá sviňko,« drtil mezi zuby, »a ošoustám si tě pěkně do prdýlky. To snad je jediné panenství, které ti ještě zbylo, i když o tom jistě úspěšně pochybuju.«
»Ne, ne, to mi nesmíš dělat!« křičela jsem hrůzou.
»Nekecej, kanimůro prohandlovaná, o svatební noci mám právo na panenskou ďouru, nebo snad ne! Ha! Kundičku si nechám na jindy, ha! Drž, kurvo, nebo tě vyhodím z okna rovnou do moře!«
Bála jsem se, že by byl schopen to udělat, a tak jsem se zaťatými zuby drželo jak beran. Řvala jsem bolestí, protože se jednak neomaleně dral do mých útrob, a jednak mě oběma rukama rval za ochlupení. Takovou komplexní bolest jsem v životě nezažila.
Pak mě objal kolem krku a neobyčejně jemně a láskyplně mě šoustal do mé panenské řiti. Bolest už ustoupila a já jsem začala pociťovat nevýslovnou a nikdy nepoznanou slast. Jeho lektvary byly zřejmě účinné, protože už mi svlažil tlusté střevo třikráte a stále nenasytně pokračoval.
Když se konečně nabažil, řekl: »A teď trochu osvěžení.« Vzal březovou metlu a začal mě rozkošnicky mrskat. Byla jsem tak znavená, že jsem se ani nebránila; ostatně nemrskal mne nijak krutě. Po chvíli na mne opět vlezl a opět si vybral řitní otvor. Nazýval mne svým milým hošíkem a šoustal jako červený pes. Tak jsem prožila svou svatební noc.
Když jsme se po líbánkách vrátili z pevniny zpět do Anglie, stalo se jednou při našich milostných hrátkách, že mi můj manžel zavázal oči šátkem a pak mne pevně připoutal k pohovce. »Ukážu ti teď něco, co jsi ještě, jak předpokládám, nikdy nezažila.« A začal mne šimrat na pipině holubím peříčkem. Šimralo to strašně, dráždilo mě to, ale naprosto neukájelo, což bylo to nejstrašnější. Pochechtával se sadisticky a šimral a šimral. Myslela jsem, že zešílím neukojeným chtíčem.
»Pro Boha, vraž mi ho tam už!« žadonila jsem. »Nemuč mě, pojď už ke mně, anebo mi podej aspoň uměláka!«
»Je to opravdu kruté, takhle tě mučit, ty kurvičko, ale působí mi to potěšení. Ale abys věděla, že jsem v jádru dobrák, přinesu ti toho uměláka z kabinetu.«
Vrátil se hned. Cítila jsem, jak mi rozevírá stydké pysky, ale nevsunul tam uměláka, nýbrž živý pyj.
»Ách, co to je, kdo to je?« vykřikla jsem.
»Chachá,« smál se vesele. »Hádej! Já to nejsem…«
Měla jsem stále zavázané oči a byla jsem připoutána.
»Tys nepoznala Jamese? Chachá! Tys opravdu nepoznala Jarnese?« Smál se, až řičel. Radoval se jako blbec, že jsem nepoznala Jamese. To byl jeho komorník. Sňal mi šátek z oči a já jsem zjistila, že mne skutečně šoustá James. Tvářil se uctivě a provinile, ale šoustal, prasák.
»Líbej ji, Jamesi, vraž ji jazyk do huby! A přitlač! Nic ji nešetři! Až ke krčku děložnímu, Jamesi, nebo ti snížím plat!« Můj choť byl neobyčejně rozjařen, plácal Jamese přes zadek a hnětl mu šourek. Přitom vykřikoval: »A to se na to podívejme, jak se lady Beatrice ještě dovede styděn To je sranda. to je prdel! Už dlouho jsem se tak nepobavil!«
Moje námitky nic neplatily, James poslouchal jen svého pána. Jamesova snaha mě za chvíli přiměla k povolnosti, ba ke spolupráci. Vzpomněla jsem si na náš večírek v Crecy House, když jsme si užívaly se služebnictvem, a opět jsem se cítila jako v náručí tak dokonale vyvinutého Charlieho.
Jeho lordstvo nás se zájmem pozorovalo. Když vidělo, že se už nevzpírám, odvázalo mne, abych se mohla účastnit aktivněji.
»Jamesi, teď se drž a pracuj na obě strany,« zvolal můj drahý choť, shodil kalhoty a se vztyčeným klazanem obskočil zmítajícího se Jamese shora.
Užívali jsme si potom často takhle ve třech a později jen ve dvou, protože můj manžel se často vymlouval na únavu, nechával nás o samotě a spával odděleně. Ale jeho únava byla jen mizernou výmluvou. Jednou večer jsem posypala chodbu křídovým práškem a ráno jsem zjistila, že od ložnice Jeho lordstva vedou stopy k pokojíku mého patnáctiletého pážete a zase zpět. Nechtěla jsem svému choti kazit tuto drobnou radůstku a tudíž jsem se o tom ani nezmínila. Jenom jsme s Jamesem ve vedlejší místnosti vyvrtali v dřevěně přepážce pár otvory, protože jsme usoudili, že by mohlo být zajímavé pozorovat někdy Jeho lordstvo, jak zachází s mým pážetem.
Byli jsme s Jamesem děsně zvědaví a v duchu jsme si představovali ty nejvzrušivější a nejvilnější čuňárny, jimiž se Jeho lordstvo kochá na mém pážeti. Když jsme se brzy po večeři rozešli do svých pokojů, ani nás nenapadlo zalézt do hajan! Sešli jsme se s Jamesem v tom neobývaném pokojíku hned vedle ložnice mého pážete Reubena.
Byli jsme zřejmě mnohem dychtivější než jeho lordstvo, protože když jsme přitiskli své zvědavě zraky k vyvrtaným dírkám, spatřili jsme jen pustou temnotu. Byla vlahá letní noc, a tak jsme se s Jamesem zatím uchýlili na lůžko, abychom vyčkali příchodu lorda Crim-Cona. Líbali jsme se, laskali, pohrávali jsme si s pohlavími. James byl v mžiku vzrušen a hodlal to dovést do zdárného konce, takže jsem se musela přemoci a zabránit mu v tom, jinak bychom se mohli prozradit a kvůli celkem běžnému vpochvení by bylo veta po podívané, na niž jsme se tolik těšili.
Zrovna když jsem mu důrazně šeptala, aby toho ihned nechal, zaslechli jsme z vedlejší místnosti škrtnuti zápalky. Vrhli jsme se k našim špehýrkám a ke svému překvapení jsme zjistili, že Reuben tam není sám – byl tam i Jamesův pomocník, vytáhlý šestnáctiletý mladík, s nímž jsme nikdy nepočítali; choval se vždy tak chladně, zdrženlivě a uctivě, a to i k Jamesovi, že nás nikdy ani nenapadlo. že by mohl být účasten jakýchkoli zábav Jeho lordstva.
Reuben zažehl pár svíček. Jeho společník ležel na pohovce a líně onanoval, jako by chtěl svůj ztopořený pyj udržovat ve stavu pohotovosti. Reuben mu řekl: »Nechci ti do toho mluvit, Wille, ale Jeho lordstvo tu bude každou chvilku. Rádo nás vidí vzrušené a připravené, ale bude-li mít jen špetku podezřeni, že jsme se ukájeli předem, vylítne. z kůže zuřivostí a pěkně to odskáčeme.«
Reuben i Will byli oba úplně nazí, takže bylo jasně vidět, jaký je mezi nimi rozdíl. William byl hubený, vysoký a vybledlý, zatímco Rouben byl postavou přímo Adonis, měl růžové buclaté tvářičky, černé vlasy a velmi temné vášnivé a nestydaté očí. Oba hoši byli dokonale ztopořeni a kolem kořenů jejich mladistvých kopiníků tmavlo rašící ochlupení.
»Jsi nádherný chlapec.« řekl Will tak horoucně, že bych se toho nikdy nebyla nadála. »Není divu, že tě Jeho lordstvo svedlo. A je od tebe milé, žes mé uvedl do těchto lordských hrátek. Miluji tě víc, než bych kdy mohl milovat sebekrásnější holku na světě! Pojď to zkusit.«
Mladíci si lehli na pohovku, chytili se navzájem za své klacky, líbali se, sáli si jazyky, objímali se a lezli po sobě nemravně. Zdálo se mi, že už už musejí ejakulovat, když tu přestali, jako když utne. Zvenčí se ozvaly tiché kroky, klika cvakla, vrzl pant a vstoupilo Jeho lordstvo s velkou stolní lampou v ruce.
»Tak dost, dost, vy zpustlí prasáci!« zvolal. »Mám takové temné tušení, že jste si tu již užívali, vy teplouši úchylní!« cedil mezi sevřenými zuby a tvářil se hrozivě. »To krutě ztrestám!« Hoši vyhlíželi polekaně. Zbledli, ale pak se začervenali.
Ruby se ozval první: »Nikoli, Vaše lordstvo, nic takového, byli jsme zdrženliví. Jenom Will se mi přiznal, že se těší, až ho uvidíte, jak mne bude brát odzadu.«
»Bravo! To taky udělá a já ti vymlasknu tvého miloučkého bimbáska. A běda, kdo by mne chtěl oblafnout!«
Odložil lampu na noční stolek, takže celá místnost teď byla dobře osvětlena. Lord Crim-Con se posadil na lůžko. rozepjal si župan a odhalil tak své dlouhé povadlé péro. Chlapci mu usedli každý na jedno stehno a on je líbal, strkal jim jazyk do úst, pohrával si s jejich ztopořenými bimbasy a šimral je na varlatech.
To ovšem byla jen předehra. Netrvalo dlouho a zeptal se Rubybo, zda je připravena vazelína, shodil ze sebe župan a položil se na záda.
„Nuže, můj pěkný macíku.« oslovil mé páže. »Obklekni mne a nech mi vysát svůj cecík. A ty, Wille, skoč na něj a já mu tvůj klacík zastrčím do otvoru řitního, latinsky zvaného anus.«
Jamesova pomocníka nebylo nutno pobízet dvakrát. V mžiku byl na místě a jeho tuhý pinďour směřoval k temnému otvoru pážecí kakaové řiťky velmi odhodlaně a výhružně.
Jeho lordstvo plálo netrpělivostí. Vzalo Reubenův sedmicoulák do úst, funělo a chvějícími se prsty mastilo Willův vražedný nástroj vazelínou. Brzy bylo vše připraveno k zajímavé trojakci. Můj choť měl plná ústa, po stranách slintal a chrčet: »Nádhera! Hejbej sebou, neřáde! Dělej, dělej! Oh, oh, óóh! Cákej, lenochu!
Ruby měl planoucí oči vyvaleny na nejvyšší míru, jak se snažil Jeho lordstvu poskytnout tu největší dávku spermatu, jaké byl schopen. Jeho lordstvo sálo a polykalo jako vyhládlý kojenec; mlaskalo a oblizovalo se a jeho šlechtický pyj vstával a nabýval docela mužného vzhledu.
Will píchal svého miláčka důkladně, řekla bych přímo zuřivě, a byl téměř hotov v týž okamžik, jako Rouben. Málem z něho spadl, kdyby se ho nebyl pevněji přidržel.
My dva ve vedlejším pokojíku, když jsme pozorovali to vzrušující dění, jsme také nezaháleli. James si plivnut na žalud a ten byl v mžiku v té nejužší bráně lásky. Pohyboval se něžně, slastně, nebesky. Podívaná vpředu, rozkoš vzadu – bylo to boží. Své milostné šťávy jsme vyronili zároveň. Nemohla jsem se ubránit vzdechům a sténání a byla jsem blízka milostným mdlobám.
Celého těla se mi zmocnila vášnivá chlípnost, přímo jsem plála vilným chtíčem, zejména když jsem spatřila, jak dokonale je Jeho lordstvo ztopořeno a jak mu ho ti dva učinliví hoši neustále laskají a líbají.
»Tak to tedy ne!« vykřikla jsem. »Jamesi, jdeme tam!« Dveře nebyly zamčeny, a tak dříve, než se ti tři hříšníci vzpamatovali, lehla jsem si zády na břicho Jeho lordstva, nedbajíc jeho podrážděných protestů jako »Ty zatracená čubko pekelná«, »Ty svině huňatá, prašivá« nebo »Kundo zběsilá« a podobně. Sotva jsem si zavedla lordský manželský pyj do řiťky, už na mne naskočil James a dychtivě se zmocnil mé toužebně zvlhlé ďovírky. Vrtěla jsem sebou jako divá nedbajíc popuzených projevů lordovy nevole. Ta ostatně brzy vyprchala, neboť jsem se snažila svírat řiť i pochvu velice rafinovaně, takže pyj mého chotě ještě více tuhl a duřel, nemluvě o Jamesově spolehlivákovi.
Chlapci byli chápaví a přiklekli ke mně, abych jim mohla laskat a líbat jejich mladistvé strkáčky a šimrat je pod těmi jejich směšnými pytlíky na kuličky. Chlapci poulili oči rozkoší, protože zvrhlý lord Crim-Con jim ještě šťoural oběma ukazováčky v řitních otvorech; vzdychali, sténali, počali mírně šilhat a netrvalo dlouho a dvě bohaté spršky chlapeckého semene mi skropily ňadra a Jamesovy ruce, neboť mne za ně držel.
Nikdy předtím jsem nezažila manželova dlouhého tenkého klazan a v tak dokonalém stavu. Možná to bylo tím, že stěna mezi konečníkem a pochvou je poměrně tenká a oba moji šoustevníci museli tedy cítit své pohyby navzájem. Byla to šílené divoká jízda! Unavena až k smrti, toužila jsem mít víc, stále víc, bažila jsem po tom jak hamižník po zisku, jako vrah po krvi své oběti, jako ďábel po duši jeptiščině! Připadala jsem si jako v ráji zaživa. Smysly vybičované, anebo spíš vyšouněné na nejvyšší míru mne jakoby opouštěly. Povznášela jsem se do jiných rozměrů, do jiného prostoru, do jiného světa. Nevím jak dlouho to trvalo, nic víc si už nepamatuji.
Teprve nazítří, když jsem přišla k sobě ve své posteli, mi James sdělil, že jsem upadla do mrákot jakoby mrtvá, ale předtím jsem ještě stačila pokousat čuráčky obou chlapců, až řvali bolestí a silně krváceli. »A co se týče Jeho lordstva,« dodal James, »obávám se, že je na umření, jak je vyčerpán. Museli jsme zavolat doktora Spendlowa a ten pravil, že to je o strach a že lze počítat s nejhorším.«
Bohužel to bylo až příliš pravdivé. Jeho lordstvo skonalo za dva dny. A ani já jsem se od té doby nevzpamatovala a už nikdy jsem se necítila docela v pořádku. Mimořádný výdej životní síly a dlouhodobě setrvalé roněni životních šťáv narušily mou tělesnou rovnováhu. Lékaři mi důrazně radili. abych byla v řemesle Venušině velmi zdrženlivá, ale tato jistě dobře míněná slova jako by ve mně len zažíhala nové a nové plamínky chlípných vášní a vilných choutek, Nedbala jsem ochabujících sil, a kdykoli a kdekoli se mi naskytla příležitost, neohlížela jsem se na nic a vrhla jsem se do toho střemhlav.
Notáři a vykonavatelé závěti provedli soupis majetku a výkaz předložili novému hraběti – následníku, mladšímu to bratru zesnulého lorda Crim-Cona. Nový hrabě odměnil Jamese a oba chlapce štědře vysokou částkou za jejich věrné služby bratrovi. Potom mi řekl, že si je jist, že právě jim vděčí za získaný šlechtický titul a statky po bratrovi, jichž by se jinak byl dočkal nejdříve tak za pět až deset let.
»A nedomníváte se, Vaše lordstvo.« navázala jsem tehdy na jeho řeč, že i já si zasloužím váš vděk? Jak projevíte svou vděčnost malé Beatrici?«
Podíval se na mne velmi podivně a dlouze, jako by nic nechápal. Byl to pohledný osmadvacetiletý muž, bohužel nadosmrti ženatý s bohatou tlustou paničkou, ostatně dost hezkou, jež ho obdařila už devíti dětmi a vypadala ještě na mnoho dalších,
»Jak bych vám to jen vysvětlila, Roberte,« pokračovala jsem. »Vy jste úplně jiný než váš nebožtík bratr. Vám stačí k uspokojení stále totéž. Každý váš pohled, každý úsměv patří jen vaši skvělé choti. To on flirtoval s každou jen trochu líbivější ženou, jež mu přeběhla přes cestu, a většinou každou z nich dostal. Jak tvrdé musíte mít srdce, že mne ani nepolitujete za to, co jsem ztratila jeho odchodem!«
Byl tak hezký a přitažlivý a já jsem tak nenáviděla novou lady Crim-Conovou, že jsem se rozhodla ho svést a jedním tahem tak uspokojit svou vášeň i zraněnou pýchu.
»Kam tu míříte, drahá Beatrice? Co máte na mysli? Vždyť vy mne úplně matete!«
»Ach, jste tak citlivý a jemných mravů a já jsem tak opuštěná – a vás ani nenapadne, abyste mi vtiskl bratrský polibek co důkaz náklonnosti nebo aspoň soucitu. Vím dobře, že mne lady nemá zrovna ráda, ale já stejně v několika dnech odjedu do Hastingsu,« řekla jsem, zadržujíc pláč, a hned potom jsem se rozvzlykala, až srdce usedalo, a slzy z mých sklopených očí kanuly na jeho ruku, kterou mi chlácholivě položil na koleno, jelikož seděl vedle mne.
Naklonil se a něžně mě políbil na čelo asi tak, jak libá laskavý strýček svou neteř školačku. Řekl: »Kdybych jen věděl, jak vám pomoci, jak vás povzbudit, má drahá!«
»Má drahá!« To už znělo lépe, snad v tom bylo i něco citu. A jak už se ledy počaly lámat, objala jsem ho a vtiskla jsem mu vášnivý polibek a stále pobrekávajíc jsem hovořila dál: »Ach, Roberte, vy si neumíte ani představit, co to znamená být zanechána jen tak, ubohá, opuštěná, nešťastná v tomto chladném, studeném a nevlídném světě! Cožpak mne nemůžete aspoň trochu potěšit a věnovat mi třeba jen jeden z těch láskyplných úsměvů, jimiž už vaše choť musí být přesycena.«
Ztěžka povzdechl a já jsem pocítila, jak mi kradmo klade paži kolem pasu. Velmi jemně si mne přitáhl k sobě a naprosto nepůsobil dojmem, že by mu moje polibky, jimiž jsem ho zasypávala, byly nějak proti mysli.
»Kdybyste mne také políbil, o co by přišla vaše lady?«
Chvěl se po celém těle, když se naše rty konečně setkaly v dlouhém vzrušujícím políbení. Bylo jasné, že jsem v něm přece jen probudila jeho smyslovou vzrušivost a přirozenou smyslnost, jež tak dlouho podřímávala v jeho ctihodném manželském svazku.
»Nuže, Roberte, miluji vás, můj milý, a nemusíte se o tom zmiňovat lady Cecilii,« zašeptala jsem, jen co jsme se přestali líbat.
»Nikdo přece nepozná, ubude-li jeden krajíc z nakrájeného bochníku, nemyslíte, Beatrice?« řekl dívaje se mi zpříma do očí. Tváře mu plály; mně ostatně taky. »A ona určitě o nic nepřijde,« dodal.
»Váš bochník je asi velmi dobře nakrájen.« pravila jsem tiše. »vzhledem k tomu, kolik dětí máte, Roberte.«
Přitáhl si mne k sobě pevněji, posadila jsem se mu na klín a líbali jsme se tím nejkrásnějším chlípným způsobem, až jsem zřetelně cítila. jak mu pod mým zadečkem nabíhá pohlavní pyj, jak mu tuhne a jak se pudově snaží vymanit z pout textilu. Oči mu plály zvláštním leskem a najednou bylo všechno vyřešeno. Aniž řekl slovo, položil mě na pohovku a já jsem cudně zavřela oči. Vykasal mi sukně a rukou šmejdil mezi stehny, až dospěl ke hnízdečku lásky. Poroztáhla jsem nohy, abych mu usnadnila další postup, čehož on hned využil jako tichého pozvání a v tu ránu jsem ucítila jeho žhavý žalud u branky své ovdovělé štěrbiny.
Touha po hodnotném mrdu mě trýznila už po několik dnů a teď jsem si nemohla pomoci, a jakkoli se to může zdát neskromné, musela jsem ho uchopit za ten výkonný nástroj milostné rozkoše a sama jsem si ho zavedla do svého přístavu lásky.
Když jsem otevřela oči, spatřila jsem, že se mu má povolnost líbí. A sotva mi přirazil ke krčku děložnímu, zaskučela jsem jako divoká liška a byla jsem hotova – do té míry jsem byla nadržena!
»Roberte, miláčku, ty vůbec nevíš, co je to pro mladou vdovu za muka, když je náhle zbavena svého přirozeného pohlavního úkoje! A teď, miláčku, píchej, píchej, ať jsme oba dokonale šťastni, ať se naše duše spojí a naše milostné šťávy smísí a hlavně mi řekni, zda pro mne občas budeš mít pár drobků ze svého nakrájeného bochníku!« A šoustali jsme jako červení psi.
Lady Cecilie si toho dne vyjela kočárem do přírody, takže jsme měli času dost a nemuseli jsme se obávat nepříjemného vyrušení. Nicméně jsem Roberta šetřila, majíc na paměti jeho manželskou povinnost dnes večer. Klekl si mi mezi nohy, líbal mi mou svatyňku a vykřikoval: »Roztomilá kundička, malá, pevná, dovedná! Rozkošné chloupky, heboučké!« Přímo se rozplýval; neměl moc zkušeností…
Pár dní na to musela lady Cecilie k našemu potěšení odjet k mamince, která náhle onemocněla. To nám hrálo do noty. Má ložnice byla hned vedle jejich, a tak bylo velice snadné, aby si v noci občas odskočil ke mně. Zjistila jsem, že se v milování skoro nevyzná; on a ta jeho bublinka provozovali jen manželský sex, jehož výsledky ovšem byly bohaté. Když jsem se posmívala jeho neznalostem, citil se zahanben: byl však chápavý a učenlivý. Jedva jsem ho uvedla v rozkoš šoustání do řiti, do té kakaové dírky, byl nadšen a slíbil mi, že jen co se lady Cecilie vrátí, uplatní své manželské právo i na tuto část jejího tučného těla, čímž se zároveň vyvaruje dalších potomků. Dokonce dodal, že provrtám-li dřevěnou stěnu, budu moci sledovat, co všechno s lady Cecilií hodlá provádět.
Tento můj úspěch mne nesmírně potěšil. Rozhodla jsem se dostrkat ho k tomu, že poníží svou choť všemožným způsobem, a to tak, abych toho byla svědkyní a mohla to jak náleží vychutnat. Zaučila jsem ho do všeho, co jsem znala a uměla sama, až jsem si byla jista, že se z dosud slušného solidního manžela zvrhl v rozpustilého chlípníka a nevázaného čuňase.
Byl tak dokonale vyškolen, že byl opravdu schopen naplnit svůj slib ohledně svých manželských práv na celé objemné tělo lady Cecilie, jen co se vrátí od ochořelé maminky.
Po pozdním obědě navečer po návratu lady Cecilie mne můj Robert vyhledal v zimní zahradě, usedl vedle mne a šeptal mi do ouška, jak je rád, že mne ještě může požádat o pár posledních ponaučení, než se odebere do ložnice se svou nepochybně dychtivou manželkou.
»Tys mne úplně vysála, drahá Beatrice,« řekl objímaje mě kolem pasu a líbaje mě vášnivě na rty, »včera večer a dnes časně ráno. Pokud se nějak mimořádně nevzruším, nebudu moci splnit její oprávněné očekávání. Po tak dlouhé nepřítomnosti bych ji měl obtáhnout aspoň třikrát čtyřikrát. Ale dokážu to? Budu toho schopen?«
»Tak to zkus ještě se mnou,« navrhla jsem mu věcně. »Dokud ukládá děti do postýlek, máme času habaděj. Dodá ti to chuti k laškování s ní. Jen ta představa, jak zbavíš věnečku její panenskou prdel, tě musí vzrušit víc než dostatečně. Čím víc bude pohoršena a čím urputněji se bude vzpouzet, tím větší potěchu z toho budeš mít.«
Jemně a obratně jsem mu vyprostila pinďoura z kalhot; můj dotyk byl kouzelný, postavil se do pozoru okamžitě, sice nesalutoval, ale plál touhou po činnosti.
Políbila jsem ho na rudý žalud a trochu jsem ho naslinila. Potom jsem se obrátila, vyhrnula jsem si sukně a dosedla jsem na něj tak, aby mi do pochvy vnikl úplně celý až po kořen. Chvíli jsme tak seděli bez sebemenšího pohybu a vychutnávali jsme tu nahou skutečnost, že se máme. Teprve potom jsme se dali do těch mrdavých pohybů, vykřesávajících v tělech i v duších milenců žhavé jiskry vilného šílenství, jež lze uhasit toliko božsky slastnou a blaženou extází výronu a smíšení milostných šťáv obou milujících.
Dělala jsem teď všechno, čeho jsem byla schopna, jen abych okradla tu nenáviděnou ženskou aspoň o trochu mužnosti jejího chotě a pokazila jí její naděje na noc plnou lásky.
Robert na chvíli ustal, zdvihl se a maje mne stále naraženou na svém kolíku, jenž byl tuhý co policejní obušek, položil mne horní polovinou těla na vedlejší stolek. Pak hned pokračoval v pohybech. Najednou mi podsunul ruce ke slabinám, vytáhl bimbase z pochvy a vší silou mi ho vrazil do řiti.
»Ách, óch, chr…, húú, húú, ou ou,« řvala jsem tlumeně samou rozkoší. Jeho ruce pracovaly na mém pudendu muliebre a já jsem se vznášela v nebeských výšinách. »Há, Roberte háá pane Bože, Roberte, dělej dělej, áách, to je krásně horký!« Připravila jsem tu mrchu Cecilii nejmíň o jedno číslo!
Pak jsme se upravili a po dlouhém polibku jsme se rozešli. Lady Cecilie už jistě uložila hejno svých dítek k spánku. Robert zůstal v zimní zahradě, stál u velkého okna a zapálil si cigaretu. Já jsem se uchýlila do salónu a zcela nevinně jsem hrála na klavír, ani nevím co.
Po lehké večeři předstírala lady Cecilie únavu z dlouhé cesty, a tak jsme si popřáli dobrou noc dříve než obvykle. Já a Robert jsme ovšem věděli, odkud vítr vane a co se vskutku skrývá za tou údajnou únavou. Kvačila jsem ke své špehýrce vyvrtané v dřevěné stěně.
Robert měl ve zvyku každý večer projít celé přízemí a přesvědčit se, zda jsou zavřena okna a okenice a zamčeny všechny dveře, takže do ložnice vešla jeho choť sama a hned se začala svlékat.
Cecilie byla zhruba téhož věku jako její choť, vyšší junonské postavy. Měla bohaté rudohnědé vlasy se zlatavým leskem, hluboké tmavě modré oči, tmavé nazrzlé obočí a dlouhé černé řasy. Ústa byla mírně větší a rty pěkně našpulené zuby měla dokonalé a byla si toho vědoma, když se smála. Jak se tak svlékala, obnažovala stále další vábné vnady, jakých bychom se nedohledali na štíhlých ženách.
Zírala jsem jako omámená a moje vznětlivá krev počala vřít. Ceciliina buclatá ňadra byla krásně oblá a stále pevná a pružná, neboť sama nikdy nekojila a houf svých dětí svěřovala kojným. Když shodila spodničku, vyvalilo se bělostné břicho bez jediné vrásky, bez jediného záštipce; pod ním se pyšnil boubelatý mons Veneris, porostlý kudrnatým sytě zrzavým ochlupením, jímž jen nejasně prosvítaly jasně rumělkové obrysy stydkých pysků.
Stála nahá před velkým otočným zrcadlem a zvídavě se prohlížela. Zřejmě to nedělala často, její hezkou tvářičkou se rozléval ruměnec studu. Usmála se a pohladila si kypré obliny břicha a zadku; asi si představovala, jak tento kalibr zapůsobí na Roberta. Pak si rozhrnula labia maiora a v zrcadle si prohlížela tu svou nedočkavou štěrbinu. Vypadala, jako že váhá, neměla-li by trochu masturbovat, ale spokojila se jen několika lhostejnými pohyby.
Byla jsem jak na jehlách, a jakkoli jsem ji nenáviděla, byla bych jí na místě chutě vylízala rendlík.
Náhle se otevřely dveře a vstoupil Robert. Zůstal stát jako zasažen bleskem z čista jasna. Zvolal: »Tedy, Cecilie, já mžourám! Proč ses mi takhle nepředvedla už někdy dřív?«
»Ach, Roberte, miláčku, to jsem se lekla! Přišel jsi příliš brzy. Právě si prohlížím to, po čem jistě toužíš a co ti bude s láskou poskytnuto, jen co zhasíme světlo.«
»Opravdu jsem dosud ani netušil, jak půvabnou máš postavu, Cecilie; po celá léta jsme to dělali potmě! Ale když už jsi takhle nádherně nahá, musím se na to podívat. Žádné světlo se zhášet nebude! Musím si tě prohlédnout podrobně a důkladně, miláčku. A mimochodem, musím se ti přiznat, že během tvé nepřítomnosti jsem tu v bratrově knihovně objevil několik zvlášť zajímavých knížek, jejichž obsah velice povzbudil mou fantazii popisem rozličných způsobů sexuálního vyžití. Až jsem se hanbil nad naší nevinnou nevědomostí o těchto tak důležitých záležitostech, Cecilie! Strašlivě toužím po tom, abych něco z toho s tebou zkusil.«
Zatímco takto hovořil, rval ze sebe oděv a házel ho na zem za sebe bez ladu a skladu. Všimla jsem si (a vskutku nemohla jsem si nevšimnout!) jeho vyzývavě zbujnělého bukanýra.
Vrhl se na ni, objali se, líbali, laskali, až se ho lady Cecilie chopila za tu věc a kormidlovala jím k lůžku. Hodila sebou na záda a hodlala souložit měšťácky manželským způsobem.
»Ne, Cecilie, lásko moje, tam ne, tam už to znám! Máš ještě jeden panenský věneček zelený, ba vlastně kakaový, jehož se hodlám zmocnit právě této noci po našem odloučení. Náš přiblblý zvyk nám přinesl jen samé děti a já jich jistě mám ve svém toulci ještě mnoho. Už nechci děti, žádné děti, jsou to jen zbytečné výdaje, jež by mohly zruinovat í bohatého otce! Už nic takového!« Hovořil vážně, ale přesto byl vzrušen. Nato dodal věcně: »Abys to věděla, dnes tě opíchám do řiti.«
»Co je to za hnusnej nápad?« vyjekla lady Cecilie nespisovně. »Toho neučiníš, Roberte!« A zrudla studem až po kořínky vlasů.
»Toho právě učiním,« pravil Robert pevně. »Jsem rozhodnut a chci to. Podívej se tady do té knížky, jsou tu vyobrazeny různé polohy, jak se to dá dělat. Jak se šoustá…, no, já vím, je to vulgární slovo, ale jak to jinak trefně nazvat, že? Tedy různé polohy šoustání, to je prostě termín. A šoustá se do řiti, do podpaží, mezi kozy, ah, zase takový lidový termín, znamená to mezi ňadra, miláčku, a vůbec kamkoli, skutečně kamkoli. Nejsou z toho děti a mužům je to vlastně jedno. Vždyť to nemusí být stále jen ta kunda, promiň, drahá Cecilie, tak mi to vyklouzlo, ale jistě už jsi to slovo někdy slyšela nebo viděla načmárané na ohradách nebo na vratech a tak, třeba i s obrazcem, no mlč, prosím tě, já vím, že je to vulgární, ale my muži mezi sebou toho termínu užíváme běžně, ostatně je to původu latinského, což ty ovšem nemůžeš vědět, nějak se ta píča musí nazvat! Přece nechceš, abychom o tak rozkošném a užitečném ženském údu mluvili nějakými nejapnými opisy, jichž užívají básnici a jiní krasoduchové. Je to kunda, vypadá to jako kunda, chová se to jako kunda, tak je to zkrátka kunda, a basta! Anebo píča. A ty ji máš taky, ať chceš, nebo nechceš. Máš ji, ale ta dnes bude odpočívat.«
Ukazoval jí ilustrace z útlé francouzské knížky s názvem Praktická věda. »Jen se podívej, Cecilie, na ty dokonalé rytiny! A takhle to dnes budeme spolu provádět. Jak jsem se na tebe těšil, až se konečně vrátíš, miláčku!«
Lady Cecílie lapala do dechu a nebyla mocna slova. Pak se vzpamatovala: »Roberte, pro Boha, ty jsi snad zešílel! Tuhle odpornou tiskovinu hodím do plamenů, nebudu se dívat na tyhle francouzské prasárny!« A vyrvala mu knížku z ruky.
»Cecílie, jsi moje zákonitá manželka, a tím pádem mi zákonitě patří každičký kousek tvého těla. Nedoháněj mne ke krajnostem, Cecko, nebo budu hrubý,« rozohňoval se Robert. »Jsem totiž zcela pevně rozhodnut vrazit ti ho dnes do prdele, aby ti bylo jasno, teď, hned a okamžitě!« Snažil se ji převrátit na břicho. Šlo to ztuha. Zdráhala se.
»Roberte, Roberte, že se pro Boha nestydíš, a neříkej mi Cecko, Beatrice uslyší ty tvoje sprosťárny. Nikdy mne takhle nezneužiješ! Nikdy!« Zakryla si tvář rukama a rozvzlykala se.
»Ale já to chci a ty si breč, jen si breč jako pitomá nána! Každý otvor tvého macatého těla je můj, mám na to papíry! Tvůj brekot mne jen povzbuzuje, a jestli se budeš vzpouzet, tak ti jich pár vrazím a budeš poslušná jako beránek.«
Bránila se ze všech sil, ale ženská síla se brzy vyčerpá, takže nakonec ležela na břiše a nohama klečela na podlaze. To byla příhodná poloha. Robert ji žertovně popleskal, roztáhl jí nohy, uchopil ji za výstavní hýždě, plivl si na žalud a vyrazil dobývat tu panenskou pevnost Kakapur.
Sténala bolestí a ponížením a Robert zápolil s nepoddajným svěračem, to jest sfinkterem.
»Ach, och, to bolí, to pálí, vždyť mě roztrhneš Roberte, prosím tě, pro Boha! Ach, au au au, chrr, chrr, Kriste Pane, už je tam!« Cecilie zoufale hekla.
Robert si oddechl úlevou, chvilku setrval v klidu a pak začal rozvážně píchat. Věděl své.
Lady Cecílie ležela lhostejně a odevzdaně. Leč pouze zpočátku. Brzy začala spolupracovat a Robert ji zpředu pilně zpracovával oběma rukama. Cecilii se to zalíbilo. K vrcholu rozkoše dospěli společně, ale nepřestali a závěr druhého čísla byl velmi vášnivý – o lady Cecílíi se pokoušely mrákoty a Robert jí ležel na zádech bez dechu zcela vyčerpán.
Když se poněkud vzpamatovali, převrátil ji Robert zase na záda a ještě chvíli odpočívali. »Postupně si vyzkoušíme všechny ty dobré nápady, popsané ve francouzské knížce. Už nebudeš chodívat s bubnem, milá Cecilie, nebudeš mít nasypáno pod kožíškem, už nebudou žádné děti a přitom si budeme vesele užívat! A teď mi vycucneš pinďoura, dokud mi ještě stojí,« dodal jakoby nic a podával jí ho k ústům.
»Ne, nikdy! Takhle mne zneužívat a ponižovat nebudeš! Takového čuňstva se nedopustím. Je to hnusné a nechutné samo o sobě a nadto sis ho ještě ani neumyl, co ses vyřádil v mém zadečku!« Oči měla plny slz, vzlykala a vypadala tak bezbranně. Avšak v Robertově tváři nebylo ani stopy po nějakém soucitu.
»Toho nedbám ani za mák! Teď mi ho vymlaskneš, drahá! Tak jen do toho, netvař se tak blbě, miláčku, a chutě do díla. Shledávám, že jsem po celou dobu od našeho sňatku až dodnes byl až příliš laskavý pošetilec, jejž ani nenapadlo využívat svých manželských práv na všechny údy tvého těla. Ale jedeme dál, má milá Cecko! Nastav pusinku a snaž se usilovně. Uvědom si, že to všechno, co ti laskavě věnuji, musíš vděčně spolknout!«
Nacpal jí ten svůj trčící klacek, zbrocený ještě z té předchozí bitvy v hnědém bunkru, mezi váhavé rty a odněkud vytáhl ohromný umělý pyj z indického kaučuku, dlouhý dobrých dvanáct palců, namastil ho vazelínou a nasadil ho Cecilii na vchod poševní.
»Ne, ne! Pro Boha! Je strašně velikánský!« kvílela Cecilie v hrůze jakoby panenské. Cha, matka devíti děti! Ale už ho tam byl hodný kus a brzy se ponořil na dobrých deset palců do Ceciliiny vláčné vagíny, dostatečně povolené po těch četných porodech. »To abys nebyla ošizena a o nic nepřišla,« povykoval Robert.
Ze svého stanoviště jsem měla velmi dobrý výhled, a tak jsem mohla výhodně pozorovat, jak dychtivě je ten indický umělák pohlcován. Lady Cecilie byla v podstatě hodné, učenlivé a správně libidinózní děvče, jenom byla pokažena blbě prudérní výchovou ve zkostnatělé aristokratické rodině a tomu stavu odpovídajících školách.
Pane Bože, jak jsem si přála být u nich v tom vedlejším pokoji a účastnit se těch rozkošných orgií. Každý jejich pohyb svým významem přesahoval význam původní, všechno bylo povýšeno na druhou, ba na třetí. A lady Cecilie stále vysávala mužně tuhého bobbyho lorda Roberta usilovně a téměř v deliriu; všechny zábrany byly ty tam, stud i předsudky vzaly za své. Po celou dobu jsem zuřivě onanovala, až jsme všichni tři, oni i já, padli vyčerpáním.
Když jsem se nazítří ráno probudila, hned jsem spěchala ke své špehýrce. Lady Cecilie si právě protřela oči. Nejdřív věnovala pozornost své vyspělé štěrbině, a když zjistila, že indický kaučuk ji nikterak nepoškodil a že je vše v pořádku, bylo na její ruměné tváři zřít zvláštní uspokojení. Oči se ji necudně leskly, asi vzpomínala na minulý večer. Náhle odhodila manželovu pokrývku a chopila se Robertova ochablého mužství. Sklonila se a rozhodným pohybem si ho asi do poloviny zasunula do svých stále našpulených úst. Robert už nespal, ale předstíral spánek, aby vyzkoumal, co Cecilie hodlá činit. Když se mu pyj postavil do vzorného pozoru, obkročila ho Cecilie a hodlala nasednout na koníčka sv. Jiřího. Tu se Robert jakoby probudil, obratně si plivl na žalud (jak může šlechtic nabýt takové šikovnosti v plivání?) a bez okolků pronikl branou pevnosti Kakapur. Lady Cecílie pravila: »Hhha!«
A šukali, šoustali a šounili a líbali se přitom v bláznivém kolotoči milostného šílenství, až jsem jim velmi nehezky záviděla. A vlastně jsem právě já byla strůjcem jejich manželské blaženosti.


Autor Oscar Wilde 7.8.2005
Povídky od autora: Oscar Wilde
přečtena: 9053 x
Průměrná známka: 2.60 tři po 186 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Lady Fuckingham 5
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist