EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Gábina a vojáci

Úvod » Teens » Gábina a vojáci

Komentáře (1) | Doporučit | Tisknout | 1049


Gábina a vojáci



O čtyři roky později je z Markétky malá venkovská kurvička, která nedělá z mrdačky žádnou vědu a podrží každému. Ve dvaceti se poprvé vdá, pak se rozvede, a to zopakuje ještě dvakrát. Ale já v ní stale vidím tu přičuplou panenku s rozevřenými kolínky a růžovou brázdičkou, z níž mezi řídkým porostem vykukuje droboučký poštěváček. To Andula, dojička ze statku, která mě zbavila panictví, měla buchtu chlupatou a rozjetou jak medvědí ucho. Pravý opak její mladší ségry Elišky. Eliščinu panenskou blánu, silnou jak podešev, chránil tak uzoučký vchod, že jsem měl ptáka odřeného, než se mi ho podařilo kousek po kousku do ní vůbec vtěsnat. Když chci nazítří opět mrdat, nepochodím.
"Šílíš, jedna zkušenost mi stačí nadosmrti, vůbec nechápu, co na té šukačce naší Andule tak chutná. Já si svou škatuli nechám jen na čůrání a basta!" ukončí rázně moje škemrání.a zabouchne mi vrátka před nosem. Svoje předsevzetí splní. Nikdy se nevdá a já jdu ten večer spát s tvrdým. Nezbývá mi nic jiného, než se poohlédnout po jiném děvčeti. Já na šoustačku nezanevřel, právě naopak. Brčko se mi v kalhotách ježí téměř nepřetržitě, tak si naschvál na-razím její kamarádku Gábinku, štíhlounkou dlouhovlásku, hezoučkou jak obrázek a stále usměvavou. Tehdy se poprvé bezhlavě zamiluju. Gábinka to se mnou umí, na prvním rande líbání, mazlení, osahávání kůzlátek, co víc si může osmnáctiletý mladík přát! Panebože, ta krása, když se vzepne na špičky lodiček, přilípne se mi tuhými čudlíky bradavek na hruď, zakloní hlavu a nastaví své smyslně vykrojené rtíky k dlouhatánskému polibku, dokud nám oběma nedojde dech. A je jí šumafuk, že kolem chodí lidé. Svíčkové báby se křižují nad tou Sodomou a Gomorou. Ta nestydatá Gábina, která ještě předloni chodila s brašnou na zádech do základky, se za bílého dne olizuje s truhlářovic Bedřichem. Co potom dělají za tmy, když je nikdo nevidí?
Odpověď je snadná. Přesně to stejné, ani o chlup víc. Když se vracím z takového randění domů, obkračuju si pytlík, tak jej mám nabitý semenem. Jindy mě studí vyšplíchnuté semeno v trenýrkách a já chtě nechtě dělám potajmu pradlenku.

"To je ti málo, že se neustále líbáme, cucáš mi kůzlátka a vůbec děláš věci, co jsem doposud nikomu nedovolila?" Eliška mi říkala, že bez toho, oč bez přestání loudíš, se dá docela dobře žít!" vyčítá mi Gábina, ale já jsem zelený zlostí. Proč se ptá Elišky, Andula by ji přesvědčila o opaku, včera šoustala s rostlinářem Robinem v družstevním seníku až se tašky nadzvedávaly. A předevčírem s traktoristou Štefanem a předtím... Himl, proč jsem se s ní vlastně rozešel, sice není tak hezká jak Gábina, ale píču má jaksepatří a je stále při chuti!

Jenže Gábinku miluju a až odkroutím vojnu, tak se s ní ožením, to je nabeton. A potom budeme píchat třeba tři dny v jednom kuse, zasním se a v duchu ji, odprosím za kacířské myšlenky. Ovšem to nebude tak brzo, vždyť jsem ještě nebyl u odvodu a ocas mi stojí v jednom kuse. Pozvu Gábinu v sobotu do města na zábavu. Koupím bublinky a třeba mi podrží už tam, nač čekat na svatební noc? Kuju železo, dokud je žhavé. Gábina se kupodivu nevzpírá, jazz má ráda á Jitřenka je špičková kapela.

"Tak v sobotu večer u autobusu, namaž se alpou pod koleny, celý večer protančíme," loučím se s ní u vrátek a dřív než se políbíme, ze zvyku jí požužlám obě bradavky.
"Mám tě moc ráda Béďo, pozítří nashle...," vzepne se na špičky, zakloní hezoučkou hlavu a nastaví mi rty. Nemůžu se od ní odtrhnout a srdce mi přetéká láskou a štěstím, že ji mám. A možná v sobotu... Šampáňo je prevít a Gábina není pití zvyklá, honí se mi hlavou v posteli, dřív než usnu s jejím obrazem před očima. Ráno mám pyžamo olepené semenem víc než obvykle a svatosvatě si umiňuji, že s tím musím něco udělat. V nejbližší době, tím myslím sobotu, se do Gábiny navezu a byl by v tom rohatý, aby mi konec-ne nedala. Dal to půjde jak po másle a příště si o to řekne sama. Gábi není Eliška, studená jak psí čumák! Kuju plány a nemůžu se dočkat.

"Gábinko, tak hezkou jsem tě doposud neviděl!" vy-dechnu okouzleně u večerního autobusu a myslím to upřímně. Je upnuta do vínově červených šatiček, které končí až příliš vysoko nad jejími kolínky, hříva kaštanových vlasů jí sahá do vosího pasu a laní nožky si hoví ve zbrusu nových lodičkách na jehlových podpatcích. Potěšeně zamrká dlouhými řasami.

"Opravdu se ti líbím? To jsem se ohákla jen kvůli tobě, aby ses za mne ve městě nestyděl. Ale líbat se budeme až potom, ty jsi divoch a celou bys mne pocuchal," dodá pragmaticky a vklouzne jako užovka do přistaveného autobusu. Šofér Venca, známý děvkař a obšourník, obdivně hvízdne a já se nadmu jako holub na střeše, ta krása patří jen mně!

Než špatnými okreskami dokodrcáme do města, je zábava v plném proudu. V sále hlava na hlavě, ale přes pořadatele se nám podaří získat místo. Objednám bublinky, pomalu usrkáváme, mezitím tančíme a večer příjemně ubíhá. Pak dopijeme první láhev, Gábina se na mne při ploužáku tiskne klínem a taky se líbáme, jenže takových dvojic je na sále víc. Ale žádná holka se nevyrovná Gábince. Když objednám další šampáňo, děvčeti svítí oči a trošičku uzluje jazýčkem, ale to je dobře, alespoň bude povolnější, mačkám v kapse zpocenou dlaní balíček trcgum. Dneska mi určitě podrží, je taková vláčná a mnohem přístupnější než jindy. Pod stolem jí šmejdím rukou po stehně a dokonce se mi daří nahmátnout pod miniaturními kalhotkami chomáček jemných chloupků na její kundičce. Ale to je všechno, co se mi po půlročním chození podaří! Když dolévám skleničky, ukloní se před ní nějaký vojcl a ona s nim jde na parket, ačkoliv před tím odmítla snad tucet tanečníků. A má se k němu jako předtím ke mně. Vesele se baví, laškují, ona se přiopile směje, voják je v sedmém nebi a já šíleně žárlím. Jenže to je teprve začátek. Gábina do sebe hodí další skleničku, s vojákem si už tyká a jdu znovu do kola. Potom pro ni přijde Emilův kámoš Toník, taky pochopitelně voják, a já jen nevěřícně zírám.

"Nekoukej jak kakabus a ještě mi nalij, to jsou bezva kluci, Emil v civilu jezdí terénní závody a Toník mu dělá mechanika, třeba pojedou závodit i do ciziny a vezmou mě s sebou!" blábolí přiopile Gábina a už je znovu v kole. Tehdy jsem ji měl, třeba násilím, vyvléci na čerstvé povětří a všechno bylo v lati. Namísto toho mne uražená ješitnost vyžene ze sálu do výčepu, a když se vrátím zpátky k našemu stolu, je Gábina s oběma vojáky fuč. Jen její kabelka visí přes opěradlo židle. To značí, že nejsou daleko, napadne mě, a vyjdu do teplé červnové noci. Objevím je po par krocích. Pod rozložitým kaštanem, kam dopadá sporé pouliční osvětlení, leží na rozprostřené vojenské blůze můj téměř nedotknutelný idol Gábinka v dosti podivné pozici. Dlouhé gazelí nožky jí ční k hvězdnaté obloze, na levém kotníku si povlávají jako bílá tangle ohlašující kapitulaci miniaturní kalhotky, a mezi těma nohama se v rychlých kopulačních pohybech kmitá bílý Emilův zadek. Druhý vojcl stojí s kalhotami spuštěnými ke kolenům opodál, v ruce svírá naběhlého čuráka, pomalu si jej pohoňuje, aby byl připravený v mžiku vystřídat kámoše. Po chvíli netrpělivě zahartusí: "Dělej, Emile, naprcej děvce píču až po okraj, já mám nekřesťanskou chuť na mrdačku! Nebo chceš do papulky?" obrátí se na Gábinu. "Cucáš ráda čuráky, nebo je máš raději v kundě?" Nevím, co mu Gábina odpoví, ale on jde znenadání do kolen, těsně vedle jejího hezoučkého obličejíku, s vlasy rozhozenými jako svatozář, a vecpe ji ten cep mezi smyslné, mnou tisíckrát olíbané rtíky. Děvče jej uchopí za pytlík a saje jak divá. To už E-mil pracuje k vrcholu, podloží Gábině ruce pod zadeček a za půlky si je přitáhne do klína. V příštím okamžiku hlasitě vyjekne a plní dívčiny útroby semenem. V tranzu sebou trhaně cuká, hlavu zvrácenou dozadu, dokud se nevyprázdní. Gábina jej svírá zkříženýma nohama okolo pasu, zřejmě jí to působí nepopsatelnou rozkoš, a vůbec si neuvědomí, že nemá žádnou ochranu. ^lastfl^ak^^^dy ochranu, to mohl mít jedině chlap v podobě šprcky, ale tihle dva bezohlední kanci mrdají bez. Copak jim záleží na neznámé, mladičké holce, jež jim, ovíněná, padne čirou náhodou do chlípných pazourů a oni toho beze zbytku využijí, zatímco její rytíř smutné postavy stojí zdrceně opodál a čeká, jak skončí tento prokletý večer? Vlastně ani to ne, ještě vidím Tondův výšplecht do dívčiných úst, zaslechnu její kuckání, nestačí polykat takový příval semene nadrženého hřebce. Ocas jí vyklouzne z pusy a prška spermatu pokropí její obličej a vlasy. Ten výjev mám dlouho před očima, na další raději nečekám a zdrceně se vleču k autobusu. Takže nevidím, jak se na ní střídají. Tonda drbe pro změnu Gábině píču a Emil, pokud jsou jejich jména vůbec pravá, jí plní semenem pusinku. Nakonec zdrchanému děvčeti vylížou rozčepýřenou famfuličku do mrtě, prý aby zametli stopy, natáhnou si kalhoty, na hlavu frajersky nasadí lodičku a Emil ještě ledabyle zastrčí do kapsy jako trofej dívčiny kalhotky. Přece se budou v kasárnách chlubit kamarádům, jací jsou pašáci, a musí to něčím doložit. Ať bažanti závidí...

Zprzněné, uválené děvče s cákanci spermatu na vínově červených šatičkách a bez kalhotek, ty možná v této době kolují po kasárnách za hurónského řevu, vezme do vsi náklaďákem mlíkař. Já brečím pod peřinou vztekem a ponížením jak malý ogar, vždyť Gábinku jsem miloval jako žádnou jinou. Do nekonečna si představuju kmitající zadky, stříkající ocasy a taky její bílé, maličké kalhotky povlávající na štíhlé gazelí nožce, jako by mi mávaly na rozloučenou. Vlastně mávaly, ale to mi došlo později, od onoho osudného dne se mi Gábina vyhýbá jak čert kříži, a ze ji roste bříško, to se dozvím náhodou v hospodě. Prý se vyválela s vojáky a teď neví, kde je jim konec. Někdo ji zahlídl ve městě, když si to s nimi rozdávala. Neřeknu na to nic, jen já vím, jak to doopravdy bylo, a ze na tom mám velký podíl viny. Opít šestnáctiletou holku bublinkama a nechat ji na pospas rozrajcovaným vojclům, tím se honosit nemůžu.

Když se Gábině v březnu narodí děvčátko, v kolonce "jméno otce" zůstane prázdné místo. Váhám, zda tam ne-mam vepsat svoje, Gábinu pořád miluju, ale než se rozkývám, najde si na inzerát nějakého staršího maníka a zmizí kdesi v Čechách.


Autor Inkognito 2.10.2005
Povídky od autora: Inkognito
přečtena: 34880 x
Průměrná známka: 2.84 tři po 231 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Gábina a vojáci
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist