EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Pokusný králík I

Úvod » Transky » Pokusný králík I

Komentáře (0) | Doporučit | Tisknout | 1101


Pokusný králík I



KAPITOLA 1
Od doby, kdy Gloria Watson brala drogy a poté se pokusila o sebevraždu, neuplynulo ještě moc času. Nyní její rehabilitace téměř skončila. Jediné, co zbývalo, byl propouštěcí pohovor s ředitelem Institutu, zařízení, které jí zachránilo život a vrátilo k příčetnosti. Gloria znala Dr. van Damme podle pověsti a když vstupovala do její kanceláře, nevěděla, co má očekávat.

Dr. van Damme vstala a šla Glorii naproti. Gloria zadržela dech. Věděla, že Dr. van Damme byla žena, ale že byla tak pronikavě krásná, to netušila. Byla to vysoká blondýna, oblečená celá v bílém : plášť, blůza, kalhoty a lodičky. Malá kartička připnutá na klopě zněla na "von Damme". Na tváři bylo vidět jen trochu makeupu a vlasy měla staženy do ohonu.


"Dobrý den, Glorie. Ráda Vás konečně poznávám," pravila Dr. van Damme podávajíc ruku k pozdravu. " Jsem šťastná, že Vaše léčba proběhla dobře."


Gloria potřásla doktorčinou rukou, obě ženy se posadily na gauč a Dr. van Damme zahájila rozhovor. "Glorie, ráda bych, abyste mi svými slovy pověděla, co se Vám stalo. Jak to, že jste se tu ocitla, a jak Vám zkušenost z pobytu zde umožní opět fungovat v reálném světě."


"Dobrá, paní doktorko."


"Prosím, Glorie, říkej mi Justine."


"Mé problémy začaly po sňatku s mým ex-manželem, Josephem Watson. On byl vším, o čem by každá holka mohla jen snít. Fantasticky bohatý, krásný a sexuálně nenasytný. Bylo mu třicet a mně dvacet. Byla jsem mladá a pocházela jsem z rodiny ze střední vrstvy, měla jsem úctu před ním a jeho bohatstvím. Vždy jsem se vedle Joea cítila nepatřičně a on dělal vše, aby to jen posílil. Naše manželství zničila jeho neustálá nevěra. Joe prostě nemohl odolat žádné blondýnce s velkými ňadry. Jsem si jistá, že vidíte, že odpovídám jeho ideálu. Později jsem pochopila, že on se tímto způsobem choval vždy, dokonce má syna v mém věku; zbouchnul jednu dívku, když mu bylo teprve dvanáct !"


"Po letech pokusů o jeho uklidnění přišel rozvod. Obviňovala jsem se za to sama a za svou krátkozrakost. Poskytl mi majetkové odstupné a já jsem se zkusila ztratit v drogách a alkoholu. Když to nefungovalo, pokusila jsem se zabít. Jeden přítel mě dopravil sem do nemocnice na léčení, aby se zabránilo skandálu.


Dr. van Damme nalila kávu. "A co si odnášíte z léčení zde ?"


"Nu, už se neobviňuji. Nic, co se stalo, nebyla má vina, za všechno může ten čubčí syn. Mám zato, že si začínal s tolika ženami, protože si sám sebou není jist. Vezměte jeho výšku, Joe je jen pět stop a sedm palců vysoký, ale vždy chtěl mít aspoň šest stop. Už se necítím vinna. Jsem strašně rozzlobená a chci se mu pomstít za vše, co mi způsobil, a že mě přivedl málem až ke smrti.


"Glorie, určitě to tak nemyslíte."


"Skutečně ano, Justine. Nevím zatím, co udělám, ale zbytek života života tím strávím, ať to stojí co chce."


"Vypadáte rozhodně, Glorie. Možná můžeme najít způsob, jak bychom Vám mohli pomoci."


"Ale doktorko, nemám žádné peníze. Jsem na dně."


"Nemusíte se obávat, Glorie. Všechno je možné."


Dr. van Damme vytáhla složku. "Zjistili jsme si o Vašem manželovi určitá fakta během Vašeho pobytu zde, abychom viděli, zda Vaše tvrzení jsou deziluze nebo realita. Je to velmi zajímavá četba. On si zaslouží opravdu tvrdý trest a myslím, že by bylo ještě víc vhodné, aby si za něj zaplatil sám. Jsem si jista, že spolu můžeme něco dát dohoromady."


"Oh, Justine, opravdu ?" Udělala byste to ? Joe Watson je bohatý a mocný muž, jste si jistá, že se do toho chcete zaplést ?"


Dr. van Damma promluvila do svého interkomu. "Clarice, přineste mi čistý kontrakt, prosím." Potom pokračovala, "Glorie, nebojím se žádného muže jako je Joe Watson. Má organizace operuje v mnoha oblastech a proto má mnoho přátel se skutečným vlivem a mocí. Joe Watson mi nemůže ublížit, dokonce mne ani nenajde, pokud nebudu chtít. Mimo to jsem si už poradila s většími zvířaty než je on. Chcete teď probrat detaily ?



KAPITOLA 2
Joe Watson následoval dívku do jejího hotelového pokoje. V duchu si gratuloval a myslel si, "člověče, taková kočka. Ona je tak nadržená a já jsem ten, kdo jí to dá."


Joea dívka upoutala od chvíle, kdy ji sbalil svou obvyklou metodou. Byla krev a mlíko a své vnady patřičně ukazovala. Jeho klacek byl tvrdý, že by s ním mohl zatloukat hřebíky a nemohl se dočkat, až se do ní dostane.


"Chceš něco k pití, Joe ?" Zavolala z druhé místnosti.


"Jasně, ehm.. " Nemohl si vzpomenout na její jméno. "Udělej mi skotskou se sodou."


Joe a jeho přítelyně seděli na gauči a popíjeli pití. On chtěl už jen roztrhnout její šaty a jít na to. Zatím se však ovládal, myslel si, že by to mohlo být i na víc než na jednu noc.


"Co myslíš, Joe, proč bych se nemohla hodit do něčeho trochu pohodlnějšího ?"


Opustila místnost a Joe přemýšlel, "Ta je, tedy. Kam to dojde ?" a jedním douškem dopil drink.


Když se dívka vrátila, opravdu měla něco pohodlnějšího, tričko, džíny a tenisky. Joe se nezdál být překvapen. Ve skutečnosti si toho ani nevšiml. Dívka se na moment zadívala do jeho netečných očí a potom vytočila číslo, které dostala. "Je připraven. Přijeďte a vemte si ho."


Vzala svou kabelku, ujistila se, že dveře jsou otevřeny, a odešla, nechávajíc Joea svému osudu.


KAPITOLA 3
"Můžete otevřít oči, pane Watsone. Víme, že jste vzhůru."


"Já jsem se pokoušel uvědomit si, co se stalo, " řekl Joe.


Otevřel oči a spatřil staršího muže v bílém plášti se stetoskopem. Rozhlížejíc se zjistil, že je upoután k něčemu, co vypadá jako nemocniční postel. Navíc viděl dráty vedoucí z jeho lůžka do skupiny přístrojů, o kterých nevěděl, co jsou zač.


"Co se stalo ? Mám infarkt nebo co ?"


"Ne. Nic tak jednoduchého, je mi líto." Dovolte, abych zavolal ředitelku, ta Vám vše vysvětlí."


O několik minut později Joe spatřil jak krásná blondýna vstupuje do jeho pokoje. "Pane Watsone, vítejte zpět do světa živých. Mé jméno je Dr. van Damme a jsem si jista, že máte plno otázek..."


"To se vsaď, kotě. Co se stalo, kde jsem a kdy odejdu." skočil jí do řeči Joe.


"Popořadě. Byl jste nadrogován. Jste na mém soukromém ostrově daleko od Spojených Států a nevím kdy, jestli vůbec, se tam vrátíte. Uspokojuje to Vaši zvědavost ?"


"Co se to tu, do prdele, děje ? Kdo si, u čerta, myslíte, že jste ?" vybuchl Joe.


Odpovědí mu byla facka od Dr. van Damme, která mu srazila hlavu na polštář.


"Budu Vám vděčná, když budete používat slušný jazyk. Příběh, který zveřejní Vaši příbuzní, je tento : jako výsledek notorické děvkaření bylo nakažení virem HIV. Uchýlil jste se na soukromou kliniku mimo USA, abyste podstoupil experimentální terapii. Vpřípadě, že podlehnete chorobě, přejete si být zpopelněn. Poté už nebude dlouho trvat, než na Vás svět úplně zapomene."


"Jak se mi to může stát ? Kdo Vás najal ?" žádal Joe vysvětlení.


"Odpověď je, pane Watsone, Vy sám. Způsob, kterým jste zacházel se svou ex-manželkou a vůbec se všemi ženami ve Vašem životě, připoutalo mou pozornost. To, a ještě také fakt, že jste zranitelný."


"Ta čarodějnice Gloria. Ta by to mohla spískat." zamyslel se Joe na okamžik." Co myslíte tím zranitelný ?". "Byl jste tak neoblíbenou osobou, že nikdo se o Vás nestaral. Byli jsme schopni ovlivnt každého, kdo by se mohl podivovat nad Vaší nepřítomností. Všichni Vás prodali. Byl jste omyl jako osoba, pane Watsone. To Vás dostalo sem."


"O čem to mluvíte ?"


"Vydržoval jste si příliš levného advokáta. Kdyby byl co k čemu, určitě by Vám poradil okamžitě po rozvodu změnit svou poslední vůli. To jste ale neudělal a způsobil si tak velké množství možných obtíží. Zrovna takových, v jaké teď jste.


"Nechte mne odejít. Podívejte, cokoliv Vám ona platí, já dám dvojnásobek, ne počkejte..., trojnásobek."


Musíte pochopit jednu věc, pane Watsone. Vaše žena Vás do toho nedostala. My jsme do toho dostali ji.


"Tak co se děje ?"


"Až umřete, Vaše žena se stane správcem a administrátorem Vašeho majetku do doby, kdy Váš syn dosáhne 21 let. Ona nám zaplatí za péči o Vás a zajímavá část této částky půjde na její zahraniční bankovní konta."


"A kolik ta péče o mne bude stát ?" zeptal se Joe.


"Kolem 5 milionů dolarů na začátek, ale to je jen začátek. Institut poskytuje mnoho služeb, psychologické, chirurgické, úpravu chování, omlazování, sterilizace apod. Mnoho z těchto zákroků není v rozvinutých zemích povoleno, např. injektáž plodových buněk pro zastavení stárnutí. Mnoho našich klientů sem přijíždí, aby se těmto zákrokům podrobilo navzdory tomu, že jejich národní lékařské autority to považují za neetické a neefektivní. Vaše žena Vás dala k dispozici pro výzkum jako součást Vašeho trestu. Navíc k těm pěti milionům nám Vaše žena garantuje 35 procent zisku ze všech procedur na Vás provedených."


"Ale co přesně plánujete se mnou dělat ?"


"Špatná zpráva, pane Watsone, je, že se chystáme vytvořit Vaše nové já. Změníme jak Váš zevnějšek tak i osobnost. Dobrá zpráva je, že pro design, který jsme Vám vybrali, máte skutečně slabost.


V tu chvíli Dr. van Damme odešla zanechávajíc Joea jeho myšlenkám a pomalému upadání do spánku.


KAPITOLA 4
Joe ležel ve své posteli. Nechtělo se mu vstávat. Dokonce i přejít jeho malou místnost na záchod bylo téměř nad jeho síly. Ztratil úplně pojem o čase a nevěděl jak dlouho tu je. Opakovaný průjem ho postihl krátce po jeho příjezdu, ztratil hodně váhy a byl hrozně hubený. Stále se necítil úplně zdráv, jeho pleť byla bílá, narostly mu vousy a jeho touha po sexu zmizela. To mu vadilo nejvíc. Joe byl vždy pyšný na svou mužnost. Dokonce mu nešlo ani masturbovat.


Joeův obraz byl zobrazen na videu v konferenční místnosti. Lékař odpovědný za tuto fázi léčby oslovil publikum. "Léčba pokračuje podle plánu. Podané dávky prototypu léku A6D byly efektivní. Pacientova varlata již neprodukují sperma ani mužské hormony a postupně degenerují. Výsledkem je, že došlo k podstatné ztrátě zájmu o sex. Subjekt je ve své podstatě kastrován. Doporučuji, aby A6D byl komerčně vyráběn a uvolněn pro potřeby vlád, které mají zájem o léčbu chronických sexuálních násilníků."


"Díky, doktore," řekla Dr. van Damme. "Vaše práce je jako obvykle vynikající. Nyní si vezme slovo naše oddělení genetického inženýrství."


Vousatý mladý muž, vypadající sotva na graduovaného studenta, vystoupil na podium. "Jak všichni víte, podnikáme rozsáhlý výzkum v rekombinaci DNA. Jedním z nejjednodušších DNA řetězců je DNA bakterie Escherichia coli, která žije v lidském zažívacím traktu. Bakteriofág byl vpraven do subjektova těla a tím došlo ke zničení populace E. coli v jeho těle. Posléze byl subjekt krmen stravou obsahujcí naše modifikované bakterie. Výsledek daleko překročil naše očekávání."


"Tyto upravené bakterie produkují přírodní estrogenické složky jako svůj odpad, který se dále dostává do krevního oběhu. Analýza ukazuje, že subjektova hormonální hladina odpovídá nyní hladině obvyklé u dospívající ženy.Jediná obtíž je v tom, že je mírně zvýšená nad obvyklou úroveň. V tomto případě to však není problém a my jsme už asi přišli na to, proč tomu tak je. Věříme, že tento postup lze použít i v jiných případech a umožnit tak zbavit se potřeby aplikovat externí dávky léků, nejen hormonů. Poslední experimenty ukazují, že bakterie mají potenciál pro produkci inzulinu. Navíc, osobně cítím, že tento směr výzkumu slibuje vedlejší efekty jako je např. reverzibilní antikoncepční vakcína.


Dr. van Damme povstala a začala spolu s celou místností tleskat. "Děkujeme Vám. Jestli se nemýlím, máte před sebou v budoucnu Nobelovu cenu."


Poté se obrátila k publiku. "Nu, jsem si jista, že budete souhlasit s tím, že tento subjekt přispívá enormním způsobem k vědeckému a lékařskému poznání."


Ignorujíc chichotání po její poznámce pokračovala. "Následuje demostrace produktu, o kterém doufáme, že bude jednou v každém salonu krásy na světě."


Zatímco mluvila, asistenti vstoupili do Joeova pokoje a připoutali ho k posteli. Připojovali také mnoho kabelů z lůžka k řídícímu pultu.


Dr. van Damme promluvila. "Jak víte, ženy používají mnoho metod depilace. Jen málo z nich volí elektrolýzu kvůli času, bolesti a ceně. Věříme, že toto zařízení to všechno změní. Vyvinuli jsme proces, který nazýváme dávková depilace. Jak víte, když přijde člověk do styku s el. napětím, proud projde tělem a může způsobit smrt. Výjimkou je napětí o vysoké frekvenci, ne radiové jako u elektrolýzy, ale cca 400 kmitů za vteřinu. Toto napětí projde podél kůže. My děláme to, že připojíme vysoké napětí o 400 Hz mezi elektrody připojené ke kůži po jejím znecitlivění. Procházející proud potom spálí folikuly chloupků. Podívejme se na ukázku."


Dr. van Damme promluvila do mikrofonu. "Můžete začít s ukázkou."


Joe nevěděl co se děje. Ani se nebránil, neboť neměl dost energie ani chuti k nějakému pohybu. Jeho pokožka byla pokryta lepkavým gelem, který chvíli svědil a pak přestal být cítit. Kovové náramky byly obepnuty kolem jeho těla v různých místech od chodidel přes nohy, pas, prsa, ruce a dokonce i jeho prsty. Potom mu nasadili obojek a čepici ne nepodobné té, které se užívá na elektrickém křesle.


Technici odstoupili zpět a stiskli spínač. Ozval se hučivý zvuk a Joe cítil svědění na pravém stehnu. Po chvíli to přestalo, ale opakovalo se to na jiných částech těla. Ve vzduchu byl cítit pach spálených vlasů. Nakonec byly náramky z Joea sundány a na Joeovu tvář přiložili masku a operace se opakoval i tam. Poté technici celé zařízení z Joea sundali. Vstoupila sestra a pomohla Joeovi do sprchy.


Dr. van Damme přepnula video na kameru z koupelny a společně s ostatními pozorovali jak se Joe koupe. Fascinovaně hleděli jak spolu s gelem je smýváno i veškeré ochlupení z Joeova těla.


Úplně všechno.


"Jak vidíte, je to velmi efektivní. Můžeme si vybrat oblast, kterou chceme odchlupit. Proces je rychlý, levný a relativně bezbolestný. Sami vidíte, že subjekt nyní nevykazuje žádné známky ochlupení na celém těle s výjimkou pubické oblasti.


Joea položili zpět do postele a podali mu sedativa. Úplně bez chloupků a holý jako dítě konečně upadl do spánku.


KAPITOLA 5
Joe ležel na operačním stole tváří dolů uprostřed přednáškového sálu. Byl pod anestetiky a nemohl ani cítit ani se hýbat. Ve stavu jisté euforie se nemohl ani soustředit na to, co chirurg popisoval publiku o své práci.


"Dnes použijeme mikrominiaturní zařízení obsahující optická vlákna a laser, abychom demonstrovali výrazný pokrok v chirurgii."


"Nejprve provedu liposukci, abychom zvýraznili linii těla. Jsem si jist, že víte, že tento obor je pro nás velice ziskový. Nicméně dnes půjdu mnohem dál než je běžná úroveň zákroků. Podle operativního protokolu máme vytvořit u subjektu nejužší možný pas."


"Proto jsem vytvořil malý otvor v páteři v místech, kde se spojují nejnižší žebra. Nyní do otvoru vložímněkolik optických vláken, abychom měli přenos do videa, mohli zde působit laserem a celé zařízení ovládat."


Chirurg několika zručnými pohyby činnost vykonal a pokračoval. "Nyní jednoduše přeříznu každé žebro u páteře a oddělíme je. Poté tam vstříknu radioaktivní složku s krátkým poločasem rozpadu, aby se kostní dřeň rozpadla. Poté aplikujeme plombu k páteři, aby se zabránilo srůstu. Zbytek je jednoduchý. Obě žebrové kosti odumřou a stanou se křehkými. následně podrobíme subjekt ultrazvukovému ozařování, které se používá pro rozbíjení ledvinových kamenů. Tyto pulsy rozbijí již křehké kosti a tělo zpracuje zbytky jako každé jiné zdroje vápníku." ukončil chirurg.


"Další výhoda této procedury je, že nezanechává jizvy a není nutno stehů. Chirurgická náplast se umístí na vstupní otvor a jsme hotovi." Chirurg odešel za potlesku galerie.


Další chirurg se objevil v zeleném. "Dobrý den. Já nyní budu pokračovat v úpravě linií těla započatých mým slovutným kolegou. Jak víte, téma úbytku hmotnosti je komplikované faktem, že jakmile se tělo dotvoří, tukové buňky nikdy nezahynou. Když tělo hladoví, prostě se tukové buňky zbaví svého tuku, zůstanou kde jsou a čekají na znovunaplnění. Liposukce dříve prováděná je neodstraní. Já nyní pokročím dále."


Chirurg něco prováděl s Joeovým bokem


Oddělíme tukové buňky odstředěním, poté je vyfiltrujeme pomocí polopropustné memnbrány. Následně jsou tyto buňky umístěny v nádrži a použitím procesu, který nazývám lipoaugmentace, jsou znovu vpraveny do těla podle počítačem řízeného postupu. Nyní je už potřeba pouze podávt subjektu vysokotučnou dietu. Když se buňky znovunaplní, tělo dostane žádaný tvar."


"Poznamenejme ještě, že do subjektovy stehenní kosti jsem vložil sondu, která bude fungovat jako kotva. Slouží jako pevný bod pro počítačové řízení distribuce tukových buněk."


Nic více už neřekl a stroj prováděl svou práci. Po chvíli vše skončilo.


V tento okamžik vstoupili dva asistenti a velmi jemně obrátili Joea na záda. Joe zíral na strop zvědav co se bude dít. nebyl schopen ale soustředit pozornost a opět zavřel oči upadajíc do svých snů.


Chirurg mezitím dokončil svou práci na Joeově hrudi. Do středu každé prsní bradavky byla vpíchnuta jehla až na kost. Chirurg si všiml, že to nebyli typické mužské bradavky, ale spíše vykazovali vývojové rysy dorůstající ženy. Stroj ukončil svou práci a do sálu vstoupil další chirurg.


KAPITOLA 6
Po nespočetně dnů bolestí procitl Joe ve slunné místnosti. Byl k srti unavený a rozbolavěný. Bolelo ho celé tělo. Dr. van Damme a několik dalších osob stálo kolem něho a pozorovalo ho. Joe se pokusil pohnout, ale zjistil, že je připoután celým tělem k lůžku.


"Nu, tak to vypadá, že naše překvapení je připraveno k rozbalení." řekla Dr. van Damme.


Joeovi tělo a nohy byly uvolněny. Zjistil, že ruce má obklopeny nějakým druhem krabice, jeho chodidla byly v sádře a neměl tam žádný cit nebo možnost pohybu.


"Dr. Morgane, popsal byste nám laskavě své úpravy na subjektu ?"


Starší lékař postoupil vpřed. "Děkuji, Dr. van Damme. Toto je procedura, na které jsme pracovali na žádost jedné pobočky naší organizace. Byli jsme schopni změnit subjektovy otisky prstů."


Přihlížející začali jevit enormní zájem.


"Pokračujte, doktore."


"Použitím počítačem řízeného laseru pod správným úhlem jsme byli schopni pozměnit centrum původního otisku. Elektronové dělo bylo použito, aby na prst byl vypálen nový vzor. Výsledné jizvy jsou velmi jemné a stávají se nerozlišitelné od bžných linek přirozeného otisku. S dostatečně sofistikovaným programem můžeme nejen změnit otisky, ale i dát otisky někoho jiného."


Chápajíc možnosti užití v této metodě ukrytých skupina souhlasně zamručela. Další lékař zatím uvolňoval Joeovy nohy z obalu. Na požádání začal vysvětlovat své počínání.


"To co nyní na tomto gentlemanovi vidíte, je zásadní bod obratu v rekonstruktivní chirurgii. Původní subjektovo chodidlo bylo přestavěno podle specifikace Dr. van Damme. Co dříve byla pánská chodidla číslo 10 jsou nyní perfektní dámské 8.


Mezi publikem nastal šumot, ale bez otázek, takže pokračoval. "Co je ale skutečně zajímavé, jsou další úpravy, které jsem provedl. Vy víte, jak často ortopedové hovoří k dívkám o nebezpečí nošení vysokých podpatků. Ty otrokyně módy jim však nenaslouchají a jako výsledek pak trpí zborcením klenby. Prostě se zdá, že lidská noha nebyla k nošení vysokých podpatků stvořena."


"Pánové, já jsem si dovolil takovou nohu stvořit. Posílil jsem váhu nesoucí kosti a provedl úpravy kostí. Tato noha by mohla na jehlových podpatcích běžet maratón."


Bylo patrné, že skupina je okouzlena.


"A nyní, Dr. Brenner nám objasní své zákroky."


"Děkuji, paní doktorko. Já také pracuji v rekonstruktivní chirurgii. Problém, kterému často čelíme na rukách a nohách, je permanentí ztráta nehtového růstu, které jinak chrání prsty. Naše materiálové oddělení syntezovalo akrylický polymer, který je nezničitelný v doslovném slova smyslu. To znamená, že jím můžeme ony nehty napořád nahradit."


Doktor se zabýval krabicí, která byla na Joeově ruce. "Musíte být velmi precizní s umístěním, neboť jakmile je jednou umístíte, už s nimi nehnete. Tyto byly modelovány podle specifikace Dr. van Damme a byly napevno ukotveny do prstových kostí."


Dívajíc se na Joea se pousmál a pravil, "být Vámi, vyhnul bych se zemím, kde se praktikuje trhání nehtů jako mučení, mladý muži. Zaručuji Vám, že prsty by šly pryč dřív než nehty."


Stále trochu omámený naněj Joe hleděl prázdně. Jeho ruka byla uvolněna z krabice, Joe pokusil pohnout prsty, ale příliš hobolely. Zvedl svou ruku před obličej a zprudka vydechl. na konci každého prstu byl nejméně jeden palec dlouhý oválný nehet.


A VŠECHNY BYLY JASNĚ RUDÉ.


Doktor pokračoval, "Tyto nehty zaberou určitý čas na přivyknutí a musím Vás varovat, abyste byl zpočátku velmi opatrný. Mohli by být nebezpečné."


Obracejíc se k Dr. van Damme, pokračoval. "Jsem přesvědčen, že tyto nehty se nezlámou a ani barva nevybledne."


Joeova druhá ruka byla uvolněna z boxu a připojila se k první. Joe v šoku zíral na dlouhé rudé ovály, nyní permanentně připojené k jeho prstům. Doktor uvolnil Joeovu nohu ze zbytku obalu.


"Když už jsem byl v tom, dovolil jsem si nahradit také subjektovy prsty u nohou."


Joe se bolestivě pokusil dostat do polohy, odkud by zahlédl své nohy. Odměnou mu byl pohlad na malé roztomilé červené nehty. Zaznamenal, že jeho chodidla byla podstatně menší a nějak elegantnější. Pohnul s nimi a zjistil, že se napínají podivně roztomilýmzpůsobem.


Zaujat svými nehty přehlédl Joe jak Dr. van Damme vybízí ostatní k odchodu. Když vzhlédl, zjistil, že je s ní o samotě.


"Prosím, doktorko. Řekněte mi, co se děje. Proč se mi to děje ?"


"Protože, pane Watsone, jste v našich rukách. Potřebovali jsme pokusný subjekt a vy jste pro to vhodný. A také, jak jsem Vám už řekla, jsme uzavřeli smlouvu s Vaší manželkou o vymazání všech stop po Joeovi Watsonovi ze zemského povrchu a příslušné adekvátní provizi za tento bohulibý skutek."


Joe chtěl ještě pokračovat, ale doktorka se otočila a odešla.


KAPITOLA 7
Dva velcí asistenti vstoupili do Joeova pokoje. Větší z nich ukázal Joeovi, aby vstal. "Pojď. Koupání." Řekl.


Joe na něj zíral. "Co ?"


Vzápětí byl instruován jazykem, který si vyžadoval okamžitou poslušnost. Muž udeřil Joea do tváře tak hrubě, že Joeovi vyhrkly slzy. Poučen z této lekce Joe bolestivě manévroval své tělo tak, aby mu asistent mohl pomoci z lůžka a následoval ho do koupelny. Koupelna byla strohá a postrádala zrcadlo.


Zatímco se pod dohledem jednoho z asistentů koupal, zjistil Joe podivný nedostatek vlasů a chlupů na svém těle. "No nic, to doroste zpátky," pomyslel si.


Když se několikrát píchnul svými novými nehty, naučil se pohybovat pomaleji a pozorně. Chtěl si umýt i vlasy. "Tak tak oni mi oholilii hlavu."


Zatímco si myl obličej, zjistil, že mu chybí i obočí. Když se usušil, podali mu něco, co vypadalo jako standardní zelená nemocniční košile. Ve dvou ohledech se to však odlišovalo. Za prvé to bylo z hedvábí a ne z bavlny a za druhé se přetahovala přes hlavu namísto uvázání vzadu a padala mu do půli stehen.


Joe byl schopen se vrátit na lůžko bez pmoci. Při chůzi zaznamenal nezvyklý tlak v chodidlech a tah na kotníkové svaly.


Zatímco byl Joe ve vaně, druhý asistent převlékl jeho postel. Joe zjistil, že nové povlečení a polštáře byly měkké a hebké.


"No dobrá," pomyslel si. "Saténové povlečení. Alespoň jsem tu v první třídě."


Joe začal odpočívat. Když se mu teď vracel cit do těla, začal zjišťovat, jak na tom je. Horká koupel pomohla odstranit rozbolavělost celého těla. Přesto na různých místech svého těla cítil svědění. Prozkoumal své boky a zadek, kde to bylo nejintenzivnější, ale nic nenašel. Také hruď ho svědila a začal se škrábat. Dotkl se také bradavek, které byly zduřelé a citlivé. Když je povytáhl z košile, uviděl, že jsou zvětšené. Podrobnější průzkum odhalil také existenci oválů na každém prsu.


"Pravděpodobně reakce na nové léky, které na mně testují, " pomyslel si Joe. "Asi hledají lék na léčení rakoviny prsu."


Jeden z asistentů se vrátil s podnosem jídla. Položil jej na lůžko, odklopil víko a odešel. Vůně Joeovi připomněla jak je hladový. Naštěsí tam to ho byla spousta. Musel si jen dávat pozor na své dlouhé nehty. Koláče, vajíčka, slanina, mléko a džus .Všechno to snědl, ulehl a brzo usnul.


"Tak, nyní ho aklimatizujeme na pocit z materiálů jako je hedvábí a satén ?" zeptala se Dr. van Damme.


"Ano, doktorko. U mužů může někdy textura těchto materiálů vyvolat emoce odporu. Jeho podvědomí ví, že je to typicky ženský materiál a brání se mu kvůlli zachování maskulinity. Když se však překoná počáteční kontakt s těmito textiliemi v neohrožujícím prostředí, muž si zvykne na jejich přítomnost a dokonce je považuje za normál."


"Díky, Dave. Informuj mne o jeho pokroku."


KAPITOLA 8
Joe seděl na posteli a sledovla televizi. Na sobě měl sportovní tričko a boxerky. Co na tom, že byly červené a jemné. Kromě toho, nic jiného mu nedali.


Každá žena by šak rozpoznala, že to, co Joe má na sobě, je saténová košilka a francouzské kalhotky. A nebyly červěné, ale fialové. Prostě rozdíl, který Joe ještě nebyl schopen rozeznat.


Joe dojedl čokoládovou tyčinku, dopil sklenici a pomyslel si, "Neměl bych tolik jíst, takhle ztloustnu."


Joe tloustl, ale moc mu to nevadilo. Co mu bylo divné však bylo jak se tuk ukádá na jeho těle. Nemohl se vidět v zrcadle, ale Rozhodně si byl jist, že tloustne na bocích. V pase naopak jakoby hubnul, takže se o to nestaral.


Joeovy bradavky byl jiný příběh, pokračovaly totiž v zaoblování. Jejich vzrůst byl nyní viditelný dokonce i pod košilí. 4ervené dvorce kolem bradavek se roztáhly do šířky půldolaru zatímco svalová hmota na prsou zjemněla a zvětšila se.


Dr. van Damme vstoupila do místnosti na jednu z řídkých návštěv. "Jak se Vám dnes daří, pane Watsone ?"


"No..., je mi dobře."


"Výborně. Prosím vstaňte z postele."


S vědomím, že asistenti byli na krok odsud, Joe okamžitě uposlechnul.


"Svlečte se a oblečte si tohle." Nařídíla.


Joe poslušně svlékl oblečení a vzal do ruky nabézené. Byly to barevně ladící noční košile a župan. Nebylo žádných pochyb o jejich ženském střihu. Košile byla z modrého saténu zakončená krajkou dole i na ramenou. Plášť byl ze stejného materiálu. Zavazoval se v pase a končil u kolen.


"Jdeme na procházku, Joe."


"Ale doktorko, od té doby, kdy mi operovali nohy, mám problémy s chůzí."


V tu chvíli Dr. van Damme vyndala dva předměty. "Tady. To by Vám mělo pomoci ke snadnější chůzi."


Joe ztratil řeč. Doktorka mu podala dva jemné střevíčky na vysokých podpatcích. A aby toho nebylo dost, přes nárt vedla saténová přezka s připojenou péřovou ozdobou.


"Sedněte si."


Joe se posadil a Dr. van Damme mu dala boty na nohu. Nebyla ani překvapená, že mu perfektně padly.


Joe zpozoroval, že jeho noha se v nich cítila uvolněně. Vstal. Po několika zavrávoráních mu už šla chůze pohodlně. "Wow. V tom se cítím mnohem lépe."


"Zdá se, Joe, že když doktor upravil Vaši nohu, aby umožňovala nošení vysokých podpatků, stalo se obtížné, ne-li nemožné chodit na velké vzdálenosti nebo dlouho stát bez nich. Nyní mne následujte, prosím."


Jak Joe šel, pozoroval, že boty mu skýtají skutečné pohodlí. Navíc mu dodávaly více sebevědomí, neboť vždy chtěl být o něco vyšší.


"Až se odsud dostanu, musím si koupit nějaké boty na vyšším podpatku", pomyslel si.


Joe následoval doktorku do prázdné místnosti, kde se měl svléknout a lehnout si na postel. Doktorka se vrátila a dala mu malou sklenku hořkého nápoje k vypití. Okamžitě poté se cítil omáměně.


"Co se děje, doktorko ? Zasvětíte mně do svých plánů ?"


"Ano, Joe, asi už je čas. Možná si vzpomínáš, že jsem říkala, že změníme Tvůj vzhled i osobnost."


"Ano, vzpomínám."


"Teď tě použijeme jako testovací subjekt pro mnoho našich léků a postupů, které omezí utrpení mnoha skupin lidí. Dalo by se říci, že jsi takový lidský pokusný králík. Ale na rozdíl od mnoha pokusných zvířat, až s Tebou budeme hotovi, postaráme se o Tebe až do konce Tvého života. A ten by díky povaze některých našich experimentů mohl trvat abnormálně dlouho."


"Navíc k těmto experimentům, abychom dodrželi smlouvu s Tvou manželkou, přistoupíme nyní po změnách ve Tvém vzhledu také ke změně osobnosti."


Téměř jako by mimo realitu se Joe pousmál. "A do čeho mě chcete změnit ?"


"To je ta legrační část a také Tvůj trest. V minulosti jsi vykázal velkou přitažlivost pro prsaté blondýny. Věřím proto, že budeš potěšen vědomím, že brzy se mezi ně zařadíš. Mou nadějí je, že Tvá nová podoba Ti poskytne alespoň tolik potěšení jako Ti je posyktly všechny ty předchozí dívky."


Z nějakého důvodu to Joeovi přišlo docela veselé. Začal se hihňat až pomalu upadl do bezvědomí.


KAPITOLA 9
Joeovo neživé tělo leželo na podstavci obklopené mnoha složitými přístroji. Bezpočet drátů vedlo z přístrojů do celého jeho těla. Jeho hlava byla od hdla nahoru umístěna v boxu, který odhaloval pouze vršek jeho holé hlavy. Uvnitř hleděli Joeovy oči prázdně do temnoty.


Řez byl veden kolem koruny Joeova skalpu aby tento byl posléze stažen dozadu a odhalila se lebka. precizní mikrořezačka poté vyřízla kulatý otvor do lebky. Kost byla opatrně vyjmuta a objevil se mozek. Tým chirurgů poté strávil dost času umísťováním změti kabelů na Joeův mozek.


Vedoucí lékař objasňoval činnost. "Provádíme zde napojení subjektova mozku na resonanční mapování. Je-li signál je vyslán do těla nebo do podvědomí, mozek reaguje v určitém místě. Tento bod je zaznamenán na třídimenzionální mapě a uložen v počítači. Není to nová technologie, existuje už asi deset let. Významným pokrokem však je, že když budeme znát cestu signálu mozkem, můžeme tento signál nahradit jiným signálem, který vede přímo do mozku pmocí techniky, kterou nazývám protoresonanční indukce. To znamená, že můžeme působit na mozkové odpovědi jak vědomé, tak i podvědomé. POkud necháme toto připojení pod lebkou, umožní nám to pozdější modifikace bez chirurgického zákroku. Potenciál pro léčení mentálních chorob a návyků jako je alkoholová a drogová závislost je nedozírný."


"Je subjekt připraven ?"


"Dobře. Pokračujme."


"Začneme demonstraci pomocí externí stimulace genitálií."


Po krátké chvilce se rozsvítilo zelené světlo


"Dobře. Máme to zmapováno. Nyní aplikujme externí stimulaci na subjektova prsa."


Když se opět rozsvítilo světlo, pokračoval. "Nyní, zatímco budeme stimulovat prsa, pošleme signál do oblasti, kde byla zaznamenána genitální stmulace. Výsledkem bude, že subjekt bude vnímat stimulaci prsou za sexuálně vzrušující situaci."


"Nyní ovlivníme chování. Počítač nyní přehrává trapnou situaci do podvědomí. Je zmapována a nyní počítač předloží novou zkušenost."


Podíval se do papírů.


"Ano, tento se zdá být plochoprsý. Zatímco bude mít tuto skutečnost na mysli, je vysílán signál trapnosti do mozkových center. Subjekt nyní bude považovat malá prsa za zdroj nepříjemnosti a trapnosti. Nyní chápete jak to může být využito při léčbě nežádoucích modelů chování.


"Otestujeme nyní efektivitu tohoto procesu na jiných smyslech." Doktor stiskl tlačítko.


"Nyní jsem do subjektových nosních dírek uvolnil extrakt feromonů produkovaných zpocenou ženou. Obvykle vědomá mysl tuto skutečnost nezaznamená. Á, už máme odpověď.


"Neudělal jsem nic menšího, než že jsem změnil původní sexuální orientaci. Raději bych řekl, rozšířil jsem ji. Tento stroj může být programován tak, aby poskytnul mnoho efektů a může být ponechán své automatické činnosti. Odpoědi na signál mohou být posíleny nebo utlumeny pomocí síly signálu. Hypnóza dále pomůže odtranit všechny možné problémy vyplývající z odporu podvědomí. Přístroj nyní může dokončit svou úlohu. Otázky ?"


Nebyly žádné a skupina opustila místnost. Zhasla světla a v místnosti jen matně světélkovala světla přístrojů.


Uvnitř zařízení byl do Joeova podvědomí vysílán obrázek nahé prsaté blondýny ve vyzývající póze. Počítač zaznamenal odpověď. Poté následovala série obrázků silných a žádoucích mladých mužů. S každým tímto obrázkem byla spojena zpětná vazba na úvodní obraz.


Poté se maska nazdvihla. Kyslík byl přesměrován do Joeových nosních dírek. Předmět pronikl do Joeových úst zatímco signál nízké úrovně byl veden do center sex. prožitku. Joeovo podvědomí rozpoznalo tvar vztyčeného penisu, ale trvalý signál rozkoše to brzy převýšil. Sonda byla vtahována dovnitř a ven, místy hluboko pronikajíc do Joeova hrdla.


Dříve nahraný signály řídily Joeovy odpovědi. Byl potlačen dávicí reflex a jeho hrdlo si přivyklo na střídavý pohyb. Signál rozkoše nabyl na intenzitě. Počítač poté uvolnil do sondy určité množství tekutiny, která konzistencí, chutí, teplotou duplikovala semeno. Něco bylo spolknuto, něco vytékalo z úst a teklo po tváři. Joeovo tělo, díky dietě hladovějící po soli, vstřebávalo tekutinu. Nakonec stroj vyslal nejsilněšní možný signál do center rozkoše.


Stroj pokračoval ve svém programu, mapujíc signály a odpovědi do Joeovy mysli. Zatímco Joe spal, stával se novým člověkem. Jen to ještě nevěděl.


KAPITOLA 10
Joe přišel k sobě ve své posteli. Na sobě měl krátkou noční košilku ze saténu a krajek. Vzpomínajíc si na hrozbu Dr. van Damme o jeho přeměně do prsaté blondýny hned strčil ruce do svých kalhotek.


"Ještě že jsi, kamaráde, v pořádku", pomyslel si. "už tak se ta doktorka zbláznila až dost."


Joeova úleva byla přerušena příchodem nejkrásnější dívky, jakou kdy viděl. Dokonce i v uniformě zdravotní sestry bylo vidět její fantastiskou figuru. Blond vlasy stažené dozadu do ocasu. Byla vysoká asi šest stop a měla všechno co Joe kdy chtěl u dívky mít. Začal cítit, jak se mu začíná v saténových kalhotkách zvedat.


"Ahoj, já jsem Monika. Budu Vaše ošetřovatelka. Vy jste pan Watson ?"


"Jo, pokud se pamatuji. Kde jsou ty dvě gorily ?"


"Oh, jsou někde poblíž, myslím."


Jeden z asistentů přinesl večeř a zase odešel.


"Vsadím se, že máte hlad, pane Watsone. Však jste také byl nějakou dobu bez jídla."


"Jak dlouho ? Co se mi stalo ?"


"Já nevím, pane Watsone." lhala kráska. "Právě jsem Vás dostala. Budete se muset zeptat Dr. van Damme. Ale teď dobrou chuť."


Joe zjistil, že má hrozný hlad, ale přesto ho udivivalo, kolik jídla byl schopen spořádat. Zjistil také, že jeho dlouhé nehty mu už nevadily. Ve skutečnosti si jich stěží povšiml.


"Člověče, jak je člověk přizpůsobivý", pomyslel si. "Přece musí být způsob, jak se jich zbavit, až budu odsud pryč."


Joe zatím nezkoumal zbytek svého těla, kde na něj číhalo velké překvapení. Oči se mu rozšířily, když rukou zavadil o svou hruď. Stáhnul si košili a ohromeně zíral. Co dříve byly jen vyboulené bradavky, byla nyní ňadra v plné kráse. Ne úplně obrovská, ale rozhodně poctivá.


Jeho bradavky byly prodloužené, špičkou vykukující z polokoulí ňader. Dvorce kolem bradavek se zase zvětšily a byly stejně jako bradavky temně růžové až hndědé.


Ohromen, ale izároveň i zvědavý, svedl Joe pravou ruku a dotkl se levého ňadra. Odpovědí byl silný pocit požitku. Uchopil bradavku mezi ukazováček a palec. Příjemný pocit zesílil. S okouzlením hleděl, jak bradavka odpovídala na dotek. Zvětšila se a zpevnila. Jak Joe promnul bradavku mezi prsty, jeho penis se probudil.


Joe na chvíli přestal a došel ke dveřím. Když zistil, že chodba je prázdná, odešel do koupelny. Rozradostněn z toho, že jeho klacek je už zase v pořádku, vyhrnul si košili, stáhl kalhotky, posadil se na záchod a masíroval si ňadra i penis.


Joeův klacek úplně neztuhl, ale nakonec ze sbe vydal něco vodového. Joe to přičetl dlouhodobé neaktivitě, utřel se a spláchl.


Joe se pyšně vrátil na lůžko. Potichu si myslel. "Tak doktorka si myslí, že ze mě udělá kozu. To se ještě uvidí !"


Ani si nevšiml jak se jeho ruce při chůzi otírají o boky.


Dr. van Damme se ve své kanceláři odvrátila od monitoru. "Takže, Dave, jde vše podle plánu ?" zeptala se ředitele modifikace chování.


"Ano, doktorko. Ve skutečnosti jsme trochu napřed."


"Co bude dál, Dave ?"


"Nyní musíme doplnit změny ve fyzickém vzhledu ještě psychologickým přijetím."


"Další etapa je přivyknout ho na ženské oblečení."


"Jak toho docílíte ?" zpetala se Dr. van Damme.


"Během seancí na `mozkovém` stroji dr. Baxtera, " použil jejich slang, "jsem Joeovi vložil psychosexuální odpověď typického transvestity. Můžete si být jista, že tito muži mají potřebu užívat ženské oblečení a mít z toho i sexuální požitek. Tato vlastnost je však zamaskována, takže ho musíme zhypnotizovat, uvolnit masku a jeho první zkušenost s ženským oděvem dokončí jeho přednastavení. Poté bych se nedivil, kdybychom ho nemohli z ženských šatů dostat. Chcete, abych to udělal hned ?"


"Ne Dave, ještě ne. Nechme Joea, aby dosáhl úplného vývoje. Nemá smysl utrácet peníze na šaty teď, když mu nebudou, až jeho prsa a zadek přestanou růst."


KAPITOLA 11
Joe dojedl další obrovskou snídani. Po mnoho dní neměl ponětí, kam všechno to jídlo mizí, ale necítil žádnou potřebu diety. Jeho prsa rostla. S humorem si pomyslel, "Jestli to tak půjde dál, budu potřebovat podprsenku." Vzápětí tu myšlenku odmítl a již se jí nevěnoval. Všechno bude zase v pořádku, až z toho šíleného domu vypadne. "Ať mají svojí legraci. Uvidíme, kdo se bude smát poslendí."


Joe si nyní byl vědom faktu, že musel při chůzi držet ruce od těla. Nemohl je mít rovně, neboť mu v tom bránily boky. Musel jimi také dříve neznámým způsobem kroutit, aby kompenzoval výkyvy zadních půlek. Cítil, jakoby se posunulo celé jeho těžiště. Bez jeho vědomí se jeho chůze vyrovnávala s novým rozložením váhy.


Dr. van Damme a její vedoucí plastický chirurg sledovali Joea z kanceláře při jeho ranní toaletě. "Jaké změny chcete na něm provést ?" otázal se chirurg.


"Jen drobné kosmetické úpravy, uši přitáhnout k lebce, zmenšit nos a přidat trochu implantátu, aby lícní kosti působily esteticky. Také chci více otevřené oči a rty tak plně, jak jen umíte."


"To nebude problém. Až bude chtít, jsem připraven."


"Výborně. Bude to během několika dní."


Joe už se utřel ze sprchy a Monika mezitím převlékala postel.


"To Vás bude zajímat, doktore, " pravila Dr. van Damme.


"Co jako ?"


"Na subjekt je aplikována experimentální medikace, na které neskutečně zbohatneme. Již dříve jsme zaznamenali úspěch při omlazování pomocí vstřikování plodových buněk, ale mnoho lidí s tím mělo etické problémy. Laboratoř ale byla schopna extrahovat složku, která tam úůsobí a syntetizovat ji. Při povrchové aplikaci tato složka dokáže zvrátit proces stárnutí kůže."


"Vzpomínám si na miliony, které přišly za Retin-A a to nebyl nijak efektivní, " podotkl chirurg.


"Proti tomuhle ale budou takové peníze žebráckým příspěvkem. Vezměte např. tento subjekt. Za několik měsíců medikace se jeho pokožka sama obměnila pod vlivem ženských hormonů. Nyní má všechny charakteristiky ženské kůže, ale je pořád 31 let stará. Až to dokončíme, bude mít pleť osmnáctileté dívky."


"Hmm... Zajímavé."


Joe odpočíval, ale pociťoval svědění na celém těle. Skoro jako by celá jeho kůže ožila. Přemýšlel, zda dnes ráno dostane nějakou šanci masturbovat. Už jen pomyšlení mu vzrušilo bradavky.


Mezitím.... v New Yorku...


Syn Joea Watsona Robert se setkal se svou novou opatrovnicí, Glorií Watsonovou. "Je mi jedno, co řekl soud, můj otec Tě chtěl mít pryč ze svého života. To, že zapomněl změnit svou poslední vůli, Ti nedává právo dohlížet na můj život."


"Tak se mi nezdá, Bobe, že on se staral o Tebe více. Pokud vím, tak kromě peněz a pohledu k narozeninám jsi ho víc neznal. Co bylo, zapomneňme na minulost a překonejme těžké časy společně."


"Jdi do háje. Jen počkej, až se dostanu k penězům. Potom jsi tady definitivně skončila."


"Dobře, Bobe. Když to tak chceš ..."


KAPITOLA 12
Joe se probudil z mučivého snu jen aby zjistil, že skutečnost je stejně tak krutá. Nemohl otevřít oči ani pohnout rty. Hrdlo ho pálilo. ústa měl vyschlá a každá částečka tváře bolela. Poté ucítil vpich jehly do ramene, uvolnění a ...


Joe usrkával koktejl. To bylo všechno, co měl k jídlu. Na zubech měl velké kovové svorky, které bránily v přijímání pevné stravy. Obvazy byly odstraněny z očí a rtů. Stále však nemohl mluvit.


Dr. van Damme, Monika a několik dalších lidí naplnilo místnost. Jeden z nich začal odstraňovat Joeovi svorky na zubech. "Zesílil jsem, srovnal a narovnal jeho chrup." Pohlédnuv do jeho úst, pravil. "Nyní jsou bezvadné."


Dr. van Damme a další lékař si kriticky prohlíželi Joeovu tvář, otáčejíc jí rukou ze strany na stranu.


"Výborně, doktore. Zase jste se jednou překonal." pravila Dr. van Damme.


Chirurg pokýval hlavou nad její pochvalou.


"Jak se říká, Joe ?" zeptala se Dr. van Damme.


Joe se pokusil říci, že se cítí dobře, ať už mu dělali cokoliv, ale nevypravil ze sebe slova.


"Co se děje, Joe ? Ztratil jste řeč ?"


Skupina se zasmála.


Joe se pokusil alespoň zahučet a nakonec se mupodařilo vydat zvuk. Bylo to ale spíše zapištění.


"O.K., dost vtipů. Joe, dostal jste nové hlasivky. Mnoho lidí je každoročně ztrácí kvůli rakovině hrdla a my jsme vyvinuli nové, které od normálních nikdo nerozpozná. To mumožní tisícům lidí znovu mluvit a znovu se zařadit do společnosti. Jediný problém je, že svaly musí s novými hlasivkami zacházet trochu jinak než se starými. Paní Johnsonová bude Vaší terapeutkou řeči a naučí Vás znovu mluvit."


Skupina odešla a Joe zůstal sám s paní Johnsonovou na svou první lekci. Jak se pokoušel mluvit, zjistil navíc, že jeho rty jsou nějak divné.


Následující dny připomínaly Joeovi film My Fair Lady. Cítil se jako Eliza Doolitlová při výuce řeči. Nejen to, po několika týdnech hovořil jako ona. Ne s britským přízvukem, ale sladkým sopránem.


Dvě věci Joeovi vadily obzvlášť. Musel se naučit ovládat svaly k výslovnosti každého slova. To byl dlouhý proces a on měl zatím slovník prvňáčka, ale paní Johnsonová mu sdělila, že jsou s terapií téměř u konce. Za druhé se nelíbily výrazové vzory, které ho paní Johnsonová nutila se učit. Mluvil nyní zlehka tónem svůdné mladé ženy.


KAPITOLA 13
Jednoho dne vstoupila Monika do místnosti s další dívkou. Joe měl na sobě růžovou saténovou noční košili s špagetovými ramínky. Jeho ňadra konečně přestala růst, ačkoliv bylo pozdě, byly stejně k nepřehlédnutí.


Joe už nevtipkoval o potřebě podprsenky. Byl jen zvědav, kdy nějakou dostane, aby se přestaly napínat jeho unavené prsní svaly.


"Dobré ráno, Joe. To je Betsy. Je kosmetička a dnes se Vám bude věnovat."


Joe pro sebe vzdychl. Cítil, že dříve nebo později to přijde. Zdálo se, že každá akce ho přiváděla blíže k výsledku, který mu Dr. van Damme slíbila.


Betsy něco dělal s Joeovou tváří. Cítil, že mu na dává makeup na rty, oční řasy a tváře. Když byla hotová, vyfotila ho. To opakovala několikrát.


Betsy hovořila s Dr. van Damme zatímco Dave Weinstein, Monica a nějaký cizinec přihlíželi.


"Jakou barvu budou mít jeho vlasy, " zeptala se Betsy.


"Blond." odpověděla Dr. van Damme, myslíc si "Jako bych měla na výběr."


"V tom případě navrhují tento styl."


"To je příliš skromné. Mám na mysli něco více extrémního."


"Pak tedy toto." řekla Betsy spolu s několika barevnými úpravami do fotografie nalíčeného Joea . Když skončila, Dr. van Damme se usmála a pokývala hlavou na souhlas.


"Co myslíte ?" zeptala se cizího muže.


Hledíc na obrázek, pravil, "Žádný problém. Dětská hra. Jdu a připravím si nástroje."


Když odešel, oslovila Dr. van Damme Dave Weinsteina. "Zatímco Joe podstoupí toto, chci, abyste odblokoval jeho transvestitní programování."


"Vstaň, Joe, a pojď se mnou."


Joe očekával oběd, neboť už byl čas. Namísto toho mu Monika řekla, aby jí následoval. Bojácný na to, aby si stěžoval, sklouzl Joe z postele do střevíčků na vysokém podpatku a hodil na sebe župan, který ladil s jeho košilkou.


Joe se pokoušel zůstat sebevědomý, ale jak šli s Monikou chodbou, nepodařilo se mu to. Věděl, že je středem pozornosti; plešatý muž s postavou modelky. Chůze na vysokých podpatcích vydávala hlasité klapání, které se neslo chodbami. S každým krokem jeho prsa o sebe narazila, bradavky se třely o saténovou košilku, což jim poskytovalo nevítanou stimulaci. Pokoušel se narovnat a nekroutit příliš boky. To ale dalo vyniknout jeho prsům ještě víc.


Vstoupili do místnosti s postelí a neznámými přistroji.


"Svlékněte se a lehněte si na postel."


Joe shodil župan a košilku. Cítil se nejistě, nevědouc o psychologicky implantované potřebě zakrytí prsou.


Cizí člověk vstupil a Joe pocítil intenzívní zahanbení a instiktivně si zakryl ňadra rukama. S úlevou přijal, když ho Monika zakryla prostěradlem, přes který přehodila plastikový přehoz kvůli ochraně.


Monika vyndala planovou masku. Joe bez náznaku protestu začal dýchat zhluboka. Jak jeho pozornost uplývala, viděl jen, jak muž vyndává něco jako zubní vrtačku a láhev červené tekutiny.


"Počkejte, to je ..."


Muž zapnul svůj tetovací nástroj a začal obkreslovat Joeovy rty. Pro sebe si myslel, "Opravdu krásná, bude opravdu krásná."



Autor sexmail 9.1.2006
Povídky od autora: sexmail
přečtena: 31948 x
Průměrná známka: 2.73 tři po 191 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Pokusný králík I
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist