EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Paralelní vztahy

Úvod » Pohádka » Paralelní vztahy

Komentáře (2) | Doporučit | Tisknout | 1729


Paralelní vztahy



,,Robine…, tady…,“ zamávala jsem šťastná, že jsem ho v tom davu nepřehlédla.
,,Evi, ahóój, stejskalo se mi.“
Objal mě a políbil na ústa. Překvapeně jsem se na něj podívala. Vždycky mi dával jen pusu na tvář, nebo do vlasů a tohle už bylo… laskání rtů jazykem.
,,Promiň, nějak mě ta cesta zmohla,“ usmál se a uhnul očima.
,,To jo… už jsem se lekla….“
Robin je můj nejlepší kamarád, už asi sedm let. Dokázali jsme spolu prokecat třeba celou noc. Jen my dva, láhev červeného vína a krabička cigaret. Byli jsme k sobě naprosto otevření, mluvili o všem a rozebírali věci do detailů. Nejčastějším tématem našich rozhovorů byl samozřejmě sex a milostné vztahy.
Byla jsem prvním člověkem, kterému se přiznal, že se miloval s mužem a že to bylo úžasný.
Tenkrát jsme spolu leželi u něj v bytě, na manželské posteli a on mi ten svůj první zážitek toho druhu vyprávěl, zabíhal i do těch nejmenších podrobností a když skončil, se zasněným výrazem na tváři usnul. A já vedle něj ležela a trpěla jako zvíře. Byla jsem ráda, že se konečně našel a rozhodnul se za sebe a svoji spokojenost poprat, ale zároveň jsem mu záviděla. A taky jsem měla bolesti v podbřišku z touhy po sexu, s kýmkoliv.
Potom odjel na rok na Slovensko. Chodily mi od něj sáhodlouhé dopisy o jeho novém a prý hodně vášnivém milenci. A já je četla a brečela… zase sama.
A dneska se vrátil.
Černé vlasy si nechal narůst po ramena. Díky opálení vynikly ty jeho jasně modré oči a když se usmál, i zuby mu na dálku zářily.
,,Pojď půjdeme na kafe, Evi. Toužím po kafi, strašně moc, lidi chci svý kafééé…,“ řval na nádraží jako blázen a smál se, když se lidi začali zastavovat. Pak mě vzal kolem ramen a šli jsme do naší oblíbené kavárny.
Druhý den mi zavolal do práce a pozval mě na večeři. Ve třech. Že mi představí Honzu.
Než se rozezněl zvonek u jeho bytu, byla zevnitř slyšet příčná altová flétna. Potom ztichla a za chvíli se otevřely dveře. A v nich stálo něco neuvěřitelného. Jestli jsem do té doby považovala Robina za nejhezčího chlapa co znám, tak ten, co mi přišel otevřít ho ještě trumfnul. Asi metr devadesát, jižanský typ, na bradě udržované strniště. Kraťasy a tílko jen lehce skrývaly pevné vysportované tělo. Sakra, proč ty nejrajcovnější chlapy musí být gayové.
„Vy jste Eva, že? Pojďte, prosím, dál.“
„Robine!“ zavolal zvučným barytonem.
Robin vykoukl z koupelny, nahý a jak jinak, než s úsměvem na rtech.
,,Už jsi tady? Fajn…“ dostala jsem další polibek, ještě delší a vášnivější, než ten na nádraží.
„Posaď se, Evi… Honzo, prosím tě, nalej Evě vínko, já jsem za chvíli u vás, jo?“
„Jo,“ pípla jsem pod Honzovým kamenným pohledem.
Najedli jsme se. Jídlo bylo skvělé, ale Honza mě neustále pozoroval, moc nemluvil a Robinovým vtipům se nesmál.
Vymluvila jsem se na hodně práce a brzo odtamtud vypadla. Za dveřmi se mi dost ulevilo a rozhodla jsem se Honzovi vyhýbat. Bylo jasné, že žárlí a nebyla jsem si jistá, že nemá důvod.
Po dvou týdnech se mi Robin znovu ozval, ale tentokrát jsem na večeří pozvala já jeho. S tím, jestli by se nemohl obejít bez Honzy.
„Honzík odjel na týden na Slovensko, takže mě máš jen pro sebe,“ laškovně mi sdělil Robin.
Zašli jsme do vinárny Pod věží, skvěle se nabaštili, vypili dvě láhve červeného vína. Bylo to mezi námi jako dřív, smáli jsme se ve vinárně, i celou cestu do Robinova bytu.
A pak jsme se po sedmiletém přátelském vztahu pomilovali. Dala jsem do toho všechnu svou sílu. Všechno, co bylo do téhle chvíle jenom mojí nezkrotnou fantazií se stalo realitou.
Celý týden, co byl Honza pryč, jsme se scházeli. Ale to už zase jenom jako kamarádi.
Potom se mi pár dní neozval. Ani mi to nevadilo, na firmě bylo dost práce, kmitala jsem až do večera a domů odcházela jako poslední.
Jeden večer na mně venku, před firmou, čekal Honza.
„Ahoj…Co tu děláš?“ zeptala jsem se zbytečně. Jeho tvář už nebyla kamenná, jako při nedávné večeři, byl v ní vztek.
„Spali jste spolu…,“ vyštěkl mi do obličeje.
I když to nebyla otázka, odpověděla jsem: „Jo.“ Neměla jsem důvod zapírat.
Zhluboka se nadechl a s rozzuřeným výrazem mě přimáčknul na zeď a ruce mi bolestivě zkroutil za záda.
„Ty děvko….děvko zkurvená,“ syčel a já cítila strach. Strach a vzrušení.
Věděla jsem, že v tuhle dobu tu už nikdo není. Firma stála na konci města v blízkosti lesa. Tady by mi nepomohlo, ani kdybych řvala jako pavián.
Potom si rozepnul džíny, vytáhl něco, co se minipenisem nazvat nedá, začal si ho honit.
„Jsi stejná svině jako všechny ostatní…“ drmolil přerývaně. „Stejně tak jako moje máma…když mi bylo sedmnáct…chtěl jsem ji naštvat… a když na mě zase kvůli nějaký kravině řvala… začal jsem si přesně takhle…. honit před ní péro…. víš co udělala…? klekla si ke mně… a vykouřila mi ho…a pak ještě chtěla, abych ji ošukal….
Vystříkal se mi na stehna a jeho stisk povolil. Vytrhla jsem se mu, skočila do auta a rychle pryč.
Hned druhý den jsem si zařídila čtrnáctidenní služební cestu do Francie, abych se z toho hnusného zážitku vzpamatovala. Mobil s Robinovým číslem začal zvonit, když jsem si v hotelu vybalovala svoje věci z kufru. Típla jsem ho a mrskla s ním na podlahu. Nerozbil se, škoda.
Po zařízení svých povinností mi zbyly dva dny pro sebe. Na toulání se městem, nákupy a tak vůbec.
Večer před odletem jsem se vrátila celá utrmácená ze svých toulek a ve svém pokoji našla Honzu.
Na stole stála láhev francouzské vína a miska s kešu oříšky a pistáciemi.
To přece nemůže být náhoda. Robin mu musel říct, co mám ráda, ale proč?
„Jak ses sem dostal, jak to, že tě pustili dovnitř?“ zuřila jsem a sahala po hotelovém telefonu. Pak jsem se ale rozhodla vzniklou situaci vyřešit v klidu.
„Běž pryč, Honzo, nenuť mě k zavolání hotelové ochranky.“
„Robin trval na tom, abych se ti omluvil.“
„Jako by se stalo. A teď, prosím tě, vypadni.“
„Evino…“
To si dovolil dost, tak mi mohl říkat jenom Robin.
„Co si o sobě myslíš? Provedeš mi takovou věc a pak si jen tak přijdeš a řekneš promiň? A já mám dělat, jako že se nic nestalo?“
Mlčel, ale vypadal jinak. Už ne naštvaně, ale spíš nešťastně.
„To ty ses vyspala s mým klukem.“
,,Podívej se Honzo, já se znám s Robinem dost dlouho. A ten náš vztah se prostě dostal až k milování. A to je vlastně všechno, nic dalšího už nebude, rozumíš? A jestli ho chceš mít jen pro sebe, tak to se asi budete muset odstěhovat někam na Sibiř.“
Vstal z pohovky na které seděl a došel až ke mně. Ucítila jsem z něj úžasnou chlapskou vůni a zalapala po dechu.
Neřekl už vůbec nic a odešel.
Tu noc jsem se ve snu milovala s dvěma muži.
A bylo to úžasný.


Autor multio 5.1.2007
Povídky od autora: multio
přečtena: 9833 x
Průměrná známka: 2.96 tři po 161 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Paralelní vztahy
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist