EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Příběh muže který neměl podíl na lásce paní P I.

Úvod » Klasika » Příběh muže který neměl podíl na lásce paní P I.

Komentáře (3) | Doporučit | Tisknout | 1747


Příběh muže který neměl podíl na lásce paní P I.



Úvod
Usmíváš se plaše, když se potkáme na chodbě úřadu, jsi sladká ve svých devatenácti letech, patří ti svět, neboť dosud neznáš kruté omezení své křehké krásy, která se jednou přičiněním času rozplyne jako raní rosa při vstávání podzimního slunce. Hladím tě očima něžně a křehce, jak to nedokáže svýma příliš nedočkavými rukama tvůj příliš mladý manžel, ten jehož právě možná miluješ, ten, který tě jednou zbaví tvých iluzí o kráse manželského života. Koloběh mládí a stáří, iluzí a zklamání, síly a slabosti. Starý muž a mladá žena, stará žena a mladý muž, krátké zahledění do krásy a křehké radosti. Vnitřní oči starých mužů a žen spočívají láskyplně milostnými pohledy na kráse mladosti. Jen oni jsou schopni plně vnímat a prožívat milostné chvění, pokud jim běh všedního života neodebral vnitřní imaginaci. Jen oni dokážou posoudit, jak cenné chvíle přináší mládí a láska, jak prchavé jsou to okamžiky a jak se dokáže svírat srdce utrpením, když tyto chvíle pominou. Ty se teprve učíš milovat, nesmělými pohledy zkoumáš všechny muže, krátkými prodlevami svých pohledů vážíš, jakou bys měla šanci. Ku pomoci je ti krása, mládí, tvé nadání k milostné hře a také tvá plachost, a úzkost z toho, zda jsi již nepřekročila hranice a nedala příliš šanci některému muži. Jsi již přece zadaná, a miluješ svého muže. Mohla bys mít jistě mnohé muže, snad všechny na světě, neboť jsi velmi mladá, velmi krásná a velmi žádoucí. Kombinace tvé plachosti a jemného předstupně flirtování budí úsměv. Je to velmi krásné, je to velmi mladé, je to velmi nezralé. Může žena očima muži slíbit to, co mu nikdy nemíní dát? Ano, když je velmi mladá a nezkušená a když se chce velmi líbit. Přitom však fyzicky touží jenom po svém vlastním, mladém, nezkušeném, netrpělivém a žárlivém muži. Proč tedy nestačí oné mladé ženě obdivný pohled muže jehož miluje a jenž také miluje jí? Když se za tebou otáčím, abych se radoval z tvých nádherných boků které dosud nerodily, zvedáš při chůzi ruku a probíráš své vlasy. Rozmarný symbol ženy, která se chce líbit. Víš, že se dívám, děláš to pro mne a také pro sebe. Pro potěšení z toho, že na tebe kouká starý muž a z huby mu kapou sliny. Víš, že by tě chtěl mít na všechny způsoby a že tě mít nebude. Miluješ přece svého muže. Tuhle hru jistě hraješ s mnohými muži, rozhodně se všemi, kteří na tebe civí. Vím to docela jistě, ty malá kurvičko, která jsi ještě nikomu pořádně nedala, protože ještě ani nevíš, co je to orgasmus, jaké má úžasné barevné spektrum, jak dokáže vnitřně obrodit a vyčistit zralou ženu. Je to na tebe příliš brzy, některé ženy k takovému cennému poznání dozrávají až kolem třicítky. Ty to možná budeš vědět dřív, neboť jsi dozajista talent. Teď to ale ještě nevíš. Máš pravdu, mám na tebe velikou chuť, dokonce větší, než je slušné. Jsi totiž, jak se mezi lidmi říká, moje krevní skupina. Dovedu si velmi podrobně představit, co by se s tebou nechalo všechno dělat. O tom ale ty ještě asi nemáš ani ponětí. Mezi námi dvěma určitě nikdy nic nebude. Nejen že jsi příliš mladá, ale co hůř, já jsem příliš starý. Dělí nás celé věky, názory generací, móda a všelijaký balast, mezi který patří v současné době například také tvé představy o věrnosti jednomu muži na celý život. Myslím, že by jsi také byla schopná mu všechno vyžvanit. Tvůj muž je ve věku, kdy si nedovede představit, že by jeho žena mohla mít milence. Jistě by se bez meškání rozhodl svého soka zabít, nebo zmrzačit. Nestojí to za to. K nevěře, chceš-li to tak nazývat, musí člověk dozrát. Nejprve mu v tom brání iluze, které musí postupně pozbýt, když si uvědomí špatné vlastnosti partnera, jako je sobectví, lhostejnost, necitelnost, atd. Pak začne chybějící vlastnosti hledat jinde. Spolu s nimi nalezne někdy dobrý sex. Je to vzrušující objev. Někdy je to tak vyjímečná zkušenost, že se k vůli tomu lidé rozvádějí. Ti nerozumní lidé. Ti moudřejší pochopí, že se vyjímečný sex musí pěstovat a že manželský institut pro něj nemá trvalý prostor. Je to dáno charakterem manželství, které je určeno nikoli k sexu jako takovému, ale ke zplození a výchově potomků. Sex se nesnáší s povinností, pravidelností a přílišnou sociální hygienou, tedy tím, čím oplývá manželství. Sex potřebuje prostor, hru, přitažlivost, něžnost, drsnost, cit a sprostou nízkost. Úzkostlivost, žárlivost, pravidelné opakování, nároky a další atributy manželství jej po čase spolehlivě zahubí. Když nějaký muž vystihne správnou chvíli v krizi manželství, získá znamenitou milenku. Proto jsou nejčastějšími a nejlepšími milenci kamarádi manželů a manželé přítelkyň. Věci, o kterých teď píšu tě pobuřují, protože jsi na začátku cesty, ale budeš jim rozumět za několik let. Nyní jsi plná ideálů a je to tak dobře. Hraješ si se svým mužem a ukazuješ mu, jak tě jiní muži milují. “Vidíš, to je ten, jak po mě jede.” “Ten starej plešoun?” To přece není žádný soupeř. Tvůj muž je klidný, jeho manželství není ohroženo. Zároveň je pyšný na to, že se o jeho ženu zajímají úspěšní muži. Životu není až tak obtížné porozumět, sociální schémata se stále opakují. Chtěl jsem ti ale předložit příběh. Skutečný příběh, nikoli nezralou hru na život. Napsal jsem ho většinou já, ale také žena, s kterou jsem jej prožil. Psaní bylo těžké a bolestné, stálo mnoho slz a utrpení. Možná, že měl být napsán duplicitně ženou a mužem, kteří se na něm podíleli. Že to měly být příběhy dva. Ten její by byl něžnější a citovější, pojednával by o jejím úporném boji o lásku, jako nadčasovou hodnotu v neúprosném plynutí času a také o její velké potřebě sexu. Byl by to příběh zralé ženy, která dobře ví o čem píše. On popisuje věcnou stránku a také užívá do značné míry literární licenci. To však nyní žena odmítá, je znepokojená jeho věcným a studeným pohledem, který zkoumá vztah spíše z fyziologického a sexuálního hlediska. Co je vize, co je skutečné prožívání příběhu a jak jej skutečně oba partneři vnímají? Tento text, který vypadá na první pohled jako lepší pornografie je skutečný život nazíraný z různých úhlů. Jeho cena je v tom, že byl plně prožitý, že se stal příčinou k rozpadu vztahu ze strany ženy, která od autora bezpodmínečně odešla, neboť porovnávala napsané se svými city na straně jedné a postoji partnera na straně druhé a která promítla text do realistické roviny, zaměňujíce jej tvrdošíjně za realitu. Tomu se však autor vehementně bránil tím, že tvrdí, že je příběh posunut za horizont skutečnosti. Žena platí vnitřním utrpením a tím, že k muži pozbude značnou míru lásky a posléze jej opustí. Nemá na vybranou, neboť nemá dále sílu snášet drama jejich vzájemného vztahu, kde hra, milostná hra se blíží okraji jejích možností. Drama skutečného života, ve kterém žena po přečtení tohoto úvodu, který je završením příběhu, řekne muži, kterého tolik milovala: “Už s tebou nikdy nebudu šoustat. Půjdu s kýmkoli, kdo si řekne, ale s tebou už nikdy. Dávám ti okamžitou výpověď.”

Kapitola 1.
Už pár dnů mě bolí srdce. Je to fyzická bolest. Mohl bych si nahmátnout orgán, který je sídlem citu a označit bolestivé místo. Beru do svých rukou předměty, které tu po tobě zbyly. “Všechno co po mě najdeš, zahoď!,” řekla jsi důrazně. Znělo to stejně definitivně, jako “pálím mosty, už sem nikdy nepřijdu.” Díval jsem se schválně, zda se otočíš až budeš odcházet, čekal jsem na malé prodlení, na letmé rozhlédnutí než odejdeš. Prožili jsme zde v tomto pokoji mnoho krásného i mnoho dramatického. Muzeum lásky. Dá se prožít ještě něco podobného, nebo něco navíc? Nebo dokonce něco silnějšího? Než jsi odešla, odhodila jsi do koše koupací čepici. Razantně, rozhodnutá se vším skoncovat. V té čepici jsi zahodila všechno, čeho jsi se chtěla zbavit. Věci přežilé, symboly něčeho, co dávno pominulo, oběti, které nebyly přijaty, snaha, co vyzněla naprázdno. Kdybys měla svoji zásuvku, nepochybuji o tom, že bys ji s gustem vysypala do koše. Tak, a je to za mnou. Lze takto snadno skoncovat s minulostí, s něčím co není až tak běžné a snadno k dosažení ? Je možné začít nový život tím, že někde zabouchnu dveře, sbalím do jedné tašky své věci a prostě odejdu? ”Stálo ti to za to?” zeptala jsi se mě. Pomalu, opatrně otevírám tvůj krém, zavírám oči a saji chřípím známou vůni. Jsi to ty, když jsi ke mě po večerní hygieně vklouzla pod peřinu. Těšila jsi se na tu chvíli, těšila jsi se na příjemný dotyk pokrývky, vytvořila sis svůj pelíšek jako pes, který si vyšlapává pod dekou svůj tunel a přimkne se k člověku před tím, než zhluboka vzdechne. Byla to krátká chvíle utišení a ladění těl, kdy srdce nabírala stejný rytmus.Tvou koupací čepici jsem z koše vyjmul a schoval tam, kde má své místo. Nic se nebude vyhazovat.Bylo to zvláštní, slyšel jsem to z tvých úst podruhé a přesto se obsah toho sdělení nevyčerpal. Řekla jsi mi, že jsem poslední člověk, s kým bys to mohla mít, a že si mě o to řekneš, až už nebude nikdo, s kým bys to mohla dělat. Já vím, už jsem se o tom jednou zmínil, ale nemohu si pomoci. To co někdy říkáš mě fascinuje pro úžasnou koncentraci obsahu. Obdivuji, jak dokážeš vměstnat sdělení svých pocitů, množství svých emocí, jejichž koncentrace dosahuje často nebezpečných hodnot, do několika málo slov, které do mě zarazíš jako kolík do srdce upíra. Svědčí to o obrovské vzdálenosti, kterou jsi mě nechala ve svém srdci urazit rychlostí, jež předčí i rychlost světla. Zmizel jsem z místa, které ti bylo nejbližší až na konec nekonečné řady mužských těl, stojících frontu na tebe. Nechala jsi mě předběhnout kreaturami všeho druhu, přede mnou jsou dokonce duševní mrzáci, invalidé, prostě všichni. Možná, že mezi mnou a předposledním je ještě nepřekonatelný příkop. “Stálo ti to za to?” zeptala ses mě ihned po té, co jsi mi přisoudila toto nedůstojné postavení. Dostalo se mi zaslouženého trestu. Byla jsi tvrdá k sobě, protože jsi potřebovala být především tvrdá ke mě. Ty jsi totiž právoplatným dědicem duchovní, emotivní, etické a erotické hodnoty, kterou jsme společně žili. To tobě náleží obsah mého snění, ty máš dědické právo na mé emoce, které jsem ti upřel, a po kterých jsi toužila a které jsem v teoretické rovině nabídl jakési mladé, hloupé husičce, pro které jsou předmětem směšného povyražení. Nic na tom nemění skutečnost, že se jedná o neživotnou vizi. Podle tvého vnímání, bylo rázem vše pro tebe cenné, mojí zásluhou znehodnoceno. Co s člověkem, který takto zachází se svatými hodnotami, co s člověkem, který nemá tolik rozlišovací schopnosti, aby pochopil, že se pohybuje v oblasti svatyně, kam vchází nikoli proto, aby zde provedl obřad uctívání, ale proto, aby znesvětil její prostory svojí ničemností? Nezbylo ti nic jiného, než uchopit do ruky ostrý chirurgický nástroj a oddělit se. Nemít se mnou nic společného, vyjma historie. Kdybys měla nade mnou moc, nepochybuji o tom, že bys mi dala pocítit opravdové utrpení. Trvám na tom, že literatura není život, že ho jen reflektuje. Pochopil jsem ale, že příběhy ze života lze napsat až po jejich úplném odeznění. Jsou-li příliš živé, jsou-li psány průběžně, dotýkají se duše. Nemocný (nebo zamilovaný) člověk nedovede rozlišit, kde je ona vizionářská hranice a kde je práh skutečného života a otřásá se bolestí při doteku pera, které experimentuje a hledá to nejpřesnější vyjádření, zabarvené ovšem literární licencí. Emoce, průběžné procesy zrání a uvědomování, zvnitřňování prožitého, to vše má vliv na zachycení děje. Čím delší odstup, tím pro pravdu lépe. Příběhy mohou být psány poctivě a vedou přesto, jak je nyní zřejmé, ke svým předčasným zánikům. Nejsou-li psány poctivě, stínují situaci a vedou k lavírování a realizaci kýče. Láska snese spíše to druhé. Na tvoji otázku: “Stálo ti to za to?” musím tedy po pravdě odpovědět. Stálo mi za to všechno, co jsem s tebou prožil. Kromě toho mám v sobě víru, že to ještě nebylo všechno. Tak jako se lidé dožívají pouhého nezralého mládí a předčasně umírají, někteří pak naopak dosahují kmetského věku, to samé se týká i příběhů. Některé příběhy mají velmi krátký život, dokonce končí aniž by začaly, jiné přežívají aktéry a žijí v knihách nebo jiném zpracování svůj vlastní život. Budiž mi odpuštěno pro to, že jsem považoval náš příběh za natolik výjimečný, že jsem jej zaznamenal v jeho průběhu a nečekal na jeho završení.

Kapitola 2. Paní P

Přijela autobusem jako obvykle v 16.30. Přicházel jsem od metra a viděl jsem jí, jak vystupuje z autobusu. Hnědé opálené nohy, nové šaty, klidná a vyrovnaná. Rozhodně bych na ní nepoznal, že spáchala hřích. Nepoznal jsem to na ní ani později, když jsme seděli v restauraci a když se smyslně ládovala pikantním řízkem, který snědla a zapila mým vínem, neboť její bílé jí nechutnalo. Nevadilo mi to, byl jsem spokojen s tím, že ona je spokojená. Zjevně jsme se oba těšili do postele. Už na autobusovém nádraží mi sdělovala, že musí rychle spát, že je unavená. Byl to signál, že má chuť se milovat, že je nadržená a chce ho tam mít co nejdřív. Neměl jsem nic proti tomu, měl jsem na ní chuť každý týden již bezmála třetí rok. Za tu dobu by se mi zřejmě každá jiná přejedla, ale Paní P měla pro mě v sobě silný erotický náboj. Kdybych musel odpovědět, co se mi na ní při milování líbí nejvíc, je to bezpochyby její intenzívní prožívání orgasmů, posedlost rozkoší a téměř bezvládnost a odevzdanost při konečném vyvrcholení. Stávalo se někdy, že jakoby ztrácela vědomí, propadala se do sebe s nehty zaťatými do mých paží, po nichž zbyly v kůži hluboké stopy. Očekával jsem její orgasmy s napětím a vzrušením, neboť mi dodávaly sílu a chuť zintenzivnit své počínání. Její orgasmy násobily moji energii a podporovaly moji vitalitu. Nevěřila mi nikdy, že to s jinými ženami není takové jako s ní a přesvědčovala mě o tom, že to s každou musím prožít stejně intenzívně tak jako s ní. Nebyla to pravda, jenom ona dokázala prožívat své orgasmy tak báječně, že nemohl nikdo ani na chvíli zapochybovat o jejich pravosti. Po každém vyvrcholení následovalo další, až jsem je přestal počítat. Byla multiorgaistickou bytostí a to se mi na ní líbilo nejvíc. Šoustání byla pro ní činnost, kterou milovala. Byla pro ní smyslem a naplněním života. Nejpozdější termín, kdy byla ochotna tolerovat absenci sexu, byl týden. Pokud by se to nepovedlo, a termín by se poněkud prodloužil, významně připomínala, že už si ani nevzpomíná, kdy to měla naposled a že by tímto způsobem života dosáhla úplného odumření sexuální touhy.
Při milování neměla žádné zábrany. Bylo s ní možné dělat naprosto všechno, její posedlost mým ptákem byla fantastická. Byl to kult a symbol uctívání. Byla schopná ho kouřit nekonečně dlouhou dobu, chtěla abych si ho před ní honil a zkoumala obsah, kvalitu a množství mého semene. Když ho bylo méně, než jí připadalo přijatelné, bylo to pro ní znamením, že jsem šoustal jinde, nebo si ho honil bez ní. Zdálo se jí necudné, abych masturboval před jejím příjezdem. Měla právo na maximální uspokojení z našeho vztahu a nesnesla myšlenku, že bych ji měl ošidit. Své nároky otevřeně a důrazně prosazovala a byla je ochotna několikrát opakovat, abych pochopil, že jí na nich záleží. Věděl jsem ovšem přesně, na čem jí záleží. V záležitostech sexu byla nadaná schopností přesně definovat své požadavky. Rozdíl mezi námi spatřovala v tom, že zatímco já jsem podle jejího názoru prahl po sexuálním uspokojení s různými ženami a sledoval mnohost zážitků, ona, jako kultivovanější bytost sledovala spíše kvalitu a četnost orgasmů. V této její snaze nebylo nutno tolik střídat partnery. Já jsem však podle její klasifikace byl otrokem svých četných žádostí. Nebyl jsem hoden její důvěry. Ve své nedůvěře ke mně šla dokonce tak daleko, že shromažďovala jednotlivé detaily jako mozaiku, aby výsledný obraz poskytl důkaz mé proradnosti. Jaké měla proti mě důkazy? Všechno to byly staré historie. Říkám-li staré, mám na mysli nevýznamné a krátkodobé vztahy, které po člověku sklouznou jako voda při sprchování a nezanechají žádné stopy. To je mimo jiné její výraz, který použila pozdě večer, nebo dokonce až ráno, několik minut před odjezdem autobusu, aby tak případně označila svoji nevěru, nebo raději nový vztah, který prožila v týdnu, když jsem s rodinou odjel na dovolenou. Co se vlastně stalo? Zřejmě nic podstatného. Jenom si totiž zašoustala s kamarádkou a jejím milencem. Tuto zprávu si nechala až na konec své návštěvy, když jsme měli došoustáno. Pokud měla takovou závažnou informaci, měla mi ji podle mého názoru sdělit právě ve chvíli, kdy ho tam měla, neboť je to ta nejvhodnější situace. Mohla svou zkušenost prožít ještě jednou, neboť bych byl náchylný vyslechnout si všechny nemravné detaily jejich vztahu a mohl jsem jimi být také vzrušený. Když mi to řekla ex post, mohl jsem jen tupě zírat do stropu, zatímco ona pravidelně oddechovala. Spal jsem jen necelou hodinu, neboť jsem se dostal do situace, kdy jsem záviděl a žárlil. Nevadilo mi ani tak složení oné trojky, jako skutečnost, že mi nakonec, když jsem ho z ní vyndal, jenom řekla, že něco bylo a že ho měla jenom vypůjčeného. Zatímco sladce spala, hlavou se mi honila spousta pitomostí, přemýšlel jsem o tom, kdo by to mohl být. Půjčený milenec se zase tak často nevyskytuje, proto jsem po určitém strategickém rozboru situace přišel na jednu možnost. Nemohl jsem se však zeptat, dáma spokojeně spala. Také mi prostě řekla, že o tom nebudeme mluvit. Kdo to byl? Milenec její bývalé nejlepší kamarádky. Nebylo to zase tak těžké uhádnout, neboť mi asi před půl rokem vyprávěla, že se obě potkaly a vyprávěly si o svých milostných zkušenostech. Nebylo to samozřejmě poprvé, dámy měly v minulosti množství společných sexuálních zážitků a Paní P mi vyprávěla, jak již v revolučních dobách poskytla kamarádce ke společné souloži svého milence. Tehdy to nedopadlo dobře, milenec kamarádku příliš neuspokojil, neboť na to nebyl nervově připraven a také se zdálo, že na to není ten správný typ. Paní P si při tom zažárlila. Výsledek dopadl ještě hůř než samotné šoustání. Paní P se rozešla s milencem a zanevřela na svoji kamarádku. Vztahy obou děvčat po této zkušenosti nebyly nejlepší, přesto se však Paní P rozhodla podobnou akci po čase zopakovat. To již jsem byl ve hře já a jiný muž z jejího zaměstnání. Byli jsme tedy čtyři. Bylo teplé léto a byt, kde se klání odehrálo, byl volný. I když mi nová partnerka nepadla příliš do oka a otázkou zůstává, zda to nebylo oboustranné, zašoustali jsme si všichni čtyři. Nejvíc se to líbilo spolupracovníkovi Paní P., který s radostí ošoustal obě děvčata, která si postupně odvedl do vedlejší místnosti. Postel byla rozvrzaná a tak bylo možno poměrně přesně sledovat jeho výkon. Po odchodu kamarádky a kolegy jsem se mohl plně věnovat Paní P., která večírek posléze zhodnotila jako zdařilý. Kolegu jsme pozvali ještě jednou a rozdali si to ve třech. I když se Paní P. snažila a kouřila mu ptáka způsobem, který by ocenila většina znalců, nebylo to mnoho platné a příště jsme tuto variantu zcela zavrhli. Ve třech jsme pak šoustali s Paní P. ještě pětkrát. Dvakrát s jedním mým přítelem, třikrát s druhým mým přítelem. I když to bylo vždy ve složení dva muži, jedna žena, líbilo se mi to. Paní P. byla vždycky báječná a vzrušovala mě až k posedlosti. Rád se při tom dívám, jak to dělá s jinými muži. Prostě je dokonalá. Když jsme porovnávali v diskusích mé méně časté avantýry - bylo jich celkem za tu dobu co s Paní P. chodíme zcela minimum, s jejími sexuálními aktivitami, situace je mírně v můj neprospěch. Přesto je Paní P. přesvědčená o tom, že je tu deficit v její neprospěch. Za kvalitní soulož, která ji plně uspokojila, totiž počítá jen troje šoustání s mým přítelem. Ani takové šoustání však nepovažuje za hřích vůči mně.” Jiní chlapi, se kterými jsme to dělali, jsou jen tvůj prodloužený ocas. Vždycky mám takový pocit, protože jsi u toho, že to dělám s tebou.” Až dnes ráno, kdy mě na autobusovém nádraží řekla lakonickou větu, obsahující vše.” Bylo to pěkný, dělali jsme úplně všechno a trvalo to od půl dvanácté do půl šesté ráno (déle už to nešlo, potom se totiž vracel manžel Paní P. z práce).
“Byl to chlap, a nedivím se kamarádce, že to s ním dělá. Všem se to líbilo, domluvili jsme se, že to někdy uděláme znovu. Ale nic po tom ve mně nezůstalo, steklo to po mně jako voda.” A trochu pro mě na uklidnění: ”Bylo to něco jako robertek”. Rozuměj kvalitní pták bez únavy. Ještě mi řekla, že chápe onu hru, kterou hraji se ženskými. Měla na mysli kontakty očí a celou plejádu náznaků, kterou potenciální partneři vysílají vůči sobě, aniž by museli nutně spolu šukat. Právě takové kontakty totiž udržuji i za její přítomnosti se ženskými. Prý to také zkusila a zjistila, že je to dobrý prostředek proti žárlivosti, které v mém případě propadala. Nechce totiž žárlit a proto bude hrát onu hru s mužskými. Taky bude mít alespoň s kým chodit na rande, kdybych na ní náhodou neměl čas. Na moji připomínku, že potom hupsnout do postele s takovým zajetým partnerem je jen přirozená maličkost, pokrčila rozmarně rameny. Je si toho samozřejmě vědomá. Nějak ale musí onu nepříznivou situaci řešit.
Poprvé po téměř čtyřech letech jsem zažil, že byla nemocná. Byla jinak velice vitálním typem a neuznávala jakoukoli nemoc. Považovala nemoc za jakousi osobní slabost, která snižuje hodnotu člověka. Každý byl zřejmě povinen hýřit zdravím. Vůbec jsem si nedovedl představit, že bych s ní odmítl šoustat ze zdravotních důvodů. Určitě by to považovala za výmluvu. Teď ovšem sama poznala, co je to nemoc. Postihl ji klasický hexnšus, kterým jsem dříve pravidelně trpěl dvakrát ročně.
Když to člověka pěkně vezme, je to bolest, která naprosto vylučuje jakoukoli sexuální aktivitu, nebo spíš jakoukoli aktivitu vůbec. Její nemoc přicházela zvolna, nechtěla o ní slyšet a namlouvala si, že jí to záhy přejde. Samozřejmě nepřešlo. Bolest byla stále zřetelnější, až nakonec nabyla vrchu nad její vůlí a pohrdání nemocí. Zkroutila se jako každý jiný, kdo měl kdy co do činění s houserem. Nemoc měla na ní ještě psychické důsledky. Namísto téměř nikdy neustupující touhy a úvah o způsobech, formách a možných objektech k šoustání, měla potřebu emocí a péče. Ráda by svěřila svoji duši k opečovávání, laskání a ochraně, tak jako v době svého zdraví takto mužům svěřovala svoji píču. Funkce milence nyní musela být nahrazena odpovědností a péčí otce. Choulila se ke mně jako malé dítě a chtěla, abych ji hladil po hlavě a utěšoval ji. K lékaři však odmítala jít ze zásady. Přivolila až tehdy, kdy jsem tam s ní zajel a kdy již bylo zřejmé, že nemoc sama od sebe v žádném případě neustoupí. Dvě injekce a krabička léků ji zařadily do kategorie oficiálně nemocných. Odmítla však zcela pracovní neschopnost, byla přesvědčená, že podnik bez její přítomnosti zastaví svoji činnost. Bylo jen otázkou času, kdy změní i v této věci svůj názor. Během dalšího dne ji bolesti zmohly a zdraví se stalo v jejím životě nejpřednější ze všech hodnot. V bědném stavu navštívila lékaře a ulehla do postele. Podnik šlapal samozřejmě i nadále.
Musíš mi volat každý den, každou chvíli. Chci slyšet, že jsem tvoje princezna, když už jsem kurva.(dívala se na pohádku v televizi, zatímco mi telefonovala) Já ale miluji všechny tvoje podoby, nevadí mi, že máš také duši kurvy a že se tak chováš, protože se mi to líbí. Kdyby tomu tak nebylo, náš vztah by jistě nebyl tak intenzívní, neboť mě kurvy vzrušují a líbí se mi. V jejich posedlosti sexem je cosi posvátného a zároveň vrcholně živočišného. Řekl bych, že je to harmonie duchovního s živočišným, tedy vše co tvoří dimenzi lidského bytí. Ke škodě věci jdou filosofie a morálka proti harmonii tím, že vyzdvihují vzájemné rozpory mezi duchovním a živočišným. Živočišné je nespravedlivě odsouváno do oblasti nižších podřadných pudů. Já jsem však přesvědčen o tom, že právě živočišné má velmi blízko ke skutečné radosti. Tuto radost je možné plně prožít právě jen s kurvami nebo děvkami. Vím proto určitě, že mi kurvy nevadí. Nikdy mi nevadily, mám je rád a považuji je za svůj vlastní úzký živočišný druh. Opravdová kurva miluje vzrušení a sex. Může být také docela dobře princeznou, neboť obě životní role se vzájemně nevylučují. Určitě byly nějaké princezny, které byly zároveň i kurvami. Kurvy jsou schopny lásky a umí milovat. Nedokáží se pouze trvale soustředit na jednoho chlapa. Každý skutečný chlap si ovšem přeje mít svoji osobní kurvu, nebo děvku. Ženská, která za něco stojí, se ve společnosti dovede chovat jako dáma a v posteli jako děvka. Někdy je ovšem situace takového druhu, že se dáma může i ve společnosti chovat jako děvka. Nemyslím, že to vždycky jejímu partnerovi musí nezbytně vadit, pokud se nejedná o sobeckého trotla, který by se nejraději stal vlastníkem a poručníkem všech žen, které jsou k tomu ochotné. Naštěstí jich není mnoho. Většina žen dovede hrát velmi profesionálně a velmi působivě dvojrole, ve kterých se svým domnělým vlastníkům předvádí jako služky a otrokyně a svým milencům jako dokonalé milenky. Ženy se dovedou ve svých rolích přizpůsobit potřebám a představám svých partnerů. Jsou však role, které ženu těší nepoměrně víc. Právě takové role by měl muž nechat ženu hrát, neboť jsou pro ženu potěšením. Nejkrásnější takovou rolí je postava děvky nebo kurvy. Žena ji dovede plně prožít, neboť je jí bližší než kterákoli role jiná. Tato univerzální historická postava je určena pro muže, je tedy společnou radostí a společným potěšením. Pokud je zde také místo pro jiného nebo pro jiné, nic to neumenšuje na kráse prožité chvíle. Jistou nutností je potřeba podělit se o prožitou radost. Muž, který si nechá podrobně vyprávět o milostných prožitcích své partnerky, (pokud již se nemohl z nějakého závažného důvodu záležitosti osobně zúčastnit) může prožít opravdové vzrušení ze zprostředkovaného sdělení. Pokud své partnerce neumožní, aby se mu svěřila, připraví se sám o radost, kterou dobře znají přítelkyně, které si o všem podrobně vypráví. Je krásné být ženě milencem a přítelkyní zároveň. Ne každý muž však takové výsady dosáhne, neboť se nechá až příliš často unést svoji žárlivostí. Žena si pak dá dobrý pozor, aby nezkomplikovala svojí otevřeností milostný vztah. Tolerance, však není totéž co lhostejnost a nezájem. Tolerance je zde prostředkem a nástrojem zájmu o partnerovy intimní záležitosti, které sděleny v pravou chvíli jsou katalyzátorem společné radosti. Žárlivost a majetnické pudy ještě nikdy nestačily zabránit skutkům, jichž se žena v roli děvky občas dopouští. Pokud to někomu tolik vadí, nechť se věnuje partnerce s takovou intenzitou, aby na jiné neměla pomyšlení, nebo ať si najde takovou, kde jsou její nároky na dobrodružství střídmější. Šoustací potřeby a nároky Paní P. jsou mi blízké a naprosto pochopitelné. Její nemravnost rovněž. Proto mně nijak nepřekvapilo její telefonické sdělení, že si již brzy poté, co odezněly nejhorší příznaky nemoci musela sahat pod kalhotky. Je to neklamné znamení, že nemoc ustupuje a chuť na píchání a další nemravnosti se vrací. To mi ostatně potvrdila i tím, že vyjádřila přání, abych ji co nejdříve lízal píču. Mělo se to stát co nejdříve, naléhavou formou a velmi vytrvale. Tedy právě tak, jak mě to nejvíc baví. Nejbližší a nejvhodnější situace, která k tomu může nastat, je pátek koncem týdne. Pro jistotu se na to dobře připravím.
Když jsme se v pátek setkali, působila dojmem dítěte, kterému slíbili odpoledne na lunaparku. Jak často říkala, dostala city. Znamenalo to, že vnitřní ladění duše se přesunulo z oblasti nemravných představ do emotivní oblasti. Chtěla se mačkat, přála si, abych ji vyprávěl hlouposti. Měla potřebu se ujistit, že ji miluji a že jí nehrozí žádné nebezpečí v podobě nějaké jiné ženy. Zajeli jsme si spolu do přírody. Z vodní plochy stoupala pára, podzim se pomalu i když zatím jen velmi opatrně hlásil o slovo. Chtěla jít až k místu, kde mlha jakoby vystupovala z výběžku pobřeží. Byla to dokonalá romantická scenérie, vhodná pro milenecké vyznávání lásky v prvním vývojovém období. My jsme však již dosáhli pokročilého mileneckého stadia, kde výrazný podíl vztahů tvoří dobrý sex. Místo bylo ovšem vlhké a pro šoustání málo použitelné. Vrátili jsme se proto zpět a ověřenou pěšinou došli na místo, kde bylo možné položit deku. Terén byl mírně svažitý a umožňoval příznivé vzájemné zaklínění. Po krátké pauze začala s kouřením. Svými masitými rty mi stiskla ptáka, který okamžitě naběhl a čile vklouzl do jejích úst. Panebože to byla krása, jazykem mi objížděla žalud, až jsem začal přirážet. Bylo to technicky znamenité. Jsem naprosto přesvědčený, že je to výkon, který by zaujal každého chlapa, kterému to ještě stojí. Její radosti a ochotě ke kouření se může vyrovnat pouze moje radost a chuť lízat jí píču. Navrhoval jsem jí, že si vyměníme pozice, i já jsem se chtěl napít z její studánky, ale zamítavě vrtěla hlavou, dokud nenasytila svoji potřebu. Pak jsem ji převalil na záda a přejel jí jazykem obě růžové záklopky. Píča již byla dostatečně vlhká vzrušením a bezpochyby by ihned přijala můj ztopořený ocas. Ani já jsem však nikam nespěchal a hezky jsem si jazykem pohrával s jejími zduřelými masitými výběžky, které mi mlaskaly v ústech. Vložil jsem jí dlaně pod zadeček a nadzvedl ji, abych jí mohl narazit jazyk co nejhlouběji. Vklouzl až dovnitř a pak ještě mnohokrát. Šoustal jsem ji střídavě jazykem a zároveň objížděl její vstupní branku, která báječně ztuhla. Je to zařízení, které mění svojí tuhost podle vzrušení. Někdy se při šoustání dívám, jak dokáže krásně přilnout k ptáku a jak jej pevně obemkne. Odměňuji toto báječné zařízení občas tím, že si k ní přilehnu ze strany, jazyk zasunu dovnitř a oba výběžky vsunu do úst mezi rty a zuby. Mám tak dokonale celou její píču v ústech. Pomalým přejížděním do stran a krouživými pohyby dosáhne bezprostředně rychlého orgasmu, při kterém mě sevře nohami hlavu, a drtí ji mezi svými stehny. Stává se mi, že se mi nedostává při této poloze vzduch. Kdyby její orgasmus trval jen o něco déle, určitě bych jej nepřežil. Umřít mezi nohami milenky je nepochybně lepší, než na bitevním poli pro vysoké ideály a cíle. Pokud to tak musí být, nechť se tak stane, pokud možno, co nejpozději.
Něco jsem zřejmě pokazil, neboť náhle ochladla. Řekla mi, že mi ho jenom vykouří, že šoustat nemusí. Během krátké chvíle však došlo k zásadnímu obratu. Stalo se to po jejím prvním orgasmu, kdy jsem jí ho tam po jejím krátkém zdráhání přece jen zasunul. Původní romantismus se rozplynul a přetavil v podivuhodnou smršť perverzních provokací. Stala se z ní čistokrevná děvka. Oslovovala mě jako čuráka, měl jsem šoustat a neflákat se na ní, divoce přirážela a já jsem jen žasl nejen nad tím, kam se poděly její potíže s páteří, ale především nad jejími proměnami. Líbilo se mi to, dovedl bych si ji docela dobře představit v akci, jak jde s prvním chlapem, který by ji oslovil a jak mu někde v průjezdu bez okolků hulí ptáka. Skutečně, reklamní slogan “nic není nemožné” v jejím případě má své opodstatnění. Šoustali jsme intenzívně, ptala se mě při tom na to, zda mám rozjetý vztah v zaměstnání. Zajímala ji kolegyně, o které jsem se před časem zmínil, že je to zajímavá žena a že by se to s ní dalo zkusit. Když jsem se o takové možnosti zmínil, reagoval jsem spíš na její řeči. Zmínila se mi totiž o tom, že má tři sexuální nabídky od různých mužů. Navrhl jsem jí tedy, že si každý zasouložíme a že si o tom budeme vyprávět, neboť i já bych měl určitou možnost. Bylo to špatné, taková možnost se jí nelíbila. Neustále proto zkoumala, jak jsem s ní daleko. Bála se zvláště toho, že bych mohl navázat nový citový vztah. Pak bych ji ochudil o prožitky tím, že bych investoval své emoce do jiné ženy. Nechci být sedmadvacátá, připomínala mi stále, aniž by naslouchala mým argumentům. Byla schopna se zbavit své žárlivosti pouze tím, že měla rozpracované jiné vztahy s muži. Chtěla bych souložit bez tebe, řekla mi několikrát, chtěla bych mít své soukromí, protože jsem na tobě příliš závislá. Jenom tehdy se zbavím své žárlivosti. Já však vím zcela jistě, že i kdyby souložila jinde, žárlivosti se nezbaví, neboť by měla dojem, že budu chtít vyrovnat deficit. Musela by tedy šoustat s jinými a nemluvit o tom. To se mi nelíbí, chci vědět o každém jejím šoustání a chci podrobně slyšet jak to probíhalo. Chtěl bych být při tom. Nikoli pro to, abych ji něco zakazoval, ale abych to všechno viděl. Je úžasné držet ji za ruku ve chvíli, kdy prožívá orgasmus s jiným mužem, líbat se s ní při tom, nechat si od ní kouřit ptáka. Je krásné účastnit se, pozorovat a zároveň prožívat vzrušení.
V noci jsme si vyjeli. Až v autě jsem si všiml, že je řádně namazaná. Měla výbornou náladu a povídala o všem možném. Prý vypila se sousedkou dvě láhve červeného. Měla ještě chuť a tak jsem nejprve zastavil v restauraci, kde ji ještě nalili čtyři deci. Skoro všichni moji milenci dostali kvůli mě na hubu, řekla mi, když kolem začali kroužit noční opilci. Každý se podíval na moje kozy a odnesl to partner. Bezvadný, miluji rvačky. Naštěstí se mi ji podařilo přesvědčit, aby jsme šli. Byl nejvyšší čas. Opilci už začali být dotěrní. Při pohledu na její kozy jsem pochopil. Soudě podle jejich velikosti, na hubu bych asi dostal pořádně.
Zajeli jsme na polní cestu, kde je v nočních hodinách klid. Jestli nechceš šoustat, nemusíme. Hodně jsem si to dělala sama. Myslela jsem při tom na to, jak to děláš s kolegyní v práci. Nabízely se tři varianty. Vyprávěla mi, jak by mohly vypadat vzájemné vztahy s kolegyní v práci. Znám to. Strach ze sexuality partnera je možné snést tím, že jej člověk přetransformuje do erotických souvislostí a sexuálně jej prožije při masturbaci. Potřebovala čůrat. Vylezli jsme ven z auta. Temná obloha hrozila deštěm, obzor křižovaly blesky. Bylo to krásné. Sundal jsem jí kalhotky a vyndal ptáka z kalhot. Sedla si na bobek a začala čůrat. Strčil jsem ji ho do pusy a díval se na blesky. Něco zahuhlala. Co říkáš? nerozuměl jsem a musel ho na chvíli vyndat. Abych ti nepočůrala nohy, opakovala. Roztáhl jsem víc nohy a znovu ji ho strčil do pusy. Po chvíli si vrávoravě stoupla. Nové černé kalhotky držela v ruce. Budu je teď potřebovat? Myslím že v tuto chvíli nikoliv. Půjčil jsem jí svoji bundu a položil na auto. Zvedla nohy vysoko do výše a opřela mi je o ramena. Zasunul jsem jí ho tam až na doraz. Bylo to báječné. Dvakrát se udělala. Teď ho dokouříme, řekla a já jsem ji pomalu pomohl na nohy. Sedli jsme si do auta, předklonila se a začala mi ho kouřit. Vyprávěj mi, jak jsi to dělal s kolegyní v práci. Začal jsem ji vyprávět nemravný příběh, který se stal-nestal. Když jsem jí stříkal do pusy, nebyl jsem si vůbec jist, zda je příběh skutečný, nebo jsem si ho jenom vymyslel.

Kapitola 3.
Něco o něm
Ovšem že se připravil. Celý svůj život nedělá nic jiného, než že se připravuje na další a další šoustání. Snad se ani nestalo, že by byl nepřipraven. Opakování je matka moudrosti a on nevynechá jedinou příležitost. Opakuje neustále, aby se prošukal k dokonalosti.
Zatímco jsem sténala v bolestech páteře a toužila po lásce, vlídném slovu a něžném pohlazení, to prase provádělo přípravu v praxi. Připravoval se tak intenzívně, že už se mu pak nechtělo nic. Ani lízat ani šoustat. Po dlouhodobém kouření a podkuřování se uvolil ke styku zcela bez ohledu na moji nemocnou páteř. Ale všechny ty baby se mu v hlavě nějak spletly a on se prozradil. Poznala jsem, že ví, že ve skutečnosti nejsem žádná princezna, ale pindice, jako každá druhá. Proč mu blbnu hlavu s princeznama? Není přece vůl, aby mi líbal kotníčky (zejména ty moje - volský a chlupatý), dýchal mi do ucha sladké hlouposti, žvatlal o věrné a nikdy neochabující lásce, obdivoval mé věčně přežrané panděro, třesoucí se zadek a visící kozy jen proto, aby si se mnou jednou týdně zašukal. Můžu být ráda, že to skutečně udělá a udělá to tak, že co ho znám, po jiném muži jsem ani nezatoužila. Z náhodných a velmi ojedinělých pohlavních styků bez něho jsem byla zpravidla zklamaná a víc a víc jsem se těšila jen na něho. Tolik jsem ho milovala... Věřila jsem, že to se mnou dělá rád a dlouhou dobu jsem si dokonce i namlouvala, že to se mnou dělá nejraději. Okusila jsem s ním všechny dimenze lidského kontaktu, krásu i ošklivost v jednom okamžení, touhu, vděčnost i naplnění, povýšení i ponížení, mdloby z rozkoše i bolest z radosti. Jak pes jsem čekala na svoji chvíli, těšila jsem se, kdy si pro mne znovu udělá čas. Vychutnávala jsem okamžiky štěstí a věřila, že nikdo s nikým a nikdo pro nikoho - jen my dva. Jen my dva a napořád. Opájela jsem se vzpomínkou na jeho dotyky snad až příliš věcné a cílené - rovnou do dírky. Zase jsme u toho. Jsem snad nějaká princezna, aby mi hladil ruce? Ty další a nové ženy, to jsou jeho princezny. Tolik lásky vydám a žádné se mi nedostává. Chybí mi namlouvání v mlze po dešti, touha zakletá do tónů hudby. Šukáme a koušou nás komáři. Miluji ho. On miluje šukání, ne ženy. Šuká dobře. Hodně trénuje. Je to deviant. Úchylný prase, kterýmu není nic svatý. Ptáka má jako každý jiný, ale z malé kapičky udělá moře, z vrcholku horu, ze záchvěvu zemětřesení. Je to nadání, talent, dar přírody. Nemůžu bez něho žít a nebo se bez něho obejdu? Nevím.
Byl na dovolené a já jsem spáchala hřích. Potřebovala jsem ”dávku.” Byla jsem vyhladovělá a zatoužila po muži, který mě odmítl. Je jehovista. Kamarádka mi téhož dne nabídla svého milence ke společné noci a ta se velmi vydařila. Šukání bez lásky je sice zdravé pro tělo, ale ta duše, ta nějak zabolí. Po vydatné dávce sexu jsem prahla po plném koši lásky. Chtěla jsem být princezna a stejně mi zůstala role kurvy. Jedné z mnoha. Únik a ztrátu jeho touhy pozoruji stále častěji, je to častější a hlubší. Už má zase svoji novou princeznu. Chtěla bych ji poznat. Je to učitelka nebo číšnice, nebo systémová inženýrka? Co jí šeptá, jak jí hladí, kolik času jí věnuje? Dost. Už toho mám plné zuby. Miluji ho, ale jsem už unavená. Nechci se nechat životem šidit. Chci všechno. Šukání i lásku. Mám pocit, že otvírám dlaň s motýlem. Byl můj, ani to neví, necítí bolest, vděčnost, lásku, nic. Zná jen potěšení skrze svého ptáka. S rozevřeným chřípím a poklopcem vyhlíží objekt pro šoustání. Nasává živočišný pach žen, aby zachytil tu nejlepší, pěkně šťavnatou.
Páteční schůzka byla jako obvykle zcela uspokojivá. Stejně tak v neděli. Možná jsem na tu jeho novou samici myslela víc, než on sám. Vzrušuje mě pomyšlení na jeho intimní poměr s jinou ženou. Jsem plná pomsty. Okrádá mě a podvádí. Představuji si jejich zpocená těla s touhou v očích, vybavuji si jeho napjatý výraz ve tváři. Je velice pozorný k reakcím partnerky. Nic nezanedbá, nic nepodcení. Naopak. Rozvine každý detail, důmyslně a s vášní rozehrává jednotlivé záchvěvy a sleduje jejich intenzitu, aby je vystupňoval až na vrchol. Své funící samici dopřeje maximální požitek. Věřím, že “na tom” jednou umře. Žádná žena na jeho milování nezapomene a každá se tak jako já musí domáhat další a další rozkoše. Jsem závislá a bojím se, aby mě neopustil. Vypíchala bych mu oči vidličkou, ukroutila koule, uřízla ptáka, přerazila ruce a zlomila vaz.
Dlouho ve mně zraje nápad. Zbavím se závislosti. Svět je plný chlapů, přece nebudu lpět na jednom. Rozevřu náruč a ve svém okolí si vyhlídnu chlapa, který by mi kromě stojícího ptáka nabídl i tlukoucí srdce. Možná bych si měla dát inzerát. Nebo mám zkusit blízké zdroje? Řeknu Jarce, Jana se bojí. Opravdu to musím řešit. Trápí mě žárlivost a chybí mi láska. Od něho nemůžu chtít víc než šukání. Po každé noci ho miluji víc a víc. Třesu se při vyprávění o jiných ženách, ale přitom to potřebuji slyšet. Celé, od začátku. On vypravuje a já nevím co je pravda. Chtěla bych ho vidět na vlastní oči. Pak bych ho zabila. Ale jemu, jemu by určitě čouhal i z hrobu. Jen proto se narodil, aby se prošukal k smrti. Už ho nebudu milovat, budu s ním jen šoustat.
Na tržišti jsem si domluvila schůzku s novým nápadníkem na úterý. Nabarvila jsem si vlasy, důkladně udělala manikúru na nohou, oblékla nejkrásnější kalhotky, krajkovou podprsenku, přiléhavé šaty (celý den jsem nejedla) a vykročila vstříc lásce. Vypravila jsem se za normálně vdanou ženu, která už ani nevěří, že by jí mohlo v životě potkat ještě něco pěkného. Starosti s dětmi, nákupy, vaření, úklid, okna, zahrádka, zaměstnání, manžel mi nerozumí a roky utíkají. Přijal to. Hovořil o své práci, životním postoji a pevném charakteru. Přijatelné rodinné zázemí, dovolená, děti. Víno jsem jen usrkávala, sledovala hodinky - “bože, ten čas ale letí.” Večeře byla nahořklá přetvářkou, hleděli jsme si do očí v tichém příslibu tušeného. Tvářila jsem se zmateně, on byl spokojen. Pokus o rychlejší spád věcí jsem striktně zamítla. Hříšných myšlenek jsem přece zcela prostá, jsem vdaná a vím co se sluší. Před polibkem na rozloučenou jsem krátce zaváhala, znovu zdůraznila zmatek a rozpaky. Byl si jist úspěchem. Zabrala! Dal mi telefonní číslo do práce, zavolám, až budu mít volněji. Chápal mě a nechtěl naléhat. Kapala ze mě ctnost, zahlédla jsem nad sebou svatozář. Jeho mrzké a nízké pudy by mně snad doopravdy zranily. Pan Stanislav se uchází o mou přízeň, aby mě celou, celičkou ke štěstí přivedl. Napadlo mě, že bych měla potkat Slováka. Kvůli životní rovnováze.
Slováka jsem nepotkala, k domovu jsem měla jen dvacet metrů a tam vzkaz, abych ihned zavolala do práce. Luboš. Problémy. Převlékla jsem se a jela do práce. Měla jsem výčitky, že jsem dopoledne odešla příliš brzo. Musím se víc věnovat pracovním povinnostem. Teď, když je vidina štěstí na blízku?

Kapitola 4.
Kdo z koho
Je to býk, býk se vším všudy. Nikdy dřív bych si nemyslel, že má znamení ve kterém se člověk narodí, takový vliv na povahu člověka. V jejím případě neoddiskutovatelně. Poznal jsem zblízka hrabání kopyta, troubení k útoku, zlostné odfrkování i situaci, kdy jsem byl nabrán na rohy. K tomu všemu hluchota k argumentům druhého. Instinkt je nadřazen nad důvěru k druhému. Instinkt však intuitivně komentuje děj, který pouze tuší nebo očekává. Je to iracionální pocit, který není materiální povahy a nemůže se opřít o skutečnost, se kterou se může, byť zcela těsně, minout. Je to možná varianta situace. Život sám je naštěstí do té míry složitý, že nelze s jistotou očekávat, anebo zpětně dedukovat skutečnost. Víra ve slušnost, nebo alespoň v racionální jednání druhého, je nezbytností. Přesto nadřadila instinkt víře v mojí bezúhonnost. Byl jsem tak postaven do situace, kdy jsem se musel stále hájit, a kdy jsem musel dokazovat nedokazatelné. Že jsem totiž nebyl se žádnou ženskou. Jednou, asi před dvěma lety jsem neřekl ihned pravdu. Byl to krátkodobý nepodstatný vztah, všehovšudy pouhé tři soulože, které neměly žádný význam. Nemohl jsem se k tomu přiznat, neboť pro to nebyla připravená, i když se tvářila velmi srdnatě. Neměla na to, aby poslouchala, jak jsem to s tou druhou dělal, i když bych jí to byl rád podrobně odvyprávěl. Od té doby jsem se dostal do složitého postavení. Kromě neustálých kontrolních návratů k poněkud nevyjasněným situacím tu bylo něco, co vždy souviselo s přítomností. Byly to maličkosti, které shodou okolností vždy poskytovaly nějaký prostor pro rozvíjení nedůvěry. Špatná paměť na opakované a přesné interpretace situací. Například: Minule jsi to říkal jinak. Neříkal jsem to jinak, jenom jsem snad položil akcent na jiné detaily a dnes jsem zase něco vypustil. Mně by asi nebavilo opakovat jako papoušek stejná slova, vždyť všechno je pokaždé jiné, stejná situace může být vnímána různými způsoby podle vnitřního naladění. Vlasy na zemi, na polštáři, v hřebenu. Někdo si určitě čistil jejím kartáčkem zuby, protože byl mokrý, nebo co. Tušila, že mým bytem se prohání proměnlivé stádo ženských, které samozřejmě zanechává za sebou stopy, které já nedokážu při takové intenzitě zahladit. Musíme chodit do klubu při každé její návštěvě. Všechny ženské u vás, sociální podvědomí musí vědět, že mi patříš. Je to jako čurání pejsků na patník. Znamení pro ostatní. Ženské jsou ochotné tolerovat manželku, ale už ne manželku a milenku, byla její teorie. Nebránil jsem ji v tomto názoru. Když je o nějakého chlapa zájem, tak není důležité jaké má závazky. Je to stejné jako v opačném případě. Některé ženy mohou mít desítky milenců a velmi pestrý sexuální život a nové příležitosti přicházejí vždy stále znovu. Ostatně velmi často zejména ženy pojmou přesvědčení, že svého partnera změní, že ho okouzlí natolik, že změní své zvyklosti.
Protože si byla vědomá své nemoci, snažila se ji zastřít, když už neměla sílu se ji zbavit. Mohl jsem však nahodile spatřit její počínání, které připomínalo práci zaujatého kriminalisty. Neotvíral jsem zbytečně toto téma, s výsledky zkoumání jsem byl příležitostně seznamován při občasných krizích, ke kterým jsem zřejmě někdy zavdával příčinu svojí otevřeností a neopatrností, nebo neochotou omezit své projevy. Byl to vždy statistický seznam tušení, indicií a mého nevhodného chování, zvláště pak citové nedostatečnosti. Jako startovací mechanismus poslední krize posloužila šišlavá roztomilá konverzace u jídelního lístku se servírkou, kterou jsem před časem použil jako návnadu, abych oživil společenské klima. Udělal jsem pěknou blbost. Zakousla se do ubohé třpytky jako štika a já jsem málem přišel o rybářské náčiní. Každou další návštěvu se pak ptala, jak jsme daleko. Proboha s kým? Nechápal jsem, až se to nějak osvětlilo a já jsem se svoji hloupou mužskou nechápavostí, vypadal dílem jako nešikovný trouba, který neumí ani zametat stopy, a dílem poskytl prostor přítelkyni, aby si myslela, že ji podceňuji a dělám z ní vola. Celkový pocit byl smíšený a naplnil nás oba.
Bylo mi to zapotřebí? Nedovedu dělat ze sebe chlapa, kterého ženské nezajímají, slepce, který ostatní ženy oslovuje jako muže, neboť se domnívá, že svět je složený z jednopohlavních bytostí. Ženské se mi líbí, tak jako se mi líbí svět. Není to ovšem důvod chápat mě jako člověka, který ho má na půl cesty, který je připraven strčit ho tam každé babě, jakmile se naskytne vhodná příležitost. Vhodné příležitosti pak chápat jako nepřetržitý sled možností přerušovaný na nezbytně nutnou dobu vynucenou například metabolismem. Jsem však z toho podezřelý, tak jako jsou podezřelí Cikáni z toho že kradou a pedofilové, že vyhlížejí své dětské oběti. Nemohu se z podezření nijak vyvinit, neboť jsem ztratil důvěru. Třikrát jsem šukal a zatajil, lezlo to ze mně jako z chlupaté deky a nemám nárok na důvěru. Jsem v podstatě upřímný člověk, který by se rád svěřil. Rád ve vztazích hraji hru na pravdu. Hra na pravdu má samozřejmě mnoho modifikací, jádro však vždy zůstává faktem. O tom, že jsem šukal, jak to bylo a co jsem při tom cítil, bych mohl své přítelkyni vyprávět opakovaně a na požádání, nejlépe při šukání s ní, ale jak ona, tak i mnoho lidí není dosti silných na to, aby jim mohla být řečena pravda, která je vlivem jejich žárlivosti bolí. Proto jsem zvolil podle mého názoru méně bolestivou postupnou formu. Bylo to stejně špatné, bylo to možná horší. Vedu spolu spor. Zatloukat za každou cenu až do konce, nebo všechno vysypat hned? Zatím není moje svědomí nijak obtíženo, i když z reakcí partnerky bych mohl usoudit, že pohár trpělivosti opravdu přetekl. Co kdyby opravdu něco bylo? Byl bych umučen, zabit, spravedlivě potrestán? Byl bych vyspílán, vyhnán, zapuzen, potřen hovny? Není žádného východiska, než ji cpát do postele chlapy, přimět ji, ať jen si šuká, s kým ji napadne. Ani taková situace však není řešením, neboť již byla několikrát vyzkoušena. Zatímco jsme ji s přítelem dobře společně ošukali, pro ní to nebylo nic závažného. Byl to stále jen můj prodloužený ocas. Byl jsem tam přítomen, držel ji v náruči, byl jsem to jen já dvojjediný, s dvěma podobami. Možná došla situace tak daleko, že i když si to rozdávala s nějakým chlapem, dnes má při vzpomínkách na to prase naroubovanou moji kebuli a je přesvědčena, že to dělala se mnou. Nevím, je to obscénní a upálené. Zatímco zůstávám hříšný při nejapných pokusech o konverzaci, moje přítelkyně by byla čistá, i kdyby ji aktuálně přeříznul Václavák.
Když jsme z hospody přišli domů, měl jsem na ní chuť. Zdánlivě byla velmi klidná, trochu se pravda vrtěla, když jsem ji strčil do pusy ptáka, kterého jsem si předtím ze zdvořilosti umyl. Chvíli mi ho žužlala, potom šel ven. Budeme mrdat, pojď, pozval jsem ji na obvyklý obřad. Snad poprvé jsem spatřil takovou změnu. Zbrunátněla, vztyčila se do výše a zařvala na celou budovu: Na takový mrdání ti seru. Výkřik se nesl bezpochyby daleko. Probudila i vedle v místnosti spícího amerického česky mluvícího stážistu, který se podle zvuku začal rychle oblékat. Od svého záměru spěšně odejít zřejmě upustil, neboť ho musela následující konverzace zaujmout. Následovaly neartikulované výkřiky, které mě měly dokázat, že ji zneužívám. Pokud tomu je tak, jsem i já zneužíván. Zneužíváme se oba navzájem. Je zneužívání jednoho druhým horší než naopak? Objevil se tu nový fenomén. Má také právo na stejné praktiky, které jsem ji několikrát upřel. Kdy jsem ji lízal naposled? Nevím, budu si muset vést deníček, kde budu popisovat způsoby uspokojování, variace a délku styku. Na konci ji vždy požádám, aby mi záznam podepsala. Když bude spor, deníček předložím na příslušné straně. Ale je to všechno blbost, samozřejmě. Říkejme tomu, zástupný problém. Ona ví lépe než kdokoli jiný, že jsem velmi nízce náchylný dělat se ženami všechno co je těší. Nenechám se k tomu prosit a vyznačuji se aktivitou. V čem je tedy problém? Bavil jsem se nevhodným způsobem s kelnerkou a ona tam byla za vola. Nezdálo se mi to. Po dobu, co jsem vybíral jídlo, hleděla na mého šéfa s neskrývaným úžasem a pozorovala činnost jeho slinných žláz včetně přípravy ústních svalů na to, až bude do hlavy vložen pokrm. Vše bylo v plném proudu napřed. Ani náznak žárlivosti. Až pak. Je mi dobrá na to, abych ji zneužíval, na kouření ptáka. Na takové mrdání ti seru, řvala jako pominutá. S jinýma laškuješ a mně strkáš do pusy ptáka. Laškování a dobývání potřebuje stále znovu. I po třech a půl letech. Neberu ohled na to, že je unavená. Unavené ženy potřebují, aby byly dobývány. Já se pouze dobývám obličejem do jejího klína, stoupám od nohou vzhůru, abych zasunul jazyk do úzké štěrbiny. Dbám na to, aby to měla nejméně třikrát. Až když mě odstrčí s rozhodností, přestanu. Nechci, aby vznikl dojem, že jsem unavený, a že se chci vyvléknout z toho, abych použil svého ptáka. Nikdy není zcela spokojená. Pokud je zcela spokojená, příště si stěžuje, že jsem něco minule odbyl. Protože už neví co, určitě jsem se málo věnoval jejím citům. Jsem prase a její duše strádá. Říkám, že mnohé ženy jsou na tom právě naopak. Ona chce všeho dost. Povídám, jdi domů, je císařem. Myslím tím na ženu rybáře, která chtěla být výš než sama zlatá ryba. Budeme spát, dneska jsem tady naposled. Chceš-li, naposled ti ho vykouřím. Nechci, nechci nic. Možná by bylo líp z piety mlčet. Budeme spát. Nejde to. Hází s sebou ze strany na stranu, nemůže spát. Dívá se mi z blízkosti do očí. Držím se, abych nevyprsknul. Po chvíli vstane, otevře okno, zapálí cigaretu. Fuj. Tak co je? Spouští litanie, jakej jsem špatnej člověk. Nikdy mi nemůže věřit, koukám po každé ženské, mám toho moc a dělím své city. Na ní se už nedostává. Od ní chci jenom vykouřit. Pravím, je to blbost, ví to dobře, slezu z ní až když už nemůže. Mám to tam nějaký rozbitý, už mi nefunguje, skučí pokaždé. Strkáš mi ho až dozadu. Řekni mi kam až můžu, že už to dál bolí. Říká mi, že při tom neví, kdy ji to bolí. Bolí to až pak. Je to nymfomanka. Chce to tak, aby na to mohla myslet zbytek týdne. Kdybych s ní musel žít, určitě bych na ní umřel vysílením. Žiju jen proto, že nás dělí sto kilometrů. Žárlí na všechny a na všechno. Co mám dělat? Řekni mi co mám dělat? Nikdy na nikoho nežárlila. Až teď, na ošklivého tlustého a plesnivého dědka. Říkám, že všechno má svůj čas. Ona si myslí, že je to trest za její jednání vůči chlápkovi, který ji miloval. Plivala po něm a vysmívala se mu. Teď jí to vracím. Je to blbost. Jsem stále stejný, celé ty tři nebo čtyři roky. Člověk, když přijde do středních let, už tolik nevyšiluje. Kromě ní ovšem. Chci spát, nejde to. Má projev, trvá to nekonečně dlouho. Než kecat, raději souložit, jsem zvědav jestli to bude možné. Bylo to možné. Začínám lízáním, trochu se brání, protože ji zkazím motto. Všechno vypráví holkám v práci, aby viděly, jakej jsem dobytek, až mě zase někdy na bráně potkají. Lížu dlouho a vytrvale, pomalu jde do mostu, špičaté nehty mi vrývá do lebky. Opakuji to ještě dvakrát. Potom pěkná soulož. Chce to ještě zezadu. Přiráží vytrvale až do konce. Pták mi dokonale vyplňuje její mezeru, cítím, jak její píča pumpuje a jak mi svírá ptáka. Exploduje ještě několikrát. Koukám na budíka, zbývají necelé tři hodiny do vstávání. Na závěr se ještě udělám i já a pak se snažím ještě na chvíli zavrtat do polštáře. Doprčic, budík mi píská do ucha, čas přidělený pro spánek je pryč. Dneska ji dostanu těžko z postele. Odkrývám její nahé břicho. Je to krása, černá kočka na mě cení zuby. Neváhám a špičkou jazyka rozšimrávám její poštěváček. Vrtí se ze snu a pomalu začíná přirážet. Stačím ji během několika minut hezky rozdělat. Je vzhůru a nejsou problémy se vstáváním. Kdyby byl čas, ještě bych si to s ní ještě jednou udělal. Loučení na nádraží je tiché a rozpačité. Přetrvává noční intermezzo.


Autor Eduard 8.1.2007
Povídky od autora: Eduard
přečtena: 14593 x
Průměrná známka: 3.08 tři po 165 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Příběh muže který neměl podíl na lásce paní P I.
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist