EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Doporučení 2

Úvod » Klasika » Doporučení 2

Komentáře (0) | Doporučit | Tisknout | 2505


Doporučení 2



Ta představa neosobního sexu se jí nehorázně líbila. Nemusela by nic předstírat, nebo naopak, mohla by, mohla by řvát, co všechno chce, i když to jindy nedělá…. Nikdo by neznal její pravou tvář….

Tiskla si prsa a představila si, jak ji nějaký obrovský chlap nabodává na svůj ocas a ona u toho vříská rozkoší, až jí přeskakuje hlas. Jak svého anonymního milence fackuje přes obličej svýma prsama a on ji hryže do bradavek….

Teprve, když byla voda úplně studená, přestala se Blanka vzrušovat svou představou a vypustila vodu. Pak pustila sprchu a dala se do holení svých nohou, podpaží i klína. Ten si sice holila pravidelně, ale nikdy ne úplně. Když se proto potom na hotové dílo podívala do zrcadla, nemohla si nějak zvyknout. Vypadala jako holčička….

Vylezla z vany a rozhodla se, že nechá svou pokožku dýchat a čas do odchodu stráví nahá. Připravila si jen lehké jídlo, nic víc by do svého stále sevřeného žaludku nedostala. Všechno snědla, umyla nádobí. Potom šla do ložnice rozhodnout se, co si vezme na sebe. V dopise stálo, že výběr prádla je na ní. Tak dobře.

Vlastně to nebylo tak složité- tanga nesnášela, proto žádná neměla. Vybrala bílou. Vypadala v ní nevinně, ale to se přece pro podobné uvítací příležitosti hodí, ne? Navíc tahle souprava jí pěkně formovala postavu. Vždycky se v ní docela líbila sama sobě.

Také si vzpomněla, že vrchní oblečení by mělo být přiléhavé a nejlépe tmavé. Když tmavé, tak černé, proč ne, černých věcí měla spoustu. Hned jí padly do oka černé kalhoty, které měly sice volné nohavice, ale zato boky a zadek kopírovaly nádherně těsně. Prodlužovaly nohy a vůbec, prostě si je vezme.

Všimla si, že je nějaká roztěkaná. Byla tak nervózní. Vpodstatě si to pořád mohla rozmyslet, ale věděla, že nechce. Zbývalo jí ještě dost času, ale nenapadalo ji nic, co by mohla dělat.



Večer se šla pro jistotu ještě osprchovat. Cítila, že se potí. Když se líčila, třásla se jí ruka. Teprve za deset minut osm se dala do oblékání. Z okna ložnice viděla nádherný, krvavě rudý západ slunce. Kromě několika načechraných červánků nebyly na obloze žádné mraky. Tak snad se nijak nepokazí ani tato noc. Už za chvíli se uvidí….

Všechny šperky nechala doma a vzala si jen hodinky. Když dole otevírala domovní dveře, bylo na hodinkách na vteřinu přesně osm hodin.

To červené auto jí nedalo žádnou práci najít. Ulice byla téměř prázdná. Stálo u protějšího chodníku hodně blízko obrubníku. Jak jí Kryštof napsal, mělo ztmavená skla a pro jistotu ještě pootevřené zadní dveře. Blanka se tedy zhluboka nadechla a vykročila pravou nohou směrem k novému dobrodružství.

Tiše nasedla do auta a zeptala se: ,,Vy jste Můj řidič?“

Tmavé oči, které se na ni podívaly, se zdály být nekonečně hluboké a plné jiskřivé inteligence. ,,Ano, jsem Tvůj řidič. A pokud tě můžu o něco poprosit, tykej mi.“ A pevně jí stiskl ruku. Pak se otočil zpátky dopředu.

,,Tak-tak dobře,“ zakoktala se Blanka a určitě musela zrudnout. ,,Pojedeme?“ zeptala se po chvíli rozpačitého ticha. Její řidič nic neřekl, otočil klíčky v zapalování a červené auto se neslyšně rozjelo.

Všimla si, že ji pozoruje ve zpětném zrcátku. Brzy se dostali mimo centrum města a pak úplně mimo město. Silnice byla téměř prázdná a stále rovná, řízení nevyžadovalo přílišnou pozornost, a tak oči Jejího řidiče propalovaly Blanku skoro pořád.

Třeba měla něco říct. ,,Je to daleko?“

Vějířky drobných vrásek kolem jeho očí se prohloubily, jak se usmál. ,,Vůbec ne, jenom pár kilometrů. Pokud to chceš vědět přesně, jsme asi ve čtvrtině cesty. Jak víš, v polovině ti budu muset nasadit šátek. Upozorním tě na tu chvíli včas.“

,,Tak jo. Můžu se ještě na něco zeptat?“

,,Tvoje otázky jsou předem zodpovězeny,“ řekl Její řidič rozvážně a zase se na ni tak zkoumavě zadíval.

,,Vám řekla Nina všechno o mně?“

„To rozhodně ne. Jenom naznačila. Víš, my rádi poznáváme lidi osobně. Rozhodně neplatí, že když známe adresu tvého bydliště, známe taky tebe. Naopak, neznáme, ale když se na tebe dívám, bude pro nás čest tě poznávat.“

Ve skutečnosti by se Blanka nejradši zeptala na všechno, ale nad každou otázkou se musela pozastavit, jestli náhodou nepřekračuje rámec povolených dotazů. Nakonec zvolila jeden: ,,A tam, u vás, jak to chodí?“

Tmavé oči v ve zpětném zrcátku nevyjadřovaly nic určitého. ,,Jak to u nás chodí…. Myslím, že nejvíc se dozvíš ze své vlastní zkušenosti.“

,,Vyhýbavá odpověď,“ odtušila Blanka, ale chápala to. Přece jí muselo být jasné, že jí hned tak neodpoví.

,,Vyhýbavá? Možná trochu,“ rozesmál se Její řidič. ,,Ale jak jsi četla v dopise, nemůžu ti říct nic, co by tě připravilo o zážitky. Tak, za pár minut budeme v polovině cesty. Jenom jsem ti to chtěl říct. Zastavím, oba vystoupíme, já ti zavážu oči a pak si sedneš dopředu.“

Vyhlédla ven. Blížili se ke hřbitovu na pravé straně silnice. Nijak se neděsila, znásilnění neznámým mužem a ještě k tomu na hřbitově by bylo příliš velké klišé. ,,Proč si mám pak sedat dopředu?“

,,To abych tě lépe viděla,“ mrknul na ni přátelsky. Přesto si Blanka nebyla úplně jistá, kolik vážnosti v tom doopravdy bylo. Její řidič zastavil na malém parkovišti před hřbitovem. Nikdo tu nebyl.

Také vystoupila a zůstala stát na místě. Její řidič otevřel kufr auta tašku a zeptal se, jestli jí není zima. Když zavrtěla hlavou, vyndal z tašky v kufru velký černý šátek. Několikrát ho přeložil, až vznikl pruh, který Blance mohl pohodlně zakrýt polovinu obličeje. Nešel však hned k ní, jak si myslela. Přehodil si šátek přes rameno. Opřel se bokem o dveře auta a opět na Blanku zíral. Jako ona byl celý oblečený v černé. Po chvilce se zeptal: ,,Kouříš?“

,,V práci na to nebyl čas a místo, tak jsem přestala,“ přiznala se.

,,To je hezký,“ usmál se, jako by vzpomínal na staré časy. ,,Myslel jsem to ale jinak. Mluvil jsem o orálním sexu….“

Trochu ji to zaskočilo. Tělem jí projela vlna horkosti. V tu chvíli si připadala trapně. ,,Aha-nepochopila jsem….“ Pak se vzpamatovala, odhodlala a řekla: ,,Kouřím.“

Vpil se jí do očí těma svýma, pootevřel rty, naklonil hlavu maličko na stranu a jako by chtěl vědět, jestli mluví pravdu, vybídl ji: ,,Tak mi to ukaž…. Tady a teď.“


Autor Lenka.K 3.12.2007
Povídky od autora: Lenka.K
přečtena: 21410 x
Průměrná známka: 2.67 tři po 156 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Doporučení 2
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist