EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Specialista

Úvod » Gay » Specialista

Komentáře (6) | Doporučit | Tisknout | 2537


Specialista



Běžel jsem do bufetu na oběd místo, abych se učil, nebo se vrátil do pokoje si zdřímnout. Nebyla to první ani poslední chyba, kterou jsem ten den udělal, ale byla první, které jsem měl důvod litovat.



Dva měsíce po nástupu k D.A. Jsem se začínal cítit vyčerpaný. Horší ale bylo, že jsem si nemohl stěžovat.



,,Nikdo vás tady nedrží," řekl nám ráno při týdenním nástupu jeden z instruktorů. Všichni jste si kurz erotických umění zvolili dobrovolně."



Před tím, než to vzdal Kadie nás bylo deset a do minulého týdne, dokud nevyhodili Selhahna, devět. Byli jsme ve výcviku už tak daleko, že ti, kteří teď zaváhali, se už často nedokázali znovu chytit. Bývali pak přeřazeni k jiné specializaci nebo převedeni k jiné Skupině.



,,Můžete očekávat plat ve výši sedmdesáti osmi procent i když nezůstanete u Adorace. Můžete si vydělat na slušné živobytí už tím, že se dvakrát týdně v parku opřete o strom a budete vychutnávat bolest. Jestli tady nechcete být, tak běžte jinam, než si ublížíte."



Tělo mě bolelo, jako by mě přetáhli na soustruhu. Nejjemnější nože Aberace ze mě seřezávali fyzickou slabost a stud, rozumové zdůvodňování toho, co dělám, odstraňovali sebeklam a falešnou pýchu. Snažili se mě zlomit dřív, než se zlomím sám. Nebo někdo jiný. Ale nevzdal jsem to ráno při nástupu a nevzdal bych to ani teď. I přesto, že mi Gahan poslal šifrovanou zprávu, že mě chce odpoledne vidět. Z té představy se mi nad sendvičem sevřel žaludek. To asi nebude přátelská návštěva.



,,Vri."



,,Idrane," odpověděl jsem, aniž bych se otočil a chystal jsem se odejít.



,,Hej, počkej na mě." Nesl si podnos s jídlem, s větším obědem, než jsem měl já.



,,Vážně bych už měl jít."



,,Celý týden jsme tě moc neviděli."



Povzdechl jsem si. Měl jsem teď aspoň možnost zamezit šířícím se pověstem. ,,Chceš vědět, proč mě vyřadili z ranního vyučování, co?



,,Ehm, …" zaváhal.



,,Potom nebuď tak zdvořilý," řekl jsem mu. ,,Pojďme si někam sednout."



Přesunuli jsme se ke stolu pro dva na kraji sálu. Bylo tam celkem prázdno, byl konec obvyklé obědové přestávky dne, kdy byla většina nepsaných pravidel v rozpadu. Vytáhl jsem ze sendviče plátek masa a snědl jsem ho rukama.



Idran byl o rok starší než já a byl větší osobnost. Ale on byl cvičený, aby se stal domem a získával už trochu jejich auru. Jeho práce byla mnohem těžší než moje.



,,Není to ani tak složité," řekl jsem. ,,Doktor mi řekl, že mi kůže už nereaguje na povrchové léčení, a že jestli nepřestanu sbírat další modřiny, budou mi brzo muset vytvořit novou." Až dostanu D.A., budu díky své jemné kůži u sadistů dost ceněný, ale potřebuje víc péče.



Idran hvízdl. ,,Proč jsi nám to neřekl? Snažil se nás držet v nejistotě?"



,,Vsadím se, že vám to prostě zapomněli říct, nebo si mysleli, že se mě už někdo zeptal. Jenže já teď nemám moc času. Tellie mi každé ráno dává hodiny a já jsem ještě víc rozbolavělý, pokud to jde."



Ušklíbl se: ,,A vážně se ti to nelíbí, aspoň trochu?"



Uždiboval jsem kousky sendviče: ,,Nevím, před ženou si nejsem tak jistý. Nejsem žena a nevím, co chtějí."



Idran zvedl obočí: ,,Takže víš, po čem touží muži, jenom proto, že jsi muž?"



,,Myslím, že jo."



,,Vážně?"



Dneska odpoledne jsem už měl skluz.



,,Nemám moc času," řekl jsem.



,,Máš dost času," řekl Idran.



Pohlédl jsem se na něho, polkl jsem a podlehl jsem se jeho dominantní auře.



,,Pro tebe akorát," souhlasil jsem.



Idran vstal a odsunul židli.



,,Nebudeš už jíst?" zeptal jsem se.



,,Ale to víš, že budu."



Dotkl se mého ramene. Zachvěl jsem se a vstal jsem.



Šel jsem dva kroky za ním a díval jsem se do země jako opravdový otrok. To by nemuselo být špatné, napadlo mě, když jsem hodnotil šanci na číslo sobě rovným. Šukat a nebýt za to hodnocený. Bál jsem se, že by mě Idran ve výtahu mohl osahávat, ale aspoň na veřejnosti byl rezervovaný. Měl hezký obličej a dlouhé černé vlasy. Byl jsem teď z jemu podobných trochu unavený. Každého na začátku přestavěli pro jeho úlohu, takže nebyli žádní škaredí D.A. Idranovy oči byly modré. Přemýšlel jsem, jestli jsou jeho.



Když jsme došli do jeho pokoje, řekl mi, abych se postavil čelem ke zdi. Opláchl si obličej a uklidil věci z podlahy. Napadlo mě, že se mám učit. Čekaly mě spousty hudební teorie a politologie, aspekty mého vzdělání, které ze mě udělají víc, než jen skvělého milence. Měl jsem taky výcvik v bojových uměních, takže bych dokázal porazit člověka třikrát tak velkého, nebo bezpečně dopadnout a zahrát to tak, aby to vypadalo věrohodně, ať už ten, kdo mě porazil, byl jakkoliv neohrabaný.



Jestli přijdu pozdě, Gahan mě potrestá. To byla hrozba, i pro trénovaného masochistu, kterého každé ráno před snídaní bili k slzám. A jak dlouho Idran vlastně chce, abych zůstal? Napadlo mě otestovat jeho autoritu.



Ale dřív, než jsem stihl něco udělat, zjistil jsem, že mi stojí za zády. Jednou rukou mě uchopil pod krkem, druhou mi začal rozepínat košili, našel mou bradavku a zmáčkl ji.



Přesně Idrane, pomyslel jsem si. Dobře věděl, jak moc přitlačit.



,,Samozřejmě, že to vím," zašeptal mi do ucha. Poslední čtyři měsíce jsem tě sledoval každý den." Stiskl mi bradavku až jsem zaúpěl.



Gahan mi řekl, že být přitažlivý mi jde nejlíp. Aspoň nejsme všichni přepracovaní. Otočil jsem se Idranovi v rukou a zvedl jsem k němu obličej. Políbil mě, jenom dotek rtů. Zůstal jsem stát s rozevřenými rty. Usmál se na mě. Chtěl jsem mít něco v ústech.



Klekl jsem si na kolena a zkusil jsem mu rozepnout kalhoty. Popadl mě za bradu dřív, než jsem mu mohl začít lízat ten měkký kus klády, která už teď začínal tvrdnout v kámen.



,,Oceňuji tvoji dychtivost," řekl, ,,ale to není, co po tobě chci."



Neměl jsem námitek. Klečel jsem na podlaze a upřeně jsem mu zíral do očí, sledoval jsem, jak se jeho krásné modré oči mou drzostí zužují a dostávají krutý výraz. Proč si neužít trochu boje předtím, než budu muset podlehnout? Usmál jsem se jak nejkrásněj jsem uměl a ovinul jsem se mu kolem ruky. Zajímalo mě, z technického hlediska, jak mě přepere, když mě nebude moct uhodit.



,,To je to jediné, co dostaneš." řekl jsem.



,,Ne. Dostanu tvůj zadek a jediná otázka je, jestli ho napřed budu muset zpracovat.



Plivnul jsem na něj.



Idran mě udeřil tak tvrdě, že jsem ztratil rovnováhu. Nečekal jsem to, ale pro mou jemnou kůži to zatím nebylo nic hrozného. Můj obličej byl v pořádku. Idran využil odstředivé síly, kterou jsem padal, stočil mě na břicho a zkroutil mi ruku za zády. Tlakem na zápěstí se mi odznak zařezával hluboko do kůže. Poklekl mi kolenem na záda.



Pokusil jsem se otočit dostatečně na to, abych ho mohl kopnout. Ale Idran mě jednou rukou chytl za zadek a dobýval se mi svými prsty mezi nohama hlouběji a hlouběji až k horkému místu za koulema. Když ho našel, vzdychl jsem a zatlačil zády proti jeho váze. Můj penis se pod břichem vztyčil.



,,Ty děvko," řekl hlasem hebkým jako samet a ostrým jako břitva, ,,řekni, že to nechceš a nechám toho." Užíval si to stejně jako já.



Jeho prsty se propracovávaly mým oblečením k mojí holé kůži a jednoho studeného drzouna mi zasunul do zadku. Zasténal jsem do podlahy.



,,Obávám se, že mě začínáš nudit."



K čertu s technikou. ,,Udělej mě," zašeptal jsem.



,,Ty mi poroučíš?"



,,Ne! Dělejte si se mnou, co chcete, pane."



Cítil jsem jeho překvapení a strach. Používání titulů mezi studenty bylo zakázané. Myslím, že bych za to mohl dostat pokutu. Ale věděl jsem, že nás oba to porušené tabu vzrušuje.



,,Nepřesvědčil jsi mě." Idranův prst se ze mě vytáhl.



Povzdychl jsem si. Je škoda, že si dobří specialisti nedokážou práci pořádně užít. Ale v sadomasochismu je rozkoš podbarvená bolestí a slzami. Nikdy bych zákazníkovi nesloužil dobře, kdybych mu nesloužil úplně. Při nejmenším se Idran nespokojí s tím, že tu budu ležet a nechám se šoustat.



Zvedl jsem se na kolena a otočil se k Idranovi s rukama za zády a hlavou skloněnou do jeho klína.



,,Prosím, pane."



Idran mě zvedl za vlasy. Ztuhl jsem a připravil jsem se na úder. I tak to bolelo a druhá rána do brady ještě víc. Vychutnával jsem chuť krutosti pro krutost samou, ne pro svůj dobrý výcvik. Zatlačil mi hlavu dolů ke svému pořád tvrdému penisu.



,,Kuř," přikázal. ,,To je to jediné, co ode mě dostaneš."



Polkl jsem a navlhčil jsem si suchá ústa jak nejlíp to šlo. Jeho penis byl z těch větších. Moje ústa ale ne, a on mě nenechal se dostatečně uvolnit, abych ho do sebe mohl dostat bez dávení - i když učitelé říkají, že mám nejnadanější ústa ze třídy. Taky říkají, že vypadám nejvíc sexy, když se dávím a po obličeji mi stékají slzy. Na hlavě jsem ucítil Idranovu ruku, jak mi tlačil svou svalnatou žilnatou kládu ještě dál do krku, dokud jsem neměl nos zabořený v jeho ochlupení. Můj vlastní penis ztvrdnul.



Najednou ze mě Idran svůj klacek vytáhl. Pocítil jsem u tváře závan horka, byl blízko k vyvrcholení. Přitlačil mi obličej na podlahu, zatímco ze mě strhával oblečení. Těžce jsem oddychoval a začínal jsem se chvět, když mi Idran svlékl kalhoty ke kolenům a obnažil můj zadek.



Hlava jeho penisu do mě vešla snadněji, než jsem čekal. Ještě víc jsem roztáhl nohy, abych mu to usnadnil. Ať už jsem předem zmlácený nebo ne, je snadné se do mě dostat a Idran mě ojížděl až provokativně pomalu. Odhrnul mi z krku vlasy a kousl mě. Jeho prsty se dotkly mé tváře a hledaly mé rty, až jsem je vzal do úst.



Jediný problém byl neudělat se dřív než on. Začal vzdychat stále hlasitěji a rychleji, třásl se a svíral mě ve svých mohutných rukách. Hlasitě zasténal a já jsem ucítil jak mě plní jeho horká šťáva.



,,Hodná děvka," řekl a pak mu uklouzlo trochu nedominantní zakňourání: ,,Díky, Vri."



Jeho tělo bylo horké jako hedvábná deka. Zavrtěl jsem se pod ním, ale pak jsem ztuhl, jak mě probralo zděšení. Hodiny na jeho ovládacím panelu ukazovaly za pět minut sedm.



,,Ach ne," řekl jsem. ,,Gahan."



Idran zamrkal a pak se posadil, zatímco já jsem vstal a běžel do koupelny.



,,Krev a šílenství," řekl. ,,Vezmu to na sebe. Já jsem dominantní. Neměl jsem chtít, abys se mnou spal.



Vyprázdnil jsem si močový měchýř a pak jsem si umyl obličej a penis ,,Díky, ale nemůžu tě nechat trpět za něco, co jsem sám chtěl." Začal jsem se oblékat a povzdychl jsem si: ,,Stejně už nemá smysl spěchat. Před sedmou se přes Centrum nedostanu."



Zastavil mě u dveří a obejmul mě. Vnímal jsem jeho teplo, potřeboval jsem ho. Moje další schůzka už nebude tak příjemná.



,,Vri, ještě než odejdeš."



,,Hm?"



,,Vypadal jsi, jako kdyby ses celou dobu hodnotil."



Kousl jsem se do rtu. ,,Díky. To jsem nevěděl."



,,Není zač." Políbil mě.



Přinutil jsem se jít pomalu, počítal jsem kroky, jakoby to byly rány do zad. Neutíkal bych. Gahan řekl, že když se nemůžu chovat, jak se ode mě očekává, mám být elegantní. Když jsem došel k výtahu na jižní straně Centra, ukazovaly hodiny na stěně deset minut po sedmé. Samozřejmě, Gahan už čekal u dveří, jakoby to měl celé naplánované předem.



Měl bych se mu omluvit.



Byl dvakrát tak starý jako já, ale nikdy to na něm nebylo vidět. Tvarovače mu daly osm centimetrů výšky navíc, bolestivý proces, který je považován za nezbytný pro hodně mistrů. Jeho ramena byla široká a svalnatá, zřetelně se rýsovala pod hedvábím jeho černé košile.

Odznak na levém zápěstí zářil na podkladu jeho černé kůže, (na které by nikdy nebyly vidět modřiny), červeně a zlatě. Lehce zvlněné vlasy si udržoval tak dlouhé, aby je mohl stáhnout.



Povídá se, že Raustenova-Frithova stupnice soucitu museli upravit, aby se do ní vešel, ačkoliv jeho výsledky se od té doby ještě zlepšily. Dvacet roků působil jako specialista, nejtalentovanější sadista, jakého kdy Adorace měla. Když vyhasl, Skupina ho odvolala do důchodu, k přijímání nových adeptů.



Bylo mi teprv patnáct a ten chladný člověk v černé kůži naproti stolu, se mi moc líbil, už když jsem se s ním poprvé setkal. ,,Moje práce je odrazovat nováčky od vstupu k Adoraci, především od výcviku ve specialisty, pokud to nemyslí opravdu vážně," řekl. ,,Většinu jich přitahuje pozlátko naší práce a neuvědomují si, jaká oddanost je třeba. Ale ve tvém případě stačí, abych se podíval na výsledky a pak na tebe a je mi jasné, že jsi se pro to narodil. Jestli o to opravdu stojíš, těžko ti můžu stát v cestě."



Nebyla to od něj žádná laskavost a přesvědčil se, abych to věděl. Potom, co jsem prošel první částí výcviku, vrátil se z výslužby, aby se ujal mé smlouvy. V celé Adoraci by se nenašel lepší učitel, nikoho nebylo těžší oklamat zpola provedenou prací. Ale pak, málokdo mohl taky opravdu pochopit, co se ode mě vyžadovalo.



Když jsem dlaní otevřel dveře a on mě následoval, nemohl jsem si pomoct, abych ho nesrovnával s Idranem. Po dvaceti letech výcviku by Idran mohl získat jeho auru a fyzický půvab. Gahana však muži sexuálně nepřitahovali. Je to blbý, ale je fakt, že potřebuji trenéra, kterému se nelíbím.



Měl jsem velký pokoj, jak bylo u Adorace zvykem. Na poličkách leželo pár knížek, krásných a vzácných kousků. Moc jsem tam teď nebyl, takže tam byl docela pořádek.



Gahan si sedl na židli u okna a nic neříkal.



Poklonil jsem se. ,,Jdu pozdě. Přijmu takový trest, který uznáte za vhodný." Připadal jsem nepřesvědčivý i sám sobě. Nevěřil jsem, že mě uhodí, ale nedokázal bych snést jeho hněv.



,,Sedni si," řekl Gahan. Jeho hlas byl měkký a bez emoce.



Zakopl jsem, sedl jsem si na kraj postele. Přemýšlel teď o něčem jiném. Pro tuto chvíli jsem byl v bezpečí.



Chvíli se na mě díval. ,,Dnes mě kvůli tobě volala Tellie."



Panebože, to ne, pomyslel jsem si.



,,Tvoje technika je naprosto v pořádku, Vri."



,,Ale?"



,,Říkala, že tvoje citová odpověď je nedostatečná. Nezaregistroval jsi na většinu jejích náznaků, i ty více očividné výzvy."



Konečně jsem pochopil, co cítí. Nezlobil se, byl zklamaný. Zkusil jsem hledat omluvy.



,,Měl jsem toho poslední týden moc," řekl jsem. ,,Sám jste mi nechal kvůli zdravotní zprávě upravit rozvrh..."



Potřásl hlavou. ,,Vri, tvoje kůže je jedna věc, ale já mluvím o tvé mysli."



Pokusil jsem se uvolnit ruce sevřené v pěst. ,,Mám větší talent, než kterýkoliv z mých spolužáků. Když nejsem ten nejlepší v jedné zkoušce..."



Talent samotný tě může dostat k diplomu z Erotických Umění. Ale není dostatečný pro specialistu v sadomasochismu." Povzdechl si a promnul si oči. ,,Možná nastal čas přehodnotit tvou účast."



Ukončit studium Dolorous Arts? Přejít zpátky k Erotickým Uměním, nebo přestoupit na jinou specializaci – hlídat děti, úředničit, nebo pracovat jako vykonavatel závěti u pohřebního ústavu - něco celkem jednoduchého? Dostal bych pravděpodobně nového majitele a po Gahanovi bych toužil pořád stejně, ale neměl bych už žádnou omluvu se ho dotýkat. ,,Gahane, včera večer jsem si znovu přečetl svoji smlouvu. Dnes ráno jsem obnovil svůj podpis."



,,Nevěřím, že jsi vnímal jediné slovo z toho, co jsi četl," řekl.



Ztratil jsem řeč. Gahan byl můj trenér. Věřil jsem mu. Plakal jsem na jeho ramenou. Nechal jsem ho, aby mi radil, když jsem se bál, a byl mým rádcem v nových, neznámých rozkoších. Aby o mě pochyboval, to bylo jako rána do zad.



,,Vyzkoušej mě," řekl jsem.



,,Dobrá." Povzdechl si a otřásl se. ,,Ukryj přede mnou něco."



Zavřel jsem oči a představil si stánek s růžemi na tržišti u Kanálu, chuť smažené ryby na jazyku a vůni ohně. Schoval jsem mezi své vlastní vzpomínky, nastražil jsem léčku tam, kde ji Gahan mohl najít a pravý obraz jsem pohřbil hluboko v mysli.



,,Otevři oči, Vri. Nejsi žádný začátečník, abys to potřeboval."



Zahleděl jsem se mu do očí a cítil jsem, jak se můj bezpečný úkryt začíná rozpadat.



,,Stánek s růžemi," řekl. ,,Na tržišti u Kanálu. Chuť smažené ryby na jazyku a vůně ohně."



Přijal jsem svou porážku a dál jsem se tím nezabýval.



,,Řekni, na co myslím já," řekl Gahan.



Zachytil jsem jeho ledový pohled, začal jsem pátrat na okrajích jeho hrozivé mysli. Objevil jsem vchod a vešel jsem, vyhnul jsem se pastem po obou stranách. Ucítil jsem něco sladkého. Odbočil jsem ke zdroji toho pocitu a vrazil jsem do zamčených dveří. Začal jsem couvat dozadu a vracet se po vlastních stopách, když jsem zjistil, že už nemám žádnou další možnost. Když jsem se ohlédl, obklopila mě železná mříž. Svíral mě, dokud mi ruce a dech nezalil kovem. Zapotácel jsem se a přerušil jsem kontakt. Tentokrát jsem se mu nedokázal podívat do očí.



,,Zpanikařil jsi," poznamenal Gahan, zbytečně. ,,Tvůj pohled by měl být jemnější, schopný se vystavit zjevnému slídění, ale přesto nic neodhalit. Skoro jsi to získal, ale tvoje duševní obrana je jako papír. Cvičíš alespoň dvě hodiny denně?"



,,Ne, pane."



,,To je porušení smlouvy."



,,Já vím, pane."



,,K čertu s tebou, Vri. Dokážeš, aby po tobě toužil každý člověk v okolí tří bloků."



Kromě vás, napadlo mě.



,,Jak jinak budeš vědět, co po tobě kdo chce, aniž by ses zeptal? Asi jsem od tebe očekával příliš. Kdybych ti nepomohl uvědomit si svou vlastní sílu, věnoval bys svému studiu polovinu času, který vyžadovalo." Zavřel na chvíli oči, potom se na mě zadíval, opět chladný. ,,Ale ne, jen tak tě nevyhodím. Asi proto, že jsi se zatím tak dobře choval, aspoň ke mně. Uděláš nám teď oběma laskavost a odejdeš sám?" zeptal se.



Ať se propadnu, jestli to pro něj bude jednodušší, než je to pro mě. ,,Ne, pane."



Gahan vstal. ,,Dávám ti jeden den na to, aby sis to rozmyslel. Zítra touto dobou za mnou přijdeš a jestli se rozhodneš zůstat, dostaneš deset ran bičem. Rozumíš mi?"



Kůže mezi lopatkami se mi sevřela jako říznutím nože. ,,Ano, pane."



Seděl jsem a přemýšlel ještě dlouho potom, co odešel. Pochopil by mi Gahan, že jsem možná obešel jeho, ale neporušil jsem smlouvu? Slunce zašlo z oken mého pokoje. Mé nohy byly ztuhlé a bolavé, ale postavil jsem se a rozhodl se projít. Dnes v noci se určitě nic nenaučím. Viděl jsem video Gahanovy práce s jemnými bičíky a dva, tři a pětimetrovými biči. Možná, že po deseti ranách budu tu novou kůži potřebovat. To nebude žádné divadlo, žádná hra, vyjednávání a smlouva. Ne, to bude opravdové ponížení a neuniknutelná bolest způsobená člověkem, kterého miluji. Měl jsem ho nechat, aby mě vyhodil.



Sjel jsem výtahem o tři patra níž a procházel jsem se veřejnou zónou Centrálního Komplexu Adorace. Přes skleněné stěny jsem zahlédl světelnou paletu nočního Landfallu. Rozhodl jsem se jít ven.



Byla víkendová noc, nijak slavnostní, teplá, ulicemi vanul letní vánek. Dva měsíce na obloze svítily.



Toulal jsem se po chodících a silnicích, míjeli mě mladí lidé na skejtboardech a kolech, starší muži a ženy flirtovali, povídali si a vyzývali se k soubojům. V parku bojovali dva členové Spolku kruhu. Jak kolem sebe kroužili, viděl jsem zlomyslný lesk jejich olověných zbraní, jenž vyzval na soukromý souboj jejich krev. Dokonce i jejich okázalá vzplanutí hněvu měla svůj účel. Udržovali na živu umění šermířství pro případ, že by ho lidstvo opět potřebovalo.



Zkontroloval jsem stav svého účtu a trochu mě překvapil. Samozřejmě, dostával jsem plat za výcvik a nic jsem z něj neutrácel. Kdybych byl skromný, mohl bych z něj vyžít několik měsíců a nezvednout ani prst. Ujištěný o své finanční hotovosti, prošel jsem kolem budovy parlamentu do turistického centra města, kde jsem našel suši bar. Sedl jsem si a jedl, dokud jsem nebyl plný. Usnul jsem pod stromem v parku a probudil jsem se skoro až před polednem.



Po návštěvě luxusních veřejných lázní, jsem přemýšlel, co udělám s volným časem. Nejmíň rok jsem neviděl ani jednoho z rodičů, i když jsme si občas psali s matkou. Moji rodiče spolu pracovali u Entropické Rovnováhy, vzali se, ale brzy poté, co jsem se narodil, se pohádali. Zůstali spolu, dokud mi nebylo pět - věk, ve kterém děti odcházejí na školy. Pak se s úlevou rozešli a nikdy víc se neviděli. Půl dne jsem strávil hledáním otce, ale jak jsem čekal, nenechal na sebe nikde adresu. Rozhodl jsem se se ho dál nehledat, pokud to sám nechtěl a místo toho jsem mu poslal několik zpráv po síti.



Vypátrat moji matku bylo snadné, ale nebrala telefon. Protože jsem neměl nic lepšího na práci, vypravil jsem se přes město rovnou do obytné oblasti, ke starému apartmánu, ve kterém bydlela od doby, co jsem se narodil. Když jsem kráčel cestou mezi stromy, které teď byly vyšší než jsem je pamatoval a mezi budovami, které teď vypadaly menší, vířily ve mě hořké a zvláštní vzpomínky.



Našel jsem náš apartmán, zazvonil jsem, ale záznamník ohlásil, že matka není doma. Odjela na dva týdny pryč, navštívit sestřenici na Křišťálu Úsvitu na Třetím Měsíčním Stanovišti. Přemýšlel jsem, jestli mám nechat další zprávu, ale pak jsem se rozhodl, že ne.



Slunce zapadalo. Zmeškal jsem svou schůzku s Gahanem, tentokrát spíš úmyslně. Asi každý specialista si někdy projde krizí poslušnosti. Třeba Kadie, ale pro ni to byl konec kariéry u Dolorous Arts. Pořád ale byla někde u Adorace. Nemusel jsem zůstávat.... Co by mi Idran řekl, kdybychom už nebyli ve stejném týmu? Nemohl bych snést pomyšlení na proměnu jeho vášnivých pohledů v pohledy plné lítosti. Z nějaké vyšší ironie, kdybych teď chtěl pozornost svých spolužáků, musel bych jim za to platit.



Pokud bych se do deseti dnů neohlásil, Adorace by se mnou kompletně zrušila smlouvu. Ze zápěstí bych jim vrátil svůj červený a zlatý odznak, posbíral bych všechny prémie a peníze za nevyčerpané volno a odešel bych se poohlédnout po jiné Skupině. Mohl bych se, jako mí rodiče, stát členem Entropické Rovnováhy, nebo jiného politického, duchovního nebo ekonomického spolku, kde se člověk v zaměstnání choval jinak, než jaký ve skutečnosti byl. Mohl bych se uživit se svým diplomem z Erotických Umění a přejít ke své nové Skupině. Jestli si teď Gahan myslel, že je zklamaný, tak schválně jak se bude tvářit potom.



Kdybych aspoň nemusel čekat tak dlouho, až to skončí.



Našel jsem si levný pokoj v hostelu pro turisty a zůstal jsem tam přes noc. Spal jsem dobrých dvanáct hodin, další trestuhodný přepych po čtyřech nebo pěti hodinách, na které jsem byl zvyklý. Probudil jsem se se ztopořeným penisem, ale nebyl jsem ještě připravený s tím něco udělat . Už rok mě drželi na nejostřejších hranicích sexuálního vzrušení. Ležel jsem klidně, dokud má erekce neustoupila.



Po dlouhé sprše jsem přemýšlel, co budu dalších osm dní dělat. Už žádné hodiny Anatomie a svědomitě studované barevné holografy. Už žádná psychologie a historie. Už nebudu trávit rána s ostatními studenty losováním, kdo bude další obětí pro technickou demonstraci, nebo kdo bude moct nacvičovat novou techniku pod pozornýma očima instruktorů. Už se nebudu střídat ve zkoumávání lidských pocitů a čtení myšlenek. Ale nebude už ani žádných citlivých rukou, které by mě namasírovaly, kdyby mě něco bolelo, podržely, kdybych padal, nebo mě pohladily, kdybych se cítil sám.



Rozhodl jsem se, že půjdu na oběd a pak do Parlamentu, abych pochytil poslední zprávy o legislativních tahanicích mezi Adoraty a Charismaty. Po večeři jsem byl na novém divadelním představení a pak jsem se vrátil do svého pokoje.



Tam jsem ulehl a odevzdal se svým sexuálním touhám. Mé vlastní ruce byly mnohem citlivější ve srovnání se těmi, které si mě podrobovaly a využívaly a moje následné vyvrcholení bylo tak osamělé, když jsem neměl nikoho, kdo by mě sledoval.



Nějak jsem to vydržel celých pět dnů, než jsem si na netu zkontroloval zprávy. Neměl jsem žádné. Ale pak, Gahan asi usoudil, že potřebuji být sám a ctí mé soukromí. K čertu. Jeho mlčení mi vadilo víc než jakýkoliv trest.



Další ráno mi dalo hodně práce, abych se nevrátil zpátky a neprosil o slitování. Ale už jsem slyšel Gahanovy pohrdavé výčitky: ,,Vri, neopovažuj se přijít zátky jen proto, že nemáš kam jít."



Ze spánku jsem začal být unavený. Toho dne jsem zůstal dlouho do noci u Kanálu, vychutnával jsem vůni vody a jabloní a sledoval zapadající měsíc. Vedle mě se objevila mladá žena, nová členka Kruhu, a opřela se o zábradlí.



,,Ahoj," řekla.



,,Ahoj."



Přejel jsem pohledem její mladou postavu, meč u jejích boků a černou kůži jejího šermířského oblečení. Spatřila můj odznak.



,,Jsi... volný?"



,,Ne."



Poodstoupila ode mě, ale pak ve mě převládlo mé umění jednat s lidmi.



,,Jsem jenom učeň. Ale i když si nebudu nic účtovat, mám certifikát Erotických Umění. Obsloužím tě zadarmo, stačí, když mě poprosíš." Alespoň to mi Skupina nemohla vzít.



Trochu se ošila. Žádná panna, pomyslel jsem si, ale nezkušená a nemá nikoho, kdo by ji učil. Všechny slasti se člověk nenaučí z knížek a sebepoznávání. Zapomněl jsem na mírnou nervozitu k druhému pohlaví.



,,Prosím?" řekla.



,,Jak se jmenuješ?" zeptal jsem se.



,,Silsara."



,,Já jsem Vri. Půjdeme radši k tobě...?"



,,Ano," odpověděla. Ušetřila mě tak rozpaků z vysvětlování mého dočasného bydliště.



Bydlela v bytě komplexu Kruhu. Pověsila meč na stojan u dveří. Její spolubydlící hrála se dvěma přáteli strategickou hru s mapami a papírovými značkami rozloženými po podlaze. Když jsme je překročili a vešli do ložnice, skoro nám nevěnovali pozornost.



,,Polib mě," zašeptala.



Silsařiny ruce se mi roztřásly na ramenou, když jsem ji jemně přitlačil ke stěně a otřel se svými rty o její. Otevřela pro mě ústa. Mé ruce byly zaměstnané šněrováním její bundy, dokud jsem neobnažil bílou hedvábnou blůzu pod ní. Měla malá hrudník a neměla podprsenku. Konečky prstů jsem vyhledal její prsa. Zasténala mi do úst.



Když se jí začala podlamovat kolena, přesunuli jsme se do rozestlané postele. Teď byla jistější. Hravě mě kousala a stahovala ze mě oblečení. Byla brzy příliš dychtivá, aby byla styděla před mým tělem. Našla prsty můj penis a několikrát ho přejela po celé délce. Navlhčila si jazykem ruku a stiskla mě, hrála si s mým ochlupením a varlaty. Začal jsem namáhavě oddechovat.



,,Pokračuj a udělej se," řekla.



Vypjal jsem se, zalapal jsem po dechu a potřísnil jí prsty. Silsara se zasmála a ochutnala je.



,,Nechtěla sis to nechat na pozděj?" zeptal jsem se.



,,Ne," řekla. Byla bych hodně zklamaná, kdyby ses mohl udělat jen jednou."



Povzdychl jsem si a usmál jsem se. Měla pravdu. Mé tělo dostalo málo pozornosti od té doby, co jsem odešel a bylo chtivé za mě. Začal jsem ji líbat na bříško, při tom jsem jí rozepnul těsné kožené kalhoty a stáhl je z jejích nohou. Vydávala vlastní měkké zvuky, když jsem ji lízal. Její šťáva chutnala po kůži a její vlastní příchuti, a vytekla na deku, když se udělala.



Když vycházelo slunce, pomalu jsem ji šoustal, klouzal jsem celou délkou penisu dovnitř a ven, až pode mnou dosáhla dalšího orgasmu. Líbal a kousal jsem ji dokud nevydala potlačovaný výkřik a nevypjala se. Pot stékal po mých zádech až ke štěrbině na zadku, když jsem se na ní nakonec zhroutil.



Přinesl jsem nám sklenici vody z koupelny a stočil jsem se s ní pod deku.



,,Bylo to to, co jsi chtěla?" zeptal jsem se.



,,Uhm."



Jak jsem tam vedle ní ležel, poprvé jsem zapátral v jejích myšlenkách. Objevil jsem dva roky starou vzpomínku, jak se pere se dvěma kamarády, jeden ji drží na zemi, zatímco ten druhý ji z legrace lechtá a štípá. A pak opět jak ji někdo zamotal do pokrývky a jak se snaží vysvobodit, zatímco její stlačené boky jsou teplejší a bod mezi jejíma nohama vlhne. Našel jsem představy, jak leží spoutaná, nemůže se hýbat a je šoustaná někým, kdo není ani trochu něžný.



Sledovala mě přivřenýma očima a když si to uvědomila, začervenala se.



,,Silsaro," řekl jsem, ,,já jsem učeň. Ale můžu ti dát kontakt na další Adoraty, kteří jsou mnohem zkušenější, a kteří ti mohou dát, co chceš."



,,Možná," řekla. ,,Ještě si to rozmyslím."



O pět minut později usnula. Já nemohl, ležel jsem vzhůru a uvažoval jsem o své chybě. Silsara by dostala peníze zpět, kdyby mi zaplatila. Asi bych dostal lekci, kdyby byl někdo, kdo by mi ji mohl dát.



Po snídani jsme se rozloučili. Šel jsem si do knihovny zjistit nějaké další informace o různých Skupinách, vyplnil jsem pár žádostí, ale s jejich odesláním jsem ještě čekal.



Přišel za mnou další člověk a ptal se, jestli jsem volný, ale zdvořile jsem odmítl a strávil jsem noc sám ve svém pokoji. Příští ráno bude poslední den mého dlouhého čekání. Nemohl jsem usnout a nakonec jsem si šel koupit kyselé víno do automatu. Probudil jsem se se suchem v ústech a opuchlýma očima.



Oblékl jsem se a šel se projít. Most přes Kanál byl přes léto pro motoristy uzavřený. Po obou stranách mostu se mezi sebou prali o místo prodavači cetek. Dva Charismati, bosí a v otrhaných tunikách, rozdávali náboženské letáky. Jeden z nich mi leták strčil pod nos. Naklonil ho tak, že z něj vyskočilo trojrozměrné poselství.



,,Svět je iluze. Tělo je vyhnanství. Přijměte Boha a buďte svobodní."



Neměl jsem s takovými lidmi trpělivost. Vedení jejich a mé skupiny mezi sebou udržovala zaryté nepřátelství. Charismati podněcovali legislativní a finanční útoky na naše veřejné služby i na další servis osobního rázu a Adorace zase měla amádu právníků a účetních vyšetřujících jisté dobročinné dary Charismatů. Jejich náboženství viny, pokory a slepé poslušnosti mě znechucovalo stejně jako jejich ubohá osobní hygiena.



,,Svoboda patří těm, kdo s ní umí zacházet," řekl jsem mu.



Pozoroval mě. Cítil jsem pach jeho nemytého těla.



,,Zoufalství je hřích, kdy věříš, že to, co jsi udělal, je tak špatné, že ani Bůh, jehož laskavost je nekonečná, ti nemůže odpustit."



,,Nepotřebuji odpuštění od vašeho pochybného boha." Určitě ne pro své povolání. Existuje snad větší dar?



,,Pak o něj pros svého vlastního," řekl.



On a jeho společník sklonili hlavy na znamení, že mě propouštějí. Malý leták, zapomenutý na zemi, odlétl přes zábradlí do vody kanálu.



Povzdechl jsem si a loudal jsem se až do tří čtvrtin mostu. Hodiny na budově nade mnou ukazovaly teprve deset. Měl jsem spoustu času, abych se vrátil do Plexu, než mě oficiálně propustí.



Gahane, nechal jsem nás oba přes to všechno projít jen proto, že jsem se bál bití?



Část cesty zpátky jsem ujel metrem a pak jsem šel pěšky. Trvalo to déle, než jsem čekal. Když jsem došel k Plexu, našel jsem ovládací panel, přihlásil jsem se a zkontroloval si zprávy. Žádné nebyly, ale ohlásil jsem svou přítomnost. Odešel jsem na jižní konec Plexu ke Gahanovu bytu. Samozřejmě tam nebyl. Měl jsem první zavolat, ale ne, mělo to prostě být dramatické. Ani Gahan nemohl být tak chladný, aby tady ze všech těch dnů zrovna dneska nebyl.



Sedl jsem si na schody a čekal. Uplynula hodina. Pak další. Začal jsem mít hlad, kousal jsem si nehty a zkusil si zdřímnout. Půl hodiny po čtrnácté jsem dole v chodbě uviděl povědomou postavu a ucítil jsem pátravý dotek ve svém mozku, rychle stažený. Byl to Gahan. Rozloučil se se ženou po svém boku a ona odkráčela cestou, kterou přišli.



Vyšplhal jsem na kolena a uklonil jsem se až na zem, tvář jsem přitiskl k podlaze. Možná to vypadalo, že hledám obrazný popel, ale aspoň jsem se na něj nemusel dívat.



,,Jdi na zdravotní oddělení," řekl. ,,Budou tě očekávat." Dveře jeho pokoje se zavřely s hlasitým cvaknutím.



Třesoucí jsem se postavil. Zdravotní oddělení bylo další kus cesty odtud, takže jsem měl spoustu času si představit, co se se mnou bude dít. Ve skutečnosti byl zdravotní personál Adorace obrazem soucitu, ale zdravotní oddělení D.A., zaměřené na péči o adepty procházející fyzickým výcvikem byla jenom hra pro oko. Technička, která mě sotva pozdravila, mi ukázala, abych si lehl na stůl a vyšetřila mě. Slyšel jsem její hlas kontrolující mé tělesné funkce: tep, mozkovou činnost, krevní oběh, reflexy, smysly.



,,Tělesné zdraví, potvrzeno," nahlásila do panelu.

,,Duševní zdraví, potlačeno autoritou majitele."



Bezva. Provinil jsem se nejen zdravou kůží, ale i dobrou duševní kondicí. Jedno hůř omluvitelné než druhé.



Technička mě předala asistentce, která mi pomohla vyprázdnit střeva a močový měchýř, dala mi vypít kelímek glukózy a zapletla mi vlasy. O půl hodiny později mě skoro odvlekli do jedné z ,,vodních místností" a nechali mě tam samotného, abych mohl přemýšlet o svém osudu.



Vodní místnosti měly v podlaze odvodňovací kanály a na stropě byly připevněné vodovodní kohoutky. V místnosti byla regulovaná teplota a podlaha byla měkká. Říkalo se, že si studenti ,,půjčují" vodní místnosti na sexuální orgie. V této byla od podlahy až ke stropu konstrukce z anodizované černé oceli ve tvaru X. Konstrukce byla asi o deset stupňů odchýlená z vertikální polohy a na všech čtyřech ramenech byla měkká kožená pouta. Ze stropu k ní visel snímač. Stál jsem vedle toho a bezděčně jsem si uvědomoval, že ji upravili na moji výšku.



Když jsem se nad tím zamyslel, otevřely se za mnou dveře.



,,Gahane," zeptal jsem se, ,,proč tohle všechno kvůli deseti ranám?"



,,Byl jsi pryč deset dnů. Deset ran za každý den."



Otočil jsem se, abych se na něj podíval. Měl na sobě starší koženou bundu a za opaskem, vedle třímetrového biče, pár rukavic. Mohl jsem jen doufat, že vyšel ze cviku a že budu mít štěstí.



,,Nebyl jsem pryč deset dnů. Bylo to sotva devět; vrátil jsem se dnes ráno. Jen proto..."



,,Takže jedenáct. Chceš si říct o dvanáct?"



,,Ne, pane. Prosím, Gahane, řekni mi. Až se mnou skončíš, budu pořád u D.A.?"



,,Popros."



Povzdechl jsem si, nadechl jsem se a připravil se zaplatit.



,,Prosím."



Chvíli se na mě díval a pak přikývl.



,,Svlékni se."



Stáhl jsem tričko, kalhoty a boty. Kromě odznaku jsem byl nahý. Opřel jsem se o studenou konstrukci. Gahan mi přitáhl pouta na zápěstích a na kotnících, abych nemohl myslet na útěk. Bylo to tak líp pro nás oba. Když mi svazoval předloktí, pas a lýtka, ucítil jsem na sobě jeho hrubé ruce. Připevnil mi snímač na pravou ruku. Zdravotník bude sledovat výstupní hodnoty snímače a zastaví Gahana, když bude potřeba. Ale já jsem byl mladý a zdravý a nemohl jsem s tím počítat. Zachvěl jsem se, když jsem se bradavkami otřel o studený kov. Konstrukce mi odtahovala nohy až příliš daleko od sebe, visel jsem vahou na popruzích. Byly dobré, nebudou pohodlné, ale aspoň se o ně nezraním.



Gahan se postavil přede mě. Natáhl si pravou rukavici, okraj zasunul do bundy a uhladil záhyby. Jen nezkušený mistr by pracoval bez takové ochrany. Druhou rukavici Gahan složil a nabídl ji do mých úst. Nepřemýšlel jsem dlouho, jen nezkušený otrok by odmítl takové pohodlí.



Zakousl jsem se do kůže a upravil jsem ji jazykem. Svěsil jsem hlavu a cítil jsem, jak mi bije srdce. Bolest způsobuje nedostatek možností, a já neměl žádné.



Gahanův bič zahvízdal, zasvištěl a dopadl na mé rameno. Síla úderu mě srazila na kolena, takže jsem se prověsil v poutech. Z očí mi vytryskly slzy. Zakousl jsem se do rukavice. Napadlo mě, že mě čeká ještě sto devět. Doufal jsem, že Gahan bude počítat. Já toho asi nebudu schopný.



Když jsem se zase dostal na nohy, zaryla se mi druhá rána do žeber. Zase jsem málem ztratil rovnováhu. Po zádech mi steklo něco teplého. Pot nebo krev? Jestli to ještě nebyla krev, tak určitě brzo bude.



Třetí rána zasáhla moje stehna.



Při rychlosti méně než dvě rány za minutu, tu budu viset a krvácet na podlahu víc než hodinu. Gahan nechával mezi údery spoustu času, mohl jsem vychutnat každý jeho úder. Čtvrtá rána... nebo pátá? Že bych jednu zapomněl? Začal jsem vzlykat. Část mého vědomí se snažila roztříštit skutečnost na tak malé kousky, abych je dokázal snést.



Přišla další rána bičem, ovinula se zčásti kolem mých nohou a zčásti kolem žeber, a pálila ještě víc. Gahan bičem obkroužil mé lýtko a strhl ho zpět i s kůží. Viděl jsem, jak to dělal na kazetě. Jednotlivé rány dopadaly pomaleji a pomaleji, nebo mi to tak připadalo? Když jsem otevřel oči, spatřil jsem červené skvrny a pak jsem si uvědomil, že je to krev.



Mé zuby se přes kůži rukavice téměř dotýkaly. Za jiných okolností bych teď mohl začít prosit o milost.



Další rána. Slyšel jsem ji, ale nic jsem neucítil. Gahan zasykl. Najednou mi došlo, že mě minul a udeřil se sám, přímo přes ochranu své bundy. I přesto, že jsem dostal další ránu, v duchu jsem se radoval. Gahan se udeřil třímetrovým bičem a ucítí aspoň část mé bolesti.



Věděl, že se směju. Jeho rány teď byly ostřejší, důvěrnější a dopadaly rychleji za sebou, dokud jsem třikrát nelitoval té drzosti. Přesáhl a opět minul, tentokrát zaklel nahlas.



Bylo ticho. Přes zamlžené oči a bolest jsem se snažil zjistit, co se děje. Žádný úder, který by mě rval srdce, ticho, jen Gahanův dech a můj. Byli jsme teprve v polovině. Stával se z něj starý citlivka, nebo tu dramatickou pauzu plánoval pro mé dobro?



Ještě někdo plakal.



To nemůže být pravda, že bych snesl víc, než mi on může dát.



Vyplivl jsem rukavici.



,,Gahane, dodělej mě!"



Žádná odpověď.



,,Jdi někam, když nejsi dokonalý!"



Tentokrát se mi rána zařízla přímo mezi nohy. Neměl jsem nic, čím bych ztlumil výkřik.



Probudil jsem se stále připoutaný ke konstrukci, ve zmučených ústech jsem ucítil krev.



,,Omdlel jsi." Chladný, jako kdyby se nikdy nezlomil. ,,Zbývá ještě jedenáct."



Samozřejmě, čekal, až se proberu. Jak šlechetné. Ještě jedenáct a svinu se jako přetažená pružina.



Rána. Zasténal jsem, odplivl a pokusil jsem se postavit a ulehčit napjatým kloubům. Nemělo to smysl. Jedno rameno jsem už měl vykloubené.



Deset dalších ran se sneslo jako oheň, neměl jsem ani čas vykřiknout.



Gahan povzdychl. Uslyšel jsem ránu, jak svinutý bič dopadl na podlahu.



Otevřely se dveře. Jako přes hustou mlhu jsem viděl vejít dva zdravotníky. Jeden mě zabalil do deky, druhý mi uvolnil popruhy a položil mě na zem. Ke rtům mi přitiskli láhev s vodou.



,,Než začnete s regenerací, nechte ho šestadvacet hodin u ledu." Gahanův hlas byl pevný, bez stopy lítosti.



Jeden z techniků se uchechtl. ,,Nechtěli bychom přece vaši práci zkazit příliš brzy."



Druhý rukama v gumových rukavicích prohmatal vykloubené rameno a zatlačil, až se dostalo do původní polohy. Chtěl jsem křičet, ale vyšlo jen přidušené chrčení.



Gahan odešel.







Následující den jsem strávil na zádech na nervové elektrické desce v zatemněném pokoji, zatímco do mého těla opět proudily tekutiny. Elektrické pole nastavili tak, aby mi znecitlivěli motorické nervy, senzitivní nechali intaktní, stále jsem cítil bolest. Nedostal jsem anestetika ani při obnově kůže. Zdravotník se se mnou moc neobtěžoval. Ještě horší ale bylo, že jsem byl sám. Ležel jsem potmě a přemýšlel o dvojím účelu trestu - zastrašení a pomstě.



Když skončili, neměl jsem ani stopy po jizvách, změně pigmentu, nebo známky toho, co muselo vypadat jako rozsekané maso. Když jsem uviděl záda, nemohl jsem říct, že se mi něco stalo. Zvenčí. Zdravotník mě vyhodil s lahví anestetik a instrukcemi, že mám hodně pít.



Cestou přes Centrum jsem nepotkal nikoho známého. Zbytek třídy se mi teď bude nějakou dobu vyhýbat, scházet se u oběda a soucitně si o mě šeptat.



Můj pokoj byl nedotčený - a pořád můj. Vzal jsem namátkou knihu z poličky a četl jsem, dokud jsem neusnul.



Proudilo mě zvonění. Oblékl jsem si župan, podle panelu někdo zvonil už třikrát. První dvě jsem neslyšel. Bylo pětadvacet hodin a za okny byla tma.



,,Dále," řekl jsem.



Vešel Gahan a zavřel za sebou dveře.



Posadil jsem se na posteli a urovnal si župan přes kolena.



,,Ahoj," řekl Gahan, když klesal do mé židle. Poprvé se zdál vypadat na svých pětačtyřicet.



,,Dobrý večer."



,,Chystáš se mě vinit za svou bolest?" zeptal se.



Neodpověděl jsem.



,,Nenuť mě to dělat znovu," řekl.



,,Sto deset ran nebyl můj nápad," odsekl jsem. ,,Bojíte se, že někomu řeknu, že jste plakal? K ničemu jsem vás nenutil."



Gahan vstal. ,,Jsi nespravedlivý, domýšlivý a zlý." Přešel k mé posteli.



Snažil jsem se necouvnout. ,,Co chcete udělat, uhodit mě?"



,,Ne."



Gahan se posadil na kraj. Prsty mě pohladil po tváři. ,,Přistoupil jsem na tvou velkou hru přesně tak, jak jsi chtěl. Nechal jsem tě vzdorovat. Nechal jsem tě utéct. A pak jsem tě vzal zpět. Dostal jsi ode mě víc, než platící zákazníci. Pro ně jsem neplakal. Možná s Tebou nespím, ale miluju tě." Zasmál se. ,,Jinak bych ten poslední rok nevydržel."



A já jsem si myslel, že je míň než dokonalý.



,,Promiňte, pane,..."



,,Ticho," řekl a políbil mě.



Neměl bych být vyděšený - ať už proto, že to udělal, nebo že je nejistý. Ukázal jsem mu, jak se to dělá správně.



K čertu s technikou, pomyslel jsem si a objal jsem Gahana celou svou silou.


Autor migrid 24.12.2007
Povídky od autora: migrid
přečtena: 12550 x
Průměrná známka: 3.51 čtyři po 182 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Specialista
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist