EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Andy, den druhý

Úvod » BDSM » Andy, den druhý

Komentáře (83) | Doporučit | Tisknout | 2611


Andy, den druhý



On:

Po menším poučení o tom, jak má spát, se oba uložíme k spánku. Někdy uprostřed noci se probudím odkopaný a docela zpocený – zavřel jsem na noc okno, aby Andy nenastydla. Kolík mám tvrdý jako skálu. Sáhnu dolů a nahmatám Andy. Chytnu ji za vlasy a vytáhnu její hlavu k sobě nahoru.

„Vykuř mě, Andy.“

„Ano, pane.“

Řekne malátně. Chvíli ho zmateně hledá a po chvíli už ho cítím v její pusince. Zpočátku to nestojí za nic, ale jak se vzpamatovává, je to stále lepší. Trvá to asi deset minut a stříkám. Tentokrát se jí to ale spolykat nepodařilo a spousta jí toho vytekla ven.

„No Andy…“

„Omlouvám se, pane.“

Řekne nešťastně. Ale vzhledem k tomu, že jsem ležel na zádech a většina mi toho tudíž skončila na břiše, nedá jí moc práce to slízat.

„Můžeš jít zase spát, Andy.“

„Děkuji, pane.“

A za chvíli už zase spím. Vzbudil jsem se se zvláštním pocitem. Když se trochu vzpamatuji, zjistím, že mě Andy kouří. Je to velmi příjemné, vzbudit se tímhle způsobem. Pohladím ji po vlasech, abych jí dal najevo, že už jsem vzhůru a že z ní mám radost. Jen se trochu začervená, ale pokračuje bez přerušení. Tentokrát už zase všechno předpisově spolyká a nic jí neuteče. Přitáhnu si ji k sobě, dám jí pusu na tvář, nasměruji její oči do svých a usměju se na ní. Výraz, který se v její tváři objeví, svědčí o naprosté blaženosti.

„Dobré ráno, Andy.“

„Dobré ráno, pane. Připravila jsem vám snídani, pane.“

A ukáže na stůl. Je na něm miska s pudinkem a hrnek s čajem. Podívám se na sebe. Pyžamo mám celé propocené a sám jsem od potu taky celý mokrý. Když Andy vidí, jak se prohlížím, skloní se a začne mi olizovat nohy.

„Co to děláš, Andy?“

„Ráda bych vás očistila od potu, pane.“

Jsem jejím chováním poněkud zaražený, ale nakonec, proč ne?

„Dobře, Andy, zalez si pod stůl, budu při tom jíst. Až dojím, budeš pokračovat na posteli.“

„Ano, pane.“

Sednu si ke stolu a Andy se pod něj zasouká. Nejdřív olizuje prsty a mezery mezi nimi a pak postupně jede výš a výš. Postupuje velmi pomalu a dává si pozor, aby nevynechala jediné místečko. Když dojde asi do půli stehen, narazí na kalhoty od pyžama a zarazí se. Nadzdvihnu se a ona mi je stáhne. Potom pokračuje. Já si mezitím sundám i triko. Když se dostane k mému rozkroku, jsem už po jídle. Pták už mi zase stojí, tak Andy nelení a začne kouřit.

„Počkej, Andy. Vždyť mě zničíš,“ řeknu se smíchem.

„Ano, pane. Omlouvám se, pane.“

„V pořádku, Andy, nezlobím se.“

Přejdu zase k posteli a lehnu si na ní. Protože nohy už mám „umyté“, zvednu je, aby měla Andy přístup k mému zadku. Olizuje mi půlky i štěrbinu mezi nimi, ale k samotnému análu se ani nepřiblíží.

„No tak, Andy. Když už ses do toho pustila, tak se vším všudy. No honem.“

Chvíli váhá, ale pak se pustí i do toho.

„Hezky dovnitř, Andy. Jak nejhloub to půjde.“

„Ano, pane.“

Řekne trochu nešťastně, ale za chvíli už její jazyk rejdí v mém zadku. Ne že by mě to bůhvíjak vzrušovalo, ale pro ní to je určitě ztělesnění podřízenosti. Potom se pustí do olizování koulí a po chvíli i mého ptáka, ačkoli ten už je olízaný dostatečně z budíčku. Na břiše mě to docela lechtá, ale netrvá to dlouho. Zdrží se zase až u bradavek. Na těch se opravdu vyžívá. A mně to rozhodně nevadí, opravdu si to užívám. Mám bradavky velmi citlivé, tipl bych, že i citlivější než leckterá žena, ačkoli to samozřejmě dost těžko zjistím. Věnuje se jim snad pět minut. Potom mi jemně vezme ruku a položí mi ji nad hlavu, aby se dostala k mému podpaží. Naštěstí tam nejsem lechtivý, ale tak jako tak se tam moc nezdrží a pokračuje s celou rukou, přičemž ji drží ve svých. Nechávám ji volně, aby si ji mohla natáčet tak, jak jí to vyhovuje. Když skončí s jednou rukou, zopakuje totéž s druhou. Tím je hotová. Vezme do ruky moje pyžamo, klekne si před postel a kouká mi do rozkroku.

„Proč jsi vzala to pyžamo, Andy?“

„Pane, prosím, dovolte mi vám ho vyprat.“

„To nebude potřeba, Andy. Nech to být.“

„Ano, pane.“

Složí pyžamo úhledně zpátky na postel. Když vstanu, abych se oblíkl, začne stlát. Než se obleču, je dostláno.



Ona:

Snažím se usnout, ale nedaří se mi to. Nakonec se mi to asi přece jen povede, protože najednou cítím hroznou bolest hlavy, a zjistím, že mě pán táhne za vlasy k sobě nahoru. Chce, abych ho vykouřila. Chvíli mi trvá, než se zorientuju a zjistím, kde má pán vlastně rozkrok. Vytáhnu mu ho ven z kalhot a začnu. Moc mi to ale nejde, alespoň zpočátku. Jsem hrozně unavená a nemůžu se na to soustředit. Po chvíli se ale vzpamatuju a slyším, jak se to pánovi začíná líbit. Ale pořád nejsem dost soustředěná a nepodaří se mi spolykat pánovo semeno. Projede mnou vlna hrozného zděšení, aby mě za to pán nechtěl potrestat. Mohla bych se tak na další noc rozloučit s postelí. A takovýmhle způsobem by mě to strašně mrzelo. Když navíc slyším, jak na to pán reagoval… Každopádně okamžitě slízávám z pánova těla všechno, co mi uniklo. Pán mě pak pošle znovu spát, aniž by mi dal najevo, jestli mě za to bude trestat nebo ne. Dává mi to jistou naději, když rovnou neřekl, ať si připíšu trest. Ale usnout už nedokážu. Jednak pořád přemýšlím, jestli dostanu ten trest nebo ne a jednak je moje „lůžko“ dost nepohodlné. Sice má pán v pokoji poměrně vysoký a měkký koberec, ale postel to přece jen není a ta rohožka je hrozná. A bez deky… Noc se strašně vleče.

Najednou cítím, že se hlásí příroda. Nevím, co mám dělat. Pán mi nedovolil dojít si na záchod, ale mám strach ho vzbudit, abych ho mohla požádat o svolení. Mohl by se zlobit, že ho budím. Dlouho přemýšlím, co mám dělat, až se nakonec rozhodnu, že si dojdu bez svolení. Snad se nevzbudí. Ráno se k tomu přiznám a snad mi odpustí. Když se vrátím ze záchodu, pán stále spí a nic nenaznačuje, že by se vzbudil. Zase se uložím a snažím se usnout – nedaří se.

Konečně svítá a já začínám často sledovat čas. Kolem deváté vstanu, dojdu se umýt (a taky probrat studenou vodou) a začnu přemýšlet, co udělám pánovi k snídani. Musím na něj hned ze začátku udělat takový dojem, aby zapomněl na tu noční nehodu. I když už mi dokázal, že na tohle má paměť výbornou. Začnu prolézat všechny možné skříňky, až najdu pudink. To by mohla být dobrá snídaně. Doufám, že bude v lednici mlíko, opravdu se mi nechce jít nakupovat nahá, nehledě na to, že nevím kam. Naštěstí ještě mlíko je, i když jen trocha. Ale na jednu porci to stačit bude. Naleju ho do misky, kterou najdu v poličce v kuchyňce a strčím do mikrovlnky. Mezitím naliju vodu do konvice a připravím sáček s čajem, který objevím v jedné krabičce. Za chvíli je všechno hotovo. Odnesu to na pánův stůl a řeknu si, že ho probudím. Mám trochu strach, abych si nevysloužila trest ještě za to, ale snad mi to nebude zazlívat, když ho proberu takhle. Opatrně odhrnu peřinu a vylovím pánův nástroj z kalhot jeho pyžama skrz krátkou nohavici. Po chvíli kouření cítím ve vlasech pánovu ruku, která mě hladí. Mám z toho hroznou radost. Nevadí mu, že jsem ho vzbudila, a zřejmě je dokonce i spokojený. Tentokrát už všechno opět bezchybně spolykám. Pán mi pak prokáže tu největší poctu, jakou jsem si vůbec dokázala představit. Nebo spíš na jakou jsem se nikdy neodvážila ani pomyslet. Dá mi pusu! A pak se na mě ještě navíc usměje. Málem jsem omdlela štěstím.

Pak si pán začne prohlížet svoje tělo, celé mokré od potu. Je mi jasné, že budu pána znovu mýt a docela se na to těším. Pak mě ale něco napadne. Sice se mi to docela hnusí, ale snad zapomene na tu noční nehodu. Začnu z jeho těla pot olizovat. Nejdřív mě pán zarazí a udiveně se ptá, co to dělám a pak mě pošle pod stůl, ať pokračuju tam. Sice se tam jen tak tak vejdu, ale nasoukám se tam. Když se dostanu k pánovu rozkroku, chci ho začít kouřit, ale zarazí mě. Vstane od stolu a jde si zase lehnout. Když na mě vystrčí zadek, jen tiše doufám, že se spokojí jen s olízáním půlek. Bohužel jsem se spletla. To jsem si na sebe teda upletla pěknej bič… A pak navíc dostanu příkaz vylízat pánův anál i zevnitř. Dá mi to hodně přemáhání, ale jakmile pomyslím na postel, už můj jazyk rejdí v pánových vnitřnostech. Je to strašně degradující, muset dělat tohle, ale koneckonců to jsem vždycky chtěla – aby mě někdo zbavil veškeré mojí důstojnosti, aby si ze mě udělal hračku pro svoje potěšení a donutil mě dělat věci, které se mi hnusí a které jsou mi krajně nepříjemné. Když se dostanu k pánovým bradavkám, zjistím, že je má opravdu velmi citlivé. Tak se na nich zdržím a až po několika minutách pokračuju dál. Chytnu pánovu ruku do svých a nastavím si ji tak, abych mohla snadno do podpažní jamky. Pán mě nechá, abych si jeho ruku nastavovala, jak se mi zlíbí. Ještě pár minut a jsem hotová.

Měla bych pánovi vyprat to propocené pyžamo, aby mohl spát večer zase v čistém. Ale jak mu to navrhnout, když nesmím mluvit? Nakonec ho prostě vezmu do rukou a čekám, až se mě pán zeptá, proč jsem to udělala. Mezitím v souladu s předpisy upřeně sleduji pánův úd. Pán mi ale řekne, ať to nechám být, asi se tím nechce zdržovat. Když vstane, hned se pustím do stlaní.

Potom ke mně pán přijde a řekne mi, abych se mu podívala do očí. Vidím v nich přísnost.

„Andy, co to bylo v noci? Víš, o čem mluvím, viď?“

Místo odpovědi pánovi padnu k nohám a obejmu jeho kotníky.

„Pane, prosím vás, odpusťte mi to, já byla rozespalá a nebyla jsem úplně při smyslech…“

V očích mám slzy, můj hlas zní roztřeseně.

„To tě ale vůbec neomlouvá, Andy.“

„Já vím, pane. Už… už se to ni… nikdy nes… nestane, pa… pane.“

Už brečím jako malá holka.

„To doufám. Ale protože jsi dneska taková hodná, dám ti šanci. Dám ti možnost si trest za to vykoupit. Výkupné si vymysli sama, ale dej si pozor, pokud mi bude připadat směšně mírné, nejen že ti to neprominu, ale dostaneš ještě trest navíc. Na vymyšlení výkupnýho máš čas do oběda. Pokud by sis ale do té doby vysloužila trest, možnost výkupu padá.“

Tak přece jen to moje snažení přineslo nějaké ovoce. Když to slyším, poměrně rychle se zase uklidním, ačkoli do smíchu mi pořád není. Nemám tušení, co by to „výkupné“ mělo být.

„Děkuji vám, pane, za vaši vstřícnost. Ale nerozumím vám, pane. Mohl byste mi prosím vysvětlit, co myslíte tím výkupným, pane?“

„Prostě chci vědět, co jsi ochotná udělat nebo vytrpět pro to, abych ti ten trest odpustil. A nechci slyšet nesmysly stylu 'cokoli si budete přát', jasný? Chci vidět trošku fantazie, Andy. Už rozumíš?“

„Ano, pane. Myslím, že rozumím, pane.“

„Dobře. Tak přemýšlej. Až si budeš myslet, že víš, řekni mi to. Pokud mi to neřekneš dřív, než dneska doobědvám, budu to brát tak, že nemáš zájem o prominutí trestu.“

„Ano, pane.“

„A doporučuju ti připravit si víc návrhů, kdybych nějakej zamítl.“

„Ano, pane.“

No to je teda bezva. Copak já umím vymýšlet tresty? Já jsem přece otrokyně, mám tresty přijímat, ne vymýšlet. A navíc mám trestat sama sebe? Už to je docela… No jo, o to asi pánovi jde, ponížit mě tím, že si budu muset vymyslet trest sama pro sebe, když navíc vím, že musí být velmi přísný… Ale co by to mělo být?



On:

Když se obleču, Andy je už se stlaním hotová. Musím jí vyčinit za tu její nešikovnost v noci. Když o tom začnu mluvit, její reakce mě opravdu zarazí. Nečekal jsem, že to bude tak prožívat. Původně jsem ji sice chtěl jen obyčejně pokárat, ale tohohle by se dalo využít. Schválně, co bude ochotná udělat, abych jí odpustil, když je z toho taková zničená… Nejdřív to sice nechápe, ale nakonec to vypadá, že porozuměla. Navíc to pro ní bude určitě dost ponižující, muset si vymyslet svůj vlastní trest.

Pořád přede mnou klečí jak muslimka za svítání a objímá mi kotníky. Chytnu ji za vlasy a vytáhnu nahoru.

„Vstávej, Andy, podívej se na mě.“

„Ano, pane.“

Ještě má trochu červené oči od pláče, ale už je klidná. Strach je v těch očích ale vidět pořád.

„Ode dneška se některé věci mění, ve srovnání se včerejškem. Víš jaké?“

„Nebudu při trestech dostávat roubík, ale nesmím křičet, pane. Při výprascích si budu nahlas počítat rány, budu za každou děkovat a prosit vás o další, pane. A po skončení trestu vám vždy poděkuji za vaši snahu ze mě vychovat poslušnou subinku, pane.“

„Výborně, Andy.“

„Děkuji, pane. Ale slibuji, že nebude potřeba ty změny uplatňovat, pane.“

„No to jsem zvědav. Ale beru tě za slovo. Pokud si vysloužíš nějaký trest, přibude ti automaticky ještě jeden za porušení tohohle slibu.“

„Ano, pane. Uvidíte, že to nebude potřeba, pane.“

„No, uvidíme. A ještě jedna změna, o které jsem ti včera neřekl. Jakmile dosáhneš hranice pěti trestů, sama mě požádáš o jejich vykonání.“

„Ano, pane.“

Kouknu na hodinky. Deset pryč. To máme celý den pro sebe. Dneska už jí zbavím panenství, určitě se na to celá třese. Ale hned teď to nebude, ještě nějakou dobu počkám. Do té doby budu používat její zadeček a pusinku. I tam je to moc fajn.

„Postav se čelem ke zdi, Andy, trošku si tě vyzkouším.“

„Ano, pane.“

„Rozkroč se ještě víc. Tak. Stoupni si na špičky. Opři se rukama o zeď a trochu poodstup. Ještě. Tak. Zvedni dlaně ze zdi, opírej se jen špičkama prstů. Vystrč zadek. Výborně.“

Stojí tedy asi metr od zdi, doširoka rozkročená, nohy svisle, ale ohnutá v pase, opírá se o zeď jen prstama. Pustím stopky.

„Jak dlouho v téhle poloze vydržíš? Co myslíš?“

„Tak dlouho, jak si budete přát, pane.“

„To jsi sice řekla hezky, ale já chtěl opravdu slyšet tvůj reálný odhad, jak dlouho vydržíš.“

„Půl hodiny, pane.“

„Půl hodiny? Tak to chci teda vidět. Pokud to opravdu vydržíš půl hodiny, splním ti jedno přání, ať už bude jakékoli. Pokud vydržíš aspoň čtvrt hodiny, dostaneš ode mě pusu na rty a budeš moct obědvat u stolu. Pokud nevydržíš ani tu čtvrthodinu, tak žádná odměna nejen nebude, ale dostaneš do oběda krokodýlky na bradavky.“

Bylo mi jasné, že skončí s těmi krokodýlky na bradavkách, protože vydržet v téhle poloze 15 minut je extrémně náročné. Už po pěti minutách bylo zřejmé, že má dost problémy polohu udržet, hlavně neopřít se dlaněmi o zeď. Ale držela se statečně ještě docela dlouho. Po uplynutí jedenácti minut a padesáti sedmi sekund padla na zeď a sesunula se vyčerpaně k zemi. Když se dozvěděla čas, byla z toho velmi smutná a jenom mi nastavila prsa, abych jí na ně mohl přicvaknou krokodýlky. Za chvíli jsou na místě.



Ona:

Pán si mě vytáhne k sobě nahoru a zkouší mě, jestli si pamatuju, co mi včera říkal o rozdílech mezi dneškem a zítřkem. Když pánovi slíbím bezchybnost a poslušnost, slíbí mi pán na oplátku trest za porušení slibu a já si říkám, že to možná nebyl úplně nejlepší nápad. Přece jen, co kdyby… Ale stejně jsem přesvědčená, že žádný trest nebude, tak co…

Pak se na pánův příkaz po stavím ke zdi. Jsem zvědavá, jakou zkoušku má na mysli. Postupně mě nastaví do poměrně dost nepříjemné polohy a ptá se mě, jak dlouho v ní vydržím. Moje klička mi nevyjde a musím tipnout. Velmi brzy zjistím, že jsem silně přestřelila a že z přání nebude nic, ale stále doufám, že aspoň bude ta pusa a oběd u stolu. Prsty na rukou mě strašně bolí, ruce mi sjíždí dolů, špičky nohou se mi třesou, jak se snažím nepoložit paty na zem a po chvíli se mi začínají třást celé nohy. Když konečně vyčerpaně klesnu k zemi a dozvím se, jak málo jsem vydržela, jenom smutně sklopím oči, vypnu hruď, aby mi pán mohl snadno připnout ty svorky, kterým říká krokodýlky (a ony opravdu vypadají trochu jak krokodýlí hlava) a zatnu zuby. Vím už, jak to bolí na poštěváčku a očekávám, že na bradavkách to tak hrozné nebude, takže jsem na to připravená. Nespletla jsem se a uniknou mi jen dva slabé bolestné vzdechy.

Potom zase kleknu pánovi k nohám, musím se přiznat k tomu nočnímu výletu.

„Co je, Andy?“

„Pane… Já…“

Nemůžu to ze sebe dostat, mám hrozný strach, jak na to pán bude reagovat.

„No co je?“

„Pane, já v noci potřebovala na záchod, ale nechtěla jsem vás budit. Měla jsem strach, že byste se kvůli tomu zlobil, pane. Tak jsem si došla bez vašeho svolení, pane. Můžete mi to prosím odpustit, pane?“

„Odpustit? Tohle?“

„Pane, prosííím…“

„A to ses odvážila mi tvrdit, že nebude potřeba uplatňovat změny v trestání, když jsi nevěděla, jestli ti prominu tohle? Máš docela odvahu, Andy. Řekl bych, že to hraničí až s drzostí.“

Zase se rozbrečím. To znamená, že mám tři tresty. Nejen, že se můžu rozloučit s postelí, ale jsem nebezpečně blízko i spaní bez deky. Ale nejvíc mě mrzí, že jsem zklamala svého pána. Ta zmínka o drzosti mě zasáhla hrozně hluboko. To jsem rozhodně nechtěla. Klečím u pánových nohou, sedím si na patách, hlavu mám položenou na zemi a brečím jak malý škvrně.

„Podívej se na mě, Andy.“

Zvednu hlavu a podívám se pánovi do očí. Chvíli se dívá do mých slzami zalitých očí a pak řekne:

„Tak dobrá, Andy. Myslím, že jsi vytrestaná už dostatečně. Vím, že jsi byla v těžké situaci a nevěděla jsi, co budu považovat za trestuhodné a co za správné. Sice jsi mě měla vzbudit a zeptat se, ale nevěděla jsi to. Takže ti to promíjím.“

Nejradši bych vyskočila a zlíbala ho, ale to si nedovolím. Místo toho se zase skloním a líbám pánovy nohy. Pokrývám je hustě a intenzivně polibky, tak jako bych to dělala na jeho tváři, kdybych na to měla právo, a je mi jedno, že má pán na nohou ponožky, zjevně už druhý nebo třetí den stejné.

„Nech už toho, Andy,“ řekne pán asi po minutě. Přestanu líbat pánovy nohy, ale stále klečím ve stejné poloze.

„Narovnej se.“

Zvednu svoje tělo a narovnám stehna, ale stále klečím. Je to velmi nepříjemné, s koleny od sebe. Pak odejde pán do předsíně a ze skříně vytáhne malou modrou věcičku se čtyřmi gumičkami. Když se vrátí, zeptá se mě:

„Víš, co to je, Andy?“ A podá mi to, abych si to mohla pořádně prohlédnout.

„Vypadá to jako motýlek, pane.“

„Tak jsem to nemyslel. Víš, k čemu to slouží?“

„Nevím, pane.“

„Zkus si tipnout.“

Nemám absolutně nejmenší představu o tom, k čemu by ten motýlek mohl sloužit. Vůbec nic mě nenapadá.

„Opravdu nevím, pane, omlouvám se.“

„Andy, další pravidlo: Nikdy od tebe nechci slyšet nevím, když budeš mít něco odhadnout. Vždycky zkus něco vymyslet.“

„Ano, pane, rozumím. Omlouvám se, pane. Je to roubík, pane?“

„Ne, Andy, není to roubík. Stoupni si.“

Když si stoupnu, přiloží mi pán motýlka na kundičku a gumičky mi omotá kolem nohou a kyčlí.

„Už ti svítá, Andy?“

„Moc ne, pane.“

Pak pán sáhne do kapsy a motýlek se rozvibruje. Bylo to tak náhlé a nečekané, že mi unikl poměrně hlasitý vzdech. Ale ne bolesti, ty vibrace jsou velmi příjemné. Vzrušení ve mně velmi rychle narůstá, a za chvíli cítím blížící se orgasmus. Vtom si uvědomím, že k němu vlastně nemám svolení. Proboha, ale tohle nedokážu dlouho zadržovat. Pán mě pobaveně sleduje, jak bojuji se svým vzrušením. Snad mi už brzy povolí se udělat, už po asi čtvrt hodině se to nedá vydržet. Ale pán se na mě pořád jen dívá a nic neříká. Pak najednou vibrace ustanou. Zase mi unikne vzdech, tentokrát zklamání.

„Tohle od teď budeš nosit, Andy. Čas od času to zapnu, ale opovaž se udělat, rozumíš?“

„Ano, pane. Samozřejmě by mě nenapadlo oddat se orgasmu bez vašeho svolení, pane.“

„To jsem rád.“

Pak se pán otočí a míří ke koupelně. Vtom mě něco napadne. Možná už vím, čím se vykoupit. Sice se mi to dost hnusí, ale to je asi účel a nic jiného by pán asi nepřijal. Proto když se pán vrátí, zase kleknu a políbím mu ruku.

„Chceš něco říct, Andy?“

„Ano, pane. Možná už znám své výkupné, pane, snad vám bude vyhovovat.“

„Tak mluv.“

„Moje pusa vám až do večera bude sloužit jako pisoár a můj jazyk jako toaletní papír.“

Pán chvíli přemýšlí a pak řekne „dobrá, přijímám.“

Asi by se mi mělo ulevit, že jsem si uchovala naději na spaní v posteli, ale když si uvědomím, za jakou cenu, moc velkou úlevu necítím.

„Polož se sem na stůl, Andy,“ řekl pán a ukázal na stůl svého spolubydlícího. Položím se tedy břichem na stůl, zatímco nohama stojím na zemi. Pán si rozepne poklopec a já doufám, že konečně přijdu o panenství. A když pán začne prstem prozkoumávat mou jeskyňku, jsem si tím už jistá. Konečně se ze mě tedy stane žena. Pak se zase rozvibruje motýlek. Tentokrát ale mnohem intenzivněji než předtím. Jestli mi pán nedovolí se udělat, dlouho to nevydržím. A najednou cítím pánův úd… zase v zadečku. To snad ne… A já se tak těšila… Už to tak nebolí jako včera – zadeček se docela vzpamatoval z výprasků a i svěrač si trošku zvykl a pouští pána dovnitř snáz. Možná jsem taky víc uvolněná. Díky vibrujícímu motýlku jsem stále víc a víc vzrušená a s orgasmem bojuji s vypětím všech psychických sil. Zoufale si přeju, ať už se pán udělá, protože mi to dává naději, že mi pak dovolí udělat se taky. Konečně cítím, jak do mě stříká. Nijak nespěchá s vytažením, a když to konečně udělá, doslova se na něj vrhnu, abych ho mohla olízat. Pak mi snad pán dá svolení k orgasmu. Cítím, že už to nevydržím déle než pár vteřin, když najednou vibrace ustanou. Doslova to se mnou škubne a já se vysíleně zhroutím na zem. Takhle vyčerpaná jsem snad ještě nikdy nebyla. Když teda nepočítám tu zkoušku před chvílí. Dneska mi teda pán dává pořádně zabrat už od samého počátku; jestli to takhle půjde dál, budu spát v noci jako nemluvně, ať už to bude na posteli nebo na zemi, s dekou nebo bez ní. A možná že usnu i ve stoje někdy během dne. Najednou se motýlek zase rozvibruje, ale jen na zlomek vteřiny, takže mě to spíš vyleká než vzruší. Pán se dívá dolů na mě a já doslova cítím jeho škodolibý úsměv.

„Vstaň, Andy.“

„Ano, pane,“ řeknu unaveně a ztěžka se zvedám.

„Copak, snad nejsi unavená?“ zeptá se pán škodolibě.

„Jsem, pane. Stálo mě hodně sil ubránit se vyvrcholení, pane.“

„A chtěla by ses udělat?“

„O tom já nerozhoduji, pane. Nemám právo vznášet požadavky, pane. Jen vy můžete rozhodnout, kdy se udělám, pane. Můj orgasmus nemá význam, pokud by neměl přinést potěšení i vám, pane.“

Řeknu udiveně. Proč mi pán pořád pokládá tyhle otázky? To mě zkouší?

„Správně, Andy. Kdybys řekla ano, tak by mě to opravdu mrzelo.“

Tak přece zkouška.

„Děkuji, pane. Vím, že na mých pocitech nezáleží, pane. Jediné, po čem toužím, je, abyste vy byl šťastný.“

„Andy! Co to mělo znamenat? Nezapomnělas na něco?“

Zděšeně si dám ruku před pusu, ale hned ji zase spustím.

„Omlouvám se, pane. Zapomněla jsem vás oslovit, pane. Zasloužím potrestání, pane.“

Řeknu s hlavou sklopenou kolmo k zemi. To snad není pravda. Všechnu snahu zkazím takhle hloupě. Smutně se podívám na postel. Tak se s ní můžu zase na jednu noc rozloučit. V očích se mi objeví slzy.

„Správně, Andy. Takže nejen že jsi porušila to nejzákladnější pravidlo, navíc jsi porušila i svůj slib, že nebude potřeba tě dnes trestat. To jsou dva tresty, Andy.“

„Ano, pane.“

Řeknu jen odevzdaně. Ale pořád mám ještě slušnou naději na deku.



On:

Najednou mi zase klečí u nohou. Co zase chce? Když se to dozvím, jsem docela naštvaný a jsem už skoro rozhodnutý ji za to potrestat, ale když vidím, jak je z toho zničená, zaváhám. Vždyť mně přece nejde o to ji zbít, ale o její ponížení a psychické týrání. A toho si teď užila už docela dost. Její reakce na mé odpuštění mě opravdu pobaví. Chvíli čekám, kdy toho nechá, ale když její entusiasmus neochabuje ani po víc než minutě, zarazím ji.

Pak dojdu do skříně pro motýlka. Už mě docela začíná unavovat to její věčné nevím, tak jí to jednou provždy zatrhnu. Když ho zapnu, je docela legrace pozorovat, jak se snaží neudělat. Docela mě ta podívaná baví. Po nějaké době se nad ní slituju a motýlka vypnu. Vypadá docela zklamaně, ale nemůžu jí orgasmy povolovat moc často, přestala by si toho vážit…

Mohl bych se jít konečně pořádně umejt. Když spáchám hygienu a vrátím se zpátky, navrhne mi Andy svoje výkupný. Docela mě to zarazí, nečekal jsem, že bude ochotná dělat něco takovýho dobrovolně. Ale proč ne? Nemyslím, že by to pro ní bylo míň degradující než ráno.

Pak zase dostanu chuť na její zadeček. Tentokrát si to okořením motýlkem. Vibrace částečně cítím i já a navíc jak se Andy brání orgasmu, hezky ho svírá. Mám pocit, jako by se mě snažila vyždímat. Docela mě překvapí, s jakou vervou se pustí do očišťování. Sotva s tím skončí, otevře pusu a už málem křičí v orgasmu, ale rychle sáhnu do kapsy a motýlka vypnu. Složí se mi k nohám a těžce oddechuje.

Pak mě potěší, když mi popíše svůj přístup k orgasmům, ale hned na to udělá naprosto nepochopitelnou chybu. Nečekal jsem, že by se jí to ještě někdy mohlo stát, už jí to tak šlo… Ale co se dá dělat, chybu udělala a musí za to přijít trest, aby si to zapamatovala. Když se koukne po posteli, dojde mi, že tím vlastně přišla o možnost v ní dneska spát. Až do teď jsem na to vůbec nemyslel. Ale teď mi došlo, že všechna ta její dnešní snaživost asi pramenila z naděje, že bude spát v posteli. No uvidím, jestli po tomhle opadne. I když pořád jí ještě jde o deku.

„Jak je to možný, Andy? Už ti to tak šlo, a teď to takhle zkazíš…“

„Já… Já nevím, pane. Taky tomu nerozumím, pane.“

„Taky? Neřekl jsem náhodou, že máš mluvit spisovně?“

Zase si zděšeně strčí ruku před pusu.

„Omlouvám se, pane. To už je dnes třetí trest, pane. Moc mě mrzí, že jsem vás tak zklamala, pane.“

„Věř mi, že mě to mrzí stejně jako tebe, Andy.“

„Věřím, pane.“

Jen se usměju. Zato jí moc do smíchu není, tváří se neuvěřitelně zkroušeně. Ale mrzí mě že dělá takovéhle chyby. Však on ji bolavej zadeček naučí je nedělat.

„Klekni si támhle do rohu, Andy, až tě budu potřebovat, zavolám tě.“

„Ano, pane.“

„A sedni si na paty, napřímená bys moc dlouho nevydržela.“

„Ano, pane. Děkuji, pane.“

Mám na práci taky jiný věci, než se oddávat sexu. Datum odevzdání semestrálky se nebezpečně blíží.

Ovladač motýlka si položím na stůl a čas od času ho na pár minut zapnu. Nikdy ale ne na víc než nějakých dvacet minut. Andy trpělivě čeká v kleče v rohu asi hodinu, a pak začne kňučet. Po krátké rozmluvě ji pustím na záchod a zase se jí začnu zabývat až kolem jedné, když dostanu hlad.

„Andy, mám hlad. Co s tím uděláš?“ zeptám se s úsměvem.

„Připravím vám oběd, pane.“

„Výborně. Tak se do toho pust.“

„Bude vám stačit ohřát zbytek špaget od večeře, pane?“

„Jo, bude.“

„Děkuji, pane.“

Řekne a odběhne. Za pár minut se vrací, pokládá přede mě talíř a odchází si zase kleknout do kouta. Kolena má už dost otlačená, ačkoli máme na pokoji poměrně měkkej koberec.

„Můžeš si pod kolena dát polštář, Andy.“

„Děkuji, pane,“ řekne šťastně a za chvíli už zase klečí, tentokrát docela spokojeně.

Pak si uvědomím, že ona vlastně dneska ještě nejedla.

„Dojdi si zase namazat chleba, Andy. Můžeš i několik. A samozřejmě si natoč vodu.“

„Děkuji, pane,“ řekne a odběhne. Za chvíli se vrací se spokojeným výrazem ve tváři, dvěma chleby s máslem a sklenkou vody. Koukne na mě a zatváří se zděšeně. Položí svůj oběd na zem a zase rychle zmizí. Za chvíli se vrací s pivem a skleničkou pro mě.

„Velmi se omlouvám, pane, že jsem na to zapomněla,“ řekne zkroušeně.

„Dobrá, Andy. Nakonec sis přece jen vzpomněla. Běž se najíst.“

„Ano, pane. Děkuji, pane.“

Po obědě si lehnu na postel a zavolám Andy.

„Pojď mě kouřit, Andy. Ale nechci se udělat.“

„Ano, pane.“

Jakmile přijde, sundám jí krokodýlky z bradavek a zapnu motýlka. Na nejnižší rychlost, aby to na ní nebylo moc. Asi po čtvrt hodině motýlka vypnu, chytnu ji za vlasy a vytáhnu k sobě na postel.

„Rozkroč se nade mnou, Andy.“

„Ano, pane.“

Za chvíli na mě klečí, její kolena jsou po obou stranách mého těla zhruba v úrovni pasu a kouká mým směrem. Chytnu ji za boky a nadzvihnu. Ona mi chytne ptáka a nasměruje si ho ke vchodu do své jeskyňky. Podívá se na mě a zeptá se:

„Můžu, pane?“



Ona:

Po tom, co si tak hloupě vysloužím dva tresty, si – pravděpodobně díky nesoustředěnosti – hned vydělám na další. Já jsem taková koza pitomá… Je mi zase do pláče. Zase jsem svého pána zklamala…

Pak mě pán pošle klečet do kouta jako malou zlobivou holku. Jako nějakého malého haranta. Ale asi si nic jiného nezasloužím. Kleknu si tedy, roztáhnu kolena a dosednu na paty, jak mi určil pán. Jsem docela zvědavá, jak dlouho mě pán nechá takhle klečet. Zatím kutí něco na počítači a čas od času mi pustí motýlka, asi abych se nenudila. Blbý je, že nemám nejmenší tušení, kdy se motýlek spustí, ani kdy vypne. Pán sedí tak, že mu nevidím na ruce. A tak tedy máčím pánův koberec svými šťávami a čekám, kdy mě propustí.

Po nějaké době začínám cítit nutkavou potřebu a pán mě bez okolků propustí.

Po nějaké době už mě začínají kolena pěkně bolet, ale netroufnu si jakkoli na to upozorňovat. Vzhledem k tomu, že je ke mně pán zády, ani nevidí můj bolestný výraz. Konečně mám možnost si stoupnout, když pán dostane hlad.

Dokonce mi potom povolí si dát pod kolena polštář, když si všimne otlačenin na mých kolenou.

Taky už bych jedla, naposled jsem měla ten zbytek špaget, co mi včera přenechal můj pán. Teprve teď jsem mu za to náležitě vděčná. Ale naštěstí si na mě pán vzpomene a já si můžu udělat chleba. Ale najednou si uvědomím, že jsem pánovi vlastně nepřinesla pití. Proboha co se to se mnou děje? To je strašný, ta moje nesoustředěnost… Naštěstí to pánovi nevadí.

Po jídle mi pán přikáže, ať ho kouřím a přitom zase zapne motýlka. Po chvíli si mě vytáhne na sebe. Podle polohy, jakou zaujímám, usoudím, že konečně přijde ten okamžik, na který se těším už skoro měsíc, co jsem svého pána potkala na internetu. Podívám se na pána, abych se o tom ujistila a ještě se ho raději zeptám. A hned si uvědomím, co jsem udělala a nešťastně se doslova zhroutím na pánovo tělo.

Pán mě ze sebe hrubě odvalí a já skončím na zemi, zase v pláči. Ačkoli s fyzickou bolestí způsobenou pádem to nemá nic společného. Ta je nepodstatná. Pán vstane z postele a já na sobě cítím jeho zlostný pohled. Najednou ustanou vibrace motýlka a ozve se pánův hlas.

„Co to mělo znamenat?“

Kvůli pláči nejsem schopná odpovědět.

„Řekni mi, co jsi teď provedla, Andy.“

„Já… Já… Koukla – jsem – vám – bez svolení – do očí – pane. A taky – taky jsem – mluvila – bez – bez svolení, pa – pane.“

Vypravím ze sebe mezi vzlyky. Schoulím se pánovi k nohám a obejmu ho okolo kotníků.

„To je všechno?“

Nevím, co ještě. To snad nestačí?

„Tak dobře, řeknu ti to sám. Vznášíš požadavky a válíš se po mě. Ty poslední dva prohřešky by zasloužily zostřenej trest. Každej.“

„A… Ano – pa – pane.“

„Ale teď na ně nemám náladu, takže si prostě připiš dva standardní.“

„Ano – pane. Dě – děkuji, pa – pane.“

Ačkoli k tomu nemám moc důvodů, pomalu se uklidňuju.

„Pane, dosáhla jsem hranice pěti trestů, dokonce jsem ji o dva přesáhla. Prosím vás o jejich vykonání, pane.“

„Vstaň.“

„Ano, pane.“

Vstanu a pán mi zase zaváže oči a ucpe uši. Pak mě dovede k židli a já se přes ní přehnu a čekám. A docela dlouho, pán nějak nechce začít. A najednou je to tady. Vůbec jsem nebyla připravená. A taky jsem zjistila, že včera mě pán hodně šetřil. Protože tahle rána byla mnohem silnější než ty včera. Ale podaří se mi nevykřiknout a jen vzdychnu.

„Au. Děkuji vám, pane, za první ránu. Mohla bych prosím dostat další?“

Blbý je, že se neslyším. Špatně se mi orientuje v tom, co vlastně říkám.

„Jauvajs. Děkuji vám, pane, za druhou ránu. Mohla bych prosím dostat další?“

A tak to pokračuje dál. Někdy čekám nekonečně dlouho, jindy musím hlásit třeba i tři rány naráz.

„Jau. Děkuji vám, pane, za dvacátou čtvrtou ránu. Mohla bych prosím dostat další?“

V tu chvíli mi pán vyndá špunty z uší a řekne.

„Jaké číslo následuje po dvacet dvojce, Andy?“

„Dvacet tři, pane.“

„Tak co to plácáš o dvacáté čtvrté ráně?“

Cože? Já se spletla? Ale ne…

„Asi jsem se spletla, pane.“

„Ne asi, ale určitě. Co to znamená, Andy?“

„Začínáme znovu, pane. Jako bych nic nedostala, pane.“

„Správně.“

A do mých uší znovu vniknou špunty.

„Aú. Děkuji vám, pane, za první ránu. Mohla bych prosím dostat další?“

Tentokrát už se mi podaří správně dopočítat až do konce. Zadeček musí být pořádně zmalovaný. Ještě jsem ho vlastně neviděla, pán mi nedovolil se na něj kouknout a sama jsem si netroufla. Jednou mi řekl, že zvědavost nemá rád.

„Děkuji vám, pane, za poslední, dvacátou pátou, ránu,“ řeknu, nebo spíš zašeptám, ztěžka. Pak se svezu k pánovým nohám, políbím je a řeknu, jak nejzřetelněji to v daném stavu dokážu:

„Velmi vám, můj pane, děkuji za vaši nesmírnou laskavost a péči, s jakou se snažíte z této neposlušné a neschopné dívky vychovat správnou a poslušnou otrokyni.“

Koutkem oka zahlédnu, jak pán přikývl.

„Víš, kolik ran jsi celkem dostala, Andy?“

„Dohromady 48 pane.“

„Správně. Vstaň.“

„Ano, pane,“ odpovím a pokouším se vstát. Ale nemám na to sílu. Když se mi nepodaří vydrápat se na nohy ani po asi pěti minutách, pán se nade mnou slituje.

„Dobrá, budeš teď chodit po čtyřech.“

A s těmi slovy mi připne vodítko.

„Děkuji, pane.“

Pak mě pán odvede do koupelny, hodí mě do vany a pustí na mě ledovou sprchu.

„Až se postavíš, tak to vypnu.“

Ze všech sil se snažím zvednout a po chvíli se mi to podaří. Přece jen mě ta ledová sprcha trochu osvěžila. Pán vypne sprchu a podá mi osušku. Když zase dojdeme do pokoje – už jsem schopná jít po dvou, i když poněkud vrávoravě – pán mi beze slova podá moje šaty. Nadšeně si je obleču, ačkoli nechápu proč. Oblečení mi už hodně scházelo.



On:

Po tom co udělá tak naprosto neomluvitelnou chybu, se na mě ještě ke všemu položí. To mě opravdu dožere a shodím ji ze sebe na zem. Potom co si všechno vyříkáme přistoupím k výkonu trestu. Udělá v počítání chybu, takže dostane skoro dvakrát tolik, kolik by měla. Ani se pak nemůže postavit na nohy, tak ji vezmu do koupelny a proberu ledovou vodou. Pak ji zase odvedu do pokoje a nechám ji obléct si šaty. Je tím evidentně nadšená.

„Od teď až do odvolání se můžeš oddávat orgasmům, jak budeš chtít, Andy,“ řeknu jí, když si obleče šaty.

„Velmi vám děkuji, pane,“ odpoví nadšeně. Ještě netuší, že s nimi zřejmě bude bojovat tak jako tak.

Když jí vyzvu, aby se obula a začnu se obouvat taky, objeví se na její tváři podezřívavý výraz. Když po pár minutách opustíme barák a zamíříme k autobusové zastávce, zastaví se.

„Kdo ti dovolil se zastavit, Andy? Dokud se nezastavím já, ty mě máš následovat.“

„Omlouvám se, pane. Už se to nestane, pane.“

Za chvíli dojdeme na zastávku a já zapnu motýlka. S Andy to trochu cukne, ale snaží se tvářit přirozeně. A zřejmě se jí to daří, protože žádnou pozornost nevzbuzuje. Stojíme tak, že nic nenaznačuje, že patříme k sobě a Andy se neodváží se ke mně nějak přidružit. Cestou autobusem už má docela problémy své vzrušení skrývat a na jejím dechu už je to znát, ale pořád se kontroluje a nevzdychá nahlas. Ale celou cestu jí jeden kluk pozoruje a krátce před zastávkou, kde chci vystupovat, se neudrží a zeptá se:

„Hele, nejsi ty ta holka, co včera vařila na K3 večeři? Ta otrokyně?“

Hned se po ní ohlédne celý autobus, včetně pár zaměstnanců kolejí, kteří se asi vrací z práce. Andy je rudá jak rak, bojuje se vzrušením a teď ji pozoruje celý autobus. Podívá se mým směrem, ale když vidí, že ode mě se žádné podpory nedočká a že já se naopak velmi dobře bavím, špitne jenom „ano.“

„Říkal jsem si, že málokterá holka by chodila na veřejnosti s obojkem na krku. Viděl jsem tě na tom videu, sice to nebylo tak úplně ono, ale nebyl jsem zrovna na kolejích, když jsi vařila. Nebudeš vařit ještě?“

„Nevím,“ špitne zase stydlivě Andy. Vtom autobus zastaví a my vystupujeme. Andy zhluboka dýchá a už začíná i vzdychat, i když zatím jen potichu. Ale ten student nás (teda respektive Andy) pořád sleduje a s ním dost velká část osazenstva autobusu.

„A kdy to budeš vědět?“

„Nevím.“

„Ty taky nic nevíš… Jak se vlastně jmenuješ? To video se jmenuje jen „kuchařka z K3“ a nikdo se tě tam na jméno neptal.“

„Andy.“

„Jako Andrea?“

„Ne, Andy.“

Sáhnu do kapsy a zvýším vibrace motýlka na maximum. S Andy to pěkně zacloumá a vyrazí docela hlasitý vzdech. A většina lidí na zastávce se zase otočí jejím směrem.

„Co je? Je ti blbě?“

„Ne, to je v pohodě.“

Otočí se ke studentovi zády a on už ji nechá na pokoji. Ale pořád ji pozoruje. Za pár minut nastupujeme do tramvaje a Andy už je na pokraji sil. Jakmile nastoupí do tramvaje, je to tady. Vykřikne a svíjí se v orgasmu. Stejně jako zbytek osazenstva vagonu se po ní podívám a sleduju ji. Najednou k ní přijde asi sedmdesátiletý pán a ptá se:

„Není ti něco, děvče? Jsi v pořádku?“

„Ano, jsem v pořádku. Děkuji, opravdu mi nic není.“

„Jsi si jistá? Nevypadáš dobře.“

„Ano, jsem si jistá. Ale děkuji za zeptání.“

Usměje se na něj Andy. Já stěží zadržuji smích. Ale vypadá to, že nejsem jediný, kdo ví, co Andy postihlo, alespoň podle pobavených výrazů některých – především mladých – lidí. Děda jen pokrčí rameny a jde si zase sednout. Po chvíli, když jí orgasmus odezní, sáhnu do kapsy a vypnu motýlka. Na tváři Andy se objeví obrovská úleva a stoupne si zase rovně. V centru vystoupíme a já motýlka zase zapnu. Teprve teď k Andy přijdu a začnu s ní mluvit.

„Tak jak je, Andy?“

„Krásně, pane. Jsem šťastná, že se díky mně dobře bavíte a snad ze mě máte i radost, pane.“

„To mám, Andy.“

„Ani nevíte, jak jsem šťastná, pane. Nic mě nenaplňuje větším štěstím, než slyšet tohle, pane.“

Občas se po nás někdo ohlédne, když zaslechne slovo „pane“ nebo když si všimne obojku na jejím krku, ale oba to ignorujeme. Andy už zase ztěžka bojuje se vzrušením.

„Proč se tak bráníš orgasmu, Andy? Vždyť jsem ti přece jasně řekl, že si můžeš orgasmy užívat podle libosti.“

„Když já se stydím takhle před lidmi, pane.“

„Aha…“ řeknu, jako by to pro mě bylo překvapení. „A jak ses teda cítila, když ses v té tramvaji udělala?“

„Zvláštně, pane. Na jednu stranu jsem se strašně styděla a nejradši bych byla sto kilometrů odtud, ale na druhou stranu jsem myslela na to, že jste na blízku vy, pozorujete mě a líbí se vám to a dobře se díky mě bavíte, pane. A to mě dělalo nesmírně šťastnou, pane.“

„A co když s tebou mluvil ten děda?“

„To mi bylo docela jedno, pane. Jen jsem si přála, aby mi dal pokoj a já si mohla pořádně prožít ten orgasmus, když už jsem se mu neubránila, pane.“

„A prožila sis ho pořádně?“

„A – ach – Ano, pane. Byl to jeden z mých nej – ach – nejsilnějších životních orgasmů, pane. Nebo spíš asi vůbec nejsilnější, pane. Hmmm… Možná i ten fakt, že mě při tom pozorovalo tolik lidí ho ještě – ach – umocnilo, pane.“

Díky vzrušení se jí nemluví dobře, ale neberu na to ohled.

„Takže se ti líbilo, že tě při tom pozorovali cizí lidi?“

„Ach… Ano, pane, asi ano.“

„Tak proč se tomu teď zase bráníš, když se ti to líbilo?“

„Stydím se, pane.“

Usměju se. Věděl jsem to. Věděl jsem, že bude bojovat. Aspoň to pro ni bude dobrý trénink. Po chvíli dojdeme na náměstí. Je tam zrovna nějaký koncert. To se hodí, aspoň tu můžeme chvíli být. Zastavím se a poslouchám. Andy trpělivě stojí vedle mě a bojuje svou malou, předem prohranou, bitvu.

„Líbí se ti ta hudba, Andy?“

„Jestli se líbí vám, tak mně také, pane.“

Usměju se. Čekal jsem tuhle odpověď. Strávíme na koncertě asi dvě hodiny a Andy se za tu dobu dvakrát udělá. Po každém orgasmu na nějakou dobu vypnu motýlka, aby si trochu odpočala a nezhroutila se tu. I tak se jí po nějaké době dost špatně stojí, jak je vyčerpaná.

„Pojď, Andy. Půjdeme si někam sednout.“

„Ano, pane. To budu moc ráda, pane. Děkuji vám, pane.“

„Mně je úplně jedno, jestli budeš ráda nebo ne, Andy.“

„Samozřejmě, pane. Omlouvám se, pane, že jsem to řekla. Vím, že nemám právo dávat najevo své touhy a přání, pane.“

„Tak pojď.“

„Ano, pane.“

Po chvíli zapadneme do blízké hospody. Objednám si pivo a pro Andy kofolu. Číšník na Andy dost udiveně kouká – hlavně na její obojek – ale neřekne ani slovo. Když odejde, Andy mi nadšeně děkuje, asi čekala zase obyčejnou vodu. Ale teď si zaslouží něco lepšího, po tom maratonu. Když nám to donesou, vypnu motýlka. Andy už byla těsně před vyvrcholením a unikl jí slabý vzdech. Když dopijeme, vezmu ji za ruku a táhnu ji na záchody. Nikdo tam zrovna není. Svléknu jí šaty, opřu ji o dveře kabinky a zasunu jí ho do zadku. A zase zapnu motýlka. Jsem z celé té vycházky tak nadržený, že se vystříkám už po pár přírazech. Pak otevřu dveře kabinky a strčím ji dovnitř. Vejdu za ní a stlačím ji do kleku. Vezme mi ho do pusy a čistí mi ho.

„Andy, pamatuješ na to svoje výkupné?“

Přestane s čištěním a odpoví.

„Samozřejmě, pane. Přejete si mě použít teď, pane?“

„Jo, přeju.“

„Ano, pane,“ řekne a vezme ho zase do pusy. Vypnu motýlka a čekám. Po chvíli už cítím úlevný pocit a vidím, jak Andy statečně pije. Neukápla jí ani kapička. Vzhledem k tomu, že to dělala poprvé je to úctyhodný výkon.

„Jsi moc šikovná, Andy. Zvládla jsi to bravurně.“

„Děkuji, pane. Jsem moc šťastná, že jste se mnou spokojený, pane.“

„No však je to jen a jen tvoje zásluha, že jsem s tebou spokojenej.“

„Děkuji, pane.“

„Obleč se, Andy. Půjdeme domů.“

„Ano, pane.“

Zaplatím v hospodě a jak vyjdeme ven, zase zapnu motýlka. Andy už vypadá dost vyčerpaně, ale ani necekne. Než dojdeme na tramvaj, zase se udělá. Když vidím, že se už sotva drží na nohou, vypnu ho a až do návratu domů ho znovu nezapnu. Jakmile vejdeme, Andy si sama svlékne šaty a složí je v pokoji na židli se svým spodním prádlem.



Ona:

Potom co mi pán dovolí obléct si šaty mi dokonce dá svolení nebránit se orgasmům, které mi zřejmě chce vyvolávat motýlkem. Když mi však řekne, abych se obula, zachvátí mě obavy. Ale snad půjdeme jen někam tady po okolí. Když ale zjistím, že míříme k zastávce, docela mě to vyleká a nohy jako by mi vrostly do země. Až pánovo pokárání mě vrátí do reality. Na zastávce se ke mně pán otočí zády a zapne motýlka.

V autobuse mě najednou někdo osloví a já se stanu středem pozornosti téměř všech cestujících. Navíc bojuji s narůstajícím vzrušením, protože se v žádném případě nehodlám udělat takhle na veřejnosti. Tu potupu a ponížení bych asi nepřežila. Už jsem úplně zapomněla na to, že mám obojek. Zvykla jsem si na něj tak, že nevím, jak mi bude bez něj, až odtud v neděli odjedu. Ten člověk mi pořád něco chce a nedá mi pokoj, tak se k němu otočím zády a naštěstí to pochopí.

Zatímco čekáme na přestup, bojuji se vzrušením čím dál obtížněji a když nastoupíme, už to nezvládnu a ovládne mě neuvěřitelný orgasmus. Trochu mi ho pokazí nějakej děda, co má starost, jestli mi něco není, ale zas tak moc ho nevnímám. Během orgasmu se podívám na pána a vidím, jak se na mě směje a dobře se baví. Zalije mě pocit štěstí a spokojenosti. Když potom pán vypne motýlka, strašně se mi uleví. Měla jsem strach, že ho budu mít zaplý po celý náš výlet.

Když vystoupíme, pán ho zase zapne a baví se se mnou jakoby nic. Pak se mu zalíbí nějaký koncert na náměstí a strávíme tam asi dvě hodiny. Ačkoli se snažím bránit, zachvátí mě dva orgasmy. Ten neustálý boj se vzrušením a následná vyvrcholení mě strašně vyčerpávají a už se tak tak držím na nohou. Naštěstí pán asi dostane chuť na pivo a tak jdeme do hospody. Pán mi dokonce objedná kofolu místo vody, kterou jsem čekala. Po dopití mě pán odtáhne na pánské záchody, svlíkne mě do naha (což mě docela vyděsí) a zase se mi udělá do zadečku. Tentokrát jsem v odpanění už ani nedoufala. Když ho pánovi očistím, projeví zájem o použití svého nového pisoáru. Žaludek se mi sice obrací, ale jednou jsem do toho skočila, tak už není cesta zpět. Chutná to odporně a když si navíc uvědomím, co to vlastně je, je mi skoro špatně, ale podaří se mi nic neutrousit. Nakonec jsem šťastná, jak se mi to podařilo a že mě pán dokonce pochválil. Pak se zase obleču a jdeme domů. Sotva se držím na nohou a jak přijdeme na pokoj, složím svoje šaty na židli a svalím se na zeď.

„Lehni si a trochu si odpočiň, Andy. A sundej si toho motýlka.“

„Ano, pane. Děkuji, pane.“

„Jo a odvolávám svolení k orgasmu.“

„Ano, pane, rozumím. Velmi vám děkuji, že jsem si mohla užít tolik rozkoše na procházce s vámi, pane.“

Odepnu motýlka a ulehnu na svou rohožku. Pán si zase sedne k počítači a asi po půl hodině si mě zase vyžádá.

„Andy, běž mi udělat večeři. Něco tady najdi.“

„Ano, pane.“

Vytáhnu ze skříňky rýži a z mrazáku nějakou zeleninu a pustím se do přípravy rizota. Vyhlídka na vaření v kuchyňce mě už tentokrát ani moc netrápí, po tom, kolik ponížení jsem si dneska užila. Jakmile vejdu do kuchyňky, hned mě tam někdo zmerčí. Za chvíli se zase začne scházet obecenstvo. Probíhá to v podstatě úplně stejně jako včera, akorát některé otázky jsou jiné. Ptají se mě na jméno a zase si myslí, že jsem Andrea a dá mi dost práce jim vysvětlit, že na jméně, co mám v občance, vůbec nezáleží a že moje pravé jméno, na které jsem pyšná, je Andy. Taky musím vysvětlovat, proč jsem rozkročená, co jsem provedla, že mám zas tak zmalovanej zadek a spoustu dalších věcí. A zase mě všichni plácají po zadku když odcházím.

Zase večeřím chleba s máslem a zbytky, které pán nesní. Pak dostanu příkaz lehnout si na postel a pán se na mě položí do 69. Tím jak na mě leží mi ho vráží hluboko do krku a já se dávím. Přitom mi pán líže poštěváček a kundičku a já zase po chvíli bojuji s orgasmem. Ten pocit, že mě dráždí můj pán a že i já jemu způsobuji velkou slast tím, jak v dávicím reflexu stahuji krční svaly, mě neuvěřitelně vzrušuje a uspokojuje. Netrvá to dlouho a pán mi zaráží svůj penis až po kořen do krku a začíná stříkat. Reflexivně z něj ždímu všechno, co v něm je. Pán ho ze mě vyndá, ale pořád mě líže. Teď naopak ještě zvýšil intenzitu. Zoufale se snažím neudělat a po chvíli pán naštěstí přestává, za vlasy mě vytáhne nahoru a odtáhne na záchod.

Když si sedá, polije mě horko. Ale nic jiného mi nezbývá. Po pár minutách už na mě pán vystrkuje zadek, já se zhluboka nadechnu a pustím se do práce. Je to mnohem víc degradující než sloužit jako pisoár, protože tady musím být aktivní a nestačí jen nečinně klečet. Když jsem hotová, pán si umyje ruce a vrátíme se do pokoje.

„Do dvou minut se udělej, Andy. Pokud to nezvládneš, budu to brát jako neposlušnost.“

„Ano, pane.“

Hned sebou praštím na postel a začnu dráždit poštěváček. Pán mě pozorně sleduje a to mi velmi pomáhá, ačkoli po té spoustě orgasmů dneska už to není tak snadné se znovu udělat. Když mnou zacloumá orgasmus, pán jen pronese:

„Máš kliku. Ještě deset sekund a bylo to za limitem.“

„Jsem moc ráda, že jsem vás nezklamala, pane.“

Pak ke mně pán přijde, stáhne si kalhoty a přistrčí mi ho k puse. Po chvíli kouření ho vytáhne a přemístí se mezi moje nohy. Přejíždí špičkou svého údu po mé škvírce od poštěváčku k jeskyňce. Radši už nemyslím na to, že by mě teď připravil o panenství, abych nebyla zase zklamaná. Pán mě napíná velmi dlouho a pořád si se mnou jen hraje. Pak zasune svůj nástroj trošku do mé jeskyňky, až narazí na mou blánu. Teď už je mi to jasné. Konečně ze mě bude žena. Pán přitlačí, ale z mé jeskyňky proudí jen bolest – blána drží. Pán ho povytáhne a přirazí. Ale moje kundička ho zase odmítne. Proboha to snad ne, jen to ne. Ve škole nám na nějaký přednášce říkali, že někdy musí blánu odstranit gynekolog, když je moc silná a pevná. Ať to proboha není můj případ, musela bych čekat bůhvíjak dlouho, takhle zřízená k doktorovi nemůžu. Pán ho zase povytáhne a přirazí ještě silněji. Tentokrát blána konečně povolí, z mé kundičky však vystřelí taková bolest, že se neubráním bolestnému výkřiku. Navíc silným přírazem pán zajel až na dno, což na mou nezkušenou kundičku bylo moc a můj výkřik se ještě vystupňoval. Pán se ve mně začíná ihned pohybovat, nedá mojí kundičce šanci se přizpůsobit. Nejdřív přiráží pomalu, ale postupně zrychluje. Po chvíli se má kundička začíná přizpůsobovat a mým tělem se začíná šířit rozkoš. Konečně jsem žena. Můj pán mě připravil o věneček. Přesně tak jsem to odmalička chtěla. Už od doby, co jsem poprvé našla tu kazetu. Jsem tím pocitem tak unesená, že úplně zapomenu, že nemám pánem povoleno se udělat a v okamžiku, kdy do mě pán začne stříkat, mým tělem otřese neuvěřitelný orgasmus. Teprve když opadne moje euforie, si uvědomím, co se stalo. Pán ho ze mě vytáhne, stoupne si k posteli, já si kleknu před něj a očistím mu ho od svých šťáv, jeho spermatu a krve z mé protržené blány. Té je opravdu hodně, na pánově prostěradle je jasně vidět krvavá skvrna. Nevím, co mám dělat. Kdybych se ubránila orgasmu, požádala bych pána o svolení to začistit, ale teď si nedovolím ani pípnout. Můj pán se na mě dívá a já cítím jeho zlobu, ačkoli můj pohled směřuje úplně jinam, než do jeho očí.

„Podívej se na mě, Andy.“

„Ano, pane,“ odpovím a bázlivě zvednu zrak.

„A teď mi Andy řekni, cos udělala špatně.“

„Udělala jsem se bez vašeho svolení, pane,“ řeknu pokorně a odevzdaně. „Zasloužím si za to přísný trest, pane.“

„No to si rozhodně zasloužíš. Ale není to všechno. Co ještě jsi udělala špatně?“

Chvíli přemýšlím, ale nic mě nenapadá.

„Nevím, pane.“

„Řekl jsem ti snad jasně, že nemáš křičet ne?“

„Ano, pane. Velmi se omlouvám, pane.“

„Takže si připiš jeden standardní trest za ten výkřik, další za to, že ti ani nedošlo, že to byl prohřešek a za orgasmus bez svolení dostaneš zostřenej.“

„Ano, pane. Děkuji vám, pane, že se mě snažíte vychovávat a velmi se omlouvám, že vám to tak kazím, pane.“

„Zvedni se.“

„Ano, pane.“

„Ruce za záda a otoč se.“

„Ano, pane.“

Složím ruce tak, jako jsem je měla při prvním kouření a pán mi je opět sváže. Zase mě upozorní na to, že mám říct, pokud by mě brněly a položí mě na záda na postel. Vezme do ruky rákosku, postaví se k posteli bokem a řekne:

„Protože je ta tvoje pipina tak nenasytná a neposlušná, dostane za trest deset ran. Opovaž se vykřiknout nebo nějak uhýbat.“

„Ano, pane,“ řeknu roztřeseným hlasem. Vůbec si nedokážu představit, jak to bude bolet, ale připravím se na něco hrozného. Pak mi pán zase zaváže oči, ale uši tentokrát nechá volné.

„Budeš počítat stejně, jako když jsi odpoledne dostávala na zadek.“

„A… Ano, pane.“

Tohle mě strašně vyděsilo. Na zadek jsem díky chybám dostala skoro padesát ran. Tolik na kundičku bych nepřežila. Ale nemám čas na přemýšlení, protože už dopadla první rána. Výkřiku se neubráním. Čekala jsem velkou bolest, ale tohle je mnohem horší, než jsem si dokázala představit. Bolestí sevřu i nohy.

„Řek jsem snad jasně, že nechci slyšet žádný výkřiky ne? A co ty nohy? Znova.“

Jakmile znovu roztáhnu nohy, dopadne další rána. Tentokrát už jsem líp připravená a výkřik je mnohem slabší, dokonce i nohy sevřu jen na malou chvíli, ale pánovi se to stejně nelíbí.

„Tak tys mi nerozuměla? No jak chceš. Znova.“

Po další ráně už jenom skučím a kolena se jen letmo dotknou a hned jsou zase na svých místech.

„No vidíš, že to jde. Tohle se mi líbí mnohem víc.“

Ztěžka oddychuji a až snad po minutě ze sebe vypravím:

„Velmi vám, pane, děkuji za první ránu a snažně vás prosím o další.“

Už u páté rány udělám chybu. Ta bolest je nesnesitelná.



On:

Když vidím, jak je vyřízená, řeknu si, že by si zasloužila trochu odpočinku a dovolím jí si lehnout. Ale rozkoše už si dneska užila až až, takže jí další zakážu. Zatím jdu zase pracovat na semestrálce. Asi po půl hodině usoudím, že by jí to mohlo stačit a pošlu ji udělat mi večeři. Po jídle dostanu chuť na její pusinku, ale chci jí naučit pořádně polykat ptáka, tak zaujmu trochu netradiční polohu. Docela mě začalo bavit vylizovat jí kundičku, tak v tom pokračuju, dokud najednou nepocítím jistou potřebu. Můj novej toaleťák je naprosto dokonalej, asi ho budu používat trvale, pokud bude Andy se mnou.

Pak se rozhodnu ji konečně připravit o panenství. Nejdřív by se měla pořádně promazat, aby to hezky klouzalo a jakej lepší způsob, než orgasmus. Navíc se na to hezky dívá. Takže jí nechám se vyprstit, pak se nechám trochu nakouřit a začnu jí projíždět štěrbinku. Když se do ní pokusím vniknout, její blána mě zastaví. Je nějaká pevná. Teprve na třetí pokus se dostanu skrz. A Andy při tom ječí jak na lesy. To si taky odskáče. Má nádherně úzkou jeskyňku, tak si ji užívám pokud možno hned od začátku, než se stihne roztáhnout. Andy má sice obličej sevřený v bolesti, ale tak to přece chtěla – aspoň to říkala. Něco o nebraní ohledů myslím. Tak to teda má. Ale po chvíli už si to začíná užívat taky, a to dokonce natolik, že se zároveň se mnou udělá, aniž by k tomu měla svolení. Za to přijde tvrdej trest.

Rozhodnu se potrestat její kundičku, protože ta je tím vinna. Je mi jasné, že to pro ni bude velmi náročné, ale nehodlám brát ohledy. Vůbec se mi nelíbí to její svírání nohou, ale brzy se to odnaučí. Když udělá chybu tím, že přeskočí pátou ránu, začneme od začátku, ale napodruhé se jí to podaří bez chyby. Dohromady tedy dostala 17 ran. Zase skoro dvojnásobek původního trestu.

Andy jen leží, brečí bolestí a ztěžka oddychuje. Sundám jí šátek z očí a čekám u postele. Po pár minutách se trochu uklidní a pronese:

„Velmi vám, pane, děkuji za vaši nekonečnou laskavost a úsilí, které vkládáte do mé výchovy. Slibuji, že se budu ze všech sil snažit, abych vás už nikdy nezklamala, pane.“

„To doufám, Andy. No, budeme se zase chystat do postele.“

„Ano, pane,“ řekne Andy a začne se převracet na bok. Je ale tak vysílená, že se jí to nedaří. Otočím ji tedy sám a rozvážu jí ruce.

„Vstaň, Andy, jdeme do koupelny.“

„Ano, pane,“ odpoví, ale není schopná se ani skulit z postele dolů. Chytnu ji za vlasy a prostě ji do koupelny odtáhnu. Celou cestu skučí bolestí, hlavně když ji táhnu přes dva hliníkové prahy u záchoda a koupelny. Ale nekřičí, učí se rychle.

V koupelně ji chytnu v podpaží a hodím do vany. Zase na ní pustím ledovou sprchu, Andy otevře pusu a lačně pije vodu, která na ni stříká. Teprve když pusu zavře, zamířím i na jiné části těla, hlavně na kundičku. To se svíjí jak hádě. Ale pořád je taková nějaká vláčná a nedaří se jí zvednout. Trochu zapochybuji, jestli jsem to přece jen nepřehnal. Ale každopádně s tím už teď nic udělat nemůžu, tak to pustím z hlavy. Už se celá klepe zimou, ale vždycky, když se pokusí zvednout, zase jí to uklouzne a zhroutí se zpátky. Dostanu strach, aby se jednou nepraštila o umyvadlo do hlavy – nechce se mi vysvětlovat doktorům, proč je tak zřízená. A jejím rodičům už vůbec ne.

„Počkej, Andy. Pomůžu ti. Nechci, aby ses zranila.“

Nastavím příjemnou teplotu vody.

„Lehni si a uvolni se.“

„Ano, pane. Děkuji, pane.“

Natáhne se do vany a ve tváři se jí objeví blažený výraz. Naleju jí na tělo trochu sprchovýho gelu a začnu jí ho roztírat po těle. Podle jejího výrazu se vznáší v nebeských výšinách. Když se ale mýdlem dostanu na kundičku, začne zase skučet.

„Mlč a buď ráda, že se o tebe starám.“

„Ano, pane. Omlouvám se, pane.“

Na prsou se chvíli zdržím, zatím jsem si jich moc neužil. Nejdřív je jemně hladím a mačkám, ale postupně přidávám na tvrdosti, až se Andy zase svíjí bolestí. Hlavně když jí začnu mezi prsty drtit bradavky.

„Otoč se na břicho.“

„Ano, pane.“

Povedlo se jí to bez problémů. Když se s mýdlem dostanu k jejímu zadečku, zase sebou začne cukat. Po chvíli vypnu vodu, svléknu se a vlezu za ní do vany. Stoupnu si k odtoku, kde mi Andy uvolní místo tím, že se překulí zpátky na záda a pokrčí nohy.

„Pokus se postavit, Andy.“

Začne se ztěžka zvedat. Stojím mezi ní a umyvadlem a dávám pozor, jestli se neklátí. Tentokrát se jí už podaří vyškrábat se nahoru a roztřeseně stojí.

„Teď umyj ty mě, Andy.“

„Ano, pane.“

Jakmile se ale pustí stěny, klesne na kolena.

„No vidím, že to budu muset udělat sám.“

„Ne, pane, umyji vás sama. Velmi se omlouvám, pane. Opravdu mě to velmi mrzí, pane.“

A zase se zvedá. Jakmile se ale pokusí přejít ke sprše, zase se jí kolena podlomí a ona se rozbrečí. Pustím si vodu a začnu se mýt sám. Andy na mě nešťastně kouká a usedavě pláče. Když skončím, natáhnu se pro osušku a utřu se. Vylezu z vany a podám osušku Andy. Vezme ji a začne se utírat. Ruce se jí pořád docela klepou. Z vany už vyleze sama, ale do pokoje jde po čtyřech.



Ona:

I když jsem si po první ráně myslela, že nic horšího už nezažiju, jakmile se pán poprvé trefil do poštěváčku, zjistila jsem, jak moc jsem se spletla. V tu chvíli se rozbrečím, ale daří se mi spíš vzlykat než nahlas brečet. V tu dobu už jsem na křik neměla sílu. U posledních ran už skoro nemám sílu ani mluvit, ale pán vždycky trpělivě čeká, než se vzpamatuji.

Když výprask skončí, nejsem ani schopná se otočit na bok, aby mi pán mohl rozvázat ruce. Pak mi poněkud pošetile přikáže, abych vstala, a když se mi to nepodaří, odtáhne mě za vlasy do koupelny. Strašně to bolí, a to jak na hlavě, tak i na těle, které se smýká po podlaze. Asi nejvíc ale zabolí, když mě bez milosti přetáhne přes dva hliníkové prahy. Pak mě hodí do vany a pustí na mě zase ledovou sprchu. Otevřu pusu a lačně piju vodu, která mi dopadá na obličej. A pán mi dopřává tolik, kolik chci. Stékající voda mi docela příjemně chladí pulsující rozpálenou mušličku. Když mi ale na ní pán zamíří přímo, začne to hrozně bolet. Ten proud vody je na mou přecitlivělou mušličku příliš silný. Ale na druhou stranu to chladí, tak se snažím držet kolena od sebe. Když se mi několikrát nepodaří postavit, pán se mnou projeví účast a sám se ujme mého umývání. Když mě hladí po těle, jsem na vrcholu blaha. Můj pán mě hladí! Něžně! V něco takového jsem se nikdy neodvážila doufat. Pak ale zajede na mou mušličku a mýdlo začne na citlivé pokožce hrozně štípat. Ale jakmile zasyknu, pán mě ihned umlčí. Po chvíli začne mýt má prsa a já se znovu rozplývám blahem, když se s nimi mazlí. Pak ale začne být hrubý a surově má prsa mačká a já se zase svíjím v bolesti.

Pak dostanu příkaz otočit se na břicho a pán mi myje záda a zadeček. Na zadečku mýdlo zase štípe. Pak pán vypne vodu a vleze si za mnou. Chce, abych se postavila a umyla ho. Nepodaří se mi ale udržet rovnováhu a tak se pán musí umýt sám. Zase jsem ho zklamala. Poslušně koukám na pánův penis, ale brečím jak malá holka. Nesplnila jsem pánovo přání… Z vany se po menším boji vyškrábu sama a po čtyřech dojdu do pokoje. Když vejdeme, radši se pánovi hned omluvím.

„Pane, moc se omlouvám, že jsem nesplnila váš příkaz a neumyla vás.“

„V pořádku, Andy, odpouštím ti.“

„Děkuji, pane,“ odpovím a políbím pánovi špičku nohy.

„Tak, Andy, jdeme spát. Víš, co to znamená?“

„Dostanu zbytek trestů, které jsem si dnes vysloužila, pane.“

„Správně. Ale protože sis dneska užila docela dost, dám ti na výběr. Buď dostaneš teď hned ty čtyři tresty, nebo si připíšeš ještě jeden a exekuce proběhne až zítra.“

Nad touhle nabídkou vůbec nepřemýšlim.

„Radši bych to odložila na zítra,


Autor tobytja 12.1.2008
Povídky od autora: tobytja
přečtena: 20863 x
Průměrná známka: 2.43 dvě po 287 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Andy, den druhý
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist