EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Subinka za peníze aneb Otrokyně v business dress

Úvod » BDSM » Subinka za peníze aneb Otrokyně v business dress

Komentáře (18) | Doporučit | Tisknout | 3063


Subinka za peníze aneb Otrokyně v business dress



Reklama:
Mrdání školaček
Subinka za peníze aneb Otrokyně v business dress
Věnováno Bejbynce

I.

Petra právě předčasně ukončila studium na vysoké škole, vyhodili jí po třech semestrech. Bylo jí 21 a nevěděla, co má dělat. Rodiče a přibuzní se na ní sesypali jako vosy, že to nezvládla, kamarádi s ní soucítili a snažili se jí podpořit až tak, že to mělo přesně opačný efekt… no, cítila se prostě mizerně.

Chtěla vypadnout někam ven, vydělat si peníze, za rok se vrátit a jít na VŠ znovu. Věděla, že chce vystudovat ekonomku v oboru management podniků a uspět ve světě obchodu; měla pro to nejlepší předpoklady. Ráda se bavila s lidmi, ráda rozhodovala a její útlá postava vzorových rozměrů, podpořená krásným obličejem - ozdobeným dlouhými černými vlasy - jí také dávala šanci uspět ve světě, kde zatím ještě pořád převažovala mužská účast lidstva.

Ještě na VŠ měla brigády v cestovní kanceláři jako prodavačka letenek a krátce jako asistentka v poměrně velké firmě. Nic z toho jí ale moc nevydělávo, proto se k tomu teď nechtěla vracet a rozhodla zkusit jít ven. Ale… Nikdy nepracovala manuálně, nebavilo jí to. A se svou nedokončenou kvalifikací jí za hranicemi podle jejích předpokladů asi nic jiného čekat nemohlo.

Proto jí potěšil inzerát, který našla na internetu, na serveru, jež náhodou navštívila poprvé v životě, ale co tam našla, jí opravdu zaujalo. Z textu vyplývalo, že jistý zámožný šejk ve Spojených arabských emirátech hledá hostesky pro reprezentační účely svých obchodních ktivit na dobu půl roku, vyžaduje výbornou komunikativní angličtinu, příjemný vzhled a … naprostou oddanost. Poslední požadavek ji trochu zarazil, ale vše se jí vyjasnilo, když si přečetla výši platu: 10 000 dolarů za měsíc… ,,Páni‘‘, řekl si, ,,tohle jako hosteska?? Bezva...‘‘. Okamžitě odepsala na emailovou adresu, dle instrukcí přiložila několik svých fotografií (využila dva měsíce starou sadu focenou pro modelingovou agenturu), zaslala předem připravený životopis a další den dorazil email, ve kterém stálo, že je zvána na výběrové řizení.



Výběrové řízení



Tři dny po tom, co obdržela potěšující email, se měla dostavit na adresu v centru Prahy, kde sídlila firma zprostředkující jí žádanou práci. Přišla do luxusního business parku, kde jí milá asistentka vyzvala, ať se posadí na pohovku, že pan Rashid si pro ni přijde za deset minut.

Pan Rashid byl Arab, nejen podle jména, ale i podle vzezření. Černovlasý, nakrátko ostřihaný, se strništěm na obličeji… Zkrátka ,,rich-guy‘‘ Arab v drahém obleku, vonící příjemným decentním parfémem. Usmál se na ni, přivítal ji a zavedl do malé, ale příjemné jednací místnosti, kde se usadil naproti ní.

Vše probíhalo jako normální pohovor, ptal se jí na její praxi. Celý rozhovor probíhal v angličtině a ona začínala být sama spokojena s tím, jak dobře formuluje.

Po deseti minutách, co si Rashid ověřil, že má smysl se s ní bavit, jí předestřel, co je vlastně náplní té perfektně hodnocené práce. To, co slyšela, jí však velmi šokovalo.

,,Petro, asi víte, že zaměstnaní a vytížení muži, jako je náš šejk, potřebují rozptýlení a zábavu. Všeho druhu. Od konverzace na zajímavá témata až po SEX. Nebudu Vám zastírat, že 80% Vaší práce bude spočívat právě v sexuálním uspokojování mého pána. To může být trochu kontroverzní a proto Vám nechám čas na rozmyšlenou.‘‘

Petra valila oči… měla se stát … jak to říct slušně… společnicí nějakého arabského boháče? V hlavě jí problesklo… ,,Sex máš ráda, nevadí ti to… a ty prachy stojí za to… ptej se na podmínky‘‘, radil jí její vnitřní hlas.

,,Jak mi zaručíte, že se vrátím domů a že mě Váš pán nebude řezat?‘‘, zeptala se.

,,Buďte klidná, budete neustále v kontaktu s kýmkoliv, s kým budete chtít. Vaše země v té naší má diplomatické zastoupení, je běžnou praxí společnice být v kontaktu s rodinou, přáteli, ale i s Vaším konzulátem, který Vás bude neustále monitorovat. Uvědomte si, Petro, že chceme hrát fair play: My nejsme žádní kuplíři a vy žádná prostitutka. Jste šejkova společnice. Podmínky naší spolupráce budou jasně dány a nemáme problém s tím, aby za Vámi pracovník ambasády chodil každý den a kontroloval, zda jste v pořádku. Smlouva, která právně zakotví naši spolupráci, Vám garantuje, že nepřijdete k žádné fyzické újmě. Budete mít právo kdykoliv smlouvu vypovědět a odjet. Kdykoliv. Víte, náš pán má rád Evropanky a tomu uzpůsobujeme i naši praxi. Opakuji, žádná z dívek, včetně Vás, nebude bita a kdykoliv budete moci na náklady šejka odjet. Odměna Vám bude vyplacena za každý započatý měsíc.‘‘.

Poslouchala a to, co slyšela, jí opravdu zajímalo. Právě proto, že začínala toužit po této dobře placené zkušenosti, se chtěla definitivně uklidnit. Proto se začala ptát.

,,Kolik budu mít …ehm… kolegyň?‘‘, zněla její další otázka. ,,Pakliže si budete přát nastoupit, budete sedmnáctá šejkova společnice.‘‘.

Odpověď ji trochu zarazila, představovala si arabský harém mnohem větší… toto bylo dobré.

,,Chci vidět fotografii Vašeho pána.‘‘

,,Óoo, pardon…‘‘, přehrábl napravo od své ruky připravené podklady a podal jí neoznačené DVD. ,,Náš rozhovor vyčerpal vše, co Vám mohu řici. Zde najdete přesný popis Vaší možné práce včetně videí prostředí králova paláce, rozhovorů se šejkem a přesným popisem Vaší… činnosti. Podívejte se a za dva dny mi dejte vědět. Bohatství na Vás čeká, Petro, nenechte si uniknout svou šanci.‘‘

K Petřinu překvapení se Rashid zvedl, podal jí ruku a vyprovodil ji. Přidal jí svou vizitku, na které viděla telefonní číslo, kam za dva dny zavolá, zda se rozhodla od základů změnit svůj život.



Co teď?



Když odcházela s instruktážně-informačním DVD v kabelce, nevěděla, co si má myslet. 200 000 Kč měsíčně… hmm… zajímavé. Nikdo nemusí vědět, kde byla půl roku. Řekne to jen nejlepší kámošce, s rodiči se nebaví a pokud o ní nebudou půl roku slyšet, asi jim to ani nebude vadit. ,,Uvidíme, co bude na DVD‘‘, řekla si a cestou do svého pronajatého bytu si zakázala myslet na výhodnou nabídku, která jí byla učiněna. Přesto jí ale před očima poletovala čísla, počítala, co by s penězi, o kterých se jí zatím ani nesnilo, mohla dělat… Byla by poměrně bohatá…

S takovými myšlenkami po příchodu domů vložila předané DVD do svého notebooku. Dvě minuty se před ní odehrávaly scény luxusu, o kterém vždy snila. Velké haly s fontánami, nábytkem třpytícím se zlatem, všude spousta barev… Bazény s osobními bary (jak vidno, zákaz alkoholu pro tyto muslimy neplatil…). Bylo jí také představeno její budoucí apartmá. Jako pokoj z moderního pětihvězdičkového hotelu: čtyři místnosti, ve kterých ji zaujala obrovská postel, nádherný bílý nábytek, elektronika všude, kde je jen možno, domácí kino skoro přes půl stěny… Žila by si jako princezna, v podstatě by byla jednou ze sedmnácti šejkových princezen…

V dalším dílu DVD spatřila svého budoucího pána. Mladý, zhruba třicetiletý, s ještě pronikavějšíma arabskýma očima, než jeho sluha Rashid, se kterým se před dvěma hodinami rozloučila. Líbil se jí a neviděla problém v žádné části svého ,,angažmá‘‘.

Byla spokojena.

Po půl hodině DVD prezentace přišla na řadu část nazvaná ,,denní režim šejkovy společnice‘‘. Tato část byla beze slov. Zachycovala denní režim jedné z aktivních společnic. Viděla vše, co čekala a líbilo se jí to. Ráno vstávání, několik destítek minut strávených ve vířivé vaně velké tak, že v ní lze uplavat tři tempa. Potom oblékání… byla překvapena, z jak široké garderoby si děvče vybírá, skříň připomínala sklad špičkového západního butiku. Během dne si stihla modelová společnice zaplavat, opalovat se, navštívit vizážistku, objednávat si jeden drink za druhým, poobědvat v dalšími kolegyněmi dle svého přání … Též si během dne ženskému personálu, který ji obsluhoval, poručila přinést několik kosmetických doplňků, zašla si vybrat tunu nových šatů, objednala si kvanta knih, filmů a CD s hudbou...Celý den obsluhována, hýčkána, bezstrostná.

Čekala, co dívka ve filmu bude absolvovat večer. V přehledu ,,denního režimu‘‘ se ještě ani jednou neobjevil šejk a Petře bylo jasné, že vše bude vynahrazeno právě večer. Přesně tak.

To, co viděla, ji lehce vyvedlo z míry. V 6 hodin večer totiž přišel do apartmá jeden z šejkových sluhů a pokynul dívce, aby se připravila na ,,shromáždění‘‘. Dívka si oblékla… zajímavé… černé plátěné kalhoty s kapsičkami vzadu, bílou halenku zapínanou na háčky a černé sportovně-společenské sako. ,,Jako recepční‘‘, uchychtla se při sledování dívčina výběru Petra. Smích jí přešel, když na dveře dívčina apartmá zaklepal šejkův sluha v policejní uniformě, který v ruce nesl… policejní kovová pouta!!! Petra zírala, kterak dívka beze slova dává ruce za záda, je spoutána a téměř jako trestankyně odvedena do jednoho z atrií paláce, kde je postavena do řady s dalšími dívkami… Také spoutanými za zády a oblečeny stejně společensky jako dívka, kterou už hodnou chvíli mohla sledovat!

Za každou šejkovou společnicí stál jeden z příslušníků jakési stráže, oblečený do policejní uniformy. Všichni čekaly asi deset minut, než přišel šejk, oblečen v županu a s turbanem na hlavě, každé z dívek stojících v pozoru s rukama upoutanýma za zády se s úsměvem zeptal, jak trávila svůj den, vyslechl odpověď… a šel k další. Následně se usadil v křesle a řekl tři jména: ,,Kristin, Sandra a Marina první sled, ostatní druhý sled.‘‘ Tři z dívek předstoupily, šejk každou z nich pohladil po vlasech a chvilku se s nimi předevšemi líbal… Potom s úsměvem zavelel ,,… jděte, kůzlátka‘‘.

Zde film skončil… Ve chvíli, kdy Petra chtěla nejvíc vědět, co bude… Co je to první sled a druhý sled? Proč jsou dívky při předvedení k šejkovi oblečeny do jakési uniformy a spoutány na rukou? Jak moc se šejkova dominance projevuje v posteli? Jaké ,,služby‘‘ vítá??



Rozhodování



Nevadilo by jí, kdyby zjistila, že šejk vyžduje tvrdší podobu sexu. Sama od partnerů vždy vždy chtěla, aby jí milovali spoutanou, byli na ni tvrdí, tahali jí za vlasy a lehce ji škrtili. Ve skříni v ložnici měla nahromaděnou slušnou sbírku SM pomůcek, od malého muzea kovových pout až po roubíky, malé bičíky a svorky na bradavky prsou. Ačkoliv vůči svému okolí se chovala velmi ambiciozně a dominantně, v posteli byla totálně submisivní, to vše chtěla používat jen na sebe. Ve chvíli, kdy by se partner chtěl podvolovat jí, ztratil by pro ni všechnu svou sexualitu.

Když si uvědomila, že z nevinného inzerátu hledající hostesku nakonec vyplývá, že by byla špičkově placenou subinkou hezkého arabského šejka, popadla rychle telefon a podle čísla na vizitce vymačkala Rashidovo číslo. Chtěla na něj okamžitě vykřiknout, jedno slovo: ,,BERU‘‘ … Rashid se ozval po šestém zavolání. ,,Ano, Petro?‘‘ překvapilo ji, že měl její číslo uloženo. Zněl unaveně, vystresovaně, to ji rovněž zarazilo… ,,Rashide, Váš pán ze mě chce mít subinu?‘‘ zeptala se bez okolků. ,,Ano, Petro, pochopila jste správně. Pokud mi chcete říct, že do toho nejdete, tak vezměte na vědomí, že můj pán ve Vašem případě přistupuje ke zvýšení honoráře na 20 000 dolarů měsíčně… Hrklo v ní… Jedna dobrá zpráva za druhou. ,,Měla bych začít dělat drahoty‘‘, napadlo ji. ,,Rashide‘‘, začala s vážným tónem v hlase, ,,Pokud pojmenuji věci správnými jmény, přes den bych si žila jako princezna, v noci bych byla šejkova otrokyně. Váš pán by měl přitlačit. Chci 30 000 dolarů.‘‘ Krev se v ní vařila, když vyslovila částku, uvědomila si, že možná přestřelila. To by nerada, to, co jí bylo nabízeno, by dělala i zadarmo. Ale neměla se čeho bát. ,,30 000 dolarů měsíčne, Petro. Očekává se však od Vás bezchybná práce a perfektní kvalita.‘‘, hlesl na druhém konci linky Rashid. ,,Souhlasím‘‘, řekla pevným hlasem Petra, připadající si jako velká obchodnice. ,,Přijďte zítra ve 14:00 do mé kanceláře, dojednáme detaily a sepíšeme kontrakt.‘‘ ,,Ve dvě nemůžu, Rashide, až ve tři‘‘, užívala si Petra pocit, že zástupce svého nového pána drží v hrsti, neboť je, jak se zdá, velmi, velmi žádaná.

,,V pořádku, 15:00. Mějte se, Petro.‘‘, řekl Rashid a ukončil hovor.



Petra si připadala jako ve snu. V životě byl subinkou dvou ženatých podnikatelů, kteří si na ní kompenzovali svou podvědomou zášť vůči své manželce a jí to vůbec nevadilo. Měla ráda tvrdý sex. Kromě toho byla neskutečně ,,na prachy‘‘, a benefity, které jí poskytovali ,,ti dva bambulové‘‘, jak jim v duchu říkala, byly proti sumám, které jí čekají teď, jako drobky pod stolem.

II.Nebyla už žádné malé tele, takže věděla, že o náplni příštího půlroku svého života nebude nikde nikomu říkat. Upustila i od úmyslu vše sdělit kamarádce. Pozvala ji na kafe, kde jí oznámila, že odlétá na půl roku do Londýna jako barmanka. Vzhledem k Petřiným vnadám to bylo uvěřitelné vysvětlení, takže kámoška odešla domů dokonale obalamutěná.

Druhý den se Petra dle domluvy opět setkala s Rashidem. Ve tři hodiny ji o poznání uctivěji, než minule dovedl do té samé jednací místnosti v luxusním business parku, kde proběhl včera úvodní pohovor a po úvodní konverzaci přešel k věci.

,,Slečno Petro, Vaše nová životní zkušenost započne za dva týdny. Možná je to příliš brzo… není?‘‘, optal se starostlivě. ,,Opravdu není, nejraději bych vypadla hned.‘‘, hlesla Petra rezolutně. ,,To nepůjde, Vaše apartmá bude připraveno až za 14 dnů.‘‘ Petra byla potěšena, tato informace zapadala do Rashidova dnešního velmi laskavého chování, už teď si připadala jako obletovaná princezna.

Rashid Petře podal dvě obálky. V jedné byla letenka linky Praha – Dubai. Petra se spokojeně usmála, že letí nejlepší třídou. Zvědavě se podívala do druhé obálky. Tam byla kupodivu zpáteční letenka… s nevyplněným datumem odletu. Tázavě se na Rashida podívala.

Ten pochopil a jal se s vážnou tváří vysvětlovat. ,,Petro, jak už víte, kdykoliv můžete odjet. Kdykoliv. Můj pán své subinky navzdory své zálibě v dominanci velmi uctívá a nepovažuje je za vězeňkyně. Neslevuje však ze svých požadavků a nebere ohledy na psychický stav společnice. Jsou dívky, které neustojí pánovy postelové praktiky, nevydrží plnit jeho příkazy s nasazením, které on vyžaduje. Takové odjedou před vypršením půlročního kontraktu. Nikdo jim nebrání.‘‘

Petra se zamyslela. Osvědčila svou zálibu ve statistice: ,,Kolik procent dívek odjede předčasně?‘‘, zeptala se. Rashid na ni pronikavě pohlédl… ,,60 procent. A většinou velmi brzy. Polovina společnic odpadne po prvním týdnu. Některé dokonce po první noci se šejkem… často po pěti minutách… pod vidinou výdělku se totiž za subinky jen vydávají a doufají, že to nějak vydrží. Ale… to nelze VYDRŽET a PŘETRPĚT, to si lze jen užít. Jak asi víte…‘‘, zasmál se Rashid a pokračoval. ,,Šejk jim potom zaplatí běžnou týdenní dovolenou v Dubaji a pošle je domů. Nezlobí se na ně. Jen mě nastane nová práce, protože musím sehnat náhradu.‘‘

Petra rozhodně nehodlala připustit, aby za ní byla sháněna náhrada. Věděla, že bude patřit mezi vyvolených 40%. Její láska k tvrdému sexu a submisivitě byla hluboká. Nikdy nevěděla, jak k tomu přišla, ale už jako malé se jí podivným způsobem líbily pohádky, kdy je princezna uvržena do vězení a neskutečně strádá, nejlépe v řetězech. Nenáviděla všechny prince, kteří princeznu pokaždé vysvobodily. Vždycky si říkala, že pokud by princ měl princeznu rád, nechal by se ve vězení přikovat hned vedle ní. Je to přeci krásné. Když jí bylo deset, listovala si ve společenském časopise, který měla na stole její matka a na zadní straně viděla článek s obrázkem, ve kterém stojí muž v černé kukle nad nahou spoutanou ženu. Vedle jí dokonce šlehá bičem. Na dalším obrázku na ní pak leží, když je připevněná k podlaze. Nejenže věděla, proč na ní leží (byla poučená, informačních zdrojů bylo dost), ale také věděla, že přesně tohle chce. A bylo rozhodnuto.

V patnácti poprvé našla partnera, který jí dal to, o čem zatím jen snila. Stále ale toužila po tom mít to každý den… a neprožívat nic jiného.

I proto se teď na Rashida usmála a pravila, že když jí jeho pán nezmrzačí, což, jak zachytila, bude ve smlouvě vyloučeno, tak ráda vydrží.

Rashid se zeširoka usmál. Pán bude spokojen. Takhle dokonalou subinku mu ještě nesehnal. A to za účelem hledání křižoval celou Evropu. Pokaždé se, podobně jako v Praze, usadil v pobočce šejkovy obchodní společnosti kde byly spravovány šejkovy zcela čisté investiční a obchodní aktivity v dané zemi a rozhazoval své sítě něžného utrpění. Ve východní Evropě neměl nouzi o kvalitní zásoby: ženy od Aše po Ural byly podivně tolerantní vůči choutkám jeho pána. Nechápal proč. Proč asi?........

Následoval podpis kontraktu… Petra zkontrolovala, zda platí částka 30 000 dolarů za měsíc a zjistila… že může dostat až dvojnásobek. Podle toho, jak s ní bude šejk spokojen. ,,On BUDE spokojen…‘‘, zaculila se sama pro sebe.

Dále se ve smlouvě dočetla, že během volna (tzn. ve dne) se může oblékat, jak chce. Večerní nástup se však vždy odehrává ve společenském kostýmku, jak viděla při sledování DVD. Černé sexy sako s velkým dekoltem a kalhoty do zvonu stejné barvy nosila povinně už během studia jako asistentka ředitele úseku jisté nadnárodní firmy a zpočátku se jí to jen zdálo sexy. Pak ale zjistila, že jde o poměrně dehonestující uniformu sekretářek, asistentek a recepčních. Šéfové a páni od byznysu se rádi dívali do hlubokého dekoltu saka a s oblibou též kvitovali fakt, že krátký blazer končí v horní polovině asistentčina pasu, povinně ozdobeného těsným opaskem. A též rádi sledovali pohupující se zadeček zvýrazněný kapsičkami na správných místech. A samozřejmě… jehlové podpatky přesně té výše, kdy se móda stává utrpením. Některé kolegyně odešly do menších firem, protože je ponižovalo být tímto úborem každodenně degradována na vnadnou podřízenou a často sekýrovanou služku… Petře to nevadilo. Popravdě se cítila dobře, když míjela pestře oblékané manažerky, mající svobodu uplatňovat své módní nápady, a sama kolem nich musela cupitat v oblečení pořád toho samého kánonu. Předpis nosit ,, černý business dress‘‘ z ní v jejích myšlenkách dělal zajatkyni bohatých mužů. A nyní, když se měla stát skutečnou subinkou zámožného muže, jí případalo samozřejmé, že každý večer bude před nástupem subinek poutána na rukou a předváděna před šejka zatímco oblečena… jak jinak, než popsáno a předepsáno.

Přílohou smlouvy byl souhlas s prováděním ,,sexuálních úkonů‘‘, které byly jmenovitě sepsané a popsané na šesti stranách. Při tomto čtení Petra začala vlhnout…. Bože, jestli tohle bude šejk umět, tak se zblázní. Dočetla a okamžitě parafovala jak smlouvu, tak přílohu.

,,Kristepane‘‘, řekla si. ,,Tohle se mi zdá…‘‘, myslela si a zahleděla se do prázdna.

,,Ehm… Petro… vnímáte?‘‘, vytrhl ji usmívající se Rashid.

,,Ano, samozřejmě‘‘, odpověděla, vytržena ze snění, které se mělo tak brzy stát skutečností…

,,Blahopřeji, Petro, jděte domů a čekejte. Za 14 dní je Váš den. Přijdete se zavazadly sem do kanceláře v 9 hodin ráno. Zabalte si jen oblečení na cestu a hygienické potřeby. Vše ostatní máte během následujícího půl roku zajištěno.‘‘.

Petra se rozloučila s Rashidem a odešla.



Chodila po pražských ulicích a náměstích, dívala se do oken vysněných špičkových restaurací, obcházela drahé butiky, ve kterých vždy chtěla nakupovat, ale neměla za co. Přehlížela Italky křepčící v historickém centru, dávajíce najevo, jak moc je baví život, protože na něj mají a umějí si ho patřičně užít. Zakrátko na tom měla být stejně. Doma si sedla k počítači a jako vždy si prohlížela na internetu servery přinášející aktuální burzovními indexy a aktuální ekonomické zpravodajství. Ještě před pár dny to každý večer dělala jen ze zájmu. Nyní už seriózně plánovala, jak se vrátí jako milionářka… a díky své inteligenci a přehledu bude brzy desetimilionářkou.



Děkovala Bohu, že jí obdařil přirozenou touhou prožívat něco, čeho se většina žen štítí, ale ona ne, takže za to dostane královsky zaplaceno.

III.
Příjezd



Společně s Rashidem vyrazila Petra jednoho pátečního rána do Dubaie.

Když v Emirátech vystoupila z letadla, neměla chuť obdivovat ropný luxus, který ji všude obklopoval. Nejraději by se spustila se svým novým pánem hned na letišti. Protože šejk na ni zatím neměl důvod čekat, nasedla do přistaveného terénního vozu. Vzrušením si ani nevšimla, že Rashid s ní do vozu nenastoupil a na zadním sedadle auta, které se ihned rozjelo, vedle ní sedí úplně cizí muž v obleku.

,,Dobrý den, Petro, jsem šejkův osobní asistent. Mým úkolem je dovézt vás do paláce a předat do zodpovědných rukou pana Hassana. Hassan bude Vaším osobním supervizorem. Bude Vám pomáhat, sloužit, bude na Vás dohlížet a bude Vás v případě potřeby i trestat.‘‘

,,Už aby to bylo‘‘, pomyslila si v duchu Petra.

Cesta trvala přibližně dvě hodiny. Během této doby Petra ani bezejmenný asistent nepromluvili ani slovo.



Počátek výcviku



Po příjezdu do šejkova sídla čekala Petra, že bude uvítána, ubytována, osprchována atd. V luxusním paláci byla však zavedena přímo ke zmíněnému Hasanovi. Byl to přibližně padesátník, vyhlížel přísně, věcně, ale přitom přístupně a laskavě. Čekal na ni ve své kanceláři v dministrativním křídle paláce, které svým prostředím připomínalo pražský office block, v němž Petra podepsala výhodnou smlouvu o svém dobrodružství.

,,Vítej, číslo 4.‘‘ Číslo 4? Petra se nestačila ani vyjeveně podívat a už jí tato nenormálnost byla osvětlena. ,,Nikdy tě nebudu oslovovat tvým jménem, neboť pro mě ani pro nikoho z dalších pánových služebníků jméno nemáš. Jméno máš jen pro mého pána. Já jsem tvůj osobní superviizor, který, jak ti asi bylo vysvětleno, tě připraví na úděl, jež sis zvolila. Tvá cesta bude mnohem těžší, než jsi čekala. Líbí se ti být podřízena? Činí ti rozkoš být ponižována?‘‘

,,Ano, proto jsem tady‘‘, udivila se Petra.

,,Dobře… čeká tě zkouška, zda je tomu tak. Zda tu nejsi jen pro peníze a svou libost v podřízenosti jen nepředstíráš. Víš o zkoušce? Víš, že tvůj první týden zde bude možná nejtěžší? A možná poslední?‘‘, otázal se Hassan překvapené Petry.‘‘

,,No… to tedy… to nevím…‘‘, ztrácela Petra svou sebejistotu.

,,Je toho víc, co nevíš. Je ale i několik věcí, kterými si můžeš být jistá.

Zaprvé, nebude ti ublíženo na zdraví.

Zadruhé, nesesmilníš zde s nikým než se svým pánem. To je základní zásada.

Zatřetí… Kdykoliv můžeš odejít, stačí jen vyslovit přede mnou větu ‚‘‘odcházím ze služeb svého pána‘‘

A začtvrté… už nebylo. Jeden příslušník stráží zamával Petře před očima želízky a naznačil jí, aby dala ruce za záda. Petra pocítila na zápěstí chladnou ocel a než jí tento vjem pronikl do hlavy, uchopili jí dva muži každý za jednu paži a odváděli neznámo kam. Petra se snažila vytrhnout, otočit se na Hassana a emancipovaně se zeptat, jaké překvápko jí je uchystáno. Ale stráže jí těsně přimáčkly hrudí ke zdi a jeden z důstojníků následně Petře poručil, aby si klekla na kolena. Zkouška začala ostře.

Petra nechápala, co se děje. Čekala, že s ní bude zacházeno jako s princeznou… a nyní je odváděna strážemi bůhvíkam a má klečet uprostřed rušné chodby, po které procházeli lidé a každý se na ní zvědavě díval.

Klekla si čelem ke zdi a zkusila ignorovat pohledy služebnictva, personálu, stráží a bůhvíkoho, kdo šel kolem. Po minutě jí ten pocit začínal zajímat. Veřejná potupa, s pouty na rukou… v rukou bezohledných mužů v uniformě… bože, tohle přeci chtěla... Kolena krásně tlačila… A zčínalo jí docházet, co to znamená ,,zkouška‘‘. Těšila se.

Po pěti minutách byla nekompromisně vytažena do stoje a cesta pokračovala dál. Eskorta přivolala výtah. Na stupnici byla podlaží -8 až 15… a Petra s doprovodem nabrala směr dolů. Do -5.



Ubytování a poučení



V podzemí byl všechen přepych pryč. Prostředí připomínalo továrnu, vše šedé, zaprášené, tmavé… dovedli Petru k velkým kovovým dvěřím, které se hřmotně otevřely… a za nimi se objevily dvě řady vězeňských cel, oddělených zdmi a uzavřených mřížemi.

Petra ani nedýchala. Všechny cely byly prázdné. Stráže ji vedly až na konec chodby, velmi pomalu, aby si mohla cestou detailně prozkoumat, jak vypadají cely, v jedné z nichž podle všeho skončí.

Nikde nebyla postel. Jen šedé zdi… a z nich spuštěné silné řetězy. Ne klasické řetízky jako na poutech, ale masivní lesklá chromovaná železa… S obojky na ruce. V každé z tmavých cel zářily jako předzvěst toho, že pro Petru není cesty zpátky. Je z ní subinka. Otrokyně. Nesvobodná.

Cela na konci chodby byla skřípavě otevřena a Petra na chvíli vysvobozena z klepet. Hned ale přišel jasný povel: ,,Svléknout‘‘.

Už se ničemu nedivila. Poslechla a za půl minuty stála před strážemi svlečená.

,,Sednout na zem ke zdi, zvednout ruce‘‘. Učinila tak a cítila, jak jí těžkne první zápěstí, ozdobené silnou ocelí. Druhé vzápětí. Řetězy byly dlouhé akorát tak, aby Petřiny ruce visely v úrovni jejích ramen.

Seděla na studené, špinavé zemi tvořené tmavěmodrým betonem, opírala se o zeď a i záda ji studila. Stráže beze slova zaklaply mříže a odešly.

Petra si všimla, že jí společnost dělá průmyslová kamera. Dívá se na ni její nový pán? Vidí ji nahou a přikovanou?

Nedělo se nic. Petra seděla, seděla, seděla… nechávala ruce volně viset a rozhlížela se po okolí. V ostatních celách se houpaly řetězy a čekaly na útlá zápěstí dalších subinek… že by toto zařízení bylo za trest? Asi těžko… Petře se tu líbilo. Občas se doma připoutávala k topení, ale vždy měla klíč od pout u sebe, aby mohla po půl hodině odejít. Teď to bylo jinak. Nemohli jí přivítat lépe.

Otevřely se dveře chodby, přišel Hassan.

,,Buď zdráva, číslo 4. Jak se ti líbí v paláci tvého pána?‘‘, usmál se.

,,Představovala jsem si to trochu jinak‘‘, odpověděla sladce a ironicky Petra, hodíce přitom dvojitý pohled na přikovaná zápěstí.

,,Číslo 4, tento týden se ukáže, zda ti skutečně činí rozkoš snášet ponížení, nesvobodu a i bolestivé týrání. To je vše, co ti řeknu. Vždy ale existuje cesta zpět… Jediná, neodvolatelná, definitivní… ‚‘‘odcházím ze služeb svého pána‘‘

‘‘, tak zní ta věta‘‘, zopakoval jí.

,,Vím… nevyslovím tu větu‘‘, rezolutně hlesla. ,,Uvidíme…‘‘, laskavě se usmál Hassan a odešel.

Opět zůstala sama. Po několika hodinách se jí začalo chtít spát… Klesla jí hlava a usnula. Vzbudilo ji lomcování za ramena. Budily ji stráže, přinesly jí jídlo. Nějakou ohavně šedou kaši, ale měla hlad. Otevřeli jí jedno zápěstí, druhé dále viselo. Položili misku před ní, ona jednou rukou pracovala lžící a sama si myslela něco o psovi a psím žrádle. Po jídle bylo zápěstí opět zajištěno.

Následovaly dva dny nudy. Nedělo se vůbec nic, kromě návštěv stráží s ,,darem‘‘ šedé kaše.



Rozhodující lekce



Třetí den v cele se však objevil Hassan se zvláštní společností dvou stráží a muže oblečeného v černém, s obličejem zahaleným černou maskou, podobnou těm, které používají lupiči při přepadení.

,,Milé číslo 4, odpočinula sis… zabydlela se‘‘, začal jízlivě, ,,nyní tvůj výcvik bude pokračovat.‘‘

Petra byla vysvobozena od zdi, nicméně okamžitě po uvolnění zápěstí jí za ně stráže čaply a vedly k mřížím. Opět na ni byla aplikována policejní pouta, a to tak, že řetízek byl šikovně provlečen skrz mříže tak, aby stála čelem k mřížím a zády k prostoru své cely, kde stála ,,návštěva‘‘. Čili… opět znehybněna. Na nohou byla stále volná… Avšak už slyšela: ,,Rozkročit‘‘… ,,Víc…‘‘, bylo doplněno nespokojeně. Rozkročila se více a stráže přivázaly pevnými provazy každou nohu k mříži. Visela na mřížových dvěrích jakou pavouk v síti. Netušila, proč zvláštní disputace čtyř věznitelů chce vidět její záda… Pochopila, když jí na zadek dopadla rána bičem.

Vykřikla spíše leknutím, než bolestí.

,,Číslo 4, jsi otrokyní, a otrokyně v naší zemi byly vždy bičovány. Ty máš to privilegium, že bič, kterým tě dnes ještě dvacetkrát pošimráme, tě nezraní a tvá pleť bude čistá.‘‘

,,Co jsem provedla?‘‘, vykřikla Petra, hlas se jí chvěl překvapením i vzrušením. Nepraktikovala skupinový sex a nebyla zvyklá být vystavena pohledům osmi očí, zvláště když jí majitel dvou z nich bičuje.

,,Číslo 4, ve smlouvě jsi podepsala souhlas s bičováním. Než ztropit blamáž na loži mého pána, který své otrokyně bičuje s velkou radostí a čeká od nich za to slastné díky, odhalíme tvou možnou lež teď. Budeš své rány počítat. Za každou nespočítanou obdržíš dvě další.‘‘

Bič svištěl, Petra držela a počítala. Po pěti ranách se uvolnila a poddala, volně se zavěsila za mříže a uživala si. Nikdy nebyla bičována, jen měla doma mnoho GB videí bičovaných žen, kterým pokaždé záviděla. Líbilo se jí to. Ještě více se jí to začalo líbit poté, co sama před sebou předstírala odpor, vyjádřený zoufalými výkřiky a křečovitým cukáním v poutech, což způsobovalo jejich řinčivé dření o mříže. Když se vyburcovala k pláči, začala svému klamu téměř i věřit.

Po desáté ráně přistoupil k Petře jeden ze strážců a utáhl pouta, jež svírala její ruce. Želízka bolestivě doléhala na její zápěstí a Petra zesílila svůj nářek. Snoubily se v ní v tu chvíli dvě osobnosti – subinka, bezmocně upoutaná a trestaná, a masturbující divačka spankingových fantazií. Ta první chtěla křičet radostí, ta druhá si přála těšit se z vlastního nářku. Zvítězila druhá.



Doplněk výbavy



Trestní komado odvedlo svou práci a až na Hassana opustil .. .. .. Text povídky byl ořezán!!! pro přístup k celé povídce čtěte návod v následujícím rámečku .. .. ..
Pro zobrazení celé povídky je potřeba mít aktivní členství na serveru Sex-Town.info.

Aktivujte si VIP členství => pošlete SMS ve tvaru POVIDKY na číslo 9094499

Zadejte aktivační kód z příchozí SMS zprávy:

  • členství se aktivuje na dobu 1 celého roku = 365 dnů
  • členství je aktivní okamžitě po zadaní přístupového kódu z SMS
  • členstvím získáte přístup k více jak 5000 povídkám
  • členství je velmi výhodné – v přepočtu je to 0.2,-Kč za den nebo 1hálíř za přečtení jedné povídky
  • členství je za SMS v ceně 99,-Kč


Autor nephilim4 26.6.2008
Povídky od autora: nephilim4
přečtena: 27246 x
Průměrná známka: 2.08 dvě po 510 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Subinka za peníze aneb Otrokyně v business dress
Copyright (c) 2004 - 2014 | Air Sales s.r.o. | IČO: 03486583 | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist
Cena SMS pro ČR je 99 Kč včetně DPH. Technicky zajišťuje Airtoy, a.s. Infolinka 602 777 555. www.platmobilem.cz