EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Nikolčin příběh 1 - úvod

Úvod » Teens » Nikolčin příběh 1 - úvod

Komentáře (11) | Doporučit | Tisknout | 3150


Nikolčin příběh 1 - úvod



Ahoj, jmenuji se Nikol, a ráda bych vám řekla svůj příběh. Něco se z něj skutečně stalo, něco je jen moje vlastní představa, a ne vždy mnou odmítaná
      Je mi čerstvě šestnáct let, jsem letní holka, a mám léto ráda. První milování jsem si prožila před půl rokem, ale k tomu se dostanu. Vlastní táta od nás odešel asi před pěti lety, a před rokem si máma vzala druhého muže. Jmenuje se Tomáš a má syna Jirku, kterému je 19. Je vysoký a silný. Sportovec, a musím říct že se mi o něm čas od času zdá. Já jsem na svůj věk menší, mám něco přes 155 centimetrů, a jsem hubená. Celkově na 16 nevypadám. Mám černé dlouhé vlasy a dvojky prsa. Jeskyňku si holím už rok. Občas mívám své ujeté představy, ale vesměs nemám ráda když někdo mluví sprostě, a už vůbec ne o mě. Moc se u toho stydím a červenám se. Zároveň ale mě to vzrušuje, to ponížení, jak se o mě někdo baví vulgárními výrazy. Po tom co jsme se s Mamčou přestěhovaly do našeho nového domu i jiného města jsem si ve škole našla kamarádku Helenu. Poznaly jsme se na seznamovacím pobytu od gymplu, kam jsem nastoupila. Je to příjemná holka, o půl roku starší jak já. A o ní se mi zdá ještě častěji než o bratrovi. Je to vyšší kudrnatá blondýnka, a proč se mi o ní zdá taky řeknu. Dopředu jen naznačím že sny o ní jsou jiné než o bratrovi. Tedy myslím nevlastním. U něj si představuju jak je dominantní (což je) a u Helenky jak ji ponižuji já. Jak ji trestám za její chyby. Moje chyba byla, že jsem si všechny představy psala do deníčku.

      Všechno se stalo na začátku léta, kdy naši byli na dovolené. Bratr doma, a já přišla od Helenky trochu později. Snažila jsem se projít do pokojíčku opatrně, slyšela jsem jen že má Jirka puštěnou televizi v obýváku, a nechtěla jsem ho rušit. Povedlo se mi projít nenápadně, alespoň jsem si to myslela. Vlezla jsem si do pokojíčku a pro jistotu jsem se zkontrolovala v zrcadle, kdyby mě někdo viděl venku, aby si o mě nemyslel nic špatného. Přeci jenom jak vypadám mladší než jsem, tak si o mě lidi občas drbou. Měla jsem ale sukni ke kolenům a tričko až k ní. Sice trochu uplé, ale to přeci není nic špatného. Podprsenkou se moc neobtěžuji, alespoň v létě ne. Nebyla jsem ani u žádnýho kluka, ani na flámu, jenom u Helenky. Povídaly jsem si, ale daly jsem si nějaké víno, a nechtěla jsem být doma „cítit“. Jak jsem se na sebe koukala, ani jsem si neuvědomila, že jsem si začala hladit rukou prsa, a druhou si jedu po stehně vzhůru. Až mě z mého rozjímání vyrušil zesílený zvuk televize. Než mi došlo že to Jirka nezhlasil, ale otevřel dveře ke mně, rukou jsem se pořád hladila.

      „Ale, ale. Tak holčička se toulá večer venku a jen co přijde tak si začne dělat dobře?“ zarazil mě posměšný hlas. Jek jsem se lekla, spadla jsem na zem na zadek. Ani jsem si neuvědomila že nohama pořádně rozhozenýma odkrývám svojí jen tangy zakrytou jeskyňku. „Ji- Jirko, co tu děláš?“ „No koukám na tu tvojí kundičku, když se tu tak ukazuješ“ mi opět posměšně řekl, a já začala rudnout. Rychle jsem si nohy stáhla k sobě. „Ale co tu děláš?“ „Já tu jsem doma, jestli si nevzpomínáš“ se uchechtl ale tentokrát i trochu nabručeně. „Ale já vím, já myslím u mě v pokoji? TO je přeci můj pokoj!“ Vyhrkla jsem. „Ale měl být můj, tak si sem klidně můžu zajít, když chci, a klidně se tu podívat.“ Řekl opět s úsměvem, ale mě to vyrazilo dech. On to tu zná, ví kam se asi dají schovávat časopisy a tak, a jestli něco našel, … Přeci by mi tu ale tak nešmíroval, ne? Oni to nebyly jen tak slušné časopisy. Našla jsem si nějaké s tématikou ponižování, trochu bití, svazování, … Vlastně to, co jsem si v myšlenkách přála abych mohla zkoušet s Helenkou. Ale to mám jen v deníčku, to by nepocho... Deníček, ten byl jen pod polštářem. Rychle jsem se koukla, ale viděla jsem jen Jirkův rozesmátý obličej. Ne, to přeci nemohl, to ne, je tam i o něm! To ne! „No koukám že naše malá holčička je pěkně perverzní kurvičkózní děvka, co?“ smál se od podlahy. Koukla jsem na něj smutnýma uslzenýma očima. „TO si ale NESMĚL!“ Vykřikla jsem. „Ale ano, MOHL! Mělo to tu být moje, a teď? A koukal jsem se na net, ta tvoje Helenka, to je docela kost, to se ti musí nechat, asi si o tom s ní popovídám, no možná i něco víc než popovídám“ Rozchechtal se naplno. Cítila jsem jak rudnu hanbou a úzkostí. Ale nejen tím. Dokonce jsem cítila, jako bych byla i trochu vzrušená, což mě dost děsilo. „Ne, P-R-O-S-Í-M, to nesmíš, nesmíš jí to povědět. PROSÍM“, začala jsem kňourat, protože to kdyby se někdo, KDOKOLI dozvěděl, vůbec nevím, co bych dělala. Klekla jsem si přitom téměř k němu ale neodvážila jsem se mu moc koukat do očí, jen vždy na chvilku, a zase jsem uhnula pohledem k jeho chodidlům. „No a proč bych jí to neměl povídat? Co bych z toho asi tak měl? Ona je pěkná holka, možná, když jí to řeknu, tak bude, hmmm, svolná?“ Podíval se na mě dost úlisným pohledem. ?Ne, to přeci neuděláš, to NE. Prosím tě, Jirko, ne, neříkej jí nic“. „No a co kdyby se to dozvěděl Táta, a nebo tvoje mamka? To by asi taky bylo dost zajímavé, že? Nebo spolužáci ve tvé nové škole, ...“

      Cítila jsem, jak mě polévá horko. Od hlavy až k patám. Ale ze všeho nejvíc u jeskyňky. Odvážila jsem se mu pohlédnout zhluboka do očí. Nevím co všechno viděl on přes mé slzy, ale já viděla něco co mě dost vyděsilo. Nebyla tam jenom nehorázná radost, že mě může trápit, ale i něco co vypadalo jako chtíč. I přes to jsem se však odvážila mu říct: „Prosím, neříkej nikomu nic. Já, já udělám všecno co – co budeš chtít.“ Poslední slova jsem sice spíš vzlykala, ale on moc dobře rozuměl. „Všechno co budu chtít? No toho ale bude dost. Uvidíme, schválně co mi všechno povíš, ty kurvičko. Podle toho se rozhodnu.“ „Prosím tě, neříkej mi kurvičko, já to slovo nemám ráda“ vzlykla jsem. Přiskočil ke mně a zatáhl mi vlasy dozadu tak, že jsem musela zvrátit celou hlavu. „Drž HUBU ty děvko malá! Budu ti říkat jak budu chtít jasné? A abys pro příště věděla, Ty MĚ, budeš říkat od teď POUZE! Pane Jiří, je ti to jasné děvko?“ Zařval mi přímo do obličeje. „A-ano“. „Ano CO?“ „Ano pane Jiří.“ „Tak je to správné. Tak a teď“ odmlčel se a podíval se na mě „mazej do mého pokoje. Ve spodní zásuvce je obojek pro psa s vodítkem. To přineseš. Nic jiného tam nebudeš hledat. Máš na to 20 vteřin!“ Nevím ani jak rychle jsem vyběhla, ale bála jsem se neposlechnout. Tušila jsem na co to chce, ale to mi teď mohlo být jedno. Pokud mě bude jen chtít vodit jako fenku, tak to přeci není tak hrozné, pomyslela jsem si. Ó jak já se mýlila.

      „Tak, hodná kurvička. Pojď blíž ať ti to můžu připnout.“ Ani jsem se nepodivila odkud má obojek, když psa nemáme, ale co, rychle jsem přišla, otočila se zády k němu a cítila, jak mi nasazuje kůži na krk. Potom i vodítko, a to jak připoutává k horní části skříně. Neměla jsem moc místa k pohybu. Hlavou od skříně jsem mohla tak na půl metru, takže jsem musela stát když jsem se nechtěla uškrtit.

      „Tak si začneme povídat. O Helence tam něco píšeš, ale já CHCI vědět, kdy a jak si šukala první Ty?“ To mě trochu zaskočilo, ale věděla jsem že nesmím lhát, náznaky si mohl přečíst v deníčku, a tak jsem mu řekla že na novoročním večírku jsme s Helenkou popíjely, a pak se to nějak zvrhlo. Já se ráno probudila, unavená, ale příjemně. Nepamatuju se sice s kým jsem to dělala, ale myslím, že se mi to líbilo. Helenka ležela vedle a byla celá nahá, jako já. Ona si to taky nepamatovala, ale měla svázané ruce a to mě přivedlo na to, že se mi tak hrozně moc líbí. Navíc měla dost sperma ve vlasech. Připlazila jsem se k ní, a čichla jsem si. Voněla nádherně, a já si to začala sama dělat, jenom z toho jak jsem ji viděla spící a svázanou. Nádherně jsem se udělala, naštěstí všichni tvrdě spali, a Helenka se vzbudila až když jsem vylezla ze sprchy, umytá a oblečená. Taky se rychle oblékla a šly jsem domu. Nechtěly jsem si povídat tam, bylo nám tam trapně, ale líbilo se nám to. Ale to bylo jenom jednou, a od té doby jsem s nikým nic neměla. Jak jsem mu tohle všechno říkala, cítila jsem jak mě protíná pohledem.

      „Hmm, tak naše malá kurvička je vlastně skoroprofesionální kurva. Jenom si za to nenecháš platit, co? Nebo ti něco někdo dal?“ „Ne to nejsem, a nedal“ dodala jsem šeptem. „Ale jenom se nedělej. Takhle to dělají leda tak kurvy a šlapky. Navíc jsem tak nadržená, že jsi zvlhla už při tom vyprávění, tak se moc nedělej!“ Zasténala jsem. „Né, to není pravda“ „Nelži děvko. Nejsem slepej, a tu tvojí nadrženou frndu cejtím až sem ke mně. A jestli budeš lhát, víš co udělám, ...“ „A-ano, vím. Teda, vím pane Jirko.“ Usmál se „Tak je to správné, vidím že tomu začínáš přicházet na kloub. No, teď ti ti něco řeknu já. Už dlouho chci vyzkoušet, jaké to je mít vlastní subinku, a myslím, že to s tebou půjde. A bude to ještě lepší. Nejen že si necháš všechno líbit, ale navíc i když tě to bude vzrušovat, tak budu vědět, že tě to nejen ponižuje, ale i mučí. Takže, budeš mě poslouchat na slovo? Uděláš přesně to, co ti řeknu? Můžeš si vybrat, buď teď řekneš NE, a já všem řeknu co jsi zač. Ukážu jim deník, rozešlu emaily všem ze školy. To, a nebo mi budeš sloužit, dělat VŠECHNO co řeknu, a za to budeš odměňovaná a trestaná, podle mé nálady. Nebo teď řekneš ANO, a jestli potom řekneš NE, tak jsme zase u toho prvního NE. Tak co? Jak si se rozmyslela kurvičko?“ Koukala jsem na něj s vytřeštěnýma očima. Tohle jsem si nedokázala představit. Sloužit mu? Ale to přeci nejde, nebo snad ano? Za to, jak jsem zvrhlá? Ne to ne. Nemůže na mě být takový. Ale ano asi může. Koukala jsem na něj a potichu jsem brečela. Zmítalo mnou velké dilema. Chtěla jsem něco takového, ale jenom tak, abych to mohla korigovat, a spíš na někom jiném to zkusit, ale takhle? To přeci... „Tak co ty děvko?“zahřměl Jirka. „a-ano.“ Zašeptala jsem. „Ano co? Takhle subky nemluví. Pěkně celou větou a s pořádným oslovením.“ „Ano, budu tvoje – AUUUUU“ Ani jsem nestačila opravit svůj omyl, a už mi drtil mezi jeho dvěma silnýma prstama mojí drobnou bradavku. Bila jsem ho do ruky ale on pořád držel a drtil. „Znovu děvko. A Pustím tě až to řekneš správně!“ „To bolííí, auuu“ skučela jsem, ale on nepovoloval“ „Říkám ano, ANO, budu VAŠE poslušná subka, pane Jiří.“ nevím jestli horší bylo když mi ji drtil, nebo teď, když mi ji pustil. „Tak se chová správná děvka, tak je to správné.“ Usmál se.

      „Tak a teď se teda domluvíme na určitých pravidlech, ano? Pravidlo jedna: já jsem tvůj pán a ty moje subka. Já říkám, ty děláš, ne naopak, jasné?“ Mlčky jsem přikývla, ale vysloužila jsem si zase jen bolestivé sevření mé bradavka. „Ano pane!“ „Fajn, pravidlo dvě. Všechno co budeš chtít udělat, nejdřív řekneš mě, a požádáš o souhlas. VŠECHNO! Je ti to jasné, děvko? I nato jestli smíš jít na záchod, jestli smíš jít ven, a co si smíš vzít na sebe, jasné?“ Zarazila jsem se. Na sebe? To mě bude kontrolovat oblečení? A na záchodě? Chvěla jsem se jako ratlík, ale bála jsem se o svojí citlivou bradavku. „Ano prosím, budu se ptát pane“ špitla jsem. „Dobře. Jen jestli tomu dost rozumíš. Za každé provinění z těchto dvou základních pravidel bude následovat přísný, tvrdý a hoodně ponižující trest, rozumíš?“ „Trest?“ „No jistě, nějak tě přeci musím vychovat. Takže myslím že by výchovné bylo 20 rán proutkem na holou prdel, a před někým koho pozvu.“ Když to řekl, jako by to ani neříkal mě ale pro sebe, usmál se, a já zůstala stát jak solný sloup. Před někým? Na holou? Proutkem? To přeci nemyslí vážně? „A pokud budeš s něčím otálet,“ pokračoval už ke mně, „tak to bude menší, ale i tak to bude bolet. Jasné?“ „Ta-také p-před ně – ně – někým pane Jiří?“ zeptala jsem se, a hrůza v mém hlase byla tak výrazná, že by začernila i noční tmu. „No,“ začal se smát, „to uvidíme. Ale právě teď sis vysloužila pět ran za prodlevu.“ „Ne, prosím pane, ano já rozumím a souhlasím.“ „Tak to je jenom v pořádku. Nicméně ten trest potřebuješ, abys věděla jaké to bude pro příště. Teď jdi do mého pokoje, a na skříni je schovaný čerstvý proutek. Předpokládal jsem, že ho dnes použiju.“ Usmál se. Uvolnil mi vodítko, a pustil mě. Jenomže na vysokou skříň jsem nedosáhla, a trvalo mi to dost dlouho.

      Se šťastným pohledem mi zdělil, že to bude jen o tři rány víc a tentokrát prý beze svědků. „A teď se pěkně svlékni. Konečně uvidím to tvoje krásné kurvičkózní tělíčko. Musím říct, že jsem párkrát myslel na to, jak tě dostat, ale že mi to tak usnadníš, a ještě si s tebou budu most dělat co budu chtít, to jsem nejdřív netušil děvko,“ ušklíbl se. Nemohla jsem nic dělat. Odevzdaně jsem si rozepla sukni, a nechala ji spadnout ke kotníkům. Potom jsem si začala vyhrnovat tričko. Na chvilku mě zarazil když jsem měla tričko přes hlavu, ale jen na tak dlouho, aby mi cvrnknul prstem do obou bradavek, což v tom druhém případě dost bolelo a aby mi bez možnosti mé obrany sáhl přes látku kalhotek na jeskyňku. Když jsem si tričko sundala úplně viděla jsem jak se usmívá. Zase. „Tak, teď mi pověz kurvičko, proč máš tak mokré kalhotky, Ty nejsou vlhké ale úplně mokré? Z čeho?“ zarazila jsem se a začala rudnout ještě víc. „Deset ran“ vykřikl. „Já, já, se stydím a proto vlhnu pane Jiří.“ „Hmm, kurvička vlhne když se stydí, no to bude paráda, už se těším na společné procházky. Tentokrát se zašklebil dost nepříjemně. Strachy a instinktivně jsem si zakryla prsa, … „Plus dalších pět holou rukou na prdel“ zakřičel. Rychle jsem ruce spustila, a zastrčila palce za lem kalhotek. Nechtěla i chtěla jsem je sundat zároveň. Bála jsem se, ale moje vzrušení dosahovalo nepoznaných rozměrů. Když spadly ke kotníkům, vystoupila jsem z nich i sukně zároveň. Teď jsem tu stála před svým nevlastním bratrem z donucení nahá, krom koženého obojku. Koukal na mě jen chvíli, a pak se přesunul k posteli, sednul si na okraj, a já si všimla jeho hodně velké boule v rozkroku. „Pojď si pro nadílku děvko“ jen řekl, a já neměla odvahu neposlechnout. Už tak jsem se bála vysokého přídělu. Příště mu nesmím dát záminku, takhle „oblečená“ ještě před někým bych se propadla studem.

      Přišla jsem i docela hbitě k němu, a klekla si k jeho noze, kterou měl vystrčenou víc od postele. Vytáhl mě, a položil si mě přes koleno. Kolenem mě tlačil do podbřišku ale tlačil mě i něčím jiným do boku. A TO bylo dost tvrdé. Navíc jsem se mu opírala prsama o druhou nohu, a bolela mě moje mučená bradavka. „A budeš si to pěkně počítat. Jestli se spleteš, jeden od začátku, jasné?“ „Ano pane“ Jenom jsem slyšela rychlý svist a „AUUuuuuuuuuuuůůů“ „Že by se to naší malé kurvičce líbilo tak, že není ani do jedné napočítat?“ Řekl s úsměvem ve slovech. „Ne, ne, prosím ne. Jedna.“ „Nene, znova, nezačala si včas!“ svist. „AUUU Jedna“ svist „Auuůůů Dva“ … Cítila jsem dopadající rány na můj drobný zadeček, a dokonce jsem i cítila, když se trefil do stejného místa, i když se tomu vyhybal. Když jsem řekla konečně deset, na chvilku přestal, a pak odložil proutek. „Tak a teď naší malou subinku vyplatíme pěkně rukou, ale to už nebudeš mít tak snadné, čubičko. „Prosím, to hrozně bolí, moh, mohl byste na chvíli přestat? Prosím, to moc bolí“ cítila jsem jak se mu boule napíná a tlačí mě o to víc do boku, a upřímě raděj bych aby se mi tím obrem dostával do jeskyňky, než dalších pět ran. „Kdepak, Aspoň si to budeš do příště pamatovat a nebudeš zbytečně odporovat.“ Plesk „Auuuu jedenáct“ Rychle jsem se zorientovala, ale bolest byla příšerná. Ruku nechal na zadečku, a „hladil“ mi s ní jelita. Byla to neskutečná bolest, ale zase jsem cítila jak mi čím dál víc vlhne jeskyňka. Plesk „Auuuu dvanáct“ zase nečekaně a bolestivě. „A dost. Neřvi tu jako nějaká šílená čubka. Musíš se naučit snášet svůj trest.“ „Když to ale moc bolí“ fňukala jsem. Plesk „Au třináct“ jen jsem vypípla, abych ho moc neprudila. Plesk „čtrnáct. Jauky.“ Pípla jsem jenom, ale jedna noha se mi svezla z jeho kolena, myslela jsem že mi řekne abych ji narovnala když - Plesk „Jááááááúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú“ Tentokrát se ale trefil nejen na zadeček, ale i na mojí odhalenou jeskyňku. Pustil mě a já se svezla na zem. „Aspoň vidíš, že nemáš pro příště tu tvojí mladou kundu zbytečně odkrývat. Zapamatuj si to děvko. Jenom když ti to řeknu. Jinak ne. JASNÝ?“ I přes tu bolest jsem ty hrozný slova slyšela. „Ano pane, dám si pozor. Auu opravdu. Auuuu.“ „Hmm,“ řekl když se na sebe podíval, hlavně tedy na koleno, kde jsem byla opřená, „Koukám že tu je nějak mokro, nevzpomínám si, že by ses ptala jestli smíš na záchod, a vůbec ne na MĚ? Jak to DĚVKO?“ Podíval jsem se rychle na něj, ale já jsem věděla že jsem se nepočůrala. „Ale to ne. To není. Já jsem se ne...“ „Tak co to teda je ty malá DĚVKO?“ „Já jenom, to je jenom, já já jsem byla, … vlhká. Pane.“ Řekla jsem mu, ale konec věty jsem spíš už jen tak šeptala. „Jo tak? Tak kurvičce se to líbilo? No dobrá tedy. Tak si to někdy zopakujeme “


PS: To byl jen úvod. Psát budu dál, jenom bych ráda, kdyby jste mi někdo napsal, co by asi tak mohl Jirka provádět dál?
Děkuju, vaše Nikolka


Autor Nicolka 24.7.2008
Povídky od autora: Nicolka
přečtena: 42238 x
Průměrná známka: 2.21 dvě po 292 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Nikolčin příběh 1 - úvod
Copyright (c) 2004 - 2016 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist