EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Henrico v Saint-Tropez

Úvod » Gay » Henrico v Saint-Tropez

Komentáře (0) | Doporučit | Tisknout | 548


Henrico v Saint-Tropez



Počal jsem se před Manuelem stydět, vždyť byl skoro jako můj otec. Poplácal mne po prdelce a snad nechtěně zajel prstem do mé díry.
„Dobré, Henrico, bylo to dobré, jsi pašák,“ řekl a já pocítil pýchu. Rozumíte, kdy dostane syn od otce pochvalu? To se stává málokdy.
Pak jsem si vzpomněl, že jsem chtěl jet do Saint-Tropez a konečně nastartoval červené Ferrari. Byl jsem zřejmě nějak zdolaný tím, jak mne Manuel znásilnil, nebo spíše mne přemohlo poznání, že se mi to líbilo, protože jsem se vůbec neoblékl. Sotva jsem vyjel z garáže na honosnou plochu štěrku, oslnilo mne již docela nízko nad obzorem plující slunce. Bylo přímo před červenou kapotou vozu a byl bych se mohl tou nádherou kochat, kdyby ony dvě opálené černošky nezacláněly. Sedly si na červenou plochu motoru tak, jak je pán Bůh stvořil a docela jim to slušelo. Válely se na kapotě jako v bahně a mne prvně v životě napadlo, jak je můj vůz erotický.
Pak jsem najednou měl pocit, že mám dvě rychlostní páky, ale to byl omyl. Teprve teď jsem zjistil, že jsem nahý. Takže ta domnělá druhá páka, to byl můj ocas. Nevím proč se smějete: jednou jsem nahlédl do terénní Toyoty a ta měla dvě rychlostní páky.
Pak počaly ty dvě čokolády na kapotě téci. Jezdily kundami po ladných tvarech mistrovského vozu značky Ferrari a já pochopil toho italského krejčího, co tento plech stříhal. Musel to být kurevník první třídy. Lesklý plech zrcadlil prdele a kozy černých holek ve zkreslených tvarech a vlhké kundy zanechávaly rychle schnoucí skvrny. Protože nebylo nic na liniích vozu, co by zdrsnělo tření růžových děr mezi stehny děvčat, rozsvítil jsem světla, čímž vyjely klapky reflektorů. Okamžitě je obě objaly stehny.
Připadaly mě obě jako neukojitelné samice z hlouby džungle či pralesu. Pak přišel Manuel z dílny s ocasem z gumy, který měřil asi půl metru a měl na obou koncích bambulatého žaluda. Toho se černé holky hned chytly, vrazily si ten mocný úd do svých děr a vzájemně se omrdaly. Jejich vzdechy a výkřiky se mísily s večerním zpěvem jižního ptactva, které se schovávalo v korunách vysokých palem, kterých bylo na Granatilio nespočetně.
Já a Manuel jsme se dívali. Manuel byl zrovna tak nahý jako já. Seděl jsem za volantem vozu a pérování tlumičů, jak jimi mrdající dívky cloumaly mne vzrušovalo. I Manuelovi stál ocas. Ferrari mělo sklopenou střechu, schovanou někde úhledně v kufru, nevím přesně kde, protože mne to ještě nezajímalo. Vím jen, že se přes plátno střechy přesune úhledný dekl a pěkně ho přikryje. A přesně na tento dekl si teď sedl Manuel a nohy spustil do kabiny, ke mně, na sedadla. Když jsem se otočil, měl jsem hlavu mezi jeho stehny a ztopořené žihadlo pod nosem. Zlákalo mne a tak jsem se k Manuelovi otočil a v kleče na sedadle jsem mu počal kouřit ptáka. Protože svalnatý zahradník seděl přesně v prostředku poklopu střechy, přesunul jsem se tak, že jsem měl jedno koleno na pravém sedadle a druhé na levém.
Manuel mne počal pořádně mrdat. Zajížděl mi čurákem až do krku a pojednou mi jeho prudký pohyb přirazil konečník k rychlostní páce, která vklouzla do mé prdele. Nejprve jsem vykřikl bolestí a leknutím, ale pak se mi to počalo líbit. Koule rychlostní páky mého Ferrari byla kožená s jemnými stehy, jak byla zkušenou rukou sešitá. Právě tento drahocenný materiál mne tak divoce dráždil, že jsem myslel, že zešílím. Manuel neměl zdání, proč mu tak vášnivě kouřím ptáka, nemohl vidět, že mám v prdeli páku. Ale musel jsem mu dávat pořádně zabrat, proto řval bolestivou rozkoší a pak stříkal nekonečně dlouho své spermie do mého krku a já polykal, pokud jsem to stačil. Zbytek mi vytékal koutky úst a pak kapaly Manuelovy šťávy rozkoše na kožené čalounění mého vozu.
Přestože byl Manuel již dlouho hotov, neustále jsem mu sál a lízal žaluda až bolestí řval. Znám to, vždy, když se vystříkám, mám toho dost! Když mi nějaká dáma přesto dále onanuje ptáka, je to až nesnesitelně bolestivé.
S rychlostní pákou v prdeli jsem na to nepomyslel a stále se Manuelovým žaludem zabýval. Nezdálo se, že by ubyl na objemu, naopak. Pak se zahradník nečekaně položil na záda kapoty vozu a zvedl roztažené nohy. Čurák mi vyklouzl z úst a já počal jazykem zajíždět do jeho konečníku. Manuel řval. Rychlím pohledem jsem zjistil, že se obě černošky dívají, jak mu líži prdel. Každá stála na jedné straně vozu a pomáhala Manuelovi držet roztažené nohy. Každá tou druhou rukou počala masírovat jeho koule. Jo to jsem vám ještě neřekl, taková varlata jsem ještě neviděl. Jako husí vejce.
Teď počala děvčata, jakoby by byla zvědavá, lízat Manuelův konečník se mnou. Nevím, co u toho cítil, ale asi to bylo moc pěkné. Vzdychal, řval a kroutil celým tělem, boky a neustále vztahoval a zase uvolňovala sedací svaly. Bylo velice vzrušující pozorovat pohlavní vzrušení toho krásného, jižanského samce.
Pak nechala děvčata můj jazyk v Manuelovi prdeli a počala sjíždět po mém těle, každá z jedné strany: nejprve po krku, pak po ramenech, v podpaždí a potom přes má prsa a břicho k mému ztopořenému ptáku. Jedna se věnovala varlatům a druhá se zabývala žaludem. Jezdila po jeho okrajích.
Pak nenapadlo tu krátkovlasou nic lepšího, než se přidat k rychlostní páce a vrazila mi prst do prdele.
Zařval jsem. Měl jsem k tomu tři důvody: jednak bolestí, protože na rychlostní páku a ještě prst moje prdel nebyla zvyklá, pak proto, že jsem počal stříkat do úst té dlouhovlasé a pak ještě kvůli Manuelovi. Ten se zase narovnal, vzal mé tváře do svých dlaní a do pusy mi vrazil své bodlo. K němu mi do úst strčil dva prsty a počal se dodělávat. Myslel jsem, že si hubu roztrhnu jak jsem ji měl otevřenou a chtěl jeho dychtivé onanování vychutnávat.
Pak konečně počal stříkat a já se nad jeho ukojením naklonil tak, že mi kožená koule rychlostní páky vyklouzla z prdele. To také nebylo k zahození, to jak vyklouzla. Pak mi ta krátkovlasá vylízala prdel. Důkladně. Dlouze. Krásně. Měl jsem pocit, že ze mne vysála celé vnitřnosti.
Večer byl zase čarovně krásný, teplý a voňavý. Na obzoru pluly růžové obláčky, jak je osvětlovalo slunce, které již nebylo vidět. Zato hvězdy se ujaly svého třpytu. Noci a večery na Granatilio byly omamné a vzrušující. To byla doba, kdy jsem odjížděl do Saint-Tropez. Přímo v přístavu měl bar Carlo a tam chodilo spoustu pochybných typů, jako jsem já. Manuel a jeho dvě černé krásky zmizeli tak rychle, jak jsem je znenadání objevil v garáži. Konečně jsem se oblékl a rozjel se do Saint-Tropez. Pokud si myslíte, že Saint-Tropez je nějaký div světa, tak to se mýlíte. Taková pláž v Doksech je mnohem zajímavější. Ale Saint-Tropez zní trochu jinak než Doksy.
Jen přístav je trochu zajímavý. Myslím ty lodě, co sem připlouvají z celého světa, aby zjistily, že Saint-Tropez je vlastně jihofrancouzská vesnička. Jsou tu zakotvené bárky a luxusní jachty. Ta moje lodička, co tu je také přivázaná se nedá mezi ty luxusní řadit, ale bárka to také zrovna není. Ale o té vám povím později.
Jel jsem neohraničeným krajem, který svou rovinou nudil, či fascinoval. To podle nálady a záliby. Když jsem se vymotal ze skoro polních cest, dostal jsem se na hlavní ulici, která tě dovede do Saint-Tropez. Zrovna ta samá, tě zase vyhodí, ale před tím tě město připraví o spoustu ohavně klouzavých a neosahaných Euro bankovek.
Carlo měl proslavený bar, nikdo neví proč. Chlastalo se tam jako jinde, burské oříšky a pistácie se podávaly zdarma a hosté si je museli loupat. Slupky se házely jen tak na zem, to bylo parádní, jak to skřípalo pod nohama.
Čím více bylo tohoto neomaleného nepořádku na zemi, tím více se Carlo radoval z tržby. Občas dav vyprovokoval nějakou pěknou kočku ke striptýzu, někdy také omrdal opilý turista nastrčenou striptérku před očima hostů, ale jinak to byl počestný lokál.
Když jsem vstoupil, zrovna Babeta svlékala nějakého švéda, hošíka světlovlasého a modrookého, až oči přecházely. Babeta za to měla pěknou provizi, znám ji moc dobře. Dost dlouho jsem s ní chodil, po té co se mnou udělala to samé, co právě dělala s tím Švédem. Babeta si vybírala svou oběť a pohledem se vždy domluvila s Carlosem. Ten pak její oběť opil k povolnosti. Právě Babeta mladíka svlékla a vkládala do úst překvapený švédský ocas.
„Čau Henrico,“ plácl mne někdo přes prdel. Ani jsem se nemusel otočit, abych nevěděl, kdo to je. Dominik.
Proslavený buzerant ze Saint-Tropez. Byl to pán v letech, velice módně a čistě oblečen a také dost zazobaný. Již dávno mi nabízel abych se ním vyspal, že mi zaplatí. To jsem se nasmál. Vždyť jsem to pro peníze dělat nepotřeboval. Kdybych na to měl chuť, tak bych mu dal zadarmo. Ale do dnešního dne jsem nevěděl, že bych o to stál.
„Pěkný mládenec, myslíš, že by se mnou šel?“ ptal se Dominik a oči měl upřené na nahého Švéda.
Babet byla již také zcela nahá a měla prdel vystrčenou do mladíkova klína. Blonďáček mrdal o sto šest.
„To víš, že by s tebou šel, je to nějaký stopař, nech ho u sebe přespat a bude tvůj,“ dodával jsem Dominikovi naděje.
„A ty, Henrico, ty bys se mnou nešel?“ To mne trochu vyvedlo z míry, již jsem mu nemohl tak přesvědčivě odpovědět že ne. Nebyl jsem si již tolik jist, že o to nestojím. Naštěstí jsem mu nemusel odpovědět, protože Švéd počal řvát jako kůň, jak se počal udělávat a Babeta řvala s ním, ale to bylo divadlo, ona se totiž před diváky nikdy neudělala.
Dominik počal sledovat děj na podestu a do mne se zavěsil Juan, drobný, nevelký ale dobře stavěný gigolo ze Saint-Tropez. Chodil za peníze s muži i s ženami a dobře uměl vyprávět příběhy tonoucích lodí. Myslím si, že na lodi ještě nikdy neplul, ale vyprávět o tom uměl dobře. Byli jsme docela dobrý kámoši.
„Henrico, ty jsi moje záchrana,“ říkal zcela rozrušen.
„Co se děje?“ chtěl jsem vědět.
„Potřeboval bych tě ke kšeftu!“ Počal jsem se divit:
„K jakému kšeftu?“
„Ty děláš, jako bys nevěděl s čím kšeftuji,“ namíchl se Juan.
„To víš že vím čím se živíš, ale co bys potřeboval ode mne?“
„Mám dobré zákazníky, staré manžele a ty chtějí abych si přivedl kámoše. No, a ty jsi můj jediný kámoš. Dobře zaplatí,“ lákal mne Juan. Nevěřil jsem vlastní uším:
„Juane, vždyť víš, že to nemám zapotřebí, dělat to pro peníze.“
„To vím, ale kámoše chceš nebo ne?“ Nechal svou otázku nezodpovězenou a pokračoval: „A právě pro to bys mi měl pomoci!“ mračil se na mne. Stávalo se mi málokdy, že by ode mne někdo něco potřeboval a proto jsem se do hlouby duše zamyslel nad beznadějnou Juanovou situací a nakonec jsem svolil:
„Kdy?“
„Hned,“ rozzářila se pěkná Juanova tvář. Popadl mne za ruku a táhl ven, do středozemní noci.
Přístav nás ovanul vlhkým teplem a slanou vůní a cinkotem lan, které byly upevněny u stožárů stovek plachetnic, které se houpaly ve vlnách moře. Byla to vůně dálek, minulých dob a i budoucnosti. Měl jsem ji rád.
Šli jsme mezi zakotvenými loďmi a po chvilce mi bylo jasno kam Juan míří: k východnímu molu, tam co se cpou ty větší, zazobané lodi.
Ta, na kterou jsme vešli se jmenovala STELLA. Opravdu byla nablýskaná jako hvězda, nedělala svému jménu ostudu. Nějaký sluha v bílé uniformě nás uvedl do salónu. Netrvalo dlouho a přišla madame. Byla to dáma jak se patří a myslím, že 60 jí již bylo dávno. Přesně to nevím, protože o tom nemluvila. Nabídla nám šampaňské, které se tu jakoby náhodou válelo ve stříbrné míse plné ledu a pak požádala sluhu, aby ohlásil pánovi návštěvu. Po chvíli se vrátil a mínil, že pán již čeká. Bílý kabát uniformy asi někde zapomněl, byl do půli těla obnažen. Docela frajer. Požádal nás, abychom ho následovali, byl však toho názoru, že bychom si měli odložit. Byl ochoten nám pomoci a pilně nás svlékl do Adamova úboru. Pak nás požádal abychom měli strpení a přivázal nám na čůráky provázky, které na druhém konci ponechal dost dlouhé. Pak nás vedl jako dva psy. Přišli jsme do ložnice, pěkné a velké a její stěny byly ze zrcadel. Uprostřed byla velká kulatá postel a ni ležel pán. Také byl již starší a měl břicho, které mu vyselo přes ptáka, že ani nebyl vidět. Paní byla také nahá, prsa jí vysela jako pánovi břicho a sluha jí je právě masíroval. Stále měl na sobě kalhoty. Pán držel v ruce provázky, které mu sluha dal a tím jedním si mne přitáhl. Seděl opřen o polstrovanou pelest a já před ním klečel na čtyřech. Trochu si odvodil břicho a já spatřil čuráka, jehož vzhled mi vyrazil dech. Nebyl ztopořen ale byl neobyčejně velký. Varlata se houpala ve vyvěšeném pytli a byla také velká.
„Vezmi mi pravé varle do pusy a vraž mi tvou prdel do nosu,“ nařídil a než jsem pochopil jak to myslí, tak mne chytl a naskládal si mne jak potřeboval. Měl jsem hlavu v jeho klínu a kolena na jeho ramenech a on počal vlhkým jazykem zpracovávat vše, co se nacházelo mezi mými nohami: konečník, koule, pytel, ztopořeného čuráka, vše po řadě a pak zase znovu. Já stále cucal jeho varlata, to se mu asi líbilo, protože s mu postavil klacek. Již delší dobu neseděl a neopíral se o pelest, ale ležel na zádech a já byl rozkročen nad jeho vášnivými ústy.
„Teď si vezmi do parády druhé varle,“ nařídil a nepřestával se věnovat erotickým zónám mého těla. Chtěl jsem pozřít jeho mocného ptáka do pusy, ale to mi nedovolil. Měl ho mocně zduřelého. Pak se počalo něco nad mou hlavou dít. Žena, která si doposud nechala masírovat visací prsa sluhou a Juan jí, kleče na koberci lízal kundu, se teď přesunula na postel a zaujala pozici nad mužovým bodlem tím způsobem, že měla tvář u jeho nohou. Já tedy měl před ústy dva staré, ženské a mužské pohlavní orkány. Musel jsem vložit mužova čuráka do ženiny kundy a jazykem zavlažovat toto letité mrdání. Juan musel pokleknout před jejími, starými ústy a ona mu kouřila vášnivě ptáka. Staří manželé počali přirážet a naše těla, moje a Juana se pohybovala v jejich rytmu. Byl to rozvážný rytmus, buď stářím, nebo letitou zkušeností. Byl jsem tak vzrušen touto nečekanou podívanou, tou vůní starých těl, která v žádném případě nebyla nepříjemná, že jsem se chtěl udělal a snažil jsem se strčit muži ptáka do jeho žhavé pusy, ale on o to zřejmě nestál.
Pak jsem zaslechl, jak Juan říká, že bude hotov a sluha otevřel láhev šampusu. Vzal jednu skleničku na vysoké noze a přidržel ji Juanovi pod žaludem a Juan do ní nastříkal vše co v sobě měl.
„Teď ty,“ řekl muž a strčil do mne. Musel jsem vstát a onanovat tak dlouho, až se mé spermie smísily s Juanovýma. Pak si sluha svlékl kalhoty a onanoval před námi tak dlouho až svou slast přidal k našim šťávám. Paní lodi nám každému, po té, co jsme se vystříkali, olízala žaluda. Sklenička se počala plnit a nyní se starý muž měl k tomu, aby ji svou smetanou doplnil. Upřeně jsme pozorovali, jak onanuje, jako mladý chlapec až počal stříkat. Přestože jeho žena při tom pohledu řvala jako kdyby dala Barcelona gól, moc toho nenastříkal. Sluha dolil skleničku plnou spermií sektem a muž a žena svorně popíjeli, až byla prázdná. Pak se dáma natáhla na postel, roztáhla nohy a my ji museli omrdávat. Muž nám vždy jazykem rozbouřil znavené ptáky a při přirážení do staré kundy, nám lízal konečník. Já byl na babce dvakrát. Juan třikrát a sluha, to jsem nepočítal.
Nakonec nastoupil starý a žena ho řvaním tak vybičovala, že se udělal skoro okamžitě. Myslel jsem, že večer skončil, ale to jsem se mýlil. Ten teprve začínal.


Autor Selavonra 3.2.2005
Povídky od autora: Selavonra
přečtena: 8726 x
Průměrná známka: 3.71 čtyři po 191 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Henrico v Saint-Tropez
Copyright (c) 2004 - 2017 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist