EROTICKÉ POVÍDKY

Erotické povídky povídka - Pavluša III

Úvod » Klasika » Pavluša III

Komentáře (0) | Doporučit | Tisknout | 768


Pavluša III



Pavlík dostal ve škole trojku ze sčítání a odčítání pod sebou. Pavel přišel z práce rozmrzelý. Zatímco byl na služební cestě, něco se tam podle jeho slov ,podělalo`. Kdoví, proč ho zrovna dneska napadlo kontrolovat synovi žákovskou knížku. Bylo z toho dusno. Když byl Pavel naštvaný, nekřičel, jen vypouštěl slova plná pohrdání. Taková, která ubližují. V té chvíli byl Pavlík nejhloupější dítě na světě a Jana nejnezodpovědnější matka pod sluncem. Snažila se z plných sil nějak to urovnat, ale večeře už stejně nestála za nic. I když jídlo od včerejška bylo výborné, nikdo ho neocenil.

Pavel řekl, že má moc práce, a zavřel se v pracovně. Jana seděla s Pavlíkem nad učením a snažila se mu vysvětlit triviální matematické příklady. Potom ho ještě nechala chvilku si hrát, aby se před spaním uklidnil. Zatím uklidila v kuchyni a vytřela koupelnu. V posteli si Pavlík vzpomněl, že chce slyšet pohádku. Sedla si k němu a soukala z paty zmatený příběh o pejskovi a kočičce. Ty miloval odmalička. Dnes se smál a opravoval ji, když mluvila nesmysly. Myšlenky jí bloudily úplně někde jinde. Konečně Pavlík usnul

Zírala na televizi, ale nevnímala ji. V očích štípaly slzy. Myšlenka na to, že Pavel je teď nejspíš v kontaktu s Julií, otravovala vědomí. Pak se vzpamatovala. Nebude tu přeci sedět jako bulík! Hrábla do prádelníku a odešla do koupelny. Když byla hotová, oblékla si župan. Pohledem do dětského pokoje se přesvědčila, že Pavlík spí.

Škvírou v pootevřených dveřích unikala z pracovny studená záře obrazovky. Jana zaťukala a chvíli vyčkala, aby mu dala šanci skrýt, co neměla vidět… Pak vešla. "Proč klepeš?" zeptal se s hraným údivem a otočil po ní hlavu. Na monitoru zářil pracovní soubor. Neodpověděla. Přistoupila k židli a položila mu ruce na ramena. "Je dost pozdě. Neměl by sis jít lehnout?" Naklonila se, aby ucítil parfém. Políbila ho na spánek. Mlčel. Jeho tvář byla kamenná. Uchopil myš a klikl na lištu. Pracovní soubor z části zakrylo nové okno.

Prosím odpusť mi a vrať se ke mně. Pořád Tě miluji. Pavluša.

"Poslala`s to ty?"
"Ano."
Čekala příval výčitek a zlobu. Byla připravená nějak si s nimi poradit. Místo toho se opřel prsty o čelo a na chvíli schoval obličej do dlaní. To ji zmátlo. "Chtěla jsem si k tobě do počítače přetáhnout tu kuchařku…" zablekotala tiše. Podíval se na ni. V namodralém světle vypadaly jeho oči chladně. "Překvapilo mě, že si ho zamykáš. Chtěla jsem vědět proč…" pokračovala rozechvěle.
"A dozvěděla ses to?"
Polkla. Násilně se usmála. "Určitě kvůli Pavlíkovi. Prohlížela jsem si ty obrázky. Docela mě vzrušily." Rozhodla se, že o Julii se nezmíní, pokud o tom nezačne sám. Přišlo to však vzápětí:
"Prohlížela sis i korespondenci?"
Přikývla.

Povzdechl. Zadíval se kamsi za její záda. Pak znovu na ni. Přitáhl si ji na klín a objal ji. "Taky tě pořád miluju…" Balzám na bolavou duši! Tiskla se k jeho tváři a bránila se slzám. Spíš tušila, než skutečně cítila, jak mu tluče srdce. Ustrnuli v objetí. Nechtěla, aby se cítil provinile. Přemýšlela, jak to zařídit, a pak si najednou uvědomila, že se s ní začal mazlit…

Nasměrovala výstřih před jeho ústa. "Voníš!" zjistil. Usmála se. Překvapeně nakoukl pod cípy županu. "Co je to?"
"Pokus o smír…"
Rozvázala pásek. Otevřený župan odhalil erotické prádlo. Zářivě bílá krajka na matně lesklém těle. Vstala a stoupla si před monitor. "Pusť tam ty obrázky," řekla. Vzal ji za boky a vtáhl si ji mezi kolena. "Nepotřebuju obrázky, když mám tohle."
"Dej je tam," opakovala.

"Dobře," rezignoval. Posadil si ji na stehno a splnil její přání. Dokonce přidal hudbu. Pohodlně se uvelebila. Položila mu paži kolem krku a opřela se o rameno. Lodičky mělkých košíčků podprsenky mu pluly těsně podél nosu. Sotva zakrývaly ňadra. Se zadostiučiněním pozorovala, že víc než smyslná Slideshow ho přitahují její vnady. Cévami začínalo proudit příjemné teplo. Jakoby mimochodem ji hladil po koleni a postupoval stále výš. Náhle se natáhla po myši a zastavila jeden z obrázků. Zvedla se, odsunula klávesnici a usedla na okraj stolu vedle monitoru. Nohu si opřela o područku židle. Měkký samet županu splýval podél těla, v přítmí svítilo bělostné prádlo. Překvapeně ji pozoroval. Sklouzla rukou do klína, zachytila prsty za protější nohavičku a odtáhla spodní část kalhotek. Nadýchaná krajka odhalila mírně rozevřenou soutěsku pohlaví. "Tak co je lepší?" otázala se tlumeně.

Údivem svraštil čelo, pohled jasně vypovídal o tom, že ji nepoznává… Náhle se pohnul, obtiskl dlaně zevnitř jejích stehen a přiložil ústa doprostřed odhaleného území. Projela jí vlna vzrušení. Zlehka líbal měkká místa. Pak se narovnal a posadil se zpět na židli. "Pokračuj!"

Zarazila se jenom na vteřinu. Pochopila. Pomalu shrnula župan s ramen a vytáhla ruce z rukávů. Začala svlékat prádlo. K výkonu profesionální striptérky měla daleko, ale přestože se odstrojila víceméně přirozeně, bylo to působivé. Jeho tvář ji přesvědčila o tom, že na ni stále ještě hledí se zalíbením. To ji povzbudilo. Nahá si mu klekla mezi nohy. Pohladil ji po vlasech. "Miláčku!" Rozepnula mu kalhoty. Erekce se projevila okamžitě. Cítila, jak se jí nalévají prsa a v klíně se hromadí krev. Nedočkavě ho laskala, potom ho vzala do úst. Zhluboka se nadechl. V ústní dutině ještě vyrostl a nabyl na objemu. Zvedla k němu oči. Díval se na ni, prsty jí vpletl do vlasů. Začala pohybovat hlavou a jazykem. Intimní pouto se obnovilo.

Včas jí dal vědět, aby přestala. Zvedl ji ze země, postavil se a obrátil ji čelem ke stolu. Vytušila jeho záměr a předklonila se. "Lehni si," zašeptal. Natáhla ruce na desku stolu, položila se tváří na sklo. Prohnula se v zádech a rozkročila nohy. Klekl si za ni. Prsty ještě více oddělil stehna a hýždě od sebe, přiblížil hlavu a slízl rosu s okvětí malých stydkých pysků. Šťastně zavzdychala. Ochutnával ji tak dlouho, dokud se nehoupala v rytmu s jeho jazykem a nevyrážela mu v ústrety. Pak se narovnal, přitlačil se k horké bráně a pronikl dovnitř.

Rty se posunovaly po chladném skle a zanechávaly za sebou mlžnou stopu dechu. Stůl vydával skřípavé zvuky, ale tentokrát jí nevadily. Ani je nevnímala, a když ano, zněly jako rajská hudba. Nalehl na ni. Chvíli se mazlil, vsunul dlaně mezi skleněnou tabuli a její ňadra a něžně je zahříval. V poloze, kterou zaujímala, neměla prakticky žádnou možnost oplácet mu jeho pozornosti. Zato se mohla zcela soustředit na svoje prožitky. Naplnila ji radost. Z toho, že jsou zase spolu, i z toho, že její tělo opět hoří. Odevzdala se, protože věděla, že ji dovede k cíli. Střídal laskání s chvílemi, kdy narážel do jejího klína s takovou razancí, jakoby si chtěl vynahradit všechna ta vlažná objetí a studené noci z poslední doby. Přála si, aby to trvalo věčně, ale nohy už jí podklesávaly a břicho se chvělo nedočkavostí. Uchopil ji za boky, pak ruce sklouzly po slabinách, prošly houštinou a stačilo pár cílených doteků, aby způsobily explozi.

~

Leželi v posteli vonící novotou, příjemně malátní a sytí. Narůžovělé světlo pouličních lamp vstupovalo do ložnice rozhrnutými závěsy. Měla zavřené oči. Klouzal konečkem prstu po její tváři, obkreslil rty a lehce pohladil sklopená víčka. Kdysi se jí takto často dotýkal. Jakoby mu pohled byl málo a chtěl si její podobu otisknout i do hmatové paměti.

Usmála se a otočila k němu. Lichotivé tlumené světlo dodávalo nahým tělům zdání dokonalosti. Přitiskla se blíž. Objal ji. Trápení zůstalo neskutečně daleko.

Chvíli ji ještě hladil a pak poznala, že spí. S klidným srdcem se i ona poddala usínání.

~

Denní světlo pronikalo zavřenými víčky a barvilo je do růžova. Pavel pootevřel oči. Bělost ložního prádla ho oslnila. Uvědomil si, že toho světla je příliš...

Nezvonil budík!
Okamžitě mu vytanuly na mysli všechny věci, které musí zařídit ještě před důležitým jednáním. Prudce se posadil, Janina hlava se sesmekla s jeho ramene. Rozespale otevřela oči, na chvíli zmatená tvrdým probuzením.

"Jak to, že jsi nenařídila hodiny?!"
To bylo jediné, co jí toho rána řekl. Překvapeně něco zamumlala, ale nevšímal si jí. Chvatně se vypravil, usrkl horký čaj, který narychlo připravila a spálil si patro. Hodina zpoždění! Chtěl ještě prostudovat novou nabídku na komponenty, které měly být součástí systému. Dostal ji faxem včera odpoledne, těsně před tím, než odešel. Byl si jist, že to zvládne ráno. Sakra!

Jana nebyla včas hotová, proto ji nechal, aby jela autobusem. Nemohl si dovolit už ani minutu zpoždění. Před první křižovatkou v centru města se dostal do zácpy. Skvělý začátek nového dne! Posunoval se v řadě, levou ruku na volantu, pravou obsluhoval střídavě řadící páku a mobilní telefon. Sekretářka už byla značně nervózní, protože zástupci zákaznické firmy právě dorazili. Řekl jí, ať je usadí v jednací místnosti a pošle k nim Stoklasovou. Úvodní prezentaci firmy zvládne sama.

Konečně zaparkoval v podzemní garáži. Netrpělivě klel u výtahu. V kabince byl kupodivu sám. Stačil se uklidnit a nasadit šéfovskou rozvážnost. Rozšafně a naoko naprosto v pohodě vešel do kanceláře. Sebral se stolu nabídku v naději, že se mu během jednání podaří do ní aspoň nahlédnout. Pak konečně vešel do jednací místnosti. Stoklasové se objevila ve tváři obrovská úleva. Spiklenecky se na ni usmál. ,Proč nosí tak přísný účes?` napadlo ho. ,Dělá ji starší.` Bylo to zvláštní, ale v té chvíli se mu v hlavě zrodila i jiná otázka: ,Jak asi vypadá Julie?`….

Jednání nedopadlo tak, jak si představoval. Zdaleka si nebyl jist, že se jim podařilo přesvědčit zákazníka o výhodách nového, avšak podstatně dražšího systému. Navíc banka dělá potíže s financováním projektu.

Sekretářce řekl, aby mu nespojovala hovory. Potřeboval si promyslet, jak dál. Firma potřebuje prosadit nový systém za každou cenu. Stává se to dokonce životně důležitým zájmem…

Sesul se v židli, podepřel lopatky o kožené opěradlo. Ještě ani nezapnul počítač. Zíral na vyhaslý monitor a po chvíli se přistihl, že nemyslí na projekt ani na banku… a dokonce ani na firmu. Mechanicky stiskl tlačítko, počítač zapředl a na černé ploše monitoru zablikal kurzor. Nepřítomným pohledem sledoval spouštění Windows. Včera s Janou prožili večer, jako už dlouho ne. Na chvíli se vrátili do doby, kdy…. Byly to nádherné časy, jenže už se nevrátí. Byl realista. Věděl, že když ne dnes, tak určitě zítra nebo pozítří se vrátí domů a bude ho čekat unavená žena s mdlým pohledem. Postará se o jeho oděvy i žaludek, vytkne mu nesmyslné drobnosti a pak sama usne v nové posteli, protože spánek je pro ni vysvobozením z každodenního koloběhu. A on bude tak znechucen, že se ani nepokusí nějakou jiskřičku v ní znovu vykřesat.

Otevřel mailbox. Od Julie zatím žádná zpráva. Je na ni ještě brzy. Usmál se a napsal krátký mail: Ahoj Julie, tak jak jde život, miláčku? Dnes se Tě nemohu dočkat! Denny. Odeslal zprávu. Ozvalo se něco, jako špatné svědomí. Možná proto, že ho Jana včera vůbec nezahrnula výčitkami, jak by se dalo čekat… Ale nedalo mu práci ten podivný pocit zaplašit. Janě samozřejmě řekne, že se vším skončil. Založit novou schránku a změnit hesla je to nejmenší. Bude muset upozornit Julii. Ode dneška bude nutno veškerou korespondenci šifrovat.

Nechce se Julie vzdát. Julie ho potřebuje, stejně jako on potřebuje ji. Je skvělá, vzrušující, otevřená, neexistuje téma, o kterém by si s ní nemohl povídat, téměř neexistuje sexuální zážitek, který už by s ní zprostředkovaně neprožil… A hlavně - je virtuální. Julie je ideální virtuální milenka. Může si ji představovat takovou, jakou ji právě chce mít. Pousmál se.

Je už ale skutečně třeba začít něco dělat. Než vyskočil z mailboxu, najel ještě šipkou na tlačítko Reload. Když se v obnoveném okně objevil odkaz na novou zprávu od Julie, byl překvapen. Julie mu obvykle z práce nepíše, až večer z domova. Zvědavě zprávu otevřel.

Ahoj Denny, určitě se divíš, ale dnes mám docela volno. Také se mi po Tobě stýskalo a když jsem si před chvilkou přečetla tvůj mail, nevydržela jsem to. Zatímco jsi byl ve Frankfurtu, měla jsem dost času na přemýšlení. Došla jsem k závěru, že už mě to nebaví. Nebaví mě pořád si jenom psát. Chci se s Tebou setkat a rozdat si to v reálu. Vibrátor je sice fajn, ale živého chlapa nenahradí. Neříkej mi, že Tobě to takhle vyhovuje. Tvoje žena je k ničemu, určitě jsi už nepřičichl k opravdové číče pěkně dlouho. Co Ty na to? Nažhavená Julie.

Chvíli zíral na obrazovku a pak znovu pomalu četl Juliina slova. V jasném denním světle z nich čišela podivná obscénnost. To píše vždycky takhle vulgárně?

Tvoje žena je k ničemu…

Julie je jistě v posteli skvělá. Má úžasnou fantazii a nic jí není za těžko… Kde se budou scházet? V hodinovém hotelu? Vymýšlet si služební cesty? Půjčovat si byty od kamarádů?
Julie miluje čistý sex. Nezatěžuje se city, ty jediné v jejích mailech nikdy nebyly. Je to výhoda, milenka, které jde jen o to a jinak se neváže, je skoro ideální. Snažil se představit si první setkání. Řeknou si ahoj a ona hned vyhrne sukni? Bude vůbec schopen hned s cizí ženskou…
Vlastně jí ještě nemusí odpovídat. Má čas, může si to rozmyslet.
Rozmyslet si co?
Jestli vůbec chce jinou ženu? Jestli chce doopravdy podvést Janu?

Tvoje žena je k ničemu…

Julie mívá dobré postřehy. Teď ale přestřelila. Uvědomil si, že se ho její poznámka dotkla. Co ona může vědět o Janě? Jak ji může soudit…
Přišlo to jako blesk z čistého nebe.
Náhlé rozhodnutí.
Napsal zprávu a odeslal ji.

Sekretářce oznámil, že odjíždí do banky. V ulicích byl stále ještě silný provoz, ale už ne tak katastrofálně, jako ráno. Firma, ve které Jana pracuje, sídlí v okrajové čtvrti. Mířil ven z centra širokou čtyřproudou výpadovkou. Soustředil se, aby neminul odbočku.

V hlavě si znovu promítal dnešní nepodařené ráno. Zvoral to! Jak se asi cítila?!
Snad ještě není pozdě všechno napravit.

V tiché ulici, za ploty zahrádek, vyčnívala třípatrová budova postavená v éře paneláků. Zpomalil na rozbité, špatně udržované asfaltové cestě. Už jenom pár desítek metrů. Naloží Janu do auta a omluví se jí. Všechno jí vysvětlí. Unese ji někam za město. Třeba na tu lesní cestu, kterou si kdysi tak oblíbili…

Sítí zatím letěla zpráva.

Ahoj Julie, četl jsem Tvůj mail a… není lehké na něj odpovědět. Tobě už je virtuální kontakt málo, ale já si nic jiného nepřeji. Nikdy jsem před Tebou nezastíral, že mám svoji ženu přes všechny problémy pořád rád. Tak daleko, jak Ty navrhuješ, nehodlám jít.

Podcenil jsem bezpečnostní opatření. Všechno je prozrazeno. Manželka se dostala k naší korespondenci, ale zachovala se jinak, než bych předpokládal. Udělala vstřícný krok. Nemohu ji teď zradit.
Už mi nepiš, nebudu Ti odpovídat a na schránku "denny" zapomenu.
Promiň.
Denny.

KONEC.


Autor Vanda 26.2.2005
Povídky od autora: Vanda
přečtena: 6450 x
Průměrná známka: 3.01 tři po 117 hlasováních.
Ohodnoť povídku: 1.jedna 2.dvě 3.tři 4.čtyři 5.pět

Pavluša III
Copyright (c) 2004 - 2017 | Sex-Town LTD | Erotické povídky Všechna práva vyhrazena.

TOPlistTOPlist